Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Intimní život a miminko?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.1.06 16:39
Intimní život a miminko?
Milé maminky,
ráda bych si s vámi popovídala o věci, která mě docela dost trápí 
I když máme už desetiměsíční mimi, náš intimní život s manželempořád není takový, jaký býval.
Frekvence je opravdu naprosto bídná, navíc (když už k tomu dojde 
) to pořád trochu bolí nebo je nepříjemné:(
Nějak nezbývá energie, ale chybí bohužel i chuť
Připadám si kvůli tomu neatraktivní a je mi z toho smutno, ale nerada bych, abychom se k tomu vrátili jen pro to, že se to má.
Mám trochu obavu, jak manžel, přece jen, chlapi k tomuto mají trochu jiný náhled, navíc nerodili a v noci nemusejí tolik vstávat… ale zatím se zdá, že jsme na tom oba podobně s tou chutí
Věřím, že nejsme úplně sami, kdo to takhle cítí, ale budu moc ráda, když se podělíte o svoji zkušenost.
Díky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.1.06 16:58
Tak u nás je to podobně, máme půl ročního chlapečka a frekvence taky docela bídné. Dalo by se říct, že jednou za měsíc a to jsem určitě nad:,–(ila. Navíc taky je mi to pořád trochu nepříjemné a bolí to, nevím, jestli to je normální a kdy to vlastně přestane, jestli vůbec to přestane bolet.
Navíc taky si připadám, že už nejsem pro manžela přitažlivá. Ale možná to bude i tím, že spím s malým v pokojíku, jelikož se nám do ložnice postýlka nevejde. Ale taky to nechci, jen proto, že bych měla. Chuť by i někdy byla, ale nějak chybí síla a taky se neumím tak uvolnit, protože pořád poslouchám, jestli malý nepláče, i když třeba zrovna hajá. 
Vím, že jsem asi moc nepomohla, ale alespoň víš, že v tom nejsi sama. Kitten
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 17:12
Ahoj holky,
já jsem na tom podobně a to máme ještě staršího chlapečka.
Frekvence cca 3× za měsíc je maximum a že by se mi do toho nějak moc chtělo? To ani ne.
Většinou se ale přesvědčím a pak nelituju. Jen vždycky ten první krok je dost obtížný 
První půlrok od narození Matýska to bylo o dost horší, taky mě to bolelo a to mě při porodu ani nestříhali. Večer jsem naprosto neměla chuť ani sílu na nějaký techtle mechtle, takže manžel byl protivnější čím dál tím víc.
Naštěstí se mě snažil chápat, ale ne vždy a napořád.
Tak jsme si trošku pomohli, teda spíš já, v tom „naladění se“ nějakými pomůckami (video a takový malý vibrační strojek ) a docela to pomohlo. Hlavně v tom, že jsem překonala tu prvotní nechuť a neochotu, prostě „to začít“. Pak už to jde samo.....
Pořád to ještě není takové jako dřív, ale manžel už tolik nenaléhá a je doma větší pohoda.
M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 17:32
Ahojky,
když se nám narodil Davídek, tak první týdny to bylo krušný…koupili jsme si bonzačku od Philipse, abychom ho z pokojíčku slyšeli, ale i tak to nestálo moc za nic…popravdě do chvíle, když jsem nabyla jistoty, že manželovi nevadí občasné přerušení milování a že to bere v pohodě. U nás ani tak nešlo asi o chuť, ale právě o to, že já pořád sledovala hlásičku a nedokázala se uvolnit… Naštěstí o bolesti psát nemusím, po šestinedělí jsem se cítila už jako by porod nebyl…takže chápu, že jestli vás „to“ bolí, asi to není nic příjemného. Ale přece jen existují i jiné praktiky, tak třeba by mohlo zatím vystačit tohle? No asi rada nad zlato, co…
Takže pokud je to v psychice, myslím že je dobře si o tom promluvit, i o tom, že člověk pořád jedním uchem poslouchá, co se děje vedle… když se podpoříte, tak vás nějaké vyrušení nenaštve a po uspání miminka můžete vesele pokračovat. Pokud jde o to že to bolí…nevím, asi bych se poradila s doktorem, protože mi to přijde tolik měsíců po porodu divné…nebo co třeba lubrikační gel do začátku? Nebo si pohrát se šlehačkou ve spreji? Jen bych opravdu sex nepodceňovala, chlapi jsou krapet jiní a fakt ho potřebují, nechci strašit, ale když dlouho doma není…to fakt doporučuju se i přemoct a holt, hihi, jak říká klasik: „Zavři oči a mysli na Anglii“:)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.1.06 17:45
ja nevim, ale ja vecer upadala do spiciho koma tak kolem devate abych se byla schopna probudit na nocni kojeni, takze s vecerni chuti mel manzel bohuzel smulu. Nam se ale osvedcilo bud vyuzit poledniho spanku prcka nebo soupnout kocar na tu hodku ci vice babicce a nerusene se venovat radovankam behem dne. Vzdyt kde je psano, ze je nutne se milovat pouze potme vecer nebo v noci…Jinak pravda, ze ty mimca jsou takovi mali „kazisuci“ 
jednou nas ten nas asi v jeho pulroce uplne uprene pozorovat skrz zbrdlinky postylky div si nevykroutl skrz mantinel krk 
od ty doby i kdyz spi jak dudek si uzivat v jeho spici pritomnosti proste nemuzeme 
- Citovat
- Upravit
23.1.06 19:06
Ahojky,
tak rozhodně to není neobvyklé
Nedávno na to byla diskuze https://www.emimino.cz/modules.php?…
Já teď pozoruji míííírnéééé zlepšení, ale pořád to není nic moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 19:28
poporodní sex
Ahoj,
taky si postěžuju… Mám 2,5 letou holčičku, při porodu mě střihli a sešili. Po porodu jsem sice měla náladu, ale ne odvahu, takže jsme to řešili nekoitálně. Svěřila jsem se Dr. a ten mi radil, ať se toho nebojím a zkoušíme to a zkoušíme, že jen tréninkem se to zlepší. Takže jsme postupně začali zkoušet a „přidávat“, hodně se mi osvědčilo používání lubrikačního gelu. No, musím konstatovat, že už to asi nikdy nebude stejné jako před porodem. Jizva je stále citlivá (a asi zůstane, jako každá jizva), některé polohy jsou pro mě nepříjemné až bolestivé Ale zase na druhou stranu, holky, abych vás povzbudila, tak teď jsem ve 3 trimestru a užíváme si s manželem docela pravidelně (tak 3× týdně), takže to u nás není tak depresivní, jak to mohlo ze začátku vyznít. Myslím, že je hodně důležité si s manželem otevřeně promluvit, netlačit na to a dělat jen ty činnosti, které jsou příjemné - ono se to nějak vyvrbí.
Tulení zdar
Hanka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 20:40
Ahoj,
taky se přidám a smutně si postěžuju. Před těhotenstvím nádherné milování, celé těhotenství jsem měla rizikové s velkými bolestmi podbřišku (vazy, které drží dělohu), porod jsem měla „příjemný“ a rychlý bez nástřihu. Těšila jsem se, jak po šestinedělí začneme „řádit“ a zjistila jsem, že už to nikdy nebude stejné. Nejen, že mi zůstalo ukrutných 10kilčo navíc (s těmi by se mohlo něco dělat, já vím), ale při porodu mrňouska se mi narušily a poškodily nervová zakončení v pochvě. Nikomu to nepřeju. Každé milování je pro mne noční můra, hned potom si musím zavést čípek proti bolesti a otokům. Dle mého dr. je to trvalý stav. Hrůza. Tak uvidím, jak se s tím dá vegetovat a žít v manželství a budu doufat, že si snad někdy zase „vychutnám“ sex.
pa pa Ivina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 21:24
Ahojky,
tak u nás je to taky dost špatné,šla jsem sice císařem a nic mě nebolí,dokonce mám hodnou holčičku,takže o únavě ani řeč,ale prostě nemám chuť…doteď kojím a už jsem se doslechla, že při kojení se uvolňuje nějaký „hormon“?,který je totální zabiják chuti na sex,když se ptám kolem,tak zjišťuju, že kamarádky které kojily,tak ikdyž přestaly,tak jim ještě půl roku trvalo,než dostaly chuť na sex,ale asi je to individuální,každopádně už se těším,až se mi vrátí vše zpátky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 22:11
holky, tak to jste mi udelaly radost. Ja myslela, ze uz jsem divna.
Male je 7 mesicu, je to kazisuk se vsim vsudy. Vypozorovali jsme, ze jakmile rekneme milovat, sex apod. okamzite se budi a chce se kojit.
Nicmene musim se priznat, ze mi to ani moc nevadi, kdyz nam to prekazi - hrozny, co?
Bez pouziti tuny gelu si to ani neumim predstavit, presto je to bolestive. Zadna silena bost, co by se nedala vydrzet, ale prijemny zazitek to teda neni.
Kazdopadne tesim se, az si budu moct dat sklenicku nebo dve na uvolnenou (ted nemuzu, male po tom vzdycky vyskace fura pupinku). Snad to pak bude lepsi.
lejla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.06 22:52
Tak se taky přidávám.
Když to tak zhodnotím, tak jsme se milovali víc v těhotenství, než teď.(Tuleníčko bylo ještě den před porodem). To jsem měla chuť skoro furt, jen ne asi první 3 měsíce, kdy mi bylo blbě furt, ve dne v noci.
Když jsme to po porodu zkusili(porod císařským řezem), říkala jsem si, že když jsem nerodila normálně, tak nebude žádný problém. Jo, to jsem se spletla. Poprvé od porodu jsem si připadla daleko hůř než když to bylo opravdu prvně. Šílená bolest, řezání, bylo to strašně nepříjemné. To jsem ještě neměla antiko, takže to bylo s kondomem, tak jsem si říkala, že to bude tím. Ale bez kondomu téměř to samé, ani gel to moc nezlepšil.
Další věc je, že manža má takové zaměstnání, že většinou je doma jen o víkendech, a to mi je taky blbý, aby aspoň jednou za týden nic nebylo.(když vidím, jak je z toho špatnej, ale jeho zas mrzí, že si to já neužiju a že je mi to nepříjemný).
No, nicméně jsem zjistila, že jsem měla nějaký zánět, už jsem přeléčila (doktor říkal, že to mohlo být i tím). Teď, po půl roce od porodu, to zdaleka není o.k., ale je to lepší, a když se překonám na začátku, tak to pak docela jde. Takže chápu, že chuť by třeba byla, ale když je to hodně nepříjemné a bolestivé, tak se do toho nechce.
Jo, taky dosud plně kojím, tak jsem zvědavá, až skončím, jestli to bude lepší.
Jinak diskuze na toto téma byla i na rodině.cz, byly tam nějaký tipy, jak na to, aby to bylo lepší.(jen teď nějak nemám odkázek)
Takže zkuste vydržet, různě zkoušet i jinak, určitě to bude časem lepší.
Janka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.1.06 15:01
Ahoj holky, tak já se k vám také přidávám, ať si můžu trošku postěžovat. U nás byl sexuální život do porodu naprosto v pohodě, ale teď, děs a hrůza. A to už jsou malému skoro dva roky. Manžel se chodí domů z práce jen najíst a vyspat, o víkendech je většinou také v práci. Takže já jsem na všechno sama a když má k něčemu dojít, tak většinou padnu únavou. Občas se přemůžu, ale to tak 4 x za měsíc. Jenže manžel jaksi nemůže pochopit, že když se celé dny sama starám o malé děcko, běhám po nákupech, starám se o velký barák, zahradu a ještě se učím do školy, tak hold už na nějaké radovánky není síla a ani nálada. On mi neustále vyčítá, že jsem frigidní, a že se vůbec nesnažím o to, aby něco bylo. Dost mě to trápí, protože on vždycky býval dost na ženský, tak mám strach aby si někoho nenašel, ale na druhou sílu, fakt nemám sílu. Jak mu to mám vysvětlit?
- Citovat
- Upravit
24.1.06 15:57
Ahoj holky,
chcem vás trošku potešiť…neviem ako ste na tom s kojením, ale ak kojíte, tak je to úplne a prirodzené, že nemáte chuť… súvisí to s hormónmi, príroda si totiž myslí, že keď sa staráte o jedno dieťa, ktoré ešte kojíte, nepotrebujete prísť k ďalšiemu…
U nás to bolo tak isto ako u vás, po 1,5 roku som prestala kojiť a tešila sa na plnohodnotný milostný život… a ešte ten istý mesiac som otehotnela.
Takže som tam kde som bola a predpokladám, že manžela si budem užívať až na dochodku 
Crnkapinka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.06 21:25
Ahoj holky,
tak to já jsem zase černá ovce…
V těhu žádný sex - bylo rizikový, takže zákaz po celou dobu. Otěhotněla jsem uměle, takže ani k tomu sex nebyl třeba
Při porodu jsem se hrozně roztrhla, takže jsem měla šitou celou hráz včetně tlustého střeva 
A kupodivu skoro hned po porodu jsem měla na sex chuť Sice jsem se toho dost bála a hlavně v šestinedělí jsem byla hrozně unavená, ale pak to bylo super. Ne sice tak jako dřív, ale mnohem lepší než jsem čekala. a to pořád plně kojím.
Takže to zní ideálně, ale… Problém je v tom, že u nás zase únava a nechuť k sexu je na straně manžela. Takže je toho tuleníčka minimálně, ale doufám, že bude líp. Snažím se ho maximálně šetřit, holčička je zlatá a v noci krásně spinká (kromě kojení, kterým manžela nerušíme). Takže fakt nevím čím to je.
Nevíte, jak překonat manželovu únavu nebo potlačit mojí chuť? 
Adka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.06 21:51
Ahoj holky,
jsem ráda, že tu tohle téma někdo nakousnul. Já jsem asi taky divná, ale u nás je problém u manžela. Jsem 26 dní po porodu, hráz mi nastřihli, ale stehy už mám krásně zahojené a tak jsem manžovi nenápadně naznačila, že už by „to“ šlo, protože mi sex a ta blízkost už hodně chybí. Manža se vyděsil, prý slyšel, že se může až po 6-ti nedělí…a že teda ještě nemůžeme. Já mu říkala, že už je u mě vše v pohodě, ale i tak se to zatím míjí účinkem. Nevím, možná je unavený, protože náš chlapeček je nespavec, ale to já jsem taky a snad víc než on a přesto by chuť byla. Taky už mě napadlo, jestli ho od toho neodradilo to, když za mnou přišel na porodní sál a já tam ležela s roztaženýma nohama, doktor mě šil a všude samá krev .Ale nepřipadalo mi, že by ho to vyvedlo z míry, celou dobu mě držel za ruku a hladil…Tak nevím, kde je problém. Snad se to brzo zlepší a to přeju i vám!
Berča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
