Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Experiment - ztracené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.7.13 12:08
@PetiteFillette píše:
@martina.se Jinak dobrej nápad s tím domluveným místem, to mě nenapadlo. Akorát..jak se to dá aplikovat v místech, které jsou rozlehlé a dítě je nezná? Např. zoo? Tam jsem přesvědčená, že by to místo (dejme tomu východ nebo třeba i cokoliv jiného) nenašla
Ona má instrukce, že má jít za nějakou paní, jak už jsem psala a poprosit ji, že se ztratila, aby zavolala policii.
dělám to asi takhle - jedem na výlet, ohlédnu okolí, kluk si sám vybere, kde bude - např v zoo u nějakého stánku, na hřišti a pod.. A prostě bude šourat po zoo, dokud to místo nenajde -, ideálně fakt to hřiště.. tam má instrukci zůstat, dokud já sama ho nevyzvednu.. a já pak jen s mapou běhám od hřiště ke hřišti 
už se mi stalo, funguje to dobře, zvládl to, když mu byli 4 roky.. teď mu je 7, pro sichr má u sebe batůžek a v něm mobil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:09
@PetiteFillette je to hroznej šok, ale já ho viděl cca. 10 vteřin před tím. Ono se to blbě vysvětluje, tam kam chodíme na hřiště je to takové rozlehlé, jsou tam stromy, vodní jezírka a hlavně milion lidí. Ještě, že měl helmu od kola na hlavě, že jsem ho zahlídla. Jinak bych ho hledala asi ještě dneska 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:09
@MrsDuck píše:
Když jdeme někam, kde je nepřehledno a hodně lidí (dětské dny, různé hromadné akce, atd…), nosí můj syn na ruce infoband s mým tel. číslem (má dva a půl roku).
Jednou mi totiž proklouzl ven z dětského koutku - přes troje dveře, které byly otevřené dokořána to byly teprve nervy. Vyběhla jsem ven a prcek běžel jen v ponožkách směrem k parkovišti. Samozřejmě jsem v tu chvíli byla nejhorší matka na světe a nikdy si to nepřestanu vyčíat. Ale ať se člověk snaží sebevíc, vždycky se může něco stát.
Těch 10% lidí nechápu, ale jsem moc ráda za těch 90%
taky dobré řešení - nebo stačí cedulka na krk.. dítka jsou někdy fakt nezmaři.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:12
@martina.se píše:
dělám to asi takhle - jedem na výlet, ohlédnu okolí, kluk si sám vybere, kde bude - např v zoo u nějakého stánku, na hřišti a pod.. A prostě bude šourat po zoo, dokud to místo nenajde -, ideálně fakt to hřiště.. tam má instrukci zůstat, dokud já sama ho nevyzvednu.. a já pak jen s mapou běhám od hřiště ke hřišti
Tak to by naše 5,5letá Linda nezvládla. Ona by se sesypala nebo by různě bloudila a přes slzy na cestu neviděla. Bohužel na to nemá náturou. Zatím si ještě věřím, že si ji ohlídám. Ale jiným nevěřím, takže když jela na výlet s ex-manželovou přítelkyní, se 4 přestupy vlakem, daleko od domova, dostala na krk kartičku s mým tel. č. a jejím tel. č. Naštěstí se neztratila. Už bych ji s nikým nikam nepustila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:15
@PetiteFillette píše:
Tak to by naše 5,5letá Linda nezvládla. Ona by se sesypala nebo by různě bloudila a přes slzy na cestu neviděla. Bohužel na to nemá náturou. Zatím si ještě věřím, že si ji ohlídám. Ale jiným nevěřím, takže když jela na výlet s ex-manželovou přítelkyní, se 4 přestupy vlakem, daleko od domova, dostala na krk kartičku s mým tel. č. a jejím tel. č. Naštěstí se neztratila. Už bych ji s nikým nikam nepustila.
jako toto jsem řešila fakt třeba v zoo, kluk stejnak chtěl na hřiště, tak jsem ho slíbila nakonec.. byli jsme domluvení, že kdyby mě neviděl, půjde prostě po cestě a bude si hrát na nejbližším hřišti.. no a já se otočim, udělam fotku, otočim a dítě nikde naštěstí fakt byl na prvním hřišti, ale ty nervy cestování vlakem a tak, to neřeším, on je pořád u mě, takže v klidu.. ale ta cedulka na krk s tč je dobrá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:18
@martina.se píše:
jako toto jsem řešila fakt třeba v zoo, kluk stejnak chtěl na hřiště, tak jsem ho slíbila nakonec.. byli jsme domluvení, že kdyby mě neviděl, půjde prostě po cestě a bude si hrát na nejbližším hřišti.. no a já se otočim, udělam fotku, otočim a dítě nikde
Mě tam šlo hlavně o to, že to byl jejich samostatný první výlet a měla s sebou ještě svého syna, který je jak pytel blech a Lindu v těchto situacích nemohla znát, jak se chová a jedná. Takže dostala tu kartičku a instrukce nehnout se od ní ani na krok. Ona je docela poslušná, takže se toho držela a druhý den mi ex hlásil, že byla hodná a držela se jí po cestě skoro pořád za ruku. Moje holka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:19
@martina.se píše: … ale ta cedulka na krk s tč je dobrá..
Dobrá určitě je. Ještě by bylo dobré dítko naučit říct, že tady a tady má tel. č. na mamku/taťku, v případě, že by se ztratilo. Náš mrňous tady tohle ještě nezvládne Takže já bych spíš doufala, že by si toho někdo všimnul. A třeba v zimě je za cedulka na krk určitě lepší než náramek schovaný někde pod bundou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:20
@PetiteFillette šikula.. ale stejnak, stát se může 1000 věcí, že.. ty nervy jsou někdy hrozné..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:21
@MrsDuck píše:
Dobrá určitě je. Ještě by bylo dobré dítko naučit říct, že tady a tady má tel. č. na mamku/taťku, v případě, že by se ztratilo. Náš mrňous tady tohle ještě nezvládne
jasně.. chce to být připraven, tohle se fakt stane dřív, než člověk mrkne.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:23
Zažila jsem něco opačného, v muzeu cca dvouletá holčička, ubrečená, hledajíc rodiče. Tak jsem ji vzala a šly jsme spolu hledat maminku, nebo aspoň personál muzea. Holčička maminku za chvíli zahlédla a k mému překvapení se na mne jen zle podívala a zalezla do vedlejší místnosti. Tak jsem si nebyla jistá, jestli je opravdu maminkou té malé, šla jsem dovnitř abych se ujistila. Maminka mi jen suše odsekla, nepoděkovala, neobjala malou, nic, vůbec se k ní nehlásila. Bylo vidět, že ji ani moc nepostrádala. Pravda, ta žena byla celkově divná, takový ten typ, co potkáte s cigárem v ruce na zahrádce před nonstopem a kočárek vedle. Dlouho mi z toho bylo fakt smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:26
Teda ja bych se v dnesni dobe bala i zenskych. Asi jsem nemela videt film „Ztraceni v mori“… Myslim, ze tohle je nocni mura vsech…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:32
*
My, když jsme byli malí, jsme ještě měli domluveno, kdyby se stalo, že nastoupíme do tramvaje, autobusu a taťka nebo mamka zůstanou venku, že vystoupíme na nejblížší stanici a počkáme, naopak, kdybychom nenastoupili, že zústaneme, kde jsme. A když jsme byli někde, kde bylo hodně lidí, tak jsme měli domluvené místo.
S talo se jednou, nastoupila jsem do tramvaje, tátu dav nějak odtlačil a zafungovalo to, ale to mi už bylo šest- čerstvý prvňák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:32
Jednou jsem byla na hokeji na Slavii, no umíte si představit, jaké je tam bludiště. Zrovna se hrálo pražské derby a bylo narváno, respektive vyprodáno. No a šla jsem na WC a potkala jsem ubrečeného tak 4 letého kluka s colou. tatínek se zadíval a kluka poslal pro pití samotného Kluk vůbec nevěděl, kde sedí, ale naštěstí mne napadlo, že by mohl mít u sebe vstupenku, díky bohu ji měl. Když jsem ho k taťkovi dovedla, ani nepostřehl, že mu vracím kluka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:33
Já teda jsem děsná a na ulici mám zapnutý nějaký radar, který neodvratně přitahuje mou pozornost k volně loženým malým dětem a vždycky hledám, ke komu patří 
Jednou jsem to takto otočila v nákupáku a „nenápadně“ šla několik desítek metrů za batoletem, než se k němu přihlásila paní, co si ho do té chvíle nevšímala a nevypadala, že k němu patří.
Takže až vaše dítě bude sledovat nějaká divná ženská, tak se neděste, možná to bude obdobná šílenkyně jako já.
Přemýšlím, co mělo těch 10% tak neodkladného, že nebylo schopno pomoci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.13 12:34
Upřímně jsem ráda za těch 90%, ikdyž 10% nechápu (ale jak už tu někdo psal můžou to být bezdomovci, postižení, důchodci atd.) Mě se nedávno stalo, že se mi málem ztratil starší synek. Byli jsme s kamarádkou na dětském hřišti, ona pak odešla a já s dětmi zůstala. Dokojila jsem mladšího a položila do kočáru. Rozhlédnu se po hřišti a synek nikde, přepadla mě panika ale v tu chvíli jsem si řekla ´Rozhlédni se ještě jednou a když ho neuvidíš okamžitě volej policii´. Zabralo to, viděla jsem jak jde plakající z hřiště za jednou paní co měla také černej kočár. Lapla jsem mimčo z kočáru a utíkala pro něj, v tu chvíli mi byl náš kočár úplně ukradenej. Naštěstí vše dobře dopadlo. Ale ta chvilička strachu, paniky a bezmoci byla opravdu šílená… Nechci už nikdy zažít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
