Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Jsem vcelku vztekloun. Po porodu jsem měla nějakou dobu problémy, ale dítě mě naučilo ten vztek potlačit, být víc v klidu.
Občas se mi ale stane, že je toho moc a když dítě začne plakat (blíží se mu první rok), nebo když se vzteká, neposlechne atd,,, že se ve mě začne hromadit vztek, taková bezmoc. Mám pocit, že musím do něčeho bouchnout, nebo zařvat. Často to řeším tak, že si bouchnu do zdi, do ruk, nebo si vážně ulevím tím zakřičením.
Maminky, jak to máte vy? Jsem „nevyrovnaná“, nebo tohle zažívá „každá“ maminka?
já mám s tímhle problém hodně, jediné, co na to zabírá mě, je mít svoje aktivity, ne být jen s dětmi ( mám 3).. jakmile dlouho nikam nemůžu, jne děti a úklid, je to se mnou horší…
Stává se mi to, pak jdu někde, kde mě někdo neslyší a zařvu si.. ale spíš se tomu snažím předcházet a relaxuju sportem, dost to pomáhá a i já, cholerik, jsem celkem klidný člověk ![]()
Já občas musím syna (15m) odnést za dveře a vydýchat se abych mu jednu neloupla
podle mě je to normální. já jsem teda cholerik jak prase a on taky. pokud si vztek nevybíjíš na dítěti tak to považuju za normu
@aničkakytička teď se stydím.
Mám „pouze“ jedno dítě, to mám procházku růžovým sadem. ![]()
Mě ani tak nevadí, že se 24 hodin denně starám o malého, ale občas má vzteklou náladu, je špatné počasí, jsem unavená, chci aby spal a tak a on prostě ne a… snažím se. V duchu si říkám klid! Počítám, usmívám se na něj, ale pak, z ničeho NIC prostě buch a já mám pocit, že musím začít řvát nebo praštit do zdi, aby mě ten vztek přehlušila třeba bolest té ruky. :/
@martina.se koníček je fajn věc.
@paola white chce plácat po zadečku, než usne, tak občas ho plácnu možná víc, ale mu se to líbí a přes tu plenu to naštěstí není tak hrozné. Ale že bych s ním třásla, mlátila ho… TO NE!!!
@Anonymní píše:
@aničkakytička teď se stydím.Mám „pouze“ jedno dítě, to mám procházku růžovým sadem.
Mě ani tak nevadí, že se 24 hodin denně starám o malého, ale občas má vzteklou náladu, je špatné počasí, jsem unavená, chci aby spal a tak a on prostě ne a… snažím se. V duchu si říkám klid! Počítám, usmívám se na něj, ale pak, z ničeho NIC prostě buch a já mám pocit, že musím začít řvát nebo praštit do zdi, aby mě ten vztek přehlušila třeba bolest té ruky. :/
já to měla i při jednom kusku, navíc první dítě je největší záhul
nemáš se za co stydět..a le to je právě to, nevadí ti, že se stráš sama, le pak stačí hnusný počasí.. to ej ono, když budeš mít kd se vybít, bude se ti mnohem snadněji snášet tyhle stavy
co já už rozbila věcí ![]()
@Anonymní píše:
@martina.se koníček je fajn věc.
@paola white chce plácat po zadečku, než usne, tak občas ho plácnu možná víc, ale mu se to líbí a přes tu plenu to naštěstí není tak hrozné. Ale že bych s ním třásla, mlátila ho… TO NE!!!
u mě ne ani tak koníček, jako fakt vybíječ vzteku. Já jsem od přírody cholerik a zjistila jsem, že prostě když se vybiješ u sportu, tak jsi pak klidnější. na mě to zabírá fakt dobře - jezdím na inlinech, pustím si k tomu hudbu a klid, relax.. dá se provozovat i s dítkem a za tu hodinu jsem prostě v pohodě, vydrží mi to i týden ![]()
@Anonymní píše:
@aničkakytičkajá švihla nedávno s mobilem, už slouží jako hračka.
tak mobil už mám na kontě 2 ks
bylůa holt dlouhá zima ![]()
@martina.se já inline ráda, ale bojím se. Co když spadneš? To sletíš i s kočárem? Nebo máš k tomu koupené speciální věci? Pouč mě, prosím. ![]()
Jinak sportem se ti vyplavují ven jakési ty špatné cosi.
Já měla nařízené, kdysi dávno, od doktora cvičit. Hodně jsem trpěla na deprese a cvičení mi pomáhalo. ![]()
@Anonymní píše:
Jsem vcelku vztekloun. Po porodu jsem měla nějakou dobu problémy, ale dítě mě naučilo ten vztek potlačit, být víc v klidu.
Občas se mi ale stane, že je toho moc a když dítě začne plakat (blíží se mu první rok), nebo když se vzteká, neposlechne atd,,, že se ve mě začne hromadit vztek, taková bezmoc. Mám pocit, že musím do něčeho bouchnout, nebo zařvat. Často to řeším tak, že si bouchnu do zdi, do ruk, nebo si vážně ulevím tím zakřičením.
Maminky, jak to máte vy? Jsem „nevyrovnaná“, nebo tohle zažívá „každá“ maminka?
Nemyslím, že to mají všechny. Já jsem cholerička a vím PŘESNĚ, o čem mluvíš.
Řev, uspávám, řev, stále se snažím uspávat, řev, buch, tak si usni sám, já ti dala šanci
co jsem starší, je to trochu lepší. Výhoda je, že se děti/vnoučata/příbuzní naučí, že ti nemůžou skákat po hlavě do nekonečna, protože ten výbuch prostě přijde.
@aničkakytička jo, tu zimu potvrzuji.
Třeba předevčírem jsem kojila co hodinu v noci a včera nechtělo dítko usnout, tak jsem pak byla vteklá. Jsem ho vzala přebalit a začal se mi kroutit a utíkat, tak jsem se začala vztekat a remcovat, že toho mám plné zuby a ať mě neštve. No, manžel nechápal. „Proč se vztekáš? Buď v klidu, však se nic neděje.“ Jsem na něj vyletěla na chudáka, že jsem unavená, že mě bolí zub, hlava a že jsem na vše sama… Pak už mlčel. ![]()
@Anonymní píše:
@martina.se já inline ráda, ale bojím se. Co když spadneš? To sletíš i s kočárem? Nebo máš k tomu koupené speciální věci? Pouč mě, prosím.
Jinak sportem se ti vyplavují ven jakési ty špatné cosi.Já měla nařízené, kdysi dávno, od doktora cvičit. Hodně jsem trpěla na deprese a cvičení mi pomáhalo.
já s kočárem tedy nejezdím, ale potkávám mamči denně - některé mají dítko ve sporťáku, přikurtované kšírama, některé mu i dají helmu
ale s kočárem nehrozí, že spadneš, je to stabilita navíc, bát se nemusíš… nikdy jsem žádnou maminu neviděla ani zaváhat a to tu máme celkem fajný okruh s kopcema a v pohodě
chce to mít sportovní kočár - ale vídám i mamči, co jedou pomalu za klasickým kočárkem ![]()
@Anonymní píše:
@martina.se já inline ráda, ale bojím se. Co když spadneš? To sletíš i s kočárem? Nebo máš k tomu koupené speciální věci? Pouč mě, prosím.
Jinak sportem se ti vyplavují ven jakési ty špatné cosi.Já měla nařízené, kdysi dávno, od doktora cvičit. Hodně jsem trpěla na deprese a cvičení mi pomáhalo.
endorfiny a serotonin-hormon štěstí
hele jhá taky chodím na brusele, padat nebudeš, držíš se kočárkua nemusíš jet úplně šusem, ýže jo ![]()
Jsem vcelku vztekloun. Po porodu jsem měla nějakou dobu problémy, ale dítě mě naučilo ten vztek potlačit, být víc v klidu.
Občas se mi ale stane, že je toho moc a když dítě začne plakat (blíží se mu první rok), nebo když se vzteká, neposlechne atd,,, že se ve mě začne hromadit vztek, taková bezmoc. Mám pocit, že musím do něčeho bouchnout, nebo zařvat. Často to řeším tak, že si bouchnu do zdi, do ruk, nebo si vážně ulevím tím zakřičením.
Maminky, jak to máte vy? Jsem „nevyrovnaná“, nebo tohle zažívá „každá“ maminka?