Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dospělé dítě s jinými životními názory
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.8.21 22:21
No potřebuješ dospět i emocionílně. Tedy akceptovat sebe samu a akceptovat svoje rodiče, že prostě jste rozdílní a bude to tak a že oni nejspíš holt nebudou mít kapacity tento krok udělat taky.
Součástí dospělosti je smíření se s tím, že rodiče jsou fakt jen lidi a že není v jejich kapacitách poskytnout nám to, co si představujeme že by ideální rodiče měli. Není to moc lehký úkol, protože to sebou nese i vyvztehkání se z dětských frustací a z toho, čím případně rodiče ublížili a překonání tohoto.
Ale dost to usnadní pak zbytek života a kontakt s rodinou, byť občas je někde nutné kontakt přerušit, aby se rány mohly zhojit. Zejména to je základní podmínka k tomu, aby se člověk nezbláznil v závěru života svých rodičů, kdy se pak o ně případně stará.
držím palce, ať se povede najít nějakou udržitelnou rovnováhu.
(to nejhorší co pro sebe můžeš udělat je snažit se žít svůj dospělý život tak, aby ses zavděčila rodičům. Rodiče co to po svých dětech vyžadují stejně nikdy nebudou spokojeni a potomky to prostě zničí a nedejbože pak takový vzorec předávají i svým dětem.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 22:25
Tak bych s nimi o tom nediskutovala. Prostě bych, řekla něco jako díky za váš názor, ale já si to budu dělat tak jak chci já. A presla na jiný téma. Pokud to nebudou nerespekovat tak bych omezila kontakt na narozeniny a Vánoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.21 22:26
@Ou píše:
No potřebuješ dospět i emocionílně. Tedy akceptovat sebe samu a akceptovat svoje rodiče, že prostě jste rozdílní a bude to tak a že oni nejspíš holt nebudou mít kapacity tento krok udělat taky.Součástí dospělosti je smíření se s tím, že rodiče jsou fakt jen lidi a že není v jejich kapacitách poskytnout nám to, co si představujeme že by ideální rodiče měli. Není to moc lehký úkol, protože to sebou nese i vyvztehkání se z dětských frustací a z toho, čím případně rodiče ublížili a překonání tohoto.
Ale dost to usnadní pak zbytek života a kontakt s rodinou, byť občas je někde nutné kontakt přerušit, aby se rány mohly zhojit. Zejména to je základní podmínka k tomu, aby se člověk nezbláznil v závěru života svých rodičů, kdy se pak o ně případně stará.
držím palce, ať se povede najít nějakou udržitelnou rovnováhu.
(to nejhorší co pro sebe můžeš udělat je snažit se žít svůj dospělý život tak, aby ses zavděčila rodičům. Rodiče co to po svých dětech vyžadují stejně nikdy nebudou spokojeni a potomky to prostě zničí a nedejbože pak takový vzorec předávají i svým dětem.)
No dobře, myslím, že jsem se s tím v zásadě celkem smířila, spoustu jsem toho už pochopila, ale rodiče se s tím asi nikdy nesmíří a nepochopí to. Tak bych chtěla vědět, co cítí oni, abych s tím mohla nějak líp pracovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.21 22:27
No já cítím, že mají právo na své názory a svůj život, i když se mi taky některé věci nelíbí. někdy řeknu svůj názor na na věc, ale ne často. já jsem ale poznamenaná matkou, která ví všechno nejlíp a podobně založeným manželem. takže děti před nimi spíš bráním. já už se proti nim dokážu vymezit, ale dětem to vůči babičce a otci, který má čím dál nerozumnější názory, pořád ještě nejde. děti jsou dospělé, zaměstnané, žijí si dobře, mají už taky své děti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.21 22:31
@JancaS84 píše:
Tak bych s nimi o tom nediskutovala. Prostě bych, řekla něco jako díky za váš názor, ale já si to budu dělat tak jak chci já. A presla na jiný téma. Pokud to nebudou nerespekovat tak bych omezila kontakt na narozeniny a Vánoce.
No, ale jsou situace, kdy oni vyvíjí dost velký tlak a úplně šílí z toho, že já to nechápu a cítím jinak. Tak mě zajímá, co při tom cítí. Jsem jejich dítě, ale mám pocit, že v těchhle chvílích cítí bezmoc a mají pocit, že selhali ve výchově a nepovedlo se jim vychovat to co chtěli.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.21 22:34
@Anonymní píše:
No já cítím, že mají právo na své názory a svůj život, i když se mi taky některé věci nelíbí. někdy řeknu svůj názor na na věc, ale ne často. já jsem ale poznamenaná matkou, která ví všechno nejlíp a podobně založeným manželem. takže děti před nimi spíš bráním. já už se proti nim dokážu vymezit, ale dětem to vůči babičce a otci, který má čím dál nerozumnější názory, pořád ještě nejde. děti jsou dospělé, zaměstnané, žijí si dobře, mají už taky své děti.
Díky. A už jsi někdy šílela z toho, že přece oni něco dělají úplně blbě? Nebo dokážeš akceptovat, že to „tak blbě“ dělat chtějí a přijde jim to v pořádku a jsou tak šťastní?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.21 22:41
@Anonymní píše:
Díky. A už jsi někdy šílela z toho, že přece oni něco dělají úplně blbě? Nebo dokážeš akceptovat, že to „tak blbě“ dělat chtějí a přijde jim to v pořádku a jsou tak šťastní?
ne, nešílela. maximálně poradím. mám je ráda a vím, že jsou jiní než já. ale podobné pocity má asi můj muž, ten by chtěl mít své kopie - povahou, protože se považuje za dokonalého, jen on dělá věci dobře, my ostatní blbě. logicky mám s dětmi bližší a lepší vztahy já a to je taky špatně, protože všichni mají obdivovat tatínka 
- Citovat
- Upravit
21.8.21 22:51
Ja do stylu zivota me rodiny nezapadala snad od prvni tridy… jak nazory, stylem, zajmy… nastesti mam uzasne rodice, ktere mi nechali volnost a nenutili me zit jejich zivotem… naopak mi i kolikrat jako diteti pomohli jit za tim svym snem, ktery oni nechapali… a je tomu tak dodnes… ja naopak respektuji jejich nazory… a na tema politika, vychova deti, ockovani etc. nediskutujeme 
Příspěvek upraven 21.08.21 v 22:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 22:51
@Anonymní píše:
No já cítím, že mají právo na své názory a svůj život, i když se mi taky některé věci nelíbí. někdy řeknu svůj názor na na věc, ale ne často. já jsem ale poznamenaná matkou, která ví všechno nejlíp a podobně založeným manželem. takže děti před nimi spíš bráním. já už se proti nim dokážu vymezit, ale dětem to vůči babičce a otci, který má čím dál nerozumnější názory, pořád ještě nejde. děti jsou dospělé, zaměstnané, žijí si dobře, mají už taky své děti.
Asi bych naklusala k psychologovi.
Nebo napiš třeba Janu Dvořákovi, je dost dobrý.
Je to totiž složitější téma.
Ale nějaká rychlá rada: nedej se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 22:53
@Anonymní píše:
ne, nešílela. maximálně poradím. mám je ráda a vím, že jsou jiní než já. ale podobné pocity má asi můj muž, ten by chtěl mít své kopie - povahou, protože se považuje za dokonalého, jen on dělá věci dobře, my ostatní blbě. logicky mám s dětmi bližší a lepší vztahy já a to je taky špatně, protože všichni mají obdivovat tatínka
To první souvětí, jsi bezva. Mám to stejně. Jsme s mými dospělými dětmi kamarádi.
Ale co chlap? Za celé roky se Ti nepovedlo ho usměrnit? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 22:53
@Anonymní píše:
No dobře, myslím, že jsem se s tím v zásadě celkem smířila, spoustu jsem toho už pochopila, ale rodiče se s tím asi nikdy nesmíří a nepochopí to. Tak bych chtěla vědět, co cítí oni, abych s tím mohla nějak líp pracovat.
To je od Tebe hezké. 
Rodiče s tímto nic nenadělaji. Je to úplně normální. Kdyby ne, nežily by děti nikdy svůj život. Byl by to pořád život rodičů. Ale tak to prostě na světě nechodí. Smířit se jednou budou muset. To, že Ti připadá, že to zatím neberou, může mít víc důvodů. Mají Ti právem co vyčítat, ve smyslu, žes jim udělala nějakou ostudu, zásadně je zklamala? Jsi na nich nějak závislá? Jsi jedináček? Těch důvodu může být hodně. A já bych se rodičů asi přímo zeptala. Rozhodně bych je ale neodstřihávala. Taky bys určitě nerada, kdyby cokoli jednou tak řešily Tvoje děti.
Příspěvek upraven 22.08.21 v 13:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 22:56
@Anonymní píše:
No, ale jsou situace, kdy oni vyvíjí dost velký tlak a úplně šílí z toho, že já to nechápu a cítím jinak. Tak mě zajímá, co při tom cítí.
Těžko se to přiznává, ale někteří rodiče úplně klidně můžou vykazovat rysy narušených osobností, třeba narcisů… Ti dokážou být extrémně odolní vůči pocitům druhých, nemají prostě dostatek empatie. Takže tlačí a tlačí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.21 23:00
@Anonymní píše:
Dobrý večer. Chtěla bych se zeptat, kdo máte už dospělé děti, které mají třeba rozdílné životní názory než vy, jak to vnímáte? Jak se cítíte? Co cítíte vůči dítěti?
Já jsem takové dítě. Mám pocit, že vůbec nezapadam do naší rodiny a rodiče mi to dávají dost často „sežrat“. Jsem už hodně dávno dospělá, mám i vlastní děti (malé), ale prostě některé postoje nejsem schopná rodičům vysvětlit a oni úplně šílí z toho, že se nechovam dle jejich představ.
Prosím anonym, osobní.
Díky za názory.
Já se jako dítě cítila do té doby, dokud jsem žila s mámou. Naše názory taky nebyly stejné, ale jsem dospělá, mám svůj život a dělám to, co uznám za vhodné. Zatím dobrý. Nemusí se stydět. Teda táta. Mámu už nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.21 23:01
@Popeladym píše:
To je od Tebe hezké.
Nemyslím, že jsem udělala nějakou ostudu, resp. z mého pohledu ne. Myslím, že žiju slušný život, jsem v podstatě soběstačná a mohli by být na mě ve spoustě věcí pyšní. Ale nejsou. Jedináček nejsem. Druhý sourozenec je jiný, lépe zapadá do jejich škatulek.
Ptát se jich moc nemůžu, protože z jejich pohledu je chyba ve mě.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer. Chtěla bych se zeptat, kdo máte už dospělé děti, které mají třeba rozdílné životní názory než vy, jak to vnímáte? Jak se cítíte? Co cítíte vůči dítěti?
Já jsem takové dítě. Mám pocit, že vůbec nezapadam do naší rodiny a rodiče mi to dávají dost často „sežrat“. Jsem už hodně dávno dospělá, mám i vlastní děti (malé), ale prostě některé postoje nejsem schopná rodičům vysvětlit a oni úplně šílí z toho, že se nechovam dle jejich představ.
Prosím anonym, osobní.
Díky za názory.