Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedovolovat, normálně se domlouvat. „Příští pátek mám jet pryč, jsi doma, aby ses postaral o dítě?“ No a na jídlo se snad nikdo neptá, ne, maximálně se ho zeptám, co dobrého chce koupit.
Nevím, proč bych se manžela měla dovolovat, je to můj manžel, ne můj otec. A jsme dospělí, není mi patnáct 🤷♀️
Nevim, jestli se primo dovoluji, ale ptam se vetsinou „Vadilo by, kdyby…?“ nebo „Nevadi, kdyz…?“ Mame teda tri deti, tak je to dost nasnade, ale asi jsem se podobne ptala i predtim. Necekala jsem teda zapornou odpoved a nikdy jsem ji nedostala, pokud to umoznoval jeho casovy rozvrh. Je to rekneme takove „zaobalene oznameni“ z me strany.
@Anonymní píše:
Holky jsem takový vrták na vztahy, možná proto mi nevycházejí… ale když to vidím kolem u kamarádek…
Mám teď jet s kámoškou na tři noci do zahraničí na adventní trhy se podívat, než mi to odkývla, tak nejdřív chtěl jet ten její nový objev s námi (neznám ho), to jsem zamítla a pak se ho ptala, jestli vůbec může jet. Chápu, kdyby jela na měsíc, ale na tři dny?
Není to poprvé, co jsem něco podobného zaznamenala.
Nebo co se týče nákupů potravin domů - je nutné se na všechno partnera ptát? Jestli vůbec můžu do obchodu a koupit to, co jsem s ním nekomunikovala?
Jít s kámoškama na skleničku třeba, tak se také dovolovat? Za mě stačí oznámit s tím, že se předtím zeptám, zda neměl ten termín jiné společné plány.
Možná hloupý dotaz, ale moc by mě zajímalo, jak to máte.. Třeba se fakt neumím chovat v páru. Upřímně ani vztah, kde se druhýho musím na všechno ptát, tak radši budu sama.
Díky za komenty
Prijde mi, ze je to slovickach. Sama rikas, ze se ho predtim zeptas, zda nemel spolecne plany. To je to podobne co dela ta tvoje kamoska. Jen u sebe to nazyvas oznamenim a u ni dovolenim se.
Dovolovat ne. Domlouvat ano. Tři dny bez problémů. Jediný, kde vidím problém, pokud se to děje často, jsou tam děti, tedy přehazování péče o dítě na druhého.
Nedovoluji se ani on me, konzultujeme spolu, respektujeme se, ze jsme oba dospeli.
Vždy se na všem domluvíme nevím proč bych si jako měla na něj dovolovat.
Když chci někam jít si sednout řešíme akorád hlídání a hotovo.
Nakupovat chodím já když na něco zapomenu tak bere muž
@Tarena to si nemyslím
Kámoška mi řekla narovinu, že jinak nepojede bez jeho svolení. Já bych se na tohle fakt neptala, jakože JESTLI MŮŽU
@Anonymní píše:
@Tarena to si nemyslímKámoška mi řekla narovinu, že jinak nepojede bez jeho svolení. Já bych se na tohle fakt neptala, jakože JESTLI MŮŽU
No a kdyz ti rekne, ze spolecne plany mate, tak pojedes i tak?
U nas se na akcich domlouvame, nemame s tim ani jeden problem
Já se ptám a nepřijde mi na tom nic divného, naopak to považuju za určitý respekt ke svému partnerovi. Na druhou stranu, očekávám stejný respekt od něj a tím pádem to, že mi to nebude zakazovat. Vlastně jsou to svým způsobem takové ty řečnické otázky.
Hodinové kafe s kámoškou opravdu jen oznámím, nebo s dovětkem „pokud nemáš se mnou jiné plány“.
Třídenní výlet do zahraničí, jo, na to bych se určitě zeptala. Stejně jako bych očekávala, že se zeptá on, né že se prostě sbalí a zmizí.
To samý nákup, jasně že se zeptám, jestli chce něco cestou domů koupit, on se mě ptá taky, plánujeme, na co máme chuť a co si dáme k večeři.
Takže jo, za mě asi seš trochu vrták
, ve vztahu si chceš jet sama na sebe a i to potvrzuješ tím, že budeš radši sama, než aby ses ptala na názor partnera.
@Mar__tanka1983 píše:
Já se ptám a nepřijde mi na tom nic divného, naopak to považuju za určitý respekt ke svému partnerovi. Na druhou stranu, očekávám stejný respekt od něj a tím pádem to, že mi to nebude zakazovat. Vlastně jsou to svým způsobem takové ty řečnické otázky.
Hodinové kafe s kámoškou opravdu jen oznámím, nebo s dovětkem „pokud nemáš se mnou jiné plány“.
Třídenní výlet do zahraničí, jo, na to bych se určitě zeptala. Stejně jako bych očekávala, že se zeptá on, né že se prostě sbalí a zmizí.To samý nákup, jasně že se zeptám, jestli chce něco cestou domů koupit, on se mě ptá taky, plánujeme, na co máme chuť a co si dáme k večeři.
Takže jo, za mě asi seš trochu vrták, ve vztahu si chceš jet sama na sebe a i to potvrzuješ tím, že budeš radši sama, než aby ses ptala na názor partnera.
Ale o ničem takovém ona nepíše. Píše jestli se musí ptát, co MŮŽE koupit, jakože jí to musí dovolit. Ani nenapsala, že by měla jen tak zmizel, ale že jí to musí ten partner dovolit.
Co to je za dotaz?
Ne, nedovoluju se a ani manžel se nedovoluje. Normálně se domluvíme jako dva dospělí lidé, kteří jsou svéprávní
@johanka.1987 Jojo, přesně tak. Je jasné, že se nesbalím a nezmizím jen tak. Ale prostě říct „zlato, nemáš společné plány na…, kdyžtak pojedu s kamarádkou na tři noci tam a tam“. Nákupy myšleno, zda je oka jít prostě nakoupit do obchodu s tím, že koupím pro oba věci bez toho, aniž bych se ptala dopředu, jestli vůbec do těch potravin můžu jít ![]()
Prostě mi přijde hezké se domlouvat, plánovat, ale nepřijde mi v pohodě se ptát na svolení.
Myšleno ve vztahu, kde nejsou děti.
Holky jsem takový vrták na vztahy, možná proto mi nevycházejí… ale když to vidím kolem u kamarádek…

Mám teď jet s kámoškou na tři noci do zahraničí na adventní trhy se podívat, než mi to odkývla, tak nejdřív chtěl jet ten její nový objev s námi (neznám ho), to jsem zamítla a pak se ho ptala, jestli vůbec může jet. Chápu, kdyby jela na měsíc, ale na tři dny?
Není to poprvé, co jsem něco podobného zaznamenala.
Nebo co se týče nákupů potravin domů - je nutné se na všechno partnera ptát? Jestli vůbec můžu do obchodu a koupit to, co jsem s ním nekomunikovala?
Jít s kámoškama na skleničku třeba, tak se také dovolovat? Za mě stačí oznámit s tím, že se předtím zeptám, zda neměl ten termín jiné společné plány.
Možná hloupý dotaz, ale moc by mě zajímalo, jak to máte.. Třeba se fakt neumím chovat v páru. Upřímně ani vztah, kde se druhýho musím na všechno ptát, tak radši budu sama.
Díky za komenty