Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
mám skoro dvouletého syna a chtěli by jsme s manželem druhé. Já mám ale takový vnitřní strach jak to bude až budu mít na starosti obě? Jak to zvládáte vy, je to jiné? Složitější? Možná mě ovlivňuje i fakt že švagrová má taky dva syny kteří jsou od sebe 4 roky a oba si neudělají nic dobrého, ona je z nich na nervy.Pak si říkám pane Bože snad to nečeká i mně?
Taky mě trápí to že při prvním jsem celé těhotenství prozvracela a moc jsem toho nebyla schopná udělat. A co až budu mít navíc na starosti syna? Máte někdo podobnou skušenost?
díky za rady
Ahoj Adriane, dvě děti jsou brnkačka, věř mi
Já jsem se zase bála, že naše druhé bude stejné jako první (prořvané noci a tak), no a Davča byl úplně jiný… Děti máme v rozestupech 19, 15 a 17 měsíců a jde to. Sice je to pak celkem záhul, hlavně když s bříškem na konci těhotenství honíš starší již čile běhající prcky
, ale dá se to. Jinak nemáme ani hlídání a všechny 4 zvládáme sami s manželem. Takže pokud máš třeba nějakou hlídající babičku, tak bych se toho nebála… Ahoj, M.
Ahoj Adriano,
neboj se toho, třbe za sebe mohu říct, že to zvládám teď se dvěma líp než předtím s jedním. Už tu určitě bylo na toto téma dost diskusí a nejdůležitější poznatek z nich je, že fakt záleží na tom, jaké ty děti jsou, jak spí, pláčou atd.
Právě náš první kluk hůř spal, víc se chtěl chovat a já byla snad první půl rok pořád hotová. Mladší je pohodovější, i když kolem půl roku měl spaní taky šílený.
Každopádně dalo se to hned od porodu v pohodě zvládnout (a že jsem nervák
) bez pomoci babiček. Koukala jsem jak blázen, že to vlastně všechno zvládám, protože už jsem v tom byla zběhlá a tolik jsem se ze všeho nenervovala.
Teď je mladšímu přes rok, staršímu tři a půl a je to fakt taková pohodička!!!
Neboj se a směle do toho ![]()
Medu
Adrianko neboj, s druhým je to pohoda,protože už máš nějaké zkušenosti a nejsi tak vyplesklá jako u prvního
A je to každopádně i zábavnější a samozřejmě náročnější,no ale vidíš Fragolu
![]()
Mě se teď mimi budí v noci po dvou hodinách na kojení,mezitím ho ještě budí bříško,tak jsem malinko utavená,ale jinak je zlatej. ![]()
Já mám teda co dělat s rostoucím břichem honit ty svý nezbedníky. Je fakt, že mám dvojčata tak je to jiný než s jedním dítkem. Ale tělo se brzo přizpůsobí i s bříškem. Taky mě bylo dost zle, ale i možná tím, že jsem měla dost své práce s prckama, tak jsem to tak moc nevnímala. Ale taková celorodinná chřipka mě teda položila! Večer mě záda a nohy bolej dost, ale i to se dá přežít a hlavně je lepší, když má tělo trochu pohyb.
Jinak já nemám skoro žádnou pomocnou ruku od partnera, takže koupání - zvedání dětí všechno musím já.
Pokud máš pomocníka, tak to půjde v pohodě.
Přijde mi, že dvě děti jsou lepší než jedno. Pohrají si, poperou se a máma má trochu klidu… A o tolik víc práce s nimi není… Jen je blbé období, kdy se střídají ve spaní, jako teď naše holky - ale to je jen pár měsíců…
L.
Nooo tak z opačného konce.
Těhotenství (kompletně problité a protrpěné) při péči o první dítko byl záhul a fest.
V šestinedělí jsem hlídala Viki jak ostříž jelikož měla pečovací sklony což občas usilovalo Sofii o život.
Ale jak se holky na sebe smějí a hrají si spolu (a to jsou malé) tak to stojí za to. A ano péče o druhé dítko ti příjde jen tak mimochodem jako brnkačka protože spousty věcí už děláš automaticky a neřešíš je. ![]()
Díky všem za příspěvky, asi se to zvládnout dá, když jste to zvládly všechny ![]()
Myslíte že nehraje roli jestli se jedná o dvě holky, př. kluky, nebo o holku a kluka? Hraje roli věk mezi nima?
Ahoj Adriane
Jedinou roli tu hraje jejich povaha. ![]()
Jinak druhé dítko už zvládáš líp než první.Už jsi zaučená. ![]()
Těhotenství??? U druhého jsem zvarcela cca 6× denně.Nedalo se nic moc vařit a navíc jsem měla mehatom,tak jsem musela ležet.A i to se dalo.I bez hlídacích babiček.
A u toho třetího to bylo strašné.Celý den mi bylo špatně a zvracela jsem ve dne v noci.Starší byl ve školce ale ještě jsem měla doma dcerku.A taky se to zvládlo.Jen jsem musela dětem vysvětlit,proč pořád běhám na záchod.
Vařila jsem jídla co nijak moc nejdou cítit (brambory,rýže,těstoviny - to jsem byla schopná jen s jedním odběhnutím) a zbytek jsem musela zaučit manžela.Já jsem se vždycky zavřela někam jinam.
![]()
Neboj…to se vždycky nějak zvládne. ![]()
Ahojky…
tak já mám děti dvě a věkový rozdíl je mezi nimi necelé 3 roky.
Starší je dcera a mladší syn.
Když jsem byla těhu, tak jsem dcerce vyprávěla o tom, jaké to bude, až budeme mít miminko doma…co všechno se musí naučít, kolik je kolem něj práce a i to, že miminka často pláčí…
Pak jsem synka přivezla z porodnice domů a dcera z něj byla nadšená, pořád se chtěla o něj starat..
Ted je synovi 8 měsíců a s dcerou se mají moc rádi…chovají se k sobě moc hezky..
Také jsem měla obavy, jaké to mezi nimi bude…a byla jsem mile překvapena ![]()
Hlavně je důležité pak to starší dítko trochu zapojit do péče o miminko a vysvětlovat co se může a nemůže a proč.
Pak se to starší nebude cítit odstrčeně a bude mít radost, že je také stejně důležité…a nevznikne tak důvod k žárlivosti.
O to hezčí pak bude mezi nimi vztah ![]()