Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
90% je kurňa dobré. Po vraždě K. Genovse, kterou na ulici mordoval vrah téměř hodinu, z okna to sledovalo 37 lidí a NIKDO ani nezavolal policii, vznikl výzkum, kdy „slušně“ oblečení lidé simulovali zdravotní indispozici, nejčastěji epileptický záchvat a pomohlo mizivé procento lidí. Profesně nejčastěji pomohly prostitutky ![]()
Jmenuje se to efekt rozložené zodpovědnosti a je zde úměra, čím více přihlíží lidí, tím je menší pravděpodobnost, že někdo pomůže. Proto já, když jsem ve městě, chodím kontrolovat i ležící bezdomovce. Jednoho si odvezla záchranka.
@altanero píše:
My, když jsme byli malí, jsme ještě měli domluveno, kdyby se stalo, že nastoupíme do tramvaje, autobusu a taťka nebo mamka zůstanou venku, že vystoupíme na nejblížší stanici a počkáme, naopak, kdybychom nenastoupili, že zústaneme, kde jsme. A když jsme byli někde, kde bylo hodně lidí, tak jsme měli domluvené místo.
S talo se jednou, nastoupila jsem do tramvaje, tátu dav nějak odtlačil a zafungovalo to, ale to mi už bylo šest- čerstvý prvňák.
Tohle už jsem jí taky říkala, ale jsem ráda, žes mi to připomněla, abych se na to víc zaměřila ![]()
@Ester13 píše:
90% je kurňa dobré. Po vraždě K. Genovse, kterou na ulici mordoval vrah téměř hodinu, z okna to sledovalo 37 lidí a NIKDO ani nezavolal policii, vznikl výzkum, kdy „slušně“ oblečení lidé simulovali zdravotní indispozici, nejčastěji epileptický záchvat a pomohlo mizivé procento lidí. Profesně nejčastěji pomohly prostitutky
Jmenuje se to efekt rozložené zodpovědnosti a je zde úměra, čím více přihlíží lidí, tím je menší pravděpodobnost, že někdo pomůže. Proto já, když jsem ve městě, chodím kontrolovat i ležící bezdomovce. Jednoho si odvezla záchranka.
Právě proto dceru nabádám, aby si sama aktivně řekla o pomoc a na nikoho se nespoléhala, že jí pomůže sám od sebe. O tom efektu rozložené odpovědnosti jsem taky jednou viděla nějaký šot. Když někdo nastrčený na ulici volal „pomóc“, 99% lidí se jen dívalo kolem sebe, kdo na tu pomoc přiběhne. Když dotyčný volal „hoří“, skoro všichni se hned seběhli a volali hašiče ![]()
@PetiteFillette píše:
Právě proto dceru nabádám, aby si sama aktivně řekla o pomoc a na nikoho se nespoléhala, že jí pomůže sám od sebe. O tom efektu rozložené odpovědnosti jsem taky jednou viděla nějaký šot. Když někdo nastrčený na ulici volal „pomóc“, 99% lidí se jen dívalo kolem sebe, kdo na tu pomoc přiběhne. Když dotyčný volal „hoří“, skoro všichni se hned seběhli a volali hašiče
Mně se zatoulal puboš v Paříži, umí francouzsky, já ne, do hotelu by asi trefil, stejně to bylo mých 15 minut hrůzy. Jen se koukal po obchodech ![]()
Jé a teď jsem si vzpomněla- dovolená v kempu na Baltu. Bylo mi asi 10. Ani nevím, kam jsem šla, jestli na wc, nebo jen tak koukat. Najednou jsem nemohla najít náš stan. Teda ta panika. Běhala jsem sem tam, nevím, jak dlouho, já si myslela, že aspoň hodinu, reálně to bylo tak do 20-ti minut. Najednou prásk, zakopla jsem o šňůru u nějakého stanu, zvedám se a ejhle, támhle je náš stan. Tak jsem se tam přicourala, jakoby nic. A brácha mi povídá: „hele co blbneš na, my tě tady s Kájou (druhý brácha)pozorujem jak tady běháš okolo jako splašená, támhle přes tu cestičku jsi přeběhla asi pětkrát, pokaždý odjinud“. Naši taky byli v klidu, protože, když se ptali, kde jsem, tak brácha řekl, že tam běhám okolo. No bráchům ani rodičům jsem se nepřiznala, to až po letech, jsem dala k lepšímu.