Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Syn si rozsekl čelo ve třech letech o hranu gauče, když chtěl skočit na polštář. Tři dny po vyndání stehů se netrefil do dveří a o futro si rozsekl čelo znovu, kousek nad tím, kde už to měl. Asi čtyři dny na to běžel venku a na rovince zakopl a samozřejmě spadl zase na čelo. No naštěstí z toho už byla jen modřina okolo těch stehů. A to už jsem přemýšlela, jestli to snad nedělá schválně. ![]()
Starší byl v tomhle naprosto atypické dítě, od malička na sebe strašně opatrný, na hlavně snad v životě neměl bouli ani modřinu. Takže jsem se v tomhle ohledu stala naprosto líným rodičem, protože jsem věděla, že na sebe „dá pozor“ sám. Mladší mě donutil trochu změnit přístup
Už jsme byli na rentgenu hlavy poté, co skočil šipku z pohovky a na čele mu vyskočila boule velikosti menší druhé hlavy. Jak jeho čelo vypadá bez modřin si už nepamatuju, protože jsem ho tak aspoň tři čtvrtě roku neviděla ![]()
@Marťásek 007 ono se říká, že dítě by mělo vyrůstat v běžném prostředí aby vůbec vědělo z čeho žije
.Vím, že to máš zabezpečený, ale zase bych to moc nepřeháněla. Samozřejmě většinou se řeší schody, kdo doma má a nedivím se, ty jsou opravdu nebezpečné. Ale nechápu absolutně ty rodiče, co dětem dávají doma helmy, aby se jim náhodou něco nestalo
,a že takových pár z nám
![]()
@Marťásek 007 No, priprav se psychicky na kojeni…
. Vic Ti neporadim… Ja musim obcas tak zarvat, ze chudak malej prestane leknutim pit. Dcera vytvori sebevrazedny predmet z cehokoliv, a to ve znamem i neznamem prostredi
. presto porad doufam, ze nas diagnoza „hyperaktivni“ mine (stejne to do cca 3 let nejde poradne poznat, ne
?
@Fima Tak nam malej zacal chodit taky brzo, ale nic vaznyho krom par modrin se mu nestalo. Naposled si narazil licni kost o roh gauce, kdyz skakal a nevybral to
Modrinu ma jeste dnes a to uz je 3tydny urcite. Tohle je prvni vetsi uraz, tak jsem z toho prepadla a nemuzu se nejak srovnat. Doufam, ze nebudou horsi
Tebe obdivuju, ze to beres takhle s nadhledem, ale ono te asi cas a postupne vic a vic urazu otupy…
No, stejně podle mě hyperaktivní dítě se chová jinak.
Já si myslím, že tohle slovo, říkají doktoři snad o každém dítěti, protože syn byl údajně hyperaktivní už od 1,5 roku a dneska se chová úplně normálně.
![]()
@Mensy Mno,tak helma me jeste nenapadla, ale po dnesku bych nad ni i zacla uvazovat
Zabezpeceny to je hlavne z duvodu, kdy malyho hlida treba manzel, nebo tchyne.Ne,ze bych jim neverila, ale tchyne uz neni nejmladsi a ty reflexy jsou uz pomalejsi a hlavne v tu dobu, kdyz ho hlida nekdo jinej, tak se predvadi a to je pak hned… Vlastne si ted rikam, ze ho ani nikdo uz hlidat nebude chtet, segra se uz zminila, ze by se bala, aby si neco neprovedl, ona mela tak klidny dite, ze kam ho dala, tam zustalo, takze na myho syna proste nestaci…
@Mensy Uvidime,jak to bude s nama
Prvne mi rekla dr, ze je syn hyperaktivni uz nekdy v pul roce, neli driv
Ale on byl od miminka strasne neklidnej, spatne spal, porad vyzadoval pozornost, neumel si hrat sam ![]()
Já mám také hyperaktivní dítě (aspoň podle lékařů). Rozseknuté čelo už jsme měli také k tomu několikrát skřípnuté prsty ve dveřích, vyražené zuby atd..Koupila jsem chrániče na rohy nábytku, vyndala věci z poliček a zamykám skříně, snažím se ho hlídat co to jde, ale 24 hodin denně to prostě nejde, takže já si rozhodně nic nevyčítám. Vyčítal mi to manžel i tchýně, ale já jsem je poslala do patřičných míst, sama vím, že dělám co můžu.
@Marťásek 007 Ježkovy jen, že špatně spal, neznamená že je hyperaktivní, někdy ty doktoři fakt nechápu. Hele, dcera třeba například od narození do 1 roku nespala v noci vůbec a přes den, jenom když jsem jí vozila a nedej bože zastavit kočárek
,tak byla hned vzhůru
.Prostě neměla potřebu spát. Divím se, že jí hyperaktivní teda nenazvali.
A že vyžadují pozornost a neumějí si hrát sami, je podle mě v tomto věku normální
![]()
@Marťásek 007 píše:
@Lejaa To si z rozseklym celem nesla do nemocnice?
Ne. Zaprvé se mu to nestalo semnou
takže jsem neměla šanci tu chvíli vyhodnotit, ale choval se normálně, dostal mašličky a bylo.
@Marťásek 007 píše:
@martina.se Vsak uz ted, je to tu vse pozavirany, nic v dosahu, kliky jsou otoceny nahoru, aby si sam neotevrel, zamykame i vchodovy dvere, ty si otevrel i pres kliku nahoruna stole prave mame na rohach ty chranice, jenze dnes to syn sloupal a hned bylo vymalovano
Prilepila jsem je vterinakem, tak to snad neodlepi…
však právě - děti vždy objeví skulinku
klid, toho ještě bude..
@Marťásek 007 píše:
@Fima Tak nam malej zacal chodit taky brzo, ale nic vaznyho krom par modrin se mu nestalo. Naposled si narazil licni kost o roh gauce, kdyz skakal a nevybral toModrinu ma jeste dnes a to uz je 3tydny urcite. Tohle je prvni vetsi uraz, tak jsem z toho prepadla a nemuzu se nejak srovnat. Doufam, ze nebudou horsi
Tebe obdivuju, ze to beres takhle s nadhledem, ale ono te asi cas a postupne vic a vic urazu otupy…
Je to tak, zvykneš si. Ono člověku ani nic jiného nezbyde, pokud se z toho nechce zbláznit. Syn si začal stoupat a padal jak hruška. Dělají to všichni, dělal to i starší syn. Ale u toho mladšího jsem tenkrát měla pořád divný pocity, srdce pokaždé až v krku… pak takhle z toho nevinného stoupnutí a žichnutí na zem byla ta prasklá lebka a kupodivu, od té doby, jsem naprosto klidná. A helmu mi neurochirurg výslovně zakázal i přesto, že kluk měl v hlavě 4 cm fisuru.
Toho ještě bude, to chce klid ![]()
Sice mi ty jejich divočiny nedělají dobře, ale když nejde o život, nechávám je s mým nenápadným dohledem, ať si své síly zkusí. V tomhle jejich věku, už je jen upozorňuji na nebezpečí a co může z jejich lumpáren být.
O malička jsem je učila jen na slovní upozornění, takže na slovo pozor nebo opatrně reagují doteď. Jediné, co jsem dělala doma pro jejich bezpečí - zábrana na schody a nebezpečné předměty z dosahu.
Starší je tragéd sám o sobě a tak musí chirdu navštěvovat každý rok - zatím mu to stačí ročně jen 1 x
Mladší je opatrnější, nebo si to už vybral, když mi jako 3 měsíční díky závěsné hračce „vyskočil“ z vajíčka položeného na stole až na zem…naštěstí to vzal přes čalouněnou lavici, ale i tak mi to tenkrát stačilo, ten zvuk padajícího mláděte zapomenout nejde.
Za hyperaktivní bych ale naše kluky neoznačila, prostě jen zkouší své síly a schopnosti…když si to tak shrnu, byla jsem jako dítě horší, než oni ![]()
Hele dceři jaou tři, a máme za sebou rozseklý obličej - vzala misku na jídlo psům, začala z loegrace utíkat a spadla na hranu, byly jí necelé dva - monokly ani nepočítám, boulí několikero, xkrát prokousnutý jazyk, uražený přední zub…a taky jednou sežrala minci (typický příklad ukolébané matky: nikdy nic nestrkala do pusy, a najednou chramst): a žije.
Fakt oni vydrží celkem dost, zvykej si na celej život (co budeš dělat, až bude dospělý
): zabezpečíš co zvládneš, a pak už se můžeš jen modlit.