Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak zvládly rozvod/rozchod děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Kettlery
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.10.13 17:49
@Kettlery můj kluk to vzal v klidu, protože jsme se na všem dohodli a rozvodem hodně sklidnili. Takže hodně záleží i na tom, jak se k sobě rodiče chovají. Rozvod se dá zvládnout v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 17:52
U mě se rodiče rozvedli, když mi bylo 6 a dodnes je rodina rozdělena na dva nesmiřitelné tábory a vztahy jsou mezi námi na bodu mrazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kettlery
22.10.13 17:58
@martina.se píše:
@Kettlery můj kluk to vzal v klidu, protože jsme se na všem dohodli a rozvodem hodně sklidnili. Takže hodně záleží i na tom, jak se k sobě rodiče chovají. Rozvod se dá zvládnout v klidu.
A jak jste mu to vysvetlili? Tesi se na tatu, kdyz se maji videt? Zajimalo by mne, jak konkretne to deti vnimaji? Jestli se ptaji a na co atd.
- Citovat
- Upravit
22.10.13 18:03
Tak já jsem tedy vzácný případ, ale já byla šťastná, když se naši rozvedli! Moje matka psychicky deptala mého otce, mě i mé sourozence, takže jsem byla ráda, že se rozvedli, když mi bylo 10.Jenže to jsem asi vyjímečný případ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
22.10.13 18:25
Mojí dceři bylo 8 let…bylo to střídavé…brečela, pak byla ok…nejvíc jí „vzalo“, že už se nikdy neozval (ne biologický otec, ale ten co ji od 2-8 let vychovával, brala ho jako tátu i když věděla, že není…holt u něj platilo, že krev není voda)…Co jsem udělala špatně a před čím chci všechny varovat!!! Nic jsem neřekla její učitelce ve škole…přišlo mi, že už je ok, už nebrečela…a ona to držela v sobě!!! Jednoho dne, zhruba po měsíci se ve škole psychicky zhroutila a brečela učitelce v náručí…ta si mě zavolala a kromě tohohle mi řekla, že se Ela zhoršila ve škole, že jí odsekává, nekomunikuje a při čtení začala koktat…já kráva blbá si ničeho doma nevšimla!!! Kdyby to učitelka věděla od začátku, brala by na dceru ohledy, chápala její změny chování i známkové zhoršení…vím, že by si s ní promluvila, povzbudila jí…Ela jí měla moc ráda…Byla to velká chyba. V takové situaci je dobré informovat třídní učitelku…dítě se doma může třeba přetvařovat, nechce zhoršovat domácí napětí…a pak to bouchne jinde
- Citovat
- Upravit
22.10.13 19:28
@Kettlery píše:
A jak jste mu to vysvetlili? Tesi se na tatu, kdyz se maji videt? Zajimalo by mne, jak konkretne to deti vnimaji? Jestli se ptaji a na co atd.
tátu má rád, těší se na něj. vysvětlila jsem mu to jednoduše. Prostě se s tátou hádáme, už to takhle dál nejde, rozhodli jsme se, že budeme bydlet každý zvlášť. To jsem mu řekla ve 3 letech. Později mu vysvětlila, co je rozvod atd. Ale s tátou funguje v pohodě, denně si volají, táta si pro něj jezdí, nebo já ho vozím. Kluk měl období vzdoru, kdy nechtěl být jen se mnou, že chce tátu, ale to jsem mu vysvětlila, nakonec uznal, že s jeho tátou být nemůžu, že takhle je to fajn, protože se nehádáme. Jinak je v klidu. Jsou to 4 roky a vše v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kettlery
22.10.13 20:03
@Jitka1976 píše:
Mojí dceři bylo 8 let…bylo to střídavé…brečela, pak byla ok…nejvíc jí „vzalo“, že už se nikdy neozval (ne biologický otec, ale ten co ji od 2-8 let vychovával, brala ho jako tátu i když věděla, že není…holt u něj platilo, že krev není voda)…Co jsem udělala špatně a před čím chci všechny varovat!!! Nic jsem neřekla její učitelce ve škole…přišlo mi, že už je ok, už nebrečela…a ona to držela v sobě!!! Jednoho dne, zhruba po měsíci se ve škole psychicky zhroutila a brečela učitelce v náručí…ta si mě zavolala a kromě tohohle mi řekla, že se Ela zhoršila ve škole, že jí odsekává, nekomunikuje a při čtení začala koktat…já kráva blbá si ničeho doma nevšimla!!! Kdyby to učitelka věděla od začátku, brala by na dceru ohledy, chápala její změny chování i známkové zhoršení…vím, že by si s ní promluvila, povzbudila jí…Ela jí měla moc ráda…Byla to velká chyba. V takové situaci je dobré informovat třídní učitelku…dítě se doma může třeba přetvařovat, nechce zhoršovat domácí napětí…a pak to bouchne jinde
S tou tridni ucitelkou je to urcite dobra rada. Dava to smysl. A jak dlouho se dceri styskalo? Za jak dłouho se s tim odloucenim smirila?
- Citovat
- Upravit
Jitka1976
22.10.13 20:58
@Kettlery no, skoro rok…v PC bylo spoustu fotek…měla dárky od něj, vzpomínky…až když jsme se odstěhovali, bylo to lepší…teď už si hodně dlouho nevzpomněla…a já jí teda zalhala…než bych jí řekla, že na ní kašle, tak jsem jí tvrdila, že odjel na Slovensko a změnil si mobil, že ho asi ztratil nebo mu ho ukradli…neměla jsem odvahu jí říct, že on nemá zájem…to prostě nešlo říct…
- Citovat
- Upravit
15.7.17 08:07
@Kettlery píše:
Ahojte,casto na diskuzich ctu o tom, ze se partnerstvi/manzelstvi rozpada a jak se s tim zeny vyporadavaji. Zajimalo by mne ale, jak tuto nelehkou situaci zvladly vase deti.
Ja sama jsem z rozvedene rodiny a obdobi rozchodu bylo docela divoke, ale byla jsem mala (5 let) a dnes jsou vsechny vztahy v pohode. Premyslim ale, jak by ted zvladnul syn, kdyby tatinek musel odejit ( nic takoveho nechystame) a rikam si, jestli to jde zvladnout bez traumatu pro deti.
Rada bych „slysela“ vase pribehy, i kdyz chapu, ze to je dost osobni tema. Tak jsem zvedava, jestli se nekdo ozve.
@Kettlery píše:
Ahojte,casto na diskuzich ctu o tom, ze se partnerstvi/manzelstvi rozpada a jak se s tim zeny vyporadavaji. Zajimalo by mne ale, jak tuto nelehkou situaci zvladly vase deti.
Ja sama jsem z rozvedene rodiny a obdobi rozchodu bylo docela divoke, ale byla jsem mala (5 let) a dnes jsou vsechny vztahy v pohode. Premyslim ale, jak by ted zvladnul syn, kdyby tatinek musel odejit ( nic takoveho nechystame) a rikam si, jestli to jde zvladnout bez traumatu pro deti.
Rada bych „slysela“ vase pribehy, i kdyz chapu, ze to je dost osobni tema. Tak jsem zvedava, jestli se nekdo ozve.
Ahoj můžu ti to popsat z vlastní zkušenosti je to hodně dlouhý příběh bylo mi 10 let když se naši rozváděli moje mamka mnela už od porodu staršího brachy psychické problémy a neřešila to rok od roku se to prý zhoršovalo a i pak jsme si toho všímali mi s bráchou. Nedá se ani popsat jak na tom byla hodně špatně při rozvodu, takze si člověk to dá dokupy jak to tomu nepřidávalo. Dodnes si pamatuju jak můj taťka se snažil dělat vše proto abychom zůstaly jako rodina ale mamce nebylo nic dobre. Hlavne to že nebyl s námi doma jenže někdo musel živit domácnost když mamka byla roky doma.To bylo přiblížení co nejkratší situace když to shrnu. Jediny důvod byl k rozvodu že mamce se nelíbilo že na nás Taťka nemá čas a nic jí nebylo dobré přitom stačilo vše řešit. I taťka mi to kolikrát vysvetloval až jsem byla větší že nic jiného v tom nebylo.Kdyz se naši rozvedly tak s mamkou přestal skoro všechen kontakt já za ní jezdila jednou cca za měsíc. Po pár letech mamka začala vyčítat taťkovi že se o nad nestará, nakonec to zkoncilo tak že začala s řečmi že taťka nás ji ukradl a podobně to už jsem nevydychala a řekla jí svy od té doby nějaké v kontaktu asi 7 let. takze rozvod rozbourali vztahy v rodině a přišla jsem o mámu. Jsem ráda za tátu že se o nás postaral a vše. Mama byla opravdu hrozná ale i tak mi chybi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.17 08:47
Co si tak pamatuju tak moji rodiče se rozvedli když mi bylo 9 let a vím jak jsem byla šťastná když mi to oznámili. Nikdy se přede mnou nehádali a nedávali nic znát, ale myslím, že dítě to tak nějak vicítí, že není vše ok. Vím, že pokud by se něco takového stalo i mě, asi bych požádala o pomoc psycholožku – záleželo by taky na věku dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte,
casto na diskuzich ctu o tom, ze se partnerstvi/manzelstvi rozpada a jak se s tim zeny vyporadavaji. Zajimalo by mne ale, jak tuto nelehkou situaci zvladly vase deti.
Ja sama jsem z rozvedene rodiny a obdobi rozchodu bylo docela divoke, ale byla jsem mala (5 let) a dnes jsou vsechny vztahy v pohode. Premyslim ale, jak by ted zvladnul syn, kdyby tatinek musel odejit ( nic takoveho nechystame) a rikam si, jestli to jde zvladnout bez traumatu pro deti.
Rada bych „slysela“ vase pribehy, i kdyz chapu, ze to je dost osobni tema. Tak jsem zvedava, jestli se nekdo ozve.