Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
A ještě doplňuji, že mám za sebou i dva cykly fyzioterapie se zaměřením na rovné držení těla, tzn. znám i teorii a naučili mě tam cílené cviky přímo pro mě. Ale stejně je to jen o tom drilu - prostě na to myslet.
Pomohly mi pravidelné masáže, aby se svaly uvolnily (jak sportuju, mívám je stažené, když se někdy nedostatečně protáhnu).
A ještě mi pomůže se občas mrknout do zrcadla třeba ve výtahu a narovnat se - a uvědomit si tu změnu psychiky. Stáhnout ramena dolů, narovnat se - člověk je hned o kousek vyšší a cítí se sebevědoměji. Lidé, kteří chodí a sedí rovně, působí zdravěji, vyrovnaněji, sebevědoměji a méně unaveně.
taky se hrbím od mala, a navíc vystrkuji hlavu dopředu, už se mi taky dělá ten hrb na zádech. Jak říkáš zakladatelko, jakmile začnu sedět správně, po minutě umírám a nedávám a musím si „odpočinout“ tím, že se shrbím. Nejvíc mi vadí ten krk, už ho ani nedám do normální polohy, vypadá to otřesně. JO a začalo mi to tak, když jsem byla na ZŠ nejvyšší a všichni se mi smáli, tak jsem se začala hrbit abych se zmenčila. Vtipný je, že ostatní vyrostli, já se zasekla a teď patřím mezi nejmenší. ![]()
Začít cvičit. Zpevnit zádové svaly a hodně se sledovat v zrcadle. Pokud se ti podaří, zkusila bych se dostat k nějakému fyzioterapeutovi.
Zpevnit střed těla. Zádové svalstvo,oblast břicha. Pokud sedíte v kanclíku tak by bylo ideláně gym ball a místo na židli sedět na něm.
Jinak cvičt jogu, posilování, plavání apod.
Na sezení do kanceláře jsem si pořídila hodně drahou židli imitující sezení na gym ballu. Ano, pomohlo mi to, ale ne s hrbením. Jen s posílením svalů a dobrého pocitu ze sezení. Jak už jsem psala výše, chce to především dril, to ostatní jsou jen takové „drobnosti“ kolem. Hrbit jsem se začala v dětství (reakce na posmívání a určité komentáře).
@Anonymní píše:
Na sezení do kanceláře jsem si pořídila hodně drahou židli imitující sezení na gym ballu. Ano, pomohlo mi to, ale ne s hrbením. Jen s posílením svalů a dobrého pocitu ze sezení. Jak už jsem psala výše, chce to především dril, to ostatní jsou jen takové „drobnosti“ kolem. Hrbit jsem se začala v dětství (reakce na posmívání a určité komentáře).
Tak gym Ball je gym Ball vše ostatní jsou náhražky které stejně neplní tu funkci kterou by měli
ono stále je to židle… Zkuste si ten rozdíl. Jinak mám přítele a už při narození měl problémy a do teď má hrb… Snažíme se s tím něco dělat ale už má 27 a celý život s tím nic nedělal jde to těžko ale pomalu už se to rýsuje. ![]()
Posílit záda (shyby na vrch, mosty na spodek). Power jóga by na to mohla být dobrá. Když nebudou ochablá, rovné držení těla přijde samo. A koupit si lepší židli ![]()
Hezký den všem, moc vám děkuji za vaše podněty a příběhy
Reaguji až teď, protože jsem dlouho ne emimi nebyla.
Ale za tu dobu jsem se snažila zbavit toho otřesného hrbení. Pokaždé, když vidím, jak příšerně kvůli tomuhle zlozvyku chřadnu, cítím se jako malá holka.
Závěr pro tohle stadium je asi takový. Začlenila jsem do svého režimu opět cvičení jógy a pilates. Nic náročného, ale i díky těmto malým změnám si více a přirozeně hlídám držení těla. Také jsem si dala do své hlavní místnosti zrcadlo, díky tomu nemusím čekat, až mě na hrbení někdo upozorní, hlídám se konečně sama.
Také mi došlo, že hrbení je mou obranou, mým schováváním se před světem, nebýt vidět, zapadnout. Začala jsem přemýšlet nad touhle tendencí. Kořeny sahají dávno do dětství. Vždy se mi posmívali. @Quinn7 taky jsem vyrostla rychleji než vrstevníci, ale spíš do šířky. Pak puberta, prsa, a ortel byl vynesen. Hrbit se a hrbit. Jak říkáš - hrbit se, abych se zmenšila. V mém případě, abych nebyla vidět. Na konci ZŠ jsem to zminimalizovala, během SŠ se toho držela, ale nevydrželo mi to. Mé dispozice mě budou vždy táhnout víc k zemi. Ale aspoň mě naučí sebekázni.
Záda mě bolí i teď, ale je to lepší. Jen když se na tu bolest zaměřím, štve mě to. Cítím se hrozně utahaně. Ale věřím, že když nepolevím, zminimalizuje se i ta chronická bolest zad.
Pokud ne, uvažovala jsem nad těmi děsivými popruhy na záda z reklam. No nevím. Nouzové řešení, kterému se snad vyhnu.
@Ristrina Existují i né tak škaredé rovnáčky zad.
Stačí, že tě to trochu táhne a dává stálý implus k tomu, abys držela tělo rovně. Nedávno mi někdo taky řekl, že se hrozně hrbím
, a to denně někoho buzeruji, aby správně držel tělo a trávím spoustu času cvičením před zrcadlem.
A k tomu dětství, je to nejspíš pro všechny stejné, i pro ty, které vyrostly a vyspěly brzo, takže se schovávaly, i pro ty, které zase byly pořád hubené a děti.
Prostě puberťák se stydí za všechno a hrbí se a schovává. Ale teď je ti už jasné, že to není potřeba a že jsi pěkná ženská.
![]()
@Tiger-lily Ano, ano, právě ty škaradé rovnačky zad a jejich lehčí verzi mám v záloze. Nebo spíše jako varování?
Nejhorší je ta iluze pohodlnosti při hrbení. A pak z toho jen bolí záda. Jj, s tou pubertou máš pravdu. Člověk by musel být katalogový, teď už vlastně instagramový, aby nepodléhal mindrákům.
Teď jsem si dala takové malé cvičení před spaním, když jsem v zrcadle viděla svou výchozí pozici, no děs. Mám před sebou dlouhou cestu.
Mám taky hrozně smutné držení šíje. Vypadám tak utrápeně.
Uf, napřímit, srovnat, pěkně i při psaní.
Ach, spíše mě čekají rovnací pásy
To bude pohled jak na postavičku z béčkového akčňáku.
@Ristrina
Ale vůbec to nebude pohled jak na béčkový akčňák
budeš mít příležitost si k tomu opatřit i nějaké nové šatičky, pod kterými to nebude vidět.
Určitě cvičení nevzdávej brzo, chce to pravidelně cvičit dlouho, měsíce, roky, ale bude to poznat, čím dál tím víc.
Milé slečny, dámy, tak se po delší době ozývám. Ráda bych řekla, že ona prodleva půjde ruku v ruce s zářivě skvělými výsledky. Pravda je ovšem stejná jako výchozí bod.
Vyzkoušela jsem cvičení - fajn postava a citím se dobře. Pás - mučidlo. Snaha o vzpřímenost - pocit, že na mě všichni koukaj.
Prostě bolesti zad, šíje, hlavy, nervozita na denním pořádku. Už si toho všimli i blízcí. Jedu teď jen na prášich proti bolesti. Maminka měla celý život stejný problém. Máme trochu výraznější hrudníky a asi to může být i tím.
Asi už se s tím smířím
Nebo nevím. Maminka před lety zhubla a pomohlo jí to. Jenže já už nemám co. A furt je to stejný ![]()
Teď večer mám pocit, že dělám otrokyni v lomu. Šílená bolest. Prášky. Jen ve spánku mám klid. Jsem zoufalá. Opravdu jsem se snažila. A pořád snažím… Jen bezvýsledně.
@Ristrina Zaujala mě tato věta: „Snaha o vzpřímenost - pocit, že na mě všichni koukaj.“
Myslím, že tam by mohl být problém. Prostě to máš v hlavě, možná pocit nesebevědomí nebo nutnosti se chránit před ostatními nebo něco podobného. Možná bych na tvém místě zkusila psychoterapii. Když už jsi zkusila všechno možné a jsi zoufalá…brát prášky dlouhodobě není řešení… prostě je potřeba odstranit příčinu. Zkus to.
A jinak je super, že jsi se po delší době ozvala a napsala, jak to vypadá!
Co zkusit korzet ? Ne na vždy, ale jen na chvíli, aby se člověk naučil… Jinak myslím ortopedický korzet, ne prádlo. ![]()
Podle mého názoru je to především dril v podobě neustálého hlídání se a nuceného přemýšlení o tom, abych seděla nebo stála rovně. Cvičení je fajn a určitě pomůže v tom, že posílíte svaly a bude vám pak v tom rovném postavení méně nepříjemně. Ale cvičení nepomůže v tom, že začnete zázračně chodit a sedět rovně. Vím to z osobní zkušenosti, dřív jsem cvičila jógu a plavala, jinak sportuju, posiluju, nejen střed těla, dělám bez problémů třeba tricepsové kliky (žádnou dámskou variantu, ale klasika s nataženýma nohama) - a hrbím se stejně, pokud na to permanentně nemyslím, abych se nehrbila!!! Takže HLAVNĚ se naučte na to myslet.