Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
jo me ty kecy, ze jsem od toho na materske, me taky pekne stvou - podle me je ta materska za tech 8 hodin, co je manzel v praci, jakmile se vrati domu, mela by jit prace v domacnosti a s detmi fifty fifty. ale manzekl nesouhlasi ![]()
Tak to nevím co s tím. Ale mě někdo říct, že jsem placená od toho abych seděla doma s děckama, tak už by od té chvíle neměl navařeno, vypráno. Prostě se budu starat o děti a starání o něj prostě placené nemám. Manžel dělá na směny a já od půli roka nastoupila do práce. A když jsem v práci hlídá on. Byli jsme tak domluveni už od začátku. Je pravda, že mě taky někdy štvou ty jejich pravidelné čtvrteční schůze v hospodě s kamarády a večerní venčení se sousedem (venčí psi, ale vždy tam skončí tak na 1,5 hodiny i s pivem) ale na druhou stranu vím, že se postará jak o malého tak o vše ostatní. Pro něj není problém uklidit, vyprat, nakoupit a vše ostatní. Akorát si neuvaří
. Asi jsem ti moc neporadila.
Co tedy zkusit tu klasiku - sedět doma s děckama, dělat věci JEN pro ně, když je ta mateřská dle muže celodenní placené zaměstnání? Na práce „pro manžela“ tedy čas nezbývá ![]()
jojo,manžel mi taky říká, že je to moje práce a že jsem za to placená.
Remcá, remcá a remcá,ale pomůže.
Ono by so to Ti chlapy měli vyzkošet, si doma s dětma : uklidit,uvařit,vyprat,vyžehlit,…a při tom všem ještě dohlížet na děcko,ono to s nima trvá všechno dýl…takže malou fouknu tatínkovi a mám to všechno hotové vcuku letu…
můj manžel teda s malou blbne,čte jí pohádky,hraje si s ní
![]()
Zakladatelko,
mám to stejné. Chlap je od dopoledne do noci v práci a víkendy prospí. Na děti moc času nená a na mě vůbec žádný. NEpomáhají domluvy, prosby, vztekání ani tichá domácnost. Jediné, co můžeš udělat je, být stejně sobecká jako on a ten čas pro sebe si prostě tvrdě vybojovat. Chodí 3× týdně na trénink, tak ty si najdi na zbývající dva dny taky něco a jen co přijde domů, dej mu děti a odejdi. V sobotu je na zápase a pak v hospodě, bezva, tak v neděli ráno nachystej jídlo jen dětem a jdi pryč a vrať se až večer. Bohužel, asi jiné řešení není. Já vyzkoušela všechno možné i nemožné, ale jak chlap nechce sám od sebe, tak s ním stejně nehneš. Jo a bordel kolem domu by mě taky štval, zkus mu říct, že jestli neudělá pořádek sám, tak na to někoho najmeš. TO by ho mohlo dostatečně naštvat a donutit a když ne, tak někoho najmi. Třeba kluky od sousedů, co si chtějí udělat brigádu.
Děkuji Laaj a taky ostatním za příspěvky. Zkoušela jsem prát a vařit jen dětem a na něho kašlat, když teda jsem placená o to, starat se o děti, jak říká. Dopadlo to tak, že si udělla večeři sám (a já pak uklízela dva dny kuchyn) a jak dopadlo prádlo o tom raději nemluvit. Sednu dneska k netu a budu se snažit taky si najít nějaký koníček aby se staral o děti on, to je dobrý nápad. At vidí co to je. Tím pádem budeme spolu strávit i mín času, a možná je to i dobře. Aspon to ukáže kvalitu vztahu a to, zda spolu máme být.
Nech mu obě děti a běž si někam užít ty, vono ho to na chvíli přejde - praktikuju a funguje to.
na druhou stranu náš tatka je taky málo doma, hodne pracuje, a ma fyz, hodne narocnou praci, a kdyz prijde domu bud deti spi, teda to mladsi, nebo usíná on, únavou. Nevyčítám mu to, vím že maká abychom měli všechno co potřebujeme, a i tak si najde čas na nás, děti, výlety, a tak … zvykla jsem si na to že je často pryč, a když má náhodou volnoje to divný
Bud ráda že máš chlap co vydělává, comá koníčky a nechodí se někam kurvit.. nech ho s dětmi samotného, my to tak děláme, jednou za 14 dní jde na pivo s klukama on, jednou za 14 dní jdu courat s holkama já… a je to uplně v pohodě.
Práci doma a s dětma nijak neshazuje a neuráží právě proto, že má tu čest si to zkoušet sám pořád dokola..
zakladateko, no, je to b něm, chlap nerad svolí ze svých zaběhnutých zvyků. Je to sobec..|naštěstí já tohle neznám, aspoń od druhého partnera, první mi to dělal na truc, když jsme chtěla jít cvičit, nebo něco jiného večer, scgválně odešel dřív, abych já seděla doma, nebo si na hlídání někoho sehnala. To je minulost..Dnes mám 19m dítě, musela jsem se vrátit do práce, a skvěle se s partnerem doplňujeme. Tak zkud jedině přístup jak radí Laaja..Držím palce.
Ahojky, můžu říct žě Ti plně rozumím, jelikož už dva roky zažívám skoro to samé a už to psychicky nezvládám. Ti chlapi si neuvědomjí, že ta ženská musí být v pohotovosti 24h denně.Oni jdou do práce, a po práci mají čas pro sebe.Bydlím s přítelem u jeho rodičů, máme spolu 2letého syna. Co se malý narodil jsem pořád sama,přítel má práci s volnou pracovní dobou a vyspává si do 9h pak jde do práce,příjde kolem 16h a jde hned zase pryč, věnuje se svým koníčků,focení,pivo s přáteli,motorka,biliard.....na nás nemá nikdy čas ani o víkendu.Je pořád pryč a vrací se hodně často až někdy večer,když je vyjímečně doma tak hraje hry na pc.Taky jsem bezradná,zkoušela jsem sním promlouvat milionkrát,vyhrožovala jsem že odejdu,že na nás kašle,když je doma je na mě hnusný,vše dělám špatně podle něj,pořád si na něco stěžuje,ponižuje mě,kašle na to co říkám. Synovi se také nevěnuje, 10minut se sním pomazlí a dobre.Málem sem se zase dostala do depresí,ale to si nesmím dovolit,kvůli malému,alespoň někdo mě má rád.Každý z našich přátel mi říká jak to sním můžu vydržet.Přítel dost vydělává a myslí si že peníze nám musí stačit, ale já jsem člověk z normální rodiny,nikdy jsme moc peněz neměli,jsem zvyklá šetřit a zbytečně neutrácet.Cítím se hrozně sama a nešťastná.já mu vždy byla oporou,skákala jsem kolem něj,on mě v těch nejtěžších chvílích nechával samotnou,když jsem ho nejvíc potřebovala.Taky si nevím rady,jsem mu zřejmě ukradená.Na otázku jestli nás má rád mi neodpoví,jestli máme odejít taky nic neříká.Řekla jsem mu že jestli se nezačne chovat normálně tak tady do nového roku nevydržím.Bojím se odejít, ale už si pomalu hledám nějaký malý byt.Bydlet s jeho rodiči nní taky žádná výhra, jsou už v důchodu a mají tu tendenci do všeho mluvit a do všeho se starat,takže moje nervičky dostávají hodně zabrat.Je smutné jak chlapi umějí být sobečtí…ráda bych Ti poradila,ale sama se snažím už skoro 2roky něco změnit ale marně…jedině sním ještě vážně promluvit,vklidu,třeba u večeře doma když děti budou spát…každopádně přeji hodně štěstí. ![]()
Milá zakladatelko,
můj manžel to dělá podobně - až na to, že je občas ochotný jít s klukem ven, vykoupat se s ním, dát mu najíst apod.
Jinak fotbalu dává taky přednost. Když už je toho moc a já se ohradím, tak mi řekne „A to mám jako radši sedět doma na gauči?“ A má to vyřešený. Koníčky mu zakazovat nechci, ale bohužel si jaksi neuvědomuje, že já bych třeba taky nějaké koníčky chtěla provozovat - jenže není kdy. ![]()
Teď v zimě je to lepší - neni sezóna,takže odpadly 2× týdně tréninky + zápasy. Ale pro změnu hraje fotbal v tělocvičně. Minulý týden přišel s tím, jestli by mi nevadilo, kdyby začal zase s hokejem.
Dřív chodil ještě do posilovny, jen čekám, kdy s tím přijde..
No každopádně, čert vem fotbal. Ale chodit 3× týdně do hospody (obzvlášť když je sezóna,teď v zimě max. 2× týdně, spíše 1×)
S prominutím mě to s**e čím dál tím víc.
Zakladatelko, to můj švára dělával mojí ségře taky. Ale časem pochopil, že na starosti okolo dětí jsou tam holt jenom oni dva - a to mají i hlídací dědečky a babičky. Že prostě něco za něj nikdo jiný neudělá. Tak si holt přeskládal život a koníčky. Nechci tě falešně utěšovat, ale je možné, že se to časem mírně změní k lepšímu. Ani sport nejde dělat výkonnostně napořád…
Kolik mu je ? V kolika letech se ženil ? Tuhle jsme s kamarádkou řešily pobobný případy a přišlo nám, že takhle se většinou chovají chlapi, co se prvně ženili později, až hodně po třicítce.
Oni se hůř přizpůsobují, jsou víc sobečtí…prostě byli na něco zvyklí a nehodlají za žádnou cenu ustoupit. A rodičovství je bohužel nezmění ![]()
Samozřejmě existují výjimky… ![]()
děkuji vám všem za názory, ani jsem jich tolik nečekala. A to s tím fotbalem v zimě a cvičením v tělocvičně znám taky, protože mě to dělá taky
ale ted jsem si našla na netu nějaké koníčky, zapsala se tam a hotovka, až dojde, řeknu mu, že ty a ty dny bude hlídat a at si to udělá jak chce. Ostatně on je taky rodič a já hlídám když je on na fotbale.
lumáťa píše:
Kolik mu je ? V kolika letech se ženil ? Tuhle jsme s kamarádkou řešily pobobný případy a přišlo nám, že takhle se většinou chovají chlapi, co se prvně ženili později, až hodně po třicítce.Oni se hůř přizpůsobují, jsou víc sobečtí…prostě byli na něco zvyklí a nehodlají za žádnou cenu ustoupit. A rodičovství je bohužel nezmění
Samozřejmě existují výjimky…
je mu 28 a ženil se v 23. Takže byl mladoch ![]()
Ahoj holky, nevím, zda mě někdo poradí, ale spíš se aspon zkusím vypovídat z toho. Mám manžela už přes 4 roky a máme spolu dvě děti. Manžel chodí do práce, já jsem na MD. Náš problém je v tom, že manžel je přes týden v práci (což je normální), ale 3 x týdně po práci má koníčky a to stejné víkendy - hraje fotbal. On je jediný ženatý chlap z týmu, kdo chodí na tréninky takhle často, ostatní ženáči a hlavně tátové chodí jednou max dvakrát. Takže s námi je strašně málo, po práci dojde dom, nají se, valí na trénink a dojde večer, kdy děti spí. O víkendu většinou hraje zápas a po něm do noci sedí s klukama v hospodě. Já jsem ze všeho nervozní, protože jsem na děti sama, potřebuju si někdy odpočinout, ale to jemu je jedno. Je to strašnej bordelář, neuklízí si za sebou, máme dvůr propojený s mými rodiči, takže to není příjemné poslouchat, jak se mamka málem přizabila na dvoře, protože zakopla o něco, co si můj muž po sobě neuklidil. A když mu něco řeknu, neomluví se, ale vyjede po mě, že mu mám dát pokoj. Doma jen za ním chodím a ukllízím, dětem se skoro vůbec nevěnuje, maximálně je pomazlí a to je vše, jak ho poprosím třeba přebalit malou, kroutí očima a naštve se. Já nevím jak dál. Jsem ze všeho unavená, potřebuju pomoct, jediné co od něj slyším je, že jsem placená za to, abych seděla doma s děckama a nemám si stěžovat. Už nevím co s tím dál. něco mu řeknu, na něčem se domluvíme, za dva dny mi řekne, že si to nepamatuje. Nevím co dál, jsem z toho smutná, že si prostě nerozumíme a kdykoliv ho prosím, at se změní, tak se naštve a nemluví se mnou a chová se pořád stejně. Copak toho chci moc ? když chci jen tolerantního manžela, co se bude víc věnovat svým vlastním dětem ? Je mi z toho smutno