Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj.
V dnešní době je podle mě rozdělovat na „vlastní“ a „nevlastní“ naprostá blbost. Jen nastanou zmatky a „zlá“ krev. Vůbec by mě nenapadlo říkat synovi, že děda je nevlastní?. Když se to o svém „nevlastním“ dědovi dozvěděla neteř, byla moc vyjukaná, vůbec jí to nenapadlo ( a proč taky). Nejvíce smutný byl děda, protože bere všechny vnoučata stejně. Navíc s nevlastníma se vídá mnohem častěji, protože bydlíme kousek. Nejde přece o skutečné biologické příbuzenství, ale o to, jak se mají lidí ve skutečnosti rádi.
Jenže někteří lidí jsou asi zabědnění.
Beruška ![]()
Ahojky,
to se teda vůbec nehodilo, je to baba jedovatá!! Nemám ráda, když se dělají rozdíly mezi dětmi, to je snad jedno jestli jsou vlastní nebo nevlastní!! Pokud žijí jako rodina tak by se měli brát všechny stejně. Ale osobně znám případ kdy rodiče dělali rozdíly mezi dcerou a synem (moje teta a strýc) A výsledky- s klukem si nikdo nechtěl hrát a neměli ho rádi, protože z něj dělali dokonalýho a holka byla chudák, protože podle nich byla zabržděná, přitom měla normální vývoj jako každý dítě, jen byla plachá. Vím, že to není stejný případ, ale hlavně by si ti dospělí měli uvědomit, že nejhůře to nesou právě ty děti!!!!
Takže pevné nervičky a určitě si nenechej nic líbit
![]()
Ahojky,
muj muz ma rozvedene rodice a jeho tata ma novou rodinu. „Macecha“ si z prvniho manzelstvi privedla dve dcery, ktere uz jsou ted taky maminkama…nejake rozdelovani na vlastni a nevlastni mi prijde padle na hlavu! To bych mela dve nevlastni svagrove a nevlastni synovce… ![]()
Ja bych si to taky nenechala libit. At si tchyne mysli co chce, to je jeji boj, ale byt jen naznacit diteti, ze je nevlastni = neni moje, nase, ale nejake cizi…mi prijde jako vrchol netaktnosti. Pokud se jinak chova normalne, slo zrejme o nejaky zkrat v myslenkovych pochodech, ale pred detma by se to stavat nemelo. Clovek nikdy nevi, jak si to prcek v hlavicce prebere a muze se ji to taky nepekne vratit.
Jestli ti na to chlap nic nerekl, bude to tim, ze je to chlap…oni nekdy takove citlive veci nevnimaji.
Ja verim, ze uz se to nestane, ze jsi dala jasne najevo svoje stanovisko. Mejte se fajn.
Ahoj,
s těmi vlastními a nevlastními je to tak: oficiálně jsou nevalstní Ti sourozenci, kteří nemají společného a ni jedno rodiče. Tudíž dcera otce z prvního manželství a dcera matky z prvního manželství. Jestliže se těmto dvoum lidem narodí mimino, je pro obě holky polorodý sourozenec, protže s jednou má společného otce a s druhou má společnou matku. Takhle se to normálně píše na úřadech. Samozřejmě, pokud je babička matkou otce, tak je pro ní ta vnučka nevlastní. To ji ale neopravňuje k tomu, aby se takto chovala. Moje milovaná tchýně, vzala moji první dceru jako za svou od samého začátku, nedělá mezi holkama (a to už jsou dvě další) naprosto žádné rozdíly. Když dostane jedna, tak automaticky dostane druhá a třetí. Naopak moji rodiče rozdíly dělají, neznají otce mé první dcery a je to prvorozená vnučka a dostává daleko víc než ty dvě další. Až jsem se tuhle musela ozvat, že je jsou také. TAkže je to všechno v lidech.
Dobře žes jí zavolala a řekla jí co si o tom myslíš.
Ještě bych jí fakt řekla, že ona je ta nevlastní„bába“. Jak psaly holky výše.
Ahoj a mnoho zdrau s babičkou
HAmina
Ahoj,
tchýně-věčná příčina sváru v naší rodině.
Donedávna jsem to brala tak,že jsem její rady,názory atd.pouštěla jedním uchem tam,druhým ven.
Ale před měsícem se nám narodila dcera-první dítě po 14 letech manželství .Doslova vymodlená.Naše slečna je 3-tí vnouče mé tchýně s tím,že 2 děti žijí u ní ve společné domácnosti .Jsou rozmazlené-hlavně 12-cti letá neteř(první vnouče),která žárlí nejen na svého brášku,ale i naší holčičku.Dokázala si nervově vyvolat zvracení,jen aby při první naší návštěvě s miminkem u babičky byla středem pozornosti.
Jaký šok byl pro mě před týdnem,když babička při obědě,kdy neteř opět předváděla jeDen z upotávajících výstupů,a tchýně jí v klidu konejšila slovy"neboj,ty jsi moje první a jediná vnučka…",vám snad ani nemusím popisovat.
Probrečela jsem celou noc a manžel,naštěstí rozhodl,že je k životu nepotřebujeme,takže počkáme,až budou mít zájem oni o nás,ale vnucovat se nebudem…
no Radu, tak to mně vyžadovat nucením opičí poklonkování na všechny strany od mrněte jako slušnost nepřipadá, ani vůči dítěti ani vůči zdravené osobě. Připadám si vždycky divně, když je to od zdravícího vynucené. Tož tak. Petra
Díky moc holky za podporu; a s tou nevlastní ,,babičkou,, to jim ještě natřu. Tahle křivda ze mně dlouho nevyprchá. Dnes šel dědek za chlapem do práce a ten mu jen řekl,že nemá čas. Jinak mi psal jejich další syn,abych dala babičce šanci, že by mi to chtěla vysvětlit, že to špatně chápu. Ale já na ně zatím kašlu. Já to špatně chápu , já jen vím, že takovouhle špinavost může vypustit jen hrozně odporný člověk. A až bude příležitost dám jí to pěkně vyžrat naší nevlastní babi. Jinak jsem taky neměla potřebu srovnávat vlastní a nevlastní a do téhle doby mě to ani nenapadlo. ahojky věrka
Anonymní píše:
no Radu, tak to mně vyžadovat nucením opičí poklonkování na všechny strany od mrněte jako slušnost nepřipadá, ani vůči dítěti ani vůči zdravené osobě. Připadám si vždycky divně, když je to od zdravícího vynucené. Tož tak. Petra
Petro, to jsem psala i já. Mám stejný názor jako Radu a myslím, že to není „opičí poklonkování“. POdle mě je to normální slušnost, ale to je asi tím, že jsem tak byla vychovávaná. Jako „opičí“ mi akorát příjde, když rodiče nebo prarodiče nutí děti, aby předváděly před ostatními, co už umí… Ale pozdrav…myslím, že je to základ slušného chování. Samozřejmě, že také záleží na tom, jak je dítě staré. Pokud to je kolem 3-5 let, tak se děti i kolikrát stydí a to si taky myslím, že by se nemělo nutit /mám pětiletou neteř/. Ale u starších dětí by to měla být samozřejmost
Klára
Nedá mi to, abych nereagovala na to zdravení. POkud jdu já se svým známým a ten někoho pozdraví, tak jej pozdravím také. A vedu k tomu své děti. Myslím si, že to patří ke slušnému vychování. Zrovna tak jako když někam vejdu a je to třeba i hypermarket, tak prostě pozdravím. Už je to vě mně.
A rozhodně mi to nepřipadá divně u dětí. Toť jen můj názor.
Hamina
Tak teda já taky musím souhlasit s tím zdravením. Taky mi přijde normální, že když vejdu do obchodu, nebo restaurace, tak pozdravím. Stejně tak dítě, které jde se mnou (ne, po Tomčovi to ještě fakt nevyžřaduju, myslím třeba sestřenici, bratrance).
A to samé je, pokud někoho potkám třeba s mamkou, nebo manželem a já ho neznám, i přes to pozdravím. A to je podle mě základ slušnosti. To, že otevřu pusu a řeknu dobrý den, ještě nikoho nezabilo, neumírá se na to, když k tomu připojím úsměv, tak moje tělo vyplaví nějaký ten endorfin a zvedne mi to náladu. Takže asi tak to mám já.