Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hádky před dětmi 2 + 3leté
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.1.11 23:30
Přítelkyně bude mít bohužel takovou povahu a tu těžko předěláš.Možná časem přijdeš na to,čím hádku zmírnit,ale nikdy se tyto situace nepodaří zvládnout.Je to o nahromaděném vzteku a potom prostě vyjede a tímto ze sebe tu zlost a zlobu co cítí ventiluje.
Co s dětmi?Určitě není dobré se před nimi takto hádat a křičet-ale na druhou stranu,pokud to budete dělat tajně,tak si děti nebudou umět vysvětlit,co se děje.Prostě to stejně uslyší,i když budou někde vedle.Nebo to vycítí,že něco není v pořádku.
Takže spíš přeji pevné nervy a hlavně se nenech vytočit k tomu,aby si dělal podobné scény také.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.11 23:37
Tak si odpověz na otázku: Jak by ses cítil, kdybys byl v jedné místnosti s kamarády - partnerským párem, oba by seděli vedle sebe, mlčeli by, ale ty bys moc dobře věděl, že on je na ni šíleně naštvaný, protože právě ječela na děti. Bylo by ti dobře? A teď si představ, že jsi jejich syn.
Není špatné, když děti vidí, jak se rodiče hádají, ale musí vidět, jak se ta hádka vyřeší a musí vidět to usmíření. Jedině takto se sami naučí jak později hádky zvládat. Není dobré se před nimi zavírat, stejně to napětí mezi rodiči cítí i v těch 2 letech - nejsou blbé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.11 23:42
A co kdybys místo sezení u PC šel dát večeři dětem ty a přítelkyni poslal, ať si jde sednout a odpočinout?
Nevím, jak moc pomáháš doma a s dětmi, ale u nás je to občas podobné. Večer už mám všeho plné zuby a manžel sedící si v klídku u počítače mě dokáže pěkně vytočit. Prostě ho samotného nenapadne vstát a jít udělat cokoliv kolem dětí, o vše si musím říkat a to mě už opravdu nebaví. Takže tiše pěním, pěním až vybuchnu. Taky jsem někdy ošklivá na děti, protože jsem vlastně rozzuřená z chování manžela. Třeba je to případ tvé přítelkyně, třeba potřebuje trochu ulevit.
- Citovat
- Upravit
15.1.11 23:44
Ahoj, možná se tam trochu poznávám , tak ti napíšu, jak je to u nás, ale rozhodně nevím, jestli jsme na tom stejně, tak abych z toho nevybruslila jako taky nějaká uřvaná 
Můj taky v klidu sedí u počítače a já celá ztahaná - psychicky musím pořád něco řešit s malým a on si tam v klidu sedí a ne , aby přišel a řekl, nevím, nedělej to, neskákej atd. ale přijde, až prostě malý zlobí a já se na něho utrnu a on přijde až po funuse, co se jako děje… Myslím si, že když dítě nějak zlobí, tak i ten chlap by se měl vzít od tlevize a nebo PC a jít - v klidu, i ta maminka to řeší v klidu , ale prostě nemá kdy vypnout aprostě přijít a říct, co se tady děje, proč nejíš a prostě tu maminku podpořit.
Ani se přítelkyni nedivím, protože můj mě to taky občas dělá, že i na návštěvách sedí klidek, já běhám za malým, pak se diví, že se utrhnu na něj, ale člvoěk toho má taky dost pořád sledovat co dítě a pak když zakřičím a řeší se to, tak přijde a začne domlouvat mě - msíto dítěti 
Nechci nikoho omlouvat, ale myslím si, že je ze všeho prostě na nervy, tak i když bude problém, tak přijít a zasáhnout…myslím zlobení dítěte.
Nakonec jsem to manželovi řekla, a i on i já to máme napůl a napětí mezi náma neni tak velké…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.11 23:44
Je to moc smutné já v podobné rodině vyrustala pamatuji si jak se naši neustale před nami hadali a vse pak skončilo tak že nás přetahovali na tu a tu stranu př kdo má pravdu koho máš radši podívej se co matka nebo otec zase provedl apod nakonec se rozvedli ale těch 5let než se tak stalo bylo strašnejch.Neumím ti poradit , děti máš rád alechování tvé ženy mi přijde ubohé a zlé. Skus jí říci že toho máš dost že se bojíš aby děti netrpěli a pohrož jí i odchodem od ní třeba se nad sebou zamyslí a změní přístup jak k tobě tak k dětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.11 23:45
heleď na ty hádky před dětmi pozor.. 
našemu budou ted 3 roky,a moc dobře si pamatuje hádky,které jsme vedli s bejvalým,když jsme spolu ještě žili,což už budou skoro dva roky zpátky)..děti si pamatují .malej je z toho dodnes špatný,je to tak měsíc zpátky co jsem se hádala s mojí mámou a bohužel,malej byl u toho a začal plakat,pak řvát a pořád mě objímal,měl strach …pak mi bylo hrozně na duši,že u toho byl,bylo mi ho líto 
proto by bylo dobré se krotit ale jak čtu,tak ta tvá přítule bude oříšek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.11 23:52
Zaprvé - tahle situace mi připadá jako důsledek něčeho jiného. V první řadě by ses jí měl zeptat, jestli jí něco netrápí. Protože spousta lidí zástupně vyvádí kvůli blbostem, aby si vyventilovali stres z nějakého většího problému.
A zadruhé - píšeš, že jakákoliv reakce její vztek přiživí. Taky jsem vztekloun, opravdu mi stačí málo, abych vyletěla, a za sebe říkám - když jsem naštvaná, něco se mi třeba nepovede, tak jestli mě něco splehlivě dorazí a donutí vybuchnout jako sopka, je to chlap, kterej je v pohodě a odmítá se hádat. Neříkám, že na ní máš řvát, ale rozhodně se nesnaž zůstat klidnej za každou cenu, to děláš zásadní chybu. Měla by na tobě poznat, že tě ta situace štve. Pokud cítíš, že hádka je nevyhnutelná, běž prostě pryč, do jiné místnosti, třeba na deset minut. A až se vrátíš, hlavně, proboha!, neříkej nic ve smyslu: tak co, už je ti líp? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.11 00:09
Mně z toho popisu taky přijde, že přítelkyně toho má za celý den plné zuby, ty (z jejího pohledu) si v klidu sedíš u PC (i když pracuješ, půlhodina, kdy dáš např. dětem večeři by tě nevytrhla), ona se tam chudák snaží o nějakou výchovu, aby jí nebylo vyčteno, že se dítě neumí ani slušně najíst, možná by taky už ráda dala děti spát a měla trochu klidu, což se jí nedaří, protože starší se s jídlem loudá a ještě u toho dělá kraviny (stejně jako to dělala u snídaně, svačiny, oběda a svačiny - možná už 4× musela převlékat komplet dítě a stírat kuchyň ). Pak jí teda konečně rupnou nervy a ty si přijdeš ledově klidný a ještě jí začneš podkopávat zbytky autority, že vracíš jídlo, které v zoufalém pokusu o nastolení nějakého řádu sebrala. A ve finále se s ní snažíš usmířit tím, že jí říkáš, jak to děláte úplně špatně (čti - ona to dělá úplně špatně) a jste stupidní rodiče (čti - ona je stupidní matka). Podotýkám, píšu jak to může vidět žena, chápu, že to tak nemyslíš 
Nejlepší způsob, jak předcházet hádkám před dětmi mi ve vaší situaci přijde, ženě víc pomáhat Aspoň podle toho, co píšeš, je jasné, že neznáme všecky detaily… Možná by stačilo, kdybys přišel už v okamžiku, kdy slyšíš, že se něco začíná dít a ne až při hysterickém jekotu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.11 00:13
Nemám problém dát dětem jídlo (sice skromější než od mámy ), nemám problém s hlídáním obou dětí a říct někam si zajeď a vypni, ale nemá to velký efekt, jede jen na chvíli.
Práci mám proměnlivou, u PC jsem někdy 2× denně po 30min., jindy 10× po 5min. Děti, přijdou, pomazlí se, ukážou co mají, sednou na klín, někdy mě na chvíli odvedou a pod.
Pokud přítelkyně chystá večeři, děti mají pohádku, budu užitečnější když udělám nějakou chvilkovou práci. Pak chodím spávat a uklidňovat rozdováděné, mazlit a napájet 
- Citovat
- Upravit
16.1.11 00:18
Bersaba píše:
Zaprvé - tahle situace mi připadá jako důsledek něčeho jiného. V první řadě by ses jí měl zeptat, jestli jí něco netrápí. Protože spousta lidí zástupně vyvádí kvůli blbostem, aby si vyventilovali stres z nějakého většího problému.
A zadruhé - píšeš, že jakákoliv reakce její vztek přiživí. Taky jsem vztekloun, opravdu mi stačí málo, abych vyletěla, a za sebe říkám - když jsem naštvaná, něco se mi třeba nepovede, tak jestli mě něco splehlivě dorazí a donutí vybuchnout jako sopka, je to chlap, kterej je v pohodě a odmítá se hádat. Neříkám, že na ní máš řvát, ale rozhodně se nesnaž zůstat klidnej za každou cenu, to děláš zásadní chybu. Měla by na tobě poznat, že tě ta situace štve. Pokud cítíš, že hádka je nevyhnutelná, běž prostě pryč, do jiné místnosti, třeba na deset minut. A až se vrátíš, hlavně, proboha!, neříkej nic ve smyslu: tak co, už je ti líp?
Tak to mě dokáže spolehlivě vytočit věta „prosím tě uklidni se“ To bych dotyčného na místě zabila, i když jsem třeba naštvaná úplně na někoho jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.11 00:28
Já třeba večeři ráda nachystám, ale když dítě nakrmí někdo jiný, tak je to úleva. Teď už se teda krmí samo Těžko říct, jak to u vás funguje, já třeba jsem taky taková, že si nikam sama nezajdu, nezajedu a když manžel bere syna, že pojedou na výlet, tak se cpu na výlet s nima a pak mu v únavě vyčtu, že nemám žádný čas pro sebe
Asi bych fakt řekla, zkus zasahovat dřív a takovým způsobem, aby žena měla pocit, že ji jdeš podpořit a pomoct jí - ne vyřešit vzniklý konflikt. Přijde mi že odhad na to máš. Takže třeba přijít a říct dceři „jak to, že nesedíš hezky, když ti to maminka říká, sedni si a hezky jez“. Případně zůstat a s jídlem jí pomoct. Ale skoro bych věřila, že tě poslechne, i když maminku ne - taťkové jsou jiná autorita
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.11 00:31
Anonymní píše:
Nemám problém dát dětem jídlo (sice skromější než od mámy
A nemáte spíš možnost udat někde děti a vyjít/vyjet si spolu? Třeba by to vyčistilo vzduch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.11 00:33
Re: Mamina87
Já pravidlo před dětmi NE znám a řikám, ale nikam to nevede.
Hlavně extrémě nekřičet na děti - ty jsou hlavně hodné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, rád bych požádal o rady životem poučených
Rámcově: Máme dvě malinké děti 2+3, přítelkyně o deset let mladší 26., doma jsem často, jsme v podstatě skromný a relativně zajištěný.
Potřeboval bych poradit v situaci pokud vím, že se schyluje k hádce a vyvedení z ní když u sebe máme děti :/ Snažím se slušně reagovat, mluvit o problémech, věc nějak v klidu řešit. Když přítelkyně začne zvyšovat hlas, bouchat s věcmi, snažím se být klidný. (jakákoli reakce její vztek jen přiživí)
Příklad čtrnáct dnů starý: Syn se navečeřel a hraje si na zemi, dcerka jí pomalu, stále u stolu. Pracuji u PC ve vedlejší místnosti, a už nějakou dobu vnímám stupňující se peskování, doslova hrocení situace: Jes nebo ti to seberu, seď pořádně, jes ten sýr, nebudeš v polosedě, ale budeš sedět, budeš jíst takto a ne jinak, jinak to to seberu a pod. (je to těžké, ale nechci do všeho zasahovat a moc ovlivňovat) Jenže pokud najednou slyším rychlé kroky, sebrání talíře a pláč dcerky… V klidu přijdu, ptám se copak se stalo - hlavně dcerky. S pláčem ukazuje odnesený talíř a chce jíst. Slušně namítnu (snažím se být nezávislý), ještě jí to dáme co? Chce jíst, jí prostě pomalu, že u toho klečí předce vůbec nevadí, nech jí volnost. Reakce je: podkopáváš moji autoritu, nebude klečet, ale sedět, bude to tak a ne jinak… Já mlčel, až na klidné sdělení, pojď prosimtě vedle, nesmíme se hádat před dětmi… Něco proti mě vší silou letělo, pak další, a další věc. NAŠTĚSTÍ se dcerka začala strašně smát… myslela si, že jde o hru, o míčky, netuším asociace, ale syn byl metr od přítelkyně a pozoroval vše (ve dvouletech zatím nemluví a nemá snahu) Ještě „v akci“ jsem občas kouknul na dcerku a hodil jí míček, ona mě (aby si myslela, že jde opravdu o jakési házení) a rozbité zdi od létajících předmětů, vč. předmětů. Syn přihlížel, pak chtěl ke mě. Věděl jsem, že když k němu přijdu hrozí další rozběsnění…,tak jsem mu poslal autíčko a držel jej ve hře. Odvézt jí nemůžu, kdybych měl ruku jako hedvábný šátek, 100% by křikla au, nebo podobné ublížení (nikdy jsem na ní nevztáhl…) Po uklidnění je mezi náma ticho, klid, v podstatě si nepřipustí, že bychom dělali jako rodiče něco špatně… Děti spolu vykoupeme, dáme je spát…
Pak až spali, řekl jsem: Nesmíme tohle nikdy víc dělat, nikdy, ničíme tím děti. Přítelkyně sna bez většího pocitu viny (jako by o ničem snad nevěděla) Pořád klidně jsem řekl, chápeš co se stalo? Bez reakce, nebo mě ignoruje. Už mi to bylo jedno, asertivně, ale klidně jsem řekl něo o nás jako stupidních rodičích… Tu rozbitou zeď opravíš (zeď beze slova a v tichosti druhý den zasádrovala
)
Myslím v podobné situaci na děti
, na to, že malý nemluví 
(vím, že hodně dětí začíná mluvit až ve třech letech), na to, že mě to uvnitř zabíjí, že společný „výlev“ nedokážu přesunout jinam.
Přítelkyně se o všechny jinak stará opravdu příkladně, až na podobné situace, které naštěstí nejsou časté, ale JSOU
Důvod hádky je prostě cokoli banálního, stoupne si, začne zvyšovat hlas, používat cokoli k rozdmýchání. Pokud je důvod „např. ty jsi udělal proti mě toto“, jednou větou to vyvrátím, okamžitě tahá jiný nesmyslný důvod, a další, a další.
Další den, nebo po dvou dnech se začne opatrně přitulovat
. Vím, že je to špatně, vím že u mne důvod zůstat jsou děti.
(na přítelkyni už ráno poznám, že bude večer podobný problém)
Příspěvek posílám jako anonymní, jistě pochopíte.