Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Impotence přítele kvůli nemoci - co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
22.12.23 14:38
@Anonymní píše:
Ahoj ženy.
Jsem už zoufalá a nešťastná a potřebuji se svěřit.
Asi před rokem a kousek jsem se seznámila s přítelem. Byla to od začátku veliká láska (zamilování). Od prvního momentu jsme si tak hrozně rozuměli, měli pořád velmi zajímavé konverzace, tolik společných zkušeností, názorů, pohled na život. Mám pocit, že mi nikdy nikdo tak nerozuměl a nikdo mě nikdy tak nepřitahoval.
Od začátku nám bohužel trochu drhnul sex. Přítel měl nějaká traumata, kdy se mu dívky v minulosti smály kvůli velikosti, ponížily ho kvůli výdrži… a tak se k tomu hrozně dlouho neměl, bál se, že mě zklame a odejdu. Opak je pravdou - přítelova velikost mi přijde úplně perfektní a sex s ním je naprosto skvělý. To jsem mu taky opakovaně říkala. I přesto jsem ale sex většinou iniciovala já, občas se stalo, že mu v půlce aktu ochabl. Moje sebevědomí tím dostávalo zabrat, ale snažila jsem se být trpělivá.Přítel má po většinu našeho vztahu problém se zády. často měl týden, kdy ho bolely tak, že nemohl spát, pak měsíc klid… ale poslední dobou jsou to spíše měsíce bolesti a dny klidu. Bohužel se po sérii vyšetření, rehabilitací apod. ukázalo, že je to zřejmě Bechtěrev
Kdo nevíte, o co se jedná - autoimunitní zánět v zádech způsobující hroznou bolest a tuhnutí páteře. Léčbu snad dostane na začátku roku, zatím musí držet na ibalginech a cvičení.
Ukázalo se tedy, že jeho problémy se sexem zřejmě pramenily z toho. Měl strach, že mu zvadne, když se mu to kvůli bolesti už stávalo… jenže teď už to nejde vůbec. Vůbec se mu nepostaví, když náhodou ano, hned zvadne. Sex není možný. A já jsem zoufalá. Snažím se to brát, jak to je… že za to nemůže a není to ani moje vina. le sebevědomí dostává zabrat. Tím, že sex vlastně nikdy s ním nebyl častý a teď není vůbec a nevím, zda někdy bude… bohužel nějak ochabují i moje city k němu. Vidím ho čím dál víc jako kamaráda a čím dál míň jako muže… A jsem strašně nešťastná. Mám pocit, že rozchod je jediná cesta, jsme hodně mladí - jemu je 30 a mně 26.
Ale nevím… pořád k němu chovám city. Navíc on sám říkal, že teď prožívá nejhorší období svého života, pochopitelně… A když ho opustím, mohlo by ho to „dodělat“ úplně. Ale já nevím, co dál… trápím se už hrozně dlouho a jemu určitě taky nepřidává, když vidí, jak jsem nešťastná… snažím se být chápavá, nikdy jsem mu ohledně toho neřekla nic ošklivýho… ale stejně to nedokážu skrývat, už ne…
Co mám dělat?
Ať ti to udělá vibrátorem a jazykem?
MartinL45
22.12.23 14:39
Udělej to, co radí ostatní ženy mužům, pokud se zde svěří, že manželka je frigidní… Buď s ním, miluj ho a přijmi ho takového, jaký je. Podporuj ho. To, že je impotentní, nic neznamená - potlač svoje sexuální pudy. Sex není nic, na co by sis měla dělat nárok.
- Upravit
Mango_Lassi
22.12.23 14:41
V poslední době se tu množí diskuze o zdravotních potížích mužů a nemožnosti mít sex.
Teda možnosti jsou masturbace, vztah rozpustit, alternativní sexuální metody. Nic jiného se vymyslet nedá.
- Upravit
Mango_Lassi
22.12.23 14:43
@MartinL45 píše:
Udělej to, co radí ostatní ženy mužům, pokud se zde svěří, že manželka je frigidní… Buď s ním, miluj ho a přijmi ho takového, jaký je. Podporuj ho. To, že je impotentní, nic neznamená - potlač svoje sexuální pudy. Sex není nic, na co by sis měla dělat nárok.
Asi tak. Vztah je o tom, být spolu v dobrém a ve zlém.
- Upravit
Anonymní
22.12.23 14:44
@MartinL45
ano, já bych hrozně ráda… ale cítím se hrozně nemilovaná, nepřitažlivá, nechtěná…
Když mě můj vlastní přítel nepomiluje, nepoplácá po zadku… on se vyhýbá jakémukoliv sexálnímu kontaktu, protože už má prostě strach, že to nepůjde… a kvůli tomu strachu to pak opravdu nejde…
Jsem hezká mladá holka, toužím po sexu. Po sexu s ním, ale tam jsou dost nejisté vyhlídky… achjo.
Ať se snažím sebevíc, náš vztah tím hrozně strádá. Kdykoliv se pomilujeme (když to ještě šlo), cítím se okamžitě mnohem šťastnější, zamilovanější. ale nebylo to už tak dlouho, že cítím jenom smutek a šeď… a už mě nějak začíná štvát i přítel, i když vím, že je to iracionální.
Je to prostě jako by mě neustále odmítal. Odmítal mojí lásku, mě celou… tak se cítím.
- Upravit
22.12.23 14:49
Já tě úplně chápu 
taky bych se cítila hrozně… Prostě když mu to nejde, tak s ním o tom mluv, jak to sanovat/nahradit, jsou různé prostředky, metody, pomůcky… nemusí to být jen péro přece… ALE TO MUSÍ CHTÍT OBA…
Anonymní
22.12.23 14:53
Ano, nemusí to být jen péro… ale já to nemůžu vlastně ani nijak udělat jemu. Když mu to udělám, je vždycky tak šťastnej, já se cítím šťastná…
Vždycky, když se pomilujeme, jako bych se do něj znovu zamilovala, hormony lítaj…
Ale už to nebylo tak dlouho… a všechno mezi námi vyčpívá.
Už mě občas si štve, drobnosti, co se mi n něm líbily, mě rozčilují… Protože on „o mě nestojí“ - i když vím, že za to nemůže… Rozumíte mi? Už ani nemám chuť se hezky oblékat. Dřív jsem si vždycky dávala záležet, má rád, když nosím sukně, líbí se mu moje nohy… a teď už mi připadá všechno k ničemu, proč se snažit, proč něco dělat… Cítím normální depresi. Když projdu po ulici, říkám si, že by mě každý druhý chlap bral a byl rád, že může pomilovat mladou hezkou holku… jen můj přítel vedle mě leží jak mlž.
Chjo. Vím, že si to nezaslouží, ale je ve mně tý frustrace už tak strašně moc.
- Upravit
Anonymní
22.12.23 14:56
Problém je v tom, že my spolu nejsme 20 let, kdy bychom zažili spoustu věcí, spoustu sexu… a teď to najednou nešlo.
Je mi 26, mám život před sebou a vedle sebe kluka, se kterým TO nejde a nevím, jestli někdy půjde… Mám se zavázat k životu bez sexu?
Přítel chce zkusit Cialis (Viagru) ale četla jsem na amerických diskuzích, že mužům s bechtěrevem často nepomůže ani to. Musíme to zkusit, ale je u možnost, že nebude fungovat ani to… A co potom?
- Upravit
22.12.23 15:00
Pokud je bechtěrevik, ty chceš jistě dítě a normální aktivní život, šla bych v kombinaci s tou impotencí od toho.. bohužel… mrkni na průběh.. nemusí skončit na vozíku, ale bolesti jsou hrozné („srůstá“ jim páteř) a má to obrovský vliv na celkový život s takovým člověkem.. (žila jsem s takovým 18let)…
každý to snáší trochu jinak, ale on ty poruchy erekce fakt může mít kvůli té bolesti + následně psychické důsledky (důvodné obavy ze selhání).. myslím, že si to neumíme představit…
22.12.23 15:03
No jsi ještě fakt hodně mladá na to, abys zůstala s chlapem, se kterým vůbec není žádný sex…a z jeho strany ani žádný projev zájmu o cokoliv kolem sexu…takhle život prožít asi nechceš, ne? Takže já bych asi volila rozchod…nesnaží se tě potěšit, obejmout, dát najevo, že se mu jako ženská pořád líbíš…a to je třeba pro mě důležité…
Anonymní
22.12.23 15:06
Moc děkuju za osobní zkušenost. Vy jste se rozešli nebo proč o tom píšete v minulém čase?
Je to strašný… je mi ho tak strašně líto. Ale nemůžu s ním nic dělat. On chodí na rehabky, cvičí, po novým roce se konečně dostane na revmatologii… a dostane léčbu. Doufám, že mu zabere a kdyby ne, dostane se k biologické léčbě, která by měla snad působit až zázračně…
Líbilo se mi na něm právě to, že je narozdíl od exe aktivní… Nejsme ani jeden žádní velcí sportovci, ale jezdíme na výlety, chodíme na procházky, na houby atd…
NEvím, jestli to dál půjde.
Můj kamarád má crohna, bere kupy léků, ale není mu díky nicm vlastně „nic“. Jednou za čas má trochu srajdu, ale jinak funguje úplně normálně, nikdo by nic nepoznal… tak doufám, že přítel to bude mít stejně…
Problém ale je, že ve mně proste ochabuje ta láska k němu. Když žijeme jako přátelé, začínám ho jako kamaráda vnímat. Už mi nějak neimponuje jako muž. Je hrozně hodný, chytrý, dobře vydělává, takže i po týhle stránce je vlastně „mužně“ schopný… ale když mě nepomiluje, nepoplácá po zadku atd… připadám si jak jeho štěně. Který furt hladí, pusinkuje… ale jako by nám bylo 5.
- Upravit
Anonymní
22.12.23 15:07
@Monchichik
On mě pořád objímá, pusikuje… ale absolutně nesexuálně. Už jsem to s ním probírala miliokrát. že si vedle něj nepřipadám jako žena, ale jako štěně…
Má mě rád, myslím, že se mu líbím. Ale necítím to z něj, neprojevuje to.
Včera se mi to sažil udělat jinak…ale cítila jsem z něj, že je to prostě bojovej úkol, ne projev touhy, citu…
Achjo. Připadám si jako zrůda.
- Upravit
22.12.23 15:09
@Anonymní píše:
Ano, nemusí to být jen péro… ale já to nemůžu vlastně ani nijak udělat jemu. Když mu to udělám, je vždycky tak šťastnej, já se cítím šťastná…
Vždycky, když se pomilujeme, jako bych se do něj znovu zamilovala, hormony lítaj…
Ale už to nebylo tak dlouho… a všechno mezi námi vyčpívá.
Už mě občas si štve, drobnosti, co se mi n něm líbily, mě rozčilují… Protože on „o mě nestojí“ - i když vím, že za to nemůže… Rozumíte mi? Už ani nemám chuť se hezky oblékat. Dřív jsem si vždycky dávala záležet, má rád, když nosím sukně, líbí se mu moje nohy… a teď už mi připadá všechno k ničemu, proč se snažit, proč něco dělat… Cítím normální depresi. Když projdu po ulici, říkám si, že by mě každý druhý chlap bral a byl rád, že může pomilovat mladou hezkou holku… jen můj přítel vedle mě leží jak mlž.Chjo. Vím, že si to nezaslouží, ale je ve mně tý frustrace už tak strašně moc.
Cítila bych to úplně stejně. A nedala bych to. Přesně jsi to vystihla, po každým sexu jsme si jakoby bližší, bez něj bychom byli vzdálený jak dvě galaxie. Mlž je taky hodně výstižný 
pardon, ono zkus to brát s nadhledem. A bejt tebou najdu si jinýho samce a otce dětí - jak ti udělá dítě?? Jsi mladá, v šedesáti bych to posuzovala asi jinak, ale možná taky ne 
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj ženy.
Jsem už zoufalá a nešťastná a potřebuji se svěřit.
Asi před rokem a kousek jsem se seznámila s přítelem. Byla to od začátku veliká láska (zamilování). Od prvního momentu jsme si tak hrozně rozuměli, měli pořád velmi zajímavé konverzace, tolik společných zkušeností, názorů, pohled na život. Mám pocit, že mi nikdy nikdo tak nerozuměl a nikdo mě nikdy tak nepřitahoval.
Od začátku nám bohužel trochu drhnul sex. Přítel měl nějaká traumata, kdy se mu dívky v minulosti smály kvůli velikosti, ponížily ho kvůli výdrži… a tak se k tomu hrozně dlouho neměl, bál se, že mě zklame a odejdu. Opak je pravdou - přítelova velikost mi přijde úplně perfektní a sex s ním je naprosto skvělý. To jsem mu taky opakovaně říkala. I přesto jsem ale sex většinou iniciovala já, občas se stalo, že mu v půlce aktu ochabl. Moje sebevědomí tím dostávalo zabrat, ale snažila jsem se být trpělivá.
Přítel má po většinu našeho vztahu problém se zády. často měl týden, kdy ho bolely tak, že nemohl spát, pak měsíc klid… ale poslední dobou jsou to spíše měsíce bolesti a dny klidu. Bohužel se po sérii vyšetření, rehabilitací apod. ukázalo, že je to zřejmě Bechtěrev
Kdo nevíte, o co se jedná - autoimunitní zánět v zádech způsobující hroznou bolest a tuhnutí páteře. Léčbu snad dostane na začátku roku, zatím musí držet na ibalginech a cvičení.
Ukázalo se tedy, že jeho problémy se sexem zřejmě pramenily z toho. Měl strach, že mu zvadne, když se mu to kvůli bolesti už stávalo… jenže teď už to nejde vůbec. Vůbec se mu nepostaví, když náhodou ano, hned zvadne. Sex není možný. A já jsem zoufalá. Snažím se to brát, jak to je… že za to nemůže a není to ani moje vina. le sebevědomí dostává zabrat. Tím, že sex vlastně nikdy s ním nebyl častý a teď není vůbec a nevím, zda někdy bude… bohužel nějak ochabují i moje city k němu. Vidím ho čím dál víc jako kamaráda a čím dál míň jako muže… A jsem strašně nešťastná. Mám pocit, že rozchod je jediná cesta, jsme hodně mladí - jemu je 30 a mně 26.
Ale nevím… pořád k němu chovám city. Navíc on sám říkal, že teď prožívá nejhorší období svého života, pochopitelně… A když ho opustím, mohlo by ho to „dodělat“ úplně. Ale já nevím, co dál… trápím se už hrozně dlouho a jemu určitě taky nepřidává, když vidí, jak jsem nešťastná… snažím se být chápavá, nikdy jsem mu ohledně toho neřekla nic ošklivýho… ale stejně to nedokážu skrývat, už ne…
Co mám dělat?
Příspěvek upraven 30.12.23 v 21:18