Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce - můj příběh
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.9.18 13:41
@pe-terka píše:
Bože, je to tu skoro denně! Chlap(otec děcka) sobec, zodpovědnost žádná, nutí ženu do potratuA ona je schopná tu nevinnou bytost obětovat kvůli dacanovi, který za to vůbc nestojí
Zakladatelko, narovinu
Jediné, čemu opravdu můžeš věřit je to, že tě nemiluje - a vědomně ti obližuje
Za tohle všechno ovšem to dítě nemůže a garantuji ti jediné! Máš v břiše bytost, která tě bude bezpodmínečně a opravdově milovat, budeš pro ni po dlouhý čas ta nejdležitejší osoba na světě! Budete si vzájemně předávat pozitivní energii a láskuPokud jí to ovšem umožníš
Vždycky zběžně přečtu, jestli už někdo nenapsal totéž, ať to to nemusím vypisovat. Takže za mě je vše řečeno výše. Peníze, bydlení, vše bude, ale laska otce dítěte k tobě ne a toto dítě už taky nikdy znovu ne, pokud ho dáš pryč, a bude to něco, na co budeš myslet do konce života a obávám se, že bys to při svém rozpoložení brala jako chybu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 13:43
@marie1954 píše:
Jak se chránili nebo nechránili je teď úplně jedno. Dítě je na cestě, zplodili ho dva dospělí svéprávní lidé a jako takoví by se k tomu měli postavit. Jsem stará generace, když se toto v době mého mládí stalo, byla svatba a hotovo. Dnes si mladí myslí, že mají nějaký právní nárok na štěstí a nemusí se na nikoho ohlížet.
Ehm, to tedy statisticky skutečně není pravda, interrupcí bylo násobně víc. Sama znám několik ženus podobným ročníkem narození, které byly před svatbou i v manželství na interrupci (nebo i na několika).
Edit.: A to se ani nenořím do statistik o tom, kolik lidí z této generace se rozvedlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 13:44
V tvé situaci (žádná pomoc, zázemí, finance,bez otce,…) bych si dítě nenechala. Ovšem nenechala bych si ani toho chlapa, divím se ti, že se tak ponižuješ a děláš mu matraci. Třeba je tenhle malér znamení,že se máš konečně vzpamatovat a začít se svým životem něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 13:47
@pe-terka Dekujeme mockrat, diky pani doktorce Malickove zhruba vime kde je problem, takze smele do KETu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 13:51
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se svěřit i když jsem tu precetla snad vsecky diskuze na toto téma a vím, že mě spousta z vás odsoudí. Nemam s kým si o tom promluvit a nemuzu se rozhodnout. Nechci slyset nazor na interrupci jako takovou ani rizika vse vim. Jen bych rada slysela jak by jste se v me situaci zachovaly vy. Treba mi to pomuze. Muj problem spociva v tom, ze me otec ditete ma moc rad, ale nemiluje me. Vidame se spolu 6+ měsíců, prakticky denně. Nekdy na hodku, nekdy pul dne..pokszde jinak jak to vyjde. Ale porad to z meho pohledu neni dostacujici aby se zamiloval. Rekl mi to i sam, ze si mysli ze kdyby jsme spolu travili vice casu, udelali si vic spolecnych zazitku ze by to mohlo byt uplne jinak a zamiloval by se (ale kdo vi). Mame společné záliby i pohled na zivot, rodinu. Vazne si rozumime snad ve vsem, umime spolu resit problemy bez hádek. Proste si vse vyrikame, uklidnime se a jdeme dal. Ale je o nej velky zajem je to krasny sikovny chlap a holky se muzou zblaznit. Po x mesicich co jsme se scházeli došla řeč i na to: co by, kdyby jsem otehotnela? Rekl ze se nemusim bat, ze by se o nas postaral. protoze ma deti moc rad a sam by chtel rodinu a chtel by ji brzo.. navic mu name moc zalezi a umi si nas predstavit spolu. bavili jsme se o tom tolikrat naprosto nenucene a z toho jak mluvil sam od sebe s tim nadsenim jsem mu verila. Jenže ted, kdyz se stalo a ja zjistila ze jsem tehotna je vse jinak. Zacal mit pocit ze neni pripraveny(22let),oba jsme mladí. A ze kdyby me miloval nevahal by, ale takto ze nevi jestli je to zodpovedne nechat si mimi. A treba se za nejaky cas rozejit protoze ta laska bude chybet. Ani spolu nechodime, prave kvuli tomu ze neciti to co ja, miluju ho moc… Proto dosla řeč i k interrupci. Snazila jsem se ho presvedcit ze to zvladneme a ze potrat nechci. Coz parkrat zabralo a on sam rikal ze si ho asi nechame ze si nemysli ze je spravne dat malicke pryc. Ale potom zase obratil ze to bude lepsi reseni a ze pokud se zamiluje vyresi si vklidu vlastni bydleni a treba za rok by jsme se snazili cíleně o mimi. Ale ze ted to neciti a nechce se mnou proto být. Jsem v 11tt, termin potratu mam zitra. Nechci tam jit. Ale nechci ho nutit být se mnou na sílu kvuli diteti. Ja jsem to nikomu nerekla, on mame ktera je taky pro potrat, ale podpori nas pokud si ho nechame. Bydlím u otce a rodina mi nijak zvlast nepomuze nemame dobre vztahy. Nemam babicky ani matku. Bojim se ze bych to sama nezvladla. Mateřská je prd. A ja nemam ani vlastni bydleni a doma nulové soukromí. Nasetrenych mam blbych 20000 protoze sem husa a rozhazovala sem bez rozmyslu. Moc bych mimi chtela, ale ne jako samotna matka. Sama nejsem z kompletni rodiny a pro sve dite bych to nechtela. Ne ze bych se mela tak zle. Ale cely zivot jsme nemeli penize protoze byl otec sam na dve deti a vzdy jsem snila o kompletni rodine. Samozrejme si uvedomuju ze jsme si meli dat pozor. A vim ze je chyba i ve me, ale tolik jsem verila ze me podrží pokud se stane, ze jsem prestala být tak dusledna co se opatrnosti týče. Bojim se ze bych na male zustala sama a vubec nevim jak bych to zvladla. Nechci aby sem „mu“ nemohla dopřát nejake veci, nebo pozdeji kroužky, výlety. Nevim jak bych řešila bydleni ale zustat doma bych nemohla to by asi nešlo a najmy jsou u nas opravdu drahe a nedostupne…Jsem zoufala, cekali jsme do posledni chvile s rozhodnutim a pořád nejsme rozhodnutí že to tak vážně chceme. Je nam z toho smutno obema. Ale kdyz on veri ze to bude nejrozumnejsi reseni…hlava mi rika ze ma pravdu jen to srdicko o tom nechce ani slyset. Nekdy ani nejim ze stresu. A ten mam hrozny kazdy den, porad jen brecim mam vylozene deprese a miminko se me porad drzi. To je prece stesti a treba to neco znamena a proste si nas vybralo. Uprimne zavidim každé ženě kterou muž podpořil v tom si miminko nechat. Protože ten pocit že otec o dite vlastne nestoji…vycitam si to jako vlastni selhani, ze asi nejsem dost dobra, nebo dost hezka aby to zkusil i presto ze riziko rozchodu je tu prece vzdy. I kdyz to zacina pohadkove. Ja nevim myslim ze dnes ani spat nebudu a rano to bude buď a nebo..
Ahoj.
Očividně budeš potrat nést těžce - usuzuji dle této věty: porad jen brecim mam vylozene deprese a miminko se me porad drzi. To je prece stesti a treba to neco znamena a proste si nas vybralo.
Takže v rámci Tvého duševního zdraví doporučuji si dítě nechat.
A teď k té praktické stránce:
a/ Počítej s tím, že to tatínek nerozdýchá a odejde. Určitě ho nechej zapsat do rodného listu a chtěj alimenty. Samozřejmě Ti přeji lepší variantu, aby s Vámi zůstal.
b/ Je ti 22 let, takže kromě toho, že nejsi zas až tak mladá na dítě, pracovala jsi? Pokud ano, máš nárok na MD, což je lepší než RD.
c/ Nejspíš máš přístup na net, takže se dívej po bazarech - fakt za slušné ceny můžeš získat prakticky nové věci - od kočárků až po oblečení.
d/ Pokud to s otcem dítěte opravdu nevyjde, zkus spolubydlení. Ušetříš na nájmu a ještě si se spolubydlící můžete vypomáhat s hlídáním.
e/ Už po narození dítěte se dívej po jeslích, možnosti hlídání a snaž se najít brigády, třeba i práci. A když to nepůjde, tak aspoň pracuj na svém vzdělání - uč se jazyk, psát na počítači všemi deseti, háčkovat, plést, šít atd.
Tato fáze je jen dočasná, až půjde dítě do školky, tak se Vaše finanční situace zlepší.
Začátky jsou tvrdé, ale vím, že když se chce, tak jde všechno na světě.
Příspěvek upraven 24.09.18 v 14:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marie432875
24.9.18 13:52
já bych se zbavila onoho muze, který sám nevi co chce a vlastně te jen využívá pro zkráceni chvíle nez si najde tu pravou. miminecko za to nemuze, a z nějakýho duvodu k tobe přišlo…takže bych to s velkou pokorou přijala a snažila se zachránit aspon to malé, které mi roste v břiše.
- Citovat
- Upravit
24.9.18 14:09
@Reaskiller píše:
Mno.. co na to rict.. nejdu te peskovat za to, ze jses nezodpovedna, ze sis mela dat pozor a zes naletela mlademu borci.. ted je to uz docela zbytecne.. na interupci bych nesla.. z jednoho prosteho duvodu pokud si videla UTZ.. bije mu srdickoje zivy tvor a nekdo kdo Te bude milovat vic nez jakykoliv jiny chlap.. To ze jses z neuplne rodiny - cert to ber - vytvoris mu uplnou rodinu, nemam strach.. moje mamka nas vlastne vychovavala sama a nemyslim, ze by se to na mne nejak podepsalo (jasne, obcas jsem mental
Rikam Ti to jako holka co se snazi uz 4 roky marne o dite s partnerem ktery po 3 potratech, mimodelozaku, 2 nezdarenych IVF s placem sel do kostela a modlil se k panu Bohu aby nam aspon toho jednoho prcka nadelil..
To je hezký. Sakra,kde je nějaká spravedlnost. Strašně moc ti(vám) držím palečky,ať se dočkáte. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 14:13
Jak už tady několikrát zaznělo, je vidět, že miminko opravdu nechceš dát pryč. Nedělej to, litovala bys toho celý život, myslím si… Už teď mu bije srdíčko a potřebuje, aby tu jeho máma byla pro něj Určitě jednou bude mít i milujícího „tatínka“. A s pomocí rodiny a přátel to nějak půjde, příp. třeba i některé maminky pomohou a něco darujou..
Musí to být pro tebe teď obrovsky těžké - zkus zavolat na linku Hnutí pro život, vyslechnou tě, poradí, podpoří… A třeba pak uvidíš nové možnosti. https://hnutiprozivot.cz/ 800 108 000
Rozhodni se správně (= a za své malé bojuj).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.18 14:19
Také jsem do poslední chvíle uvažovala o interrupci. Nakonec jsem si dítko nechala. Vše se dá zvládnout. Já bych si to asi do smrti vyčítala. Moc mi pomohla při rozhodování mamka, když mi řekla, že bych si za 30 let vyčítala, že už jsem mohla mít třeba vnoučky, a taky dítě, které by mi bylo nápomocné, radostí, oporou, a nemám nikoho a jsem třeba sama…
Já o interrupci uvažovala z opačného důvodu. Nemiluji otce dítka… beru jej jako kamaráda. Moc mi pomáhal a pomáhá, vážím si jej, jen mám obavu, že pokud potkám někoho, kdo se mi bude líbit, bude mne přitahovat, budeme si rozumět, bude pracovat, prostě normální chlap, se kterým bude fungovat chemie, budu chtít od současného partnera odejít. A budu rozumově řešit, jestli jít za štěstím, nebo dál setrvávat „s kamarádem“, protože rozumově je to lepší jak pro dítě, nerozbít rodinu, tak i fér vůči němu, protože je to solidní chlap. Jenže já se budu trápit. Ale kdo ví, třeba časem se to spraví a budu jej brát jako rodinu, budu jej brát jako jediného a správného, nej chlapa. Teď to tak nemám, ale čekám s ním dítě.
Jo a s námi byla mamka taky sama, zvládlo se to. Sice bylo míň peněz, ale s mamkou máme všichni skvělý vztah. Co na tom, že nás jednu dobu 5 spalo v jednom pokoji… vztahy máme se souzrozenci i s mámou bezvadné.
Přeji, ať se rozhodneš tak, abys byla ve finále spokojená a šťastná. Ať už je to jakkoli.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.18 14:43
Ahoj tady zakladatelka. Chci podekovat za vsechny reakce. Neni to lehke, opravdu. Hodně me prekvapilo ze se snazi vetsina z vas poradit, misto odsuzovani nebo uraženi. Toho si vazim opravdu hodne. Nevim zda odpovim na vse ale pokusim se, pojistit jsem si ho tim urcite nechtela opravdu bych si s tehotenstvim nezahravala. Ano pracuju. On sam mi rika at se rozhodnu podle sebe a takove ty reci, rekl i ze pokud se rozhodnu nejit nejak to zvladnem. Samozrejme si nemyslim ze se nahle zamiluje nebo neco podobneho, nic si nenamlouvam a divam se na to spise opačně ze se otoci komplet zady a nepomuze s nicim. Jenze to je same mozna. Muzeme si myslet cokoliv nikdo z nas vedet nemuze. Ano 11tt je opravdu pozde ale nechtela jsem se ukvapit, to sem radeji cekala do posledni chvile a premyslela den co den.
- Citovat
- Upravit
24.9.18 14:46
Tak když pracuješ, jsi na tom lépe než většina žen v podobné situaci. Nenechat si dítě by mi připadalo nezodpovědné, navíc sama píšeš, že ses nechránila pečlivě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 15:10
Ach jo 
Taky tam vidím to, že tě ten kluk normálně oblbnul 
Je to hroznej blbec, respektive vlastně není… nikdy ti nic nesliboval, ale ty ses zamilovaná až po uši. Mně věci jako :ve všem si rozumíme a jsme dokonalý pár.. Ale vlastně mě nemiluje a nechce se mnou být, nejdou zrovna dohromady a jen z toho, co si uvedla to dost bije do očí. Asi si to neseš ještě ze svého dětství a špatného vzoru v rodině. Takhle vůbec normální vztah neprobíhá ani to není přátelství. No a miminko bych si spíš nechala teď.. Kdyby ses rozhodovala třeba v 7. tydnu, ale takhle.. A ještě pokud půjdeš ,tak to znamená konec mezi vámi chápeš? Nechceš si to dítě nechat jen z toho důvodu, že budete mít něco společného a budeš s ním navždy spojena?
Já brala antikoncepci prášky asi 17 let, hodina sem hodina tam, občas až ráno místo večer, alkohol …ale nikdy jsem naštěstí tohle neřešila, ještě jednou děkuji osudu, že mě před takové rozhodnutie nikdy nepostavil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 15:33
První věc, co mi bleskne hlavou je, kde je ta spravedlnost… My si miminko přáli a v 11tt jsme o něho z důvodu zamlklého těhotenství přišli. Je to něco přes měsíc a pořád to strašně bolí. Cítím z tvého příběhu, že se ti do potratu nechce a jestli se pro něj rozhodneš, taky tě to bude trápit. Kdyby si měla prožít jen desetinu, desetinu bolesti z té zráty (z té pro kterou si se SAMA rozhodla) je to obrovsý trápení, to ti potvrdí každá maminka z ťech smutných zástupů, které o miminko přišly (nerobrovolně jako já) tak je to k umučení a nikdy nezapomeneš. Za mě je rada, dej miminku šanci, je to zázrak donosit zdravé dítě. Já si myslím, že vztah k miminku si vybuduješ, pokud ne existuje adopce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 15:40
Ahoj zakladatelko,
Chápu, že Tě to děsí a nedokážeš si představit, jak se budeš o dítě starat…
Napíši Ti, jak jsem to měla já. S přítelem jsme pořád miminko oddalovali (já jsem nechtěla) a když konečně jsme se začali snažit… nešlo to. Trvalo to tři roky a nakonec jsem musela podstoupit umělé oplodnění a když jsem konečně uvidila ty dvě vytoužené čárky… najednou jsem se začala bát, zda opravdu jsem na dítě připravená (bylo mi 30let).
Takže tě plně chápu, jak hrozné máš obavy… a to já jsem měla bydlení a vše kolem.
Nyní mám skoro roční holčičku a vůbec nechápu, čeho jsem se bála… a snažíme se o druhé a zase to nejde…
No a teďka moje rada: rozhodnout se musíš sama a brzy, ale co píšeš, myslím, že by Ti to ublížilo psychicky a to jednou bys hodně litovala… zvládneš to a určitě nebudeš toho litovat, až bys po porodu měla miminko u sebe… budeš to dítě milovat a myslím, že jej miluješ už nyní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Kouření beznikotinových ecigaret
- 13.07.26
- Anonymní
Výtok z prsu
- 11.07.26
- Anonymní
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
