Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hranice a komunikace s prarodiči/náročnou rodinou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
5.4.26 21:23
Hranice a komunikace s prarodiči / náročnou rodinou?
Ahoj, mám takový specifický dotaz k diskusi 
Předesílám, že vše samozřejmě řešíme s manželem a děláme si to jak potřebujeme, plus jsem dlouhodobě v terapii. A tohle je moje téma celý život, nikdy jsem neměla s rodinou dobrý vztah a asi ho nikdy mít nebudeme. Ale zajímalo by mě, jak to máte vy. Čekáme s manželem mimi a vše plánujeme, nakupujeme, připravujeme se. Máme kolem sebe hodně přátel, co jsou fakt zlatí a už teď nás podporují, dávají nám second hand věci a dárky, nabízejí nám všelijakou pomoc a těší se, sami mají děti. Manželova rodina je skvělá, nabízejí nám pomoc, ale nechávají nám klid, ujišťují nás jak to všechno dáme a jak se těší, prostě top. Moje strana rodiny je trochu jiná kapitola. Naši se na vnouče těšili roky, jsou nadšení a reakce byly taky silné. Na mě až moc, přijde mi že jim trochu hráblo. S čím máme problém jsou hranice a je extrémně náročné to nějak navigovat a přežít 
A to se mimi teprve klube na svět. Bojuju hlavně s mámou, nikdy jsme si nebyly blízké, je to navíc funkční alkoholička a je tam prostě potřeba si ji neustále držet od těla, je ke mně chvíli hodná a potom kritická a zlá, když se napije. Moje potřeby nevnímá, musím jí všechno říkat stokrát a vysvětlovat. Kdo zná, ten ví, je to prostě peklo. Táta to tam trochu drží a je s ním domluva. Napíšu jen pár příkladů, ať se nerozepisuju. Začaly neustálé dotazy co potřebujeme koupit (řekli jsme, že jestli se chtějí podílet, že je to od nich moc hezké a vezmeme si rádi nějakou sumu, z které si nakoupíme, co je třeba, ale že na tom netrváme a o dárky nám nejde). I tak mě máma neustále bombarduje tím co kde našla a co je potřeba koupit a co se jí kde líbilo. Neustále poslouchám názory a rady a doporučení. Většina nutno říct už “neplatí”, je mi 32 let, známe ty generační rozdíly. Poděkuju, řeknu že to nějak dáme, že si to s manželem uděláme doma sami, ale neustává to. Nastavujeme hranice a máma se prostě “vecpe” zase jinudy. Řeší co je potřeba koupit k nim domů, začali si zařizovat dětský pokoj pro vnouče. Já nechci znít nevděčně, je to milé, ale jezdíme tam max jednou do měsíce, spíš tak jednou za čtvrt roku. A nikdy tam nejsme přes noc. Přijde mi to zvláštní? Ale je to jejich dům. Já se na tom nepodílím, nijak to nepodporuju a zdůrazňuju, že dítě je naše a doma je u nás doma. Ve zkratce prostě bojujeme s tím, co očekávají a chtějí oni, vůbec se nikdo neptá co chceme nebo potřebujeme my. Od nikoho jiného tenhle přístup nezažíváme. Momentálně už se jim svěřujeme s detaily minimálně (co kupujeme, jak si to doma zařizujeme, jak co plánujeme). Máma na všechno řekne, že to dřív neměla a taky to zvládla a že to nepotřebuju (přitom já jsem teda měla dětství fakt hrozný a rozhodně to nezvládla a je to poslední člověk od koho chci radit, ale to je jedno ). Vím, že budu terčem kritiky ve všem od výchovy přes oblečení až po výbavu a nevím co všechno. Když nám chtěla naposledy něco koupit, povolila jsem, když chce něco hezkého udělat pro vnouče a poslala jsem jí pár věcí, co by se nám fakt hodily a posílali jsme je i kamarádům. Řekla mi že to nepotřebuju. Tak už jí neposílám nic. Sama není schopná nic vybrat, nevím. Zajímalo by mě kdo máte takhle náročnou rodinu, jak si ty hranice komunikujete a co třeba byla vaše “pravidla” s prarodiči? Nepochybujeme s manželem o tom, že to zvládneme, jsme parťáci a manžel je v tomhle ještě mnohem asertivnější než já, takže si poradíme. Ale někdy je to fakt psycho, i když jsme low contact. A na všechno jsou samozřejmě velké a hlasité reakce, když se nenecháme, protože jsme dospělí a víme co děláme. Jak se nezbláznit? Terapeut mi říká hlavně to konzistentně držet, i když se vztekají a to hlavně u alkoholiků, tam ještě přitvrdit. A trvat na střízlivosti, když přijedeme. Chceme aby prarodiče z mé strany měli s malým kontakt jako ostatní, i když máme jiný životní styl a názory a nejsme si extra blízcí. Stačí prostě konzistence a nedat se? Nebo být tvrdší? Informační dieta nebo zkoušet najít kompromis a vysvětlovat? Manželova rodina je naštěstí zlatá a v tchýni mám větší oporu než jsem kdy měla ve své mámě. Poprosím bez nějakých soudů, kdo máte bezproblémovou rodinu, tak vám to moc přeju a nepouštějte se prosím do mě
Příspěvek upraven 07.04.26 v 22:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.4.26 21:50
Asertivita nikam nevede, musíte ty hranice nastavit jasně a striktně. Žádný vypisování, dohadování, plánování nesmyslů v podobě přespávání mimina. Nevím, co znamená, že je „zle“, no prostě vydržíte nějaké ty hysterické reakce, to vám nic neudělá. Když nebude odezva, přejdou. Hlavně ty musíš být v klidu, nastav to včas a jasně, nebo se z toho pak zblázníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.26 22:41
@pretzel_kat píše: Více
Alkoholici? Tak ti s nejvetsi pravdepodobnosti jenom blaboli v manickych fazich, ale realne vam nikdy s nicim nepomuzou, natoz hlidat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.26 22:55
@pretzel_kat píše: Více
O tom alkoholu bych s matkou mluvila jasně - nemlžit. Prostě ve stylu - dítě k vám ale stejně nepůjde, dokud nenastoupíš na léčení a nebudeš mít závislost pod kontrolou. Poslouchat ty hnusárny, co jsou schopni vynést z pusy, když se člověk takto ohradí je fakt hrozný a chápu, že se tomu snažíte vyhnout. Taky jsem to dělala a stejně jsem nakonec musela utnout úplně kontakt. Nejhorší je, že se ten závislý ze začátku dokáže ovládnout a dokonce to i třeba nějaký ten měsíc/rok funguje, takže pak člověk podlehne zdání, že se závislý ovládá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.26 22:58
@pretzel_kat no, rady ti dají ostatní, akorát technická - není to žádný specifický dotaz - takový v bleděmodrém je tu minimálně jedenkrát do týdne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.26 00:07
Doporučuji být upřímná. Říct, že jí i máte ráda, ale nedůvěřujete jí s miminkem a že u ní přespávat nebude. Nejspíše se naštvou, ale snad je to donutí se zamyslet nad sebou a třeba přijdou i změny. Když ne, no stejně byste jim časem řekla, že ho tak často neuvidí. Pak samozřejmě je důležité necouvnout, předem si určit, jestli byste byla ochotná je nechat ho vídat, pokud nastanou změny, a za tím si stát. Jestli ale máte s rodiči špatné zkušenosti Vy z Vaší výchovy, rozhodně bych jim nevěřila, že to teď bude jiné.
- Citovat
- Upravit
6.4.26 06:41
Postýlka u rodičů není špatná věc i když pojedete jen na návštěvu a miminko bude chtít spát, nebo si budeš potřebovat někam skočit tak ho budeš mít kam položit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.26 07:13
Třeba postýlku mám doma taky, vnoučata v ní spala jako miminka i trošku starší na odpolední spaní. Mám tu hračky, oblečení, plenky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.26 07:42
Nepomuze nic. Nemuzou si pomoct, jsou takovy to se nezlepsi. Nemate jak nastavit hranice jinak nez distancem.
Takze s tim musite počítat, oprostit se od toho a zkousnout to jednou mesicne kdyz jedete na navstevu.
S tim ze jasna vyhruzka ve smyslu ze pokud k nim prijedete tak bez alkoholu, jinak se otocite a jedete dom a priste tam dite vodit nebudete. No a pozdeji ty drobne mezigeneracni veci jakoze nechcete aby ho posazovali kdyz jeste nesedi nebo nechcete aby ho jako husu cpali cukrem.
Pokud nechcete ukoncit styky doporucuji se zamerit na tyto veci a na tom tvrde trvat.
Rady, reci ze tohle nepotrebujete a ze to delali lepe se budou s miminkem zhorsovat, ale na to je opravdu jediny lek distanc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.26 08:33
Problém vidím v tom alkoholu a tom, že na vše říkají, že to nepotřebujete, když už jim teda něco řekneš.
V tom zbytku vidím spíš tvůj odpor k nim. Pokud by nebylo toho, že cokoli, co uděláte, shazují, pak by některé požadavky, nápady a činy, které tu uvádíš jako špatně, byly vlastně naprosto normální.
Dotaz, co mají koupit, je vlastně moc fajn a to, že vy řeknete, že mají dát peníze, je vlastně hodně neslušné vůči nim, pokud si opravdu chtějí užít nákup nějaké věci. Obecně řečeno, ti prarodiče na to také mají morální právo a je fajn, že se zeptají. Problém u těch tvých je, že když už jim něco řekneš, tak to nekoupí a použijí to na ztrapnění tebe. 
Mít zázemí, když člověk jede na návštěvu, je moc fajn a vůbec bych to neřešila jako divné a neměla bych potřebu zdůrazňovat, že jde o moje dítě, když zařizují pokoj. V naší rodině byl u každých prarodičů pokoj pro vnoučata. Jednak se jich dřív rodilo víc a fakt se to při návštěvách hodilo. Vlastně neznám nikoho, kdo by na to měl prostor a neudělal to.
U Vás je to spíš o tom, že je Vám úplně nepříjemné tam jezdit, což u alkoholiků, kteří kritizují každý Váš krok, naprosto chápu.
Pokud jde o to, kdy uvidí svoje vnouče. Já chápu, že člověk je v šestinedělí poněkud vykolejený, ale čekat skoro do druhého měsíce, než bude prarodič moci vidět svoje vnouče, mi přijde dost jako zvěrstvo. Přijde mi, že se tohle praktikuje čím dál častěji a rozhodně mi to u fungující rodiny nepřijde v pořádku.
Zažila jsem u známé, že chtěli vidět svoje vnouče jinak než na fotce, tak fakt slušně žádali, zda by se na hodinku mohli stavit. Donesli sebou občerstvení, nechtěli uvařit ani kafe. Dítěti bylo přes měsíc, dřív by jim asi nebylo umožněno, občerstvení bylo s třísknutím schováno do ledničky, na dítě si radši po shlédnutí situace ani nesáhli a za dvacet minut vypadli. Podotýkám, že nespalo. Mimochodem dítěti jsou teď dva a rodičům jsou dobří, protože je dítě tak náročné, že totálně padají na hubu a bez hlídání by se už asi sesypali.
U tvojí rodiny to asi chápu, pochybuji, že by nepožadovali obskakovat a chovali se slušně.
Jinak obecně řečeno, kamarádi ti připadají fajn, protože nemají požadavky a podobně. Ono kamarádi nemají požadavky, protože jim tvoje dítě je celkem jedno a nemají ani nebudou k němu mít bližší vztah. Připadá mi, že tím, že jsi asi neměla hezké dětství, tak ti tyhle povrchnější vztahy s distancem vyhovují.
Asi bych an tom zapracovala, ono totiž mít prarodiče, kteří mají s dítětem hodně intenzivní vztahy(včetně četnosti setkávání), to dítě nesmírně obohacuje. Ani si asi nedovedeš představit jak.
Ovšem ve vašem případě bych ty intenzivní vztahy nenavazovala s tvými rodiči. Se slovně agresivním alkoholikem to není možné. Vysvětlovat bych se jim nesnažila, jednak mají právo na svůj názor a udělat si věci do určité míry po svém, stejně jako vy a navíc bych alkoholikovi dítě bez dozoru nesvěřila a nedělala bych si iluze, že něco budou chápat a respektovat.
Otázka u Vás je, zda jim to říct na plná ústa. Myslím to, že s vnoučaty kvůli alkoholismu trávit čas moc nebudou. A rozhodně ne o samotě. Byl by to hodně otevřený a intenzivní konflikt. To je na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.26 08:49
Když jsem si tvůj příspěvek celý přečetla, tak nerozumím tomu, proč chcete, aby mělo dítě nutně s nimi nějaký vztah. A ani nechápu, proč se s nimi nepřestaneš vídat a komunikovat, podle toho, co píšeš, tak mi to přijde jako toxické a pro tebe nezdravé. Po narození dítěte budeš ještě k tomuto všemu kvůli hormonům rozhozená, rozcitlivělá atd.
Ale asi mám tu hranici, co ještě snesu, jinde než ty.
- Citovat
- Upravit
7.4.26 21:33
Děkuji moc všem za reakce a validaci, no a taky reality check, dáme tvrdou stopku, ať se z toho za chvíli nepos*
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 22:00
@Sany80s píše: Více
Moc díky za reakci! S těmi kamarády to tak právě nemám (a nemáme), není to distanc a nejsou to povrchní vztahy, a rozhodně si nejsme jedno. A vlastně jsme nejkrásnější reakce na miminko a hlavně pomoc a podporu dostali zrovna od kamarádů. Budou s dítkem trávit hned po nás asi nejvíce času. To jen pro upřesnění. Máme velmi, velmi blízké vztahy a už i my sami s manželem pomáháme dlouhé roky s dětmi těm, kteří je mají a je nám teď oplaceno právě totéž. Už teď jsme dostali obrovský support, podědili jsme věci, navaří nám na šestinedělí jako kdysi my jim, máme domluvené vzájemné hlídání. Známe se roky, držíme pospolu a máme takovou komunitu no, nemáme moc rádi individualismus, člověk je fakt rád za tu “vesnici” i v Praze, hlavně potom s dětmi Moje rodina třeba oproti těm kamarádům pro nás nehla prstem. Manželova rodina je zlatá, tam jsme si taky blízcí a snad se dítě nasytí prarodičů a příbuzných tam no (je to obrovská rodina, část v ČR a část v zahraničí). Ale přátelé jsou pro nás základ, i proto že máme stejné představy o výchově a podobné potřeby, jsme podobná generace, jsme si blízcí s dětmi a děti zase mezi sebou. Nemáme ani jeden s manželem prarodiče v důchodu, ještě dlouhé roky ne, takže ty rodiny prostě i tak nezvládnou pomáhat, i kdyby tam bylo všechno 100%. Nějak to tak máme takhle jako parta. Rodina se dá naštěstí najít vlastní A získali jsme jako bonus rodiny rodin haha. A coping mechanismus to samozřejmě je no. Hned po tchýni mám největší podporu u mamky mého nejlepšího kamaráda. Tak jen kdyby to četl někdo, kdo je na tom podobně – jde to i jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.26 07:51
@pretzel_kat píše: Více
Ano, přesně takové kamarády mám i já a oproti rodinným blízkým vztahům jsou tyto vztahy velmi povrchní. Třebaže jsou krásné, milé, pohodové a mnohdy i časté.
Osobně bych řekla, že protože tvoji rodiče jsou opravdu hrozní, tak asi nemůžeš moc do hloubky pochopit, o čem to je.
V každém případě máš výtky vůči tvým rodičům oprávněně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
