Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní měla jsem to podobně. Myslela jsem, že to nemůžu přežít. No a když jsem ho potkala asi 4 roky po rozvodu, tak jsem tak na něj koukala a v hlavě se mi honilo, že snad ani není možné, že jsme byli spolu, že jsem s ním spala. Prostě NIC. A tehdy mi došlo, že těch 13 let s ním je opravdu pryč. ![]()
Zakladatelka, skus hory. Aspon mne priroda nejak vzdy pomaha a na horach je vzdy viac chlapov nez zenskych. ![]()
@Anonymní píše:
S tím nemohu souhlasit. Mám výbornou zkušenost s psychoterapeuty (psychoanalýza) na pojišťovnu.
Tak to bude asi vyjimka, ja mam dve opacne zkusenosti a dve dobre, ktere potvrzuji, co pisu.
@e_l_a_a_a_a píše:
Ahoj všem, hodně to bolí a je to čerstvé… Jak se mám vyrovnat s tím, že jsem měla dlouhý vztah s někým, koho jsem milovala víc a absolutně jsem neviděla, že ten člověk mě nemiloval, vlastně se ani nijak nesnažil a teď, když jsem se přestala snažit já, tak šlo všechno do kopru… Je mi 33, měli jsme před svatbou, jsme oba bezdětní svobodní. Co teď dál? Navrch nejsem typ co chodí někam ven, jsem spíš ráda doma a samotářská, a vím, že už dlouho nikoho nepotkám a ani na to teď nemám. Před ním jsem neměla vztah 8 let… Prosím, kdo má něco pozitivního? Pomohla by psychoterapie?
Boli to vzdy, kdyz skonci nejaky vztah. Pokud dotycnemu na vztahu zalezelo, tak to boli i toho, ktery ten vztah ukoncil, ale to jsem trosku odbocil.
Nebudu Ti zde psat, ze mas setrvat, protoze urcite nekoho brzy potkas, sam jsem na tyhle veci alergicky, protoze potkat nekoho neni tak jednoduche.
Co Ti ale mohu poradit je, ze se ted nejakou dobu soustred na sebe. Zacni delat neco, co jsi nikdy predtim nedelala, aby ses zabavila a nemela chvile volna, ktere davaji prostor, aby prisla deprese a smutek.
Ono je to cerstve po tom rozpadu vztahu celkem tezke, aby clovek delal neco jineho, nez se jen utapel v zalu.
Sama vis jaka jsi. Pokud jsi spis intelektualniho razeni, tak zacni delat nejake sportovni aktivity. Pokud jsi spis zivel, tak zacni delat intelektualni aktivity, ktere zamestnaji mysl.
Dobra je literatura, ktera se tyka trenovani pameti, ruznych pametovych technik na pamatovani vseho mozneho, koncentrace mysli apod., protoze tam jsou i nejake cviceni a ukoly a kdyz je budes zkouset, tak zamestnas mozek, ze nebudes mit cas se utapet v zalu a litosti. Jako bonus se naucis i neco, co vyuzijes v beznem zivote.
@e_l_a_a_a_a píše:
Ahoj všem, hodně to bolí a je to čerstvé… Jak se mám vyrovnat s tím, že jsem měla dlouhý vztah s někým, koho jsem milovala víc a absolutně jsem neviděla, že ten člověk mě nemiloval, vlastně se ani nijak nesnažil a teď, když jsem se přestala snažit já, tak šlo všechno do kopru… Je mi 33, měli jsme před svatbou, jsme oba bezdětní svobodní. Co teď dál? Navrch nejsem typ co chodí někam ven, jsem spíš ráda doma a samotářská, a vím, že už dlouho nikoho nepotkám a ani na to teď nemám. Před ním jsem neměla vztah 8 let… Prosím, kdo má něco pozitivního? Pomohla by psychoterapie?
Ahoj, jak se máš? Jak to zvládáš? už je to lepší?
Ahoj všem, mám stejný problém jako zakladatelka. Včera se se mnou po 3,5 letech rozešel přítel. Prý jej sexuálně přitahuju, ale není tam ta pravá láska. A já trpím jako zvíře… on není nejlepší člověk na světě, má spoustu chyb, ale to já taky. Chtěla jsem bojovat, chtěla jsme to překonat, pomoct mu… ale on nechce. Vim, ze na to neni rady ani pomoci, jen jsem to ze sebe potrebovala dostat. Hrozne moc to boli - hlavne ty flashbacky nejkrasnejsich vzpominek, co na nej mam. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všem, mám stejný problém jako zakladatelka. Včera se se mnou po 3,5 letech rozešel přítel. Prý jej sexuálně přitahuju, ale není tam ta pravá láska. A já trpím jako zvíře… on není nejlepší člověk na světě, má spoustu chyb, ale to já taky. Chtěla jsem bojovat, chtěla jsme to překonat, pomoct mu… ale on nechce. Vim, ze na to neni rady ani pomoci, jen jsem to ze sebe potrebovala dostat. Hrozne moc to boli - hlavne ty flashbacky nejkrasnejsich vzpominek, co na nej mam.
Je to klišé, ale čas je nejlepší lékař- vzpomínky vyblednou ![]()
Taky sem byla už zoufalá, že si pořád neměla přítele, až mě seznámila bývalá spolužačka s jedním jejím kamarádem a dnes sme spolu 7 let, skoro 2,5 roku po svatbě a koncem února čekáme přírůstek… nevěš hlavu, určitě se někdo najde…
Tohle prostě musí přebolet. Hlavně se nesnaž to vrátit zpátky, protože časem by mohl zas dojít ke stejnému závěru a bylo by to ještě horší. Zkus se zaměřit na něco jiného. Určitě je něco, na co jsi ve vztahu třeba neměla tolik času. Splň si nějaký sen, vyzkoušen něco nového…zaměstná tě to a rozptýlí.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, mám stejný problém jako zakladatelka. Včera se se mnou po 3,5 letech rozešel přítel. Prý jej sexuálně přitahuju, ale není tam ta pravá láska. A já trpím jako zvíře… on není nejlepší člověk na světě, má spoustu chyb, ale to já taky. Chtěla jsem bojovat, chtěla jsme to překonat, pomoct mu… ale on nechce. Vim, ze na to neni rady ani pomoci, jen jsem to ze sebe potrebovala dostat. Hrozne moc to boli - hlavne ty flashbacky nejkrasnejsich vzpominek, co na nej mam.
Tohle myslím je hodně pravdivé:
Bolest je dar
Všichni máme v životě svůj pohár hořkosti, ale nikdy ho nemáme pít jako pohár hořkosti – s odporem, ale máme ho vypít jako lék. To je krásné. Pochopit, že bolest je dar. Že je to důležitý proces vývoje naší duše.
Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si řeknete: „Je konec, končím s žitím“. Ale nikdy, nikdy se ještě nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové. Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou. Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl. Pokaždé je nová naděje – ale musíte ji uvidět. Uvěřit. A jít. - Květa Fialová
Nejde o to, že bych se bála, že chlapa už nenajdu… rmoutím se pro to, jak to dopadlo s tímto mým bývalým přítelem, protože jsem ho milovala a miluju celým svým srdcem… a vite co je mou nejhorsi vlastnosti??? verim, ze laska hory prenasi… bohuzel to u nas nefunguje oboustranne… jsem ted sama doma, poustim si ty nejhorsi cajdaky, brecim a rvu a doufam, ze to vse pujde ven, je to jak jed…
Tak pokračuj, i toto je fáze. Ale nepřeháněj to, dneska se vybreč do syta, zítra se postav na nohy ![]()
@e_l_a_a_a_a Teď se ti to možná nezdá, ale buď ráda, že jste se nevzali, pokud vám vztah nefungoval, po svatbě by se nic nezměnilo…ber to tak, že sis ušetřila hodně trápení a jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré…třeba tě čeká někdo lepší, s kým budeš mít krásný život, děti…hlavně si nesmíš říkat, že už nikoho nepotkáš, to není pravda…já jsem potkala svého nynějšího manžela ve 33 letech, máme krásné manželství, ano, poznala jsem ho v pozdějším věku, před ním jsem byla dlouho sama, ale nelituji a když si to tak srovnám, jsem ráda, že nejsem se žádným ze svých předchozích známostí, opravdu není nikde napsáno, že nemůžeš poznat toho pravého později…jsem toho příkladem
.
Na tvém místě bych se teď do ničeho nenutila, věnuj se sama sobě, svým zálibám, přátelům…časem se s někým seznámíš, já se seznámila přes net, taky nejsem typ co chodí někam sama, takže pro mě ideální způsob seznámení…
Dej tomu čas, dokud se ti trochu nezvedne pošramocené sebevědomí…hlavně nepropadej beznaději, ono bude líp a jednou se všemu zasměješ, uvidíš..hodně štěstí ![]()