Já už prostě nemůžu dál

Anonymní
26.1.20 21:25

Já už proste nemůžu dal

Holky já už nemůžu :,( Já bych si tak moc prala byt taky chvíli šťastná. Strašně se trapim, brecim sama doma, jsem nešťastné zamilovaná, moje dvě nejlepší kamarádky bydlí v cizině a ztrácím je, přestává mě to bavit v práci i když mám dobrý příjem, na rodiče jsem nepříjemná protože jsem nešťastná a už mi nejde se ani pretvarovat. Je mi 31 a mám pocit ze se mi ten život nějak nedaří, myslela jsem si ze budu mít muže, miminko, proste spokojenou rodinu a nemám nic, jen bolavy a asi na třikrát zlomený srdce.

Já ani nevím co chci slyšet, já to už nemám ani komu říct. Rano jen otru slzy a budu se snažit vydržet v práci abych se večer zase mohla vybrecet. Jsem na dne a nezvladam to. Nervy mám úplně v háji, rozbreci mě všechno.

Já bych asi jen potřebovala slyšet, ze to bude dobrý :,( já už ani nevím jaký to je když je člověk opravdu šťastný :,(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1349
26.1.20 21:28

Zítra už můžeš mít může netrap se prosímte

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2753
26.1.20 21:28

:hug: bude to dobrý, jsi mladá, máš spoustu času! Ten pravý se objeví a pak se bude válet na gauči, pít pivo a pořád chtít sex. Nebo tak něco… Slibuju ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26747
26.1.20 21:29

To bude dobrý :hug: zkus rozhodit sítě mezi kolegy, ať dohodi svobodné kamarády a kamarádku si udělej z maminky :*

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7205
26.1.20 21:29

Někam choď ať se seznámíš

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
PaníKadrnožková
26.1.20 21:36

Nebrec, to bude dobryyyy :hug: :hug: :hug:

Ja takhle brecela, byla jsem jen o malinko mladsi, ale nemela jsem lasku (s tou nejvetsi jsem byla uz druhy rok rozesla), kluka, dite, bydleni, nic. Plakala jsem nad sebou. Za tyden jsem se rozhódla odstehovat se a pronajmout si byt. Za 2 tydny jsem sla na skoleni, kde jsem potkala sveho budouciho muze. Jeste jsem poradne nemela slozeny nabytek a uz jsem byla tehotna…

To same loni o Vanocich. Plakala jsem kazdy den, jakou mam ja nebetycnou smulu. Nikoho nemam, vsechno na prd, jsem sama a starnu. Mou naladu umocnoval syn, ktery cele Vanoce hral na klavir Mendelsohnuv Svatebni pochod (nevim, kde to vzal) :lol:. Za tyden jsem sla na seznamku a ted za par tydnu rodim :lol:

Sice bez muze, ale zivot je barevny a nikdy nevis, co je za rohem ;) nejhorsi by to bylo vzdat. Drzim ti moc palce, at ten svuj zivot taky nakopnes :mavam: :mavam: :mavam:

  • Citovat
  • Upravit
24807
26.1.20 21:37

:srdce: neboj, to je prostě takové blbé období
vůbec nejsi stará, začneš znova :srdce:
taky jsem po rozvodu v době mezi 27-30 občas doma brečela, ale na druhou stranu - mladá, hezká, s bytem, zaměstnaná, bezdětná, bez závazků, užila jsem si spoustu vztahů, dovolených, akcí, zážitků… ;) není špatné se na chvíli odvázat, chodit ven, kámošky najdeš ještě, i kolem 30 se dá ještě najít opravdu skvělá kámoška :srdce: mám takhle dvě a už přes 15let patří de facto do mojí rodiny a našla jsem je právě v tomhle období..
tak hlavu vzhůru a bude líp, neboj :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
37131
26.1.20 21:41

Nechoď z práce domů brečet. Najdi si koníček, nebo si jdi klidně sama sednout někam do kavárny, nebo chod do fitka apod, prostě někam kde můžeš někoho potkat. Potřebuješ nové kamarádky, můžeš třeba hledat i tady podle místa bydliště a ono určitě natrefis i na nějakého toho chlapa, ale doma ubulená v posteli těžko :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
42775
26.1.20 21:52

Nebreč, každá máme svojí cestu. Kamarádka se seznámila s mužem ve 35, je jí 42 a má 2 děti, bydlení a spokojený život.
Já se s chlapem seznámila ve 30, ale zas jsem si počkala na děti, mám za sebou 5 potratů a naštěstí čekám druhé dítě, taky jsem měla období kdy jsem nevěděla jak dál.
Drž se přijde to. Choď mezi lidi

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10245
26.1.20 22:46

Jedinou prekazkou k tomu byt stastna jsi ty sama.
Zavrena doma si to stesti nevybrecis.
Proste zij. A ta radost prijde… a objevis ji treba tam, kde ji necekas.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
637
26.1.20 23:08

Buď silná :hug:, je potřeba kráčet životem a držet hlavu vzhůru.
Také jsem si plánovala jako ty, že chci partnera, děti, pár opravdu dobrých přátel… A dlouho mi to vycházelo. Přátele jsem našla a pár opravdu silných pout se vytvořilo. I chlapa mám skvělého. Před pár lety jsme koupili dům na krásném místě… Teď mám stále dům a skvělého muže, poslední opravdu dobrá kamarádka mi v únoru odlétá do Texasu, miminko, po kterém jsem tak toužila, mi před 8 měsíci umřelo v bříšku těsně před porodem… Čekám druhé a je to těhotenství plné strachu a slz. Život si prostě nejde naplánovat, protože sám plyne svým směrem a tempem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6439
26.1.20 23:33

Klíííd, když nebude muž a děti, bude kočičí útulek. Tolik štěstí najednou ani neuneseš. ;) :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1238
10.2.20 19:11

Zlato, kdyby tohle mělo trvat dýl než dva týdny, zauvažuj nad odbornou pomocí. Zkus RIAPS, mohou tě nasměrovat na nejbližšího psychiatra. Těžká životní situace může být spouštěčem deprese a je zbytečný se takhle trápit.
Jinak, samozřejmě, ono to BUDE dobrý. Jsi mladá, chlapi budou. Obecně pomáhá udělat v životě zásadní změnu (zaměstnaní, koníček, řidičák) a soustředit se na ni. Budeš tak zaměstnaná hrůzou z toho, cos to provedla, že se zapomeneš trápit, že nemáš chlapa 😀

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.10.20 01:31

Nejak se to sesypalo!!! Nevim jsk dal, prace, manzel, dite a ja sama v cizine :,(

  • Citovat
  • Upravit
2.10.20 05:27
@Anonymní píše:
Holky já už nemůžu :,( Já bych si tak moc prala byt taky chvíli šťastná. Strašně se trapim, brecim sama doma, jsem nešťastné zamilovaná, moje dvě nejlepší kamarádky bydlí v cizině a ztrácím je, přestává mě to bavit v práci i když mám dobrý příjem, na rodiče jsem nepříjemná protože jsem nešťastná a už mi nejde se ani pretvarovat. Je mi 31 a mám pocit ze se mi ten život nějak nedaří, myslela jsem si ze budu mít muže, miminko, proste spokojenou rodinu a nemám nic, jen bolavy a asi na třikrát zlomený srdce.

Já ani nevím co chci slyšet, já to už nemám ani komu říct. Rano jen otru slzy a budu se snažit vydržet v práci abych se večer zase mohla vybrecet. Jsem na dne a nezvladam to. Nervy mám úplně v háji, rozbreci mě všechno.

Já bych asi jen potřebovala slyšet, ze to bude dobrý :,( já už ani nevím jaký to je když je člověk opravdu šťastný :,(

Promin, ale jsi trdlo :) zivot mas pred sebou, nalad se do jinych energii, jsi urcite fajn, tak se zbytecne nenic, mas nastaveny program sebedestrukce! Zmen to, mas to ve svych rukou. Zpivej, tanci, mej radost z malickosti… :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová