Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj…
Na tuhle stránku často chodím číst diskuze, když mě něco zajímá a nebo když mě něco trápí. Často, když jsem byla v háji jsem chodila sem, abych si přečetla, že někdo prochází podobnou situací a získala rady, jak to zvládá.
Nevím, jestli jsem tu teď pro radu. Možná trochu. Taky se chci někomu vyzpovídat protože současná situace mě trochu tíží a nevím si s ní rady.
Na začátku léta jsem se poznala s jedním klučinou. Byl celkem fajn, rozuměli jsme si, líbil se mi a po poměrně dlouhé době (jsem zvyklá, že se na mě kluci vrhaj už na prvním rande), jsme si dali pusu. Bylo příjemný na to jít pro jednou pomalu a mít prostor. I když přiznávám, že to ve mě vyvolávalo spoustu nejistot.
Po nějaké době randění jsme o sobě začali mluvit jako o partnerech, za což jsem byla ráda.
Situace u něj doma je poměrně složitá. Myslím, že nikdy neměl pořádné zázemí. Jeho otec je člověk, kterého bych osobně za otce nechtěla. A vím, že z domova a především od tatínka pramení spousta nedůvěry a psychických problémů, které má. Občas navštěvuje doktorku, aby mu s tím pomohla. Nebo alespoň co jsme začínali…
U nich doma se moc neprojevují emoce. A tak to ani on úplně neumí. Od začátku to bylo úskalí mezi námi, protože mi to chybělo a chvílemi mi přišel dost chladný.
Před nějakou dobou si nebyl schopný na mě udělat čas (V týdnu byl pracovně na druhé straně republiky a víkendy musel pracovat s tátou). Nevím do dnes, jestli se mi vyhýbal nebo to tak skutečně měl. Nemyslím si, že jeho otec náš vztah zrovna podporoval. A on se mu snaží zavděčit tak, že mu prostě nikdy neodporuje.
Přestali jsme se tudíž vídat a přišlo mi, že nejeví ani snahu a tak jsem se na přímo zeptala, co se mezi námi děje.
Řekl mi, že má v hlavě spoustu emocí a neví, co cítí. Že se od rozchodu s ex nemůže nějak zamilovat, jako kdyby měl v hlavě blok a neví co s tím. Taky mi řekl, že mě má hrozně moc rád a nechce mě ztratit. A že přemýšlí o nějakém sezení nebo terapii. Že si to potřebuje srovnat v hlavě.
Chtěla jsem mu dát čas a řekla jsem, že mu tedy dávám prostor si to ujasnit. Přestože fakt, že mě nemiluje, mě šíleně bolí.
On se ale další den ozval. Napsal mi „dobré ráno“ jako kdyby se nic nestalo. Přestali jsme teda používat emotikony a naše komunikace na mě působí dost chladně a obecně - Co děláš? (2× za den klidně), ale jinak je zájem celkem 0)
Stejně mi ale pokaždé zase napíše. Jeden večer jsem si tedy řekla, že zkusím udělat krok a řekla mu, že mi chybí. Na což nereagoval a další den mi přišlo znovu jen „Dobré ráno“…
Nerozumím tomu. Nevím, co mám dělat. Jestli být chladná taky nebo mu jít naproti a být ten „tahoun“ anebo jestli ho mám prostě poslat do háje. Jsem uvízlá a nevím, kam se pohnout.
Jestli necítí to, co by asi měl, proč se mnou ve vztahu setrvává? Navíc jsem mu i nabídla, že to můžeme ukončit a k tomu se vůbec nevyjádřil… ![]()
No, hele, on ti to vlastne řekl dost jasne: nezamiloval se. Pise, protoze te ma rad a nikoho, do koho by byl zamilovany, zatim nemá. Ale o vztahu se nechce bavit, nic vic pro nej delat nechce, kdyz budes chtit jit, tak on te pusti.
Vsechno ti to jasne rekl a navic se podle toho chova. Ty to nechces slyset, takze do toho motas tatinka a vychovu atd.
Takže je na tobe, jestli bereš nebo ne
Utni kontakt, jdi dál. Z tohoto koukají jen trable, nemáš to zapotřebí.
Nechává si zadní vrátka, co kdyby nikoho lepšího už nenašel? Takovýhle vztah by mě tedy opravdu nebavil to bych se rychle odmilovala.
@Starzie píše: Jsem uvízlá a nevím, kam se pohnout.
Protože odmítáš v hlavě zpracovat skutečnosti, které víš a znáš.
Dal Ti vícekrát jasně najevo svým chováním, svou nečinností, i svými textovými zprávami jednu jedinou skutečnost:
Není to u něj láska s velkým L.
On Tě respektuje, nechce Ti ublížit, má starost a nechce aby sis dělala nějaké plané naděje. Dokonce by asi nebyl proti kdybyste přepnuli na nějaký pouze kamarádský vztah. Ovšem bez Tvých pokusů vyždímat z něj horoucí cit, který on v sobě nenašel.
Je to těžké si přiznat, ale nezamiloval se. Má Tě tak nějak rád, udržuje s Tebou kontakt, ale jakmile potká jinou, půjde o dům dál. Nemá smysl ho nějak omlouvat a řešit rodinné zázemí, výchovu. Kvůli sobě samé bych to skončila a hledala někoho, kdo si mě zaslouží.
Jeho chovani definuje terminus technicus ‚breadcrumbing‘, ceska volna parafraze je hazeni drobecku chleba. To jeho „dobre rano“ a „co delas“, pripadne jeste mene namahave poslani smajlika je prave tim symbolickym drobeckem, ktery ti obcas hodi, abys mu jako spravny mravenecek nikam neutekla. Nikoho lepsiho zatim nema, tak kdyby nahodou nebylo do ceho pichnout, pripadne (abychom klucinovi nekrivdili) se ujistit, ze o nej porad stojis, kdyby mu bylo smutno a mel pocit, ze ho nikdo nema rad. Vykasli se na to, neanalyzuj jeho vztah s otcem, protoze to neni podstatne. Vis, kdyby te mel opravdu tak rad, jak tvrdi, tak te neudrzuje v plane nadeji a neprodluzuje tvoje trapeni.
![]()
Když to je mezi vámi, jak to je, tak bych snad ani nepovazovala za vztah ![]()
Navíc pokud jsi psychicky zdravá, nerandi nikdy s člověkem psychicky nemocným, jinak tento typ pece zacnes vyhledávat rovněž ![]()
Prostě si jen v uvozovkách převoznice. Není to nic divného, ani divné chování. Defakto mu tam nemůžeš moc vycitat. Můj manžel to tak taky měl. Po rozchodu s holkou kterou velice miloval se dával další dva roky do kupy a choval se stejně, prostě holky čekaly něco víc, nedokázal jim dát že sebe víc, prostě si to potřeboval zpracovat. A měl stejný problémy doma a do toho nízké sebevědomí. A jeto blbě říct ale také mu takto ty holciny defakto pomohly, že pak potkal mě a už opravdu se otevřel a sel do toho na plno. Bohužel s tebou ta budoucnost nebude. Ti chlapi co do vztahu dají fakt maximum a pak dostanou bytelnou ránu se z toho složitěji oklepavaji. Manželův kamarád měl ten stejný scénář.
@Starzie píše:
Ahoj…
Na tuhle stránku často chodím číst diskuze, když mě něco zajímá a nebo když mě něco trápí. Často, když jsem byla v háji jsem chodila sem, abych si přečetla, že někdo prochází podobnou situací a získala rady, jak to zvládá.Nevím, jestli jsem tu teď pro radu. Možná trochu. Taky se chci někomu vyzpovídat protože současná situace mě trochu tíží a nevím si s ní rady.
Na začátku léta jsem se poznala s jedním klučinou. Byl celkem fajn, rozuměli jsme si, líbil se mi a po poměrně dlouhé době (jsem zvyklá, že se na mě kluci vrhaj už na prvním rande), jsme si dali pusu. Bylo příjemný na to jít pro jednou pomalu a mít prostor. I když přiznávám, že to ve mě vyvolávalo spoustu nejistot.
Po nějaké době randění jsme o sobě začali mluvit jako o partnerech, za což jsem byla ráda.
Situace u něj doma je poměrně složitá. Myslím, že nikdy neměl pořádné zázemí. Jeho otec je člověk, kterého bych osobně za otce nechtěla. A vím, že z domova a především od tatínka pramení spousta nedůvěry a psychických problémů, které má. Občas navštěvuje doktorku, aby mu s tím pomohla. Nebo alespoň co jsme začínali…
U nich doma se moc neprojevují emoce. A tak to ani on úplně neumí. Od začátku to bylo úskalí mezi námi, protože mi to chybělo a chvílemi mi přišel dost chladný.
Před nějakou dobou si nebyl schopný na mě udělat čas (V týdnu byl pracovně na druhé straně republiky a víkendy musel pracovat s tátou). Nevím do dnes, jestli se mi vyhýbal nebo to tak skutečně měl. Nemyslím si, že jeho otec náš vztah zrovna podporoval. A on se mu snaží zavděčit tak, že mu prostě nikdy neodporuje.
Přestali jsme se tudíž vídat a přišlo mi, že nejeví ani snahu a tak jsem se na přímo zeptala, co se mezi námi děje.
Řekl mi, že má v hlavě spoustu emocí a neví, co cítí. Že se od rozchodu s ex nemůže nějak zamilovat, jako kdyby měl v hlavě blok a neví co s tím. Taky mi řekl, že mě má hrozně moc rád a nechce mě ztratit. A že přemýšlí o nějakém sezení nebo terapii. Že si to potřebuje srovnat v hlavě.
Chtěla jsem mu dát čas a řekla jsem, že mu tedy dávám prostor si to ujasnit. Přestože fakt, že mě nemiluje, mě šíleně bolí.
On se ale další den ozval. Napsal mi „dobré ráno“ jako kdyby se nic nestalo. Přestali jsme teda používat emotikony a naše komunikace na mě působí dost chladně a obecně - Co děláš? (2× za den klidně), ale jinak je zájem celkem 0)
Stejně mi ale pokaždé zase napíše. Jeden večer jsem si tedy řekla, že zkusím udělat krok a řekla mu, že mi chybí. Na což nereagoval a další den mi přišlo znovu jen „Dobré ráno“…
Nerozumím tomu. Nevím, co mám dělat. Jestli být chladná taky nebo mu jít naproti a být ten „tahoun“ anebo jestli ho mám prostě poslat do háje. Jsem uvízlá a nevím, kam se pohnout.
Jestli necítí to, co by asi měl, proč se mnou ve vztahu setrvává? Navíc jsem mu i nabídla, že to můžeme ukončit a k tomu se vůbec nevyjádřil…
klučinu s psychickými problémy, který na tebe se… kašle, pošli do pryč
a najdi si normálního kluka ![]()