Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@berusa.m píše:
@Yasmina21 A o čem si proboha pořád povídáte?
to mně též zajímá
Dokud byly dětičky takhle malé, tak jsme nějaké hovory vůbec nedělali. Jednou denně jsem poslala nějakou fotku a pár vět přes WA nebo mailem (mámě, která neměla chytrý telefon), jednou, dvakrát týdně jsem zavolala svojí mámě, manžel zase té své; a spíš jsem jezdila na návštěvy (cca 30km k oběma babičkám). To je jasné, že přes celou ČR nejde jednou týdně, ale třeba jednou měsíčně už by se dalo ne?
Jinak veškeré pokusy o „dej mi ho/jí k telefonu“ končily tak do tří let fiaskem ![]()
S mými rodiči si volám často (skoro každý den), ale nejsou to tedy hodinové hovory. O naše děti měli vždycky zájem, jsou to jediná vnoučata, co kdy budou mít. Ze strany mého muže nijaký velký zájem není, ale to bude i tím, že oni většinou volají, jen když něco potřebují. Navíc si na „stará kolena“ pořídili s novými partnery děcka, takže to dětské období si prožili relativně nedávno. Navíc tchyně se sotva zajímá o své nezletilé děti, natož o naše děti (mně to tedy nevadí).
@Venetia Už jsem psala. Děláme videohovory, takže se i vidíme a bavíme se zrovna podle situace a toho, co nás napadne… Moji rodiče i rodiče manžela se o děti zajímají a dělá jim to radost, stejně jako nám a našim dětem. ![]()
Ja byla vychovana tak, ze volat maji deti. Ze to je slusnost. Na telefon tedy necekame, ale volame sami.
@MP Evik píše:
Ja byla vychovana tak, ze volat maji deti. Ze to je slusnost. Na telefon tedy necekame, ale volame sami.
To jsem nikdy neslyšela.
Zkouseli jsme volat a vetsinou nam nebrali ani telefon a nebo vzali a rekli, ze nemaji cas. Prestalo nas to bavit..
@Anonymní píše:
Zkouseli jsme volat a vetsinou nam nebrali ani telefon a nebo vzali a rekli, ze nemaji cas. Prestalo nas to bavit..
S tím nic neuděláš, já taky měla babku, která se o mě vůbec nezajímala. No já se o ni potom taky nezajímala. ![]()
Tchyni a tchanovi jsem nevolala nikdy, ani na ně nemám telefonní číslo. ![]()
@Yasmina21 píše:
@berusa.m Tak různě, to se asi nedá popsat…Voláme přes kameru, takže se i vidíme
Manželovi rodiče žijí v zahraničí, takže to jsou hovory kolikrát i na hodinu. A s mými rodiči zrovna podle situace
Tak já mám taky tchyni v zahraničí. Máme velmi dobré vztahy, ale že bych ji chtěla slyšet každý den? Tak 3× týdně si vyměníme zprávy na messengeru. Ona popřeje hezký den, já ji také, napíšu co máme v plánu, nebo co jsme dělali…zeptám se na zdraví. Když byla dcera malinká, volali si přes skype skoro každý den. Ale cosi si tam žvatlaly nedůležitého. Dnes má dcera 10 a už to není tak často.
@Anonymní píše:
Zkouseli jsme volat a vetsinou nam nebrali ani telefon a nebo vzali a rekli, ze nemaji cas. Prestalo nas to bavit..
Tak to spíš prostě nemají zájem no
Ten si bohužel nevynutíš. Buď ráda za alespoň jedny fungující a milující prarodiče, někdo nemá ani ty ![]()
@mackA159 píše:
Někteří jsou schopni se bavit denně o tom samým stále dokola..taky to nechápu
Rodiče jedny i druhé mám ráda, ale trávit s nimi hodinu denně na skypu je pro mě ztráta času. Zase tak zajímavý život, abych o něm mohla denně kvákat, nemám. Pošlu sem tam zprávu, fotku dcery, prvních jahod, nového kocoura…prostě ať mají přehled co se u nás děje.
Moje mama bydli 10km od nas, aspon 1× do týdne se zastaví osobně, jinak nevolá, jedine kdyz je neco duleziteho nebo nejake provozní domluvy. Pritelovi rodice bydlí 600km od nas, vidime je tak 3× do roka, ale volaji denne, starší syn s nima vede kazdy večer videohovor
ale je fakt ze az od doby, kdy zvládne sam drzet mobil a povidat si, me osobne moc nevolaji, nejsem moc ukecana a nevim o cem bych si s nima porad povidala
s rocnim synem by toho asi moc neporidili.
Nekdo zajem nema no, ja jako mala mela prarodice pres ulici v baraku a pozvali nas akorat na vanoce a jinak se neozvali jak byl rok dlouhý a to jim stacilo prejit silnici ![]()
My si s nasima vesmes vzdycky volali, jen kdyz jsme se domlouvali na navsteve nebo necem dulezitem, protoze nepouzivaji moc PC. Tchyne asi nevolala nikdy, s tou organizaci resime mailem. Kdyz se narodily deti, udelala jsem jim fotoalbum na rajceti, kdo chtel, mohl se na pokroky podivat, kdo nechtel, nechal byt. Mne by bylo asi kazdodenni vyptavani na dite az neprijemne
.