Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Drastický porod
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.2.24 10:30
Je mi moc líto, co si prožila, je to noční můra 
Řešila jsi to někde? To, co si prožila, je vážné psychické trauma a myslím si, že by sis zasloužila větší péči a podporu. Nejdřív bych se zaměřila na tahle zranění a uvidíš sama, jak se vykrystalizuje tvůj názor nebo obavy ohledně druhého porodu.
Prožila jsem si během prvního porodu docela hrůzy. Opravdu mi hodně pomohlo to probrat s psycholožkou, která se navíc specializuje na poporodní trauma. Taky mi během druhého těhotenství pomáhala její podpora a kurzy hypnoporodu. Součástí byly různé relaxace, imaginace, a opravdu to moc pomáhalo se strachem z druhého porodu.
Při druhém porodu jsem už lépe věděla, co chci a co ne, na co si dát bacha. Obklopila jsem se lidma, na které jsou dobré reference a které jsem osobně znala. Měla jsem vlastní PA, zaplacené nadstandardní soukromí a péči. Musím říct, že druhý (a hezký!!) porod byl nakonec ta nejlepší léčba, zahojil předchozí zážitky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
14.2.24 11:08
Taky mi ručně roztahovali čípek, taky to hooooodne bolelo. Taky anémie po porodu, akorát u mě to neřešili.
Nezapomenes nikdy, ale čas ten zážitek ohladi, pak vybledne a bude to snesitelnejsi.
Já měla takový třetí porod, nerodila jsem nikdy lehce a tento byl nejhorší.
Co další porod, to větší bolest.
Přesto, dítě za to stalo.
Pomůže čas ….
Btv, koukám, ze chceš druhé.
Druhé porody bývají lepší.
I když ne u všech.
- Citovat
- Upravit
14.2.24 12:04
A co my s tím tady? To vytiskni, nadepis stížnost a pošli to do porodnice. Tady jen zbytečně vydesis matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 12:18
@inkakřivák píše:
A co my s tím tady? To vytiskni, nadepis stížnost a pošli to do porodnice. Tady jen zbytečně vydesis matky.
Přesně tak, nechápu, proč to pisatelka tady ventiluje. Porod není žádná sranda a nikdy nebyl, lékaři obvykle dělají, co mohou. Má - li pisatelka stížnost, pak ať to adresuje porodnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 12:28
@Anonymní píše:
Zdravím,
podělím se o svůj zážitek s prvním porodem… a zajímaly by mě vaše zkušenosti, příp. kdo zažil taky ne úplně bezproblémový porod či poporodní komplikace, jak se s tím vyrovnává…
a jestli jste našli odvahu k druhému, dalšímu dítkuPřed rokem jsem svedla doslova boj o život. Můj i mé dcery… Dvakrát během 3 týdnů!..
Dle posudku nezávislých gynekologů mi při mé anamnéze měl být proveden plánovaný císařský řez. Od počátku. A to byla ta první a zásadní chyba!!!
Jenže… nikdo ani slovo… a já žila v krásném domnění, že porod půjde přirozeně, protože to je všechno v pořádku…
Porod začal (a vlastně nezačal) odtokem plodové vody. Hospitalizovali mě po příjezdu do porodnice s tím, že se bude čekat… Tak se čekalo.. když se více než 18 hodin nic nedělo, začalo se s antibiotickou profylaxí s tím, že pokud se do rána nic nestane, porod bude vyvolán.
Do rána samozřejmě porod spontánně nezačal, a tak se přistoupilo k jeho indukci. První tableta - nic. Pokud se nic nezačne dít ani po druhé tabletě, počká se dalších 24 hodin. Po druhé tabletě začalo peklo. Jak už to tak u vyvolávaných porodů bývá. Začaly nesnesitelné bolesti. Nic takového jako kontrakce s pauzou. Nepřerušovaná bolest bez přestávky. Jenže.. nic se nedělo.. čípek byl jako zamčený (bodejť by ne, když byl celý zjizvený po konizaci).. byl mi několikrát proveden Hamiltonův hmat.. poznámky typu, že mám takové bolesti právě díky tomu, že je čípek zjizvený… ale hlavně nikdo nic nedělal s tím, že jsem se více jak 4 hodiny od počátku „kontrakcí“ neotevírala. Byla jsem už vyčerpaná z té neustálé bolesti, tak se porodní asistentka se slovy „teď se něčeho chytněte“ rozhodla, že mi mechanicky rukou ten čípek normálně rozruší!!!.. no tu bolest ani popsat nemůžu.. nicméně aspoň mi mohla být aplikována epidurální anestezie a mně se na chvíli velmi výrazně ulevilo… porod začal… vyvstala komplikace s polohou plodu, takže musel být ukončen per VEX… takže nástřih jako blázen.. ale ok, už jsme byly v ohrožení obě dvě - já i malá…
Po bondingu, kdy malou odnesli na oddělení šestinedělí, jsem málem vykrvácela. Po kontrole lékařkami (které po dalším zjištění nebyly ani atestovány) jsem ztratila spoustu krve, byla jsem výrazně anemická, nízkotlaká (tlak nešel ani změřit) a ztrácela jsem vědomí.. odvezli mě na pokoj s tím, že druhý den dostanu transfuze.. nebyla jsem schopná se sama ani posadit na posteli.. dali si ale na čas, než mi ty dvě jednotky krve dali…
Třetí den po porodu večer u mě proběhla vážná krvácivá epizoda, tudíž byla možnost, že následující den ráno mě bude čekat revize dělohy pod narkózou.. o tom ale rozhodne ultrazvukové vyšetření.. ráno přišla mladá paní doktorka (která po zjištění byla PŮL ROKU PO ABSOLVOVÁNÍ LÉKAŘSKÉ FAKULTY!!!, takže absolutně bez zkušeností) a SAMA bez dohledu provedla ultrazvukové vyšetření s tím, že je vše v pořádku a můžu jít domů.. do domácího léčení mě propouštěli s hodnotou Hemoglobinu 74 g/l!!!… a 3 týdny po porodu mě čekal druhý boj o život…
Velmi vážně jsem zakrvácela, tudíž jsme jeli okamžitě do nemocnice na vyšetření… Vyšetření proběhlo, kde mi na ultrazvukovém záznamu sama paní doktorka ukazovala, jak mám dělohu doslova napěchovanou krví a sraženinami a že tam možná zůstalo něco po porodu.. dostala jsem tedy injekci podporující stahování děložního svalstva a poučení, že budu hodně krvácet a „to chceme“.. když jsem se lékařky zeptala, co to znamená „hodně krvácet“, tak řekla že dost a že je to žádoucí.. propustila mě domů s tím, že mám ráno přijít na kontrolu.. krvácení se opravdu rozjelo tak, že jsem utrpěla velmi vážnou ztrátu krve, ztrácela jsem vědomí a musela být RZS transportována do nemocnice, kde mi byla provedena akutní revize s výsledkem, že mi tam po porodu nechali kus placenty, která byla stále cévně připojena k děloze.. jenže to nebyl malý kousek, ale kus o velikosti 50×60 mm… po porodu mě ujišťovali, že placenta vyšla celá, potom to „odborné“ ultrazvukové vyšetření před propuštěním domů.. s Hemoglobinem jsem se dostala na hodnotu 60 g/l (spodní hranice normální hodnoty u ženy je 120 g/l!!!)… dostala jsem další 3 jednotky krve a byla hospitalizována po dobu 3 dní.. bez možnosti mít svého 25 denního novorozence u sebe, tudíž přišla ztráta laktace a o psychickém dopadu nemluvě…
S hodnotou hemoglobinu jsem se na spodní hranici normálu dostala až po půl roce od porodu… psychika už asi celkem ok, až na ty vzpomínky, který se teda intenzivně vracely teď leden/únor, co to bylo rok od té hrůzy… nicméně ráda bych, aby dcera nebyla jedináček…
Hlavně že jste to přežily.
Osobně bych příště volila jinou porodnici…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 12:29
@inkakřivák @šklíbakočka Tak pardon, ale s kým jiným už by to měla sdílet, když ne na foru pro matky? 
Ženská je ztraumatizovaná, potřebuje pomoct, ale vy do ní ještě kopnete, ať o tom mlčí nebo táhne jinam? 
Nebude tady jediná, kdo má ošklivý zážitek z porodu. Něčemu se předejít samozřejmě nedá, je to život. Ale něčemu dá. Já jsem se po prvním porodu rychle vyléčila z bezmezné důvěry vůči lékařům a jak říkám výše, štěstí přije připraveným. I v porodu. Podle mě by si více budoucích prvorodiček mělo přečíst, že to chce opravdu vlastní PA, vlastního porodníka atd. I když nevím, zda by to pomohlo konkrétně v tomto případě, ve spoustě jiných ale pomohlo. Je to smutné, ale je to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.24 12:34
Chápu vás. U porodu vždy může nastat něco a vlastně cokoliv. Proto nechápu matky co chtějí rodit doma, ale tohle je opravdu na stížnost oficiální cestou. Zajimala by mě porodnice kde nerodit…Sama jsem si zažila své, a pak už při čtvrtém porodu jsem věděla že chci jen císaře a lepší rozhodnutí jsem udělat nemohla.. Určitě se zaměřte na to a jinou porodnici
- Citovat
- Upravit
14.2.24 12:44
@Zmatka píše:
@inkakřivák @šklíbakočka Tak pardon, ale s kým jiným už by to měla sdílet, když ne na foru pro matky?
Je li traumatizovaná, at si najde odbornou pomoc. Mnoho rodiček je po porodu poněkud hysterických a věci vidí jinak, než byly. Mj. já třeba naopak vím o případu, kdy rodička hystericky trvala pouze na vlastním porodníkovi a porod nedopadl dobře. Nikdo do ní nekope, ale nechápu, čeho tady chce dosáhnout. Tak at si stěžuje, ne? Fakt se divím, že na tu medicínu ještě někdo vůbec jde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 12:55
@šklíbakočka Ale ona si asi stezovala. Ty nechapes, ze nekoho neco trapi a chce to sdilet? Zrovna tak se tu kdokoliv sveri s neverou a asi neocekava, ze toho chlapa najdem a vlastnorucne povesime za koule do futer.
Taky nevim, co to ma co delat s medicinou. Ja taky v praci zodpovidam za sve chyby a pokud se stala, meli by za to zodpovidat. To uz je na justici a komore, aby to posoudili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 12:57
@šklíbakočka píše:
Je li traumatizovaná, at si najde odbornou pomoc. Mnoho rodiček je po porodu poněkud hysterických a věci vidí jinak, než byly. Mj. já třeba naopak vím o případu, kdy rodička hystericky trvala pouze na vlastním porodníkovi a porod nedopadl dobře. Nikdo do ní nekope, ale nechápu, čeho tady chce dosáhnout. Tak at si stěžuje, ne? Fakt se divím, že na tu medicínu ještě někdo vůbec jde…
Porodního násilí je plný internet. Zato, že by nějaký doktor byl potrestaný, o tom jsem neslyšela. A to jsou velmi často horory. Co jiného, než na to upozorňovat a bohužel, každá žena to musí hlidat sama, když systému je to fuk.
Zakladatelko, co je to za diagnózu, že si měla rodit císařem? A podala jsi stížnosti na konkrétní doktory? Na porodnici?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 13:06
@Zmatka píše:
@šklíbakočka Ale ona si asi stezovala. Ty nechapes, ze nekoho neco trapi a chce to sdilet? Zrovna tak se tu kdokoliv sveri s neverou a asi neocekava, ze toho chlapa najdem a vlastnorucne povesime za koule do futer.Taky nevim, co to ma co delat s medicinou. Ja taky v praci zodpovidam za sve chyby a pokud se stala, meli by za to zodpovidat. To uz je na justici a komore, aby to posoudili.
Jak,,asi stěžovala"? Psala to někde, že podala stížnost? A skutečně mi to nepřipadá dobrý nápad toto ventilovat zde. Nemá kamarádky, rodinu? Tady jen vyděsí matky třeba prvorodičky. K ničemu. holky budou vyděšené, vystresovane, a přitom třeba budou mít normální hladký porod bez komplikací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 13:10
@inkakřivák Psala, ze ji dva jini lekari dali posudek, to mi zni, ze to docela resi. A taky zna hodne podrobne ruzne detaily.
Ja bych byvala radsi, kdyby mi nekdo pred prvnim porodem vic nastinil, co je taky mozne, abych mela „sve lidi“ u sebe uz tehdy. Taky je ale fakt, ze jsem si zamerne filtrovala jen pozitivni zpravy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 13:15
@inkakřivák píše:
Jak,,asi stěžovala"? Psala to někde, že podala stížnost? A skutečně mi to nepřipadá dobrý nápad toto ventilovat zde. Nemá kamarádky, rodinu? Tady jen vyděsí matky třeba prvorodičky. K ničemu. holky budou vyděšené, vystresovane, a přitom třeba budou mít normální hladký porod bez komplikací.
Většina příběhů poradního násilí začíná slovy „šla jsem do porodnice s důvěrou v lékaře“ takže vyděšení prvorodiček beru jako první linii obrany proti porodnímu násilí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.24 13:28
Určitě to sem patří. Napsat stížnost a poslat ji do porodnice zakladatelce nedá žádnou zpětnou vazbu od maminek, co mají za sebou něco podobného, co ona sama, nepodpoří ji v rozhodování o případném dalším dítku. Chce mluvit, byť po roku, a to je zásadní krok, že se svými traumaty bojuje a nenechá se nimi ubíjet a to taky může spoustě jiných maminek pomoct. Já za sebou nemám takové hrůzy, bolesti ani boj o život, ale můj první porod rozhodně neprobíhal, jak jsem si myslela, že bude. V 35+4tt mi odešla hlenová zátka, 36+0tt ráno mě překvapila krevní sraženina o velikosti vlašského ořechu. Měla jsem jet odpoledne na gyndu, tak jsem tam radši volala hned ráno, a doktor mě poslal rovnou do porodnice, kam jsem se měla jít za pár dnů registrovat. Z té už jsem se domů vrátila po týdnu i se synem. Hned mě vzali, to bylo 9 hod, ale manžela ještě poslali domů, začali dělat ozvy, na kterých se něco ukázalo, sestřička se ptala na bolesti - žádné jsem neměla, jenom takové neurčité tlaky, jako když má přijít ms. Škrábala se na hlavě, že ona tam ale vidí kontrakce, ptala se na poslíčky, žádné jsem do té doby neměla. Poslali mě na utz a vyšetření čípku. Lékař říkal, že se čípek otevírá, že to rozhodně začíná, ptal se na odtok plodovky, nic takového u mě neproběhlo. Sotva vyšetřil čípek hmatem, bylo to nepříjemné ale ne bolestivé, akorát jsem cítila příšerný tlak, patrně již hlavičku v porodních cestách, zakrvácela jsem a krvácela jsem následujících 5 hodin porodu, než mě po něm zašili. Nic mě nebolelo, jen to prostě teklo, přes ambulanci, až na sál, cítila jsem se trapně, protože v mých vzpomínkách byla má krev všude, než našli a donesli takové ty hrubě vatové vložky, ale všichni mě ujišťovali, že to nemám řešit. Nebyl čas na další vyšetření, chtěli hned píchat plodový obal. To bylo 10:30 hod. Dovolili mi zavolat manželovi, až přijel, cca v 11, začal vyvolávaný porod. Celou dobu u mě někdo byl, buď sestra nebo lékařka nebo asistentka, nenechali mě samotnou ani na vteřinu. A to rodily spolu se mnou další minimálně 3 ženy. Ukázalo se, že syn je ve dvou plodových vacích místo jednoho. Jelikož krvácení neustávalo, nikdo na 100% nevěděl, co a proč krvácí (byl to čípek, nějak tam něco tím tlakem malého prdlo nebo nevím, pak mi ho šili), já neměla dostatečné kontrakce, tak přišel na radu oxytocin, to bylo cca 13 hod, poté bolesti konečně přišly a pořádné. Vše plynulo velmi spořádaně ačkoliv vždy nejdřív zjistili, co se asi děje, aby porod proběhl co nejspontánněji to v dané situaci šlo. o 16 byl malý na světě, za pomoci nástřihu a jednoho finálního hmatu. Ačkoliv po oxytocinu se bolesti rozjeli šíleně, epidurál jsem nechtěla. Co si vzpomínám, mlelo se kolem mě minimálně 5 lidí, každý věděl, co dělat, co mi říct, všichni byli vstřícní a co oceňuji nejvíc, že nikdo neprojevil ani špetku stresu nebo zaváhání, vše co dělali okomentovali, podle situace sice stručne ale na konkrétní dotazy byl čas pak. A chovali se moc slušně i k manželovi. Na rozdíl od zakladatelky se o mě i o syna ale postarali, jak měli a proto do té porodnice (Boskovice) půjdu znovu, pokud to půjde. I po porodu, kontrolovali mě s adekvátní péčí. I syna, který byl oficiálně nedonošený a pojilo se s tím několik skutečností, ale je to nakonec zdravý šikovný kluk. Nějakou dobu jsem přemýšlela nad vším, co se stalo, proč se stalo, co druhý porod. Ale já tam měla i dle vzpomínek fakt jistotu té péče. Jsem si jistá, že i kdyby to bylo dramatičtější. Takže u mě (nás) to rozhodování o druhém mimi nebylo ovlivněné zas tak moc. Dokonce teď ani moje druhé těhu neprobíhá, jak bych si myslela. Jsem aktuálně 30+1tt a dokonce mi v té samé nemocnici, kde jsem rodila poprvé, teď na konci ledna v mém 26tt zastavili hrozící předčasný porod. Opět perfektní přístup od pohotovosti po gynekologické oddělení. Jsem doma v klidovém režimu, věřím, že to doklepu minimálně do toho 36tt jako prvně a že vše zas dobře dopadne. Radím tedy začít ne snahou o miminko ale výběrem dostupné porodnice s dobrými recenzemi. Pořádají se kurzy, informuj se, ozvi se, kde to za to stojí, se Ti ozvou a poskytnou info i když ještě nejsi těhotná. A držím palce, já bych do druhého dítka šla. Pro sebe, pro manžela, pro syna, ať má parťáka.
Edit: Jo a ještě doplním, taky jsem si minulý rok, sice až už jsem věděla, že se zadařilo, ale přišla sem pro radu, resp. zkušenosti maminek, které v prvním těhu porodily předčasně ale jejich druhé těhu bylo pak v pohodě. Takže za mě, že se rozhodla se svěřit zde, je naprosto v pořádku, já sem taky šla se zájmem o psychickou podporu od jiných maminek.
Příspěvek upraven 14.02.24 v 13:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Zdravím,
podělím se o svůj zážitek s prvním porodem… a zajímaly by mě vaše zkušenosti, příp. kdo zažil taky ne úplně bezproblémový porod či poporodní komplikace, jak se s tím vyrovnává…
a jestli jste našli odvahu k druhému, dalšímu dítku
Před rokem jsem svedla doslova boj o život. Můj i mé dcery… Dvakrát během 3 týdnů!..
Dle posudku nezávislých gynekologů mi při mé anamnéze měl být proveden plánovaný císařský řez. Od počátku. A to byla ta první a zásadní chyba!!!
Jenže… nikdo ani slovo… a já žila v krásném domnění, že porod půjde přirozeně, protože to je všechno v pořádku…
Porod začal (a vlastně nezačal) odtokem plodové vody. Hospitalizovali mě po příjezdu do porodnice s tím, že se bude čekat… Tak se čekalo.. když se více než 18 hodin nic nedělo, začalo se s antibiotickou profylaxí s tím, že pokud se do rána nic nestane, porod bude vyvolán.
Do rána samozřejmě porod spontánně nezačal, a tak se přistoupilo k jeho indukci. První tableta - nic. Pokud se nic nezačne dít ani po druhé tabletě, počká se dalších 24 hodin. Po druhé tabletě začalo peklo. Jak už to tak u vyvolávaných porodů bývá. Začaly nesnesitelné bolesti. Nic takového jako kontrakce s pauzou. Nepřerušovaná bolest bez přestávky. Jenže.. nic se nedělo.. čípek byl jako zamčený (bodejť by ne, když byl celý zjizvený po konizaci).. byl mi několikrát proveden Hamiltonův hmat.. poznámky typu, že mám takové bolesti právě díky tomu, že je čípek zjizvený… ale hlavně nikdo nic nedělal s tím, že jsem se více jak 4 hodiny od počátku „kontrakcí“ neotevírala. Byla jsem už vyčerpaná z té neustálé bolesti, tak se porodní asistentka se slovy „teď se něčeho chytněte“ rozhodla, že mi mechanicky rukou ten čípek normálně rozruší!!!.. no tu bolest ani popsat nemůžu.. nicméně aspoň mi mohla být aplikována epidurální anestezie a mně se na chvíli velmi výrazně ulevilo… porod začal… vyvstala komplikace s polohou plodu, takže musel být ukončen per VEX… takže nástřih jako blázen.. ale ok, už jsme byly v ohrožení obě dvě - já i malá…
Po bondingu, kdy malou odnesli na oddělení šestinedělí, jsem málem vykrvácela. Po kontrole lékařkami (které po dalším zjištění nebyly ani atestovány) jsem ztratila spoustu krve, byla jsem výrazně anemická, nízkotlaká (tlak nešel ani změřit) a ztrácela jsem vědomí.. odvezli mě na pokoj s tím, že druhý den dostanu transfuze.. nebyla jsem schopná se sama ani posadit na posteli.. dali si ale na čas, než mi ty dvě jednotky krve dali…
Třetí den po porodu večer u mě proběhla vážná krvácivá epizoda, tudíž byla možnost, že následující den ráno mě bude čekat revize dělohy pod narkózou.. o tom ale rozhodne ultrazvukové vyšetření.. ráno přišla mladá paní doktorka (která po zjištění byla PŮL ROKU PO ABSOLVOVÁNÍ LÉKAŘSKÉ FAKULTY!!!, takže absolutně bez zkušeností) a SAMA bez dohledu provedla ultrazvukové vyšetření s tím, že je vše v pořádku a můžu jít domů.. do domácího léčení mě propouštěli s hodnotou Hemoglobinu 74 g/l!!!… a 3 týdny po porodu mě čekal druhý boj o život…
Velmi vážně jsem zakrvácela, tudíž jsme jeli okamžitě do nemocnice na vyšetření… Vyšetření proběhlo, kde mi na ultrazvukovém záznamu sama paní doktorka ukazovala, jak mám dělohu doslova napěchovanou krví a sraženinami a že tam možná zůstalo něco po porodu.. dostala jsem tedy injekci podporující stahování děložního svalstva a poučení, že budu hodně krvácet a „to chceme“.. když jsem se lékařky zeptala, co to znamená „hodně krvácet“, tak řekla že dost a že je to žádoucí.. propustila mě domů s tím, že mám ráno přijít na kontrolu.. krvácení se opravdu rozjelo tak, že jsem utrpěla velmi vážnou ztrátu krve, ztrácela jsem vědomí a musela být RZS transportována do nemocnice, kde mi byla provedena akutní revize s výsledkem, že mi tam po porodu nechali kus placenty, která byla stále cévně připojena k děloze.. jenže to nebyl malý kousek, ale kus o velikosti 50×60 mm… po porodu mě ujišťovali, že placenta vyšla celá, potom to „odborné“ ultrazvukové vyšetření před propuštěním domů.. s Hemoglobinem jsem se dostala na hodnotu 60 g/l (spodní hranice normální hodnoty u ženy je 120 g/l!!!)… dostala jsem další 3 jednotky krve a byla hospitalizována po dobu 3 dní.. bez možnosti mít svého 25 denního novorozence u sebe, tudíž přišla ztráta laktace a o psychickém dopadu nemluvě…
S hodnotou hemoglobinu jsem se na spodní hranici normálu dostala až po půl roce od porodu… psychika už asi celkem ok, až na ty vzpomínky, který se teda intenzivně vracely teď leden/únor, co to bylo rok od té hrůzy… nicméně ráda bych, aby dcera nebyla jedináček…