Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jít dál? Konec vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.10.13 20:44
Jak jít dál?
Ahoj všem, hodně to bolí a je to čerstvé… Jak se mám vyrovnat s tím, že jsem měla dlouhý vztah s někým, koho jsem milovala víc a absolutně jsem neviděla, že ten člověk mě nemiloval, vlastně se ani nijak nesnažil a teď, když jsem se přestala snažit já, tak šlo všechno do kopru… Je mi 33, měli jsme před svatbou, jsme oba bezdětní svobodní. Co teď dál? Navrch nejsem typ co chodí někam ven, jsem spíš ráda doma a samotářská, a vím, že už dlouho nikoho nepotkám a ani na to teď nemám. Před ním jsem neměla vztah 8 let… Prosím, kdo má něco pozitivního? Pomohla by psychoterapie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.10.13 20:48
Pomohla, ale najdi dobreho psychoterapeuta( ti zadarmo to obvykle nebyvaji), nejvic ale pomuze cas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:49
Ahojky! Nevěš hlavu 
zaměř se třeba na nějaký koníčky a třeba začni plavat… a možná tam poznáš toho pravého rozhodně netlač na pilu a dej tomu čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:53
@e_l_a_a_a_a Já začala Lexaurinem na uklidnění, abych přestala brečet. Pak jsem si podala inzerát na seznamce, že bych ráda na kafe a začala chatovat. Následovalo pár měsíců, kdy jsem samozřejmě poznala pár ubožáků, ale taky zažila úžasné věci. V noci se procházela po Zoo… Randila jsem nezávazně, nechtěla jsem, aby mi zase někdo ublížil. Pak jsem potkala svého muže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:54
To, že jsi samotářská a nikam moc nechodíš neznamená, že si někoho nemůžeš brzo najít…pokud to má přijít… Já si po rozchodu myslela to samé (taky jsem samotářská) a až jsem se divila, jak rychle jsem si někoho našla (a to jsem se o to nijak nesnažila) a už jsme spolu 9 let. Ale určitě není dobré si někoho najít jen proto, aby člověk nebyl sám… Pokud cítíš, že by ti psychoterapie pomohla, tak jí určitě zkus… 
Příspěvek upraven 17.10.13 v 21:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:58
Když ode mě odešel můj první partner po dlouhém vztahu, měla jsem pocit, že už mě nic hezkého nečeká. Že už budu jen sama, bude to hrůza a nikoho si nenajdu. Jsem přece stydlivá a nepříliš hezká a vůbec - je pro to tisíc důvodů. A i kdyby se někdo našel, neuměla jsem si vůbec představit, jak se zase sbližuji s cizím člověkem, jak se zase někomu otevřu, jak by to mohlo být znovu takový… Prostě mě přepadl strach a panika a dlouho mi bylo úzko.
Teď s odstupem času jsem ráda. Nejenže se partner samozřejmě našel a nejeden, ale byli mnohem lepší a i já jsem byla zkušenější a sebevědomější. Z dnešního pohledu vím, že ta zkušenost byla nutná, abych se poučila, dozrála a měla tak šanci na vztahy mnohem kvalitnější, s muži, kteří se ke mě mnohem víc hodili. Poučila jsem se z vlastních chyb a dostala další šance dělat nové, jiné
Zkrátka - najdeš si někoho, jsem si tím jistá, i když vím, že teď ti to tak nepřipadá. A bude lepší, věř mi. Ber to jako nutnou a důležitou zkušenost, která tě má posunout dál, k lepšímu vztahu.
Ale ještě před tím doporučuju dopřát si min. půl roku samoty, bez hledání, jen pro sebe. Abys totiž mohla mít dobrý vztah, je podle mého názoru důležité naučit se být ráda sama se sebou a samoty se nebát. Znát svou cenu a vědět, že se svět nezboří, když muž odejde.
Porada s psychologem jistě pomůže, to doporučuji. Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
perfect day
17.10.13 21:01
Ja jsem vzdy v nejake krizi neresila pritomnost, al eupnula jsem se k tomu, ze ROK uz bude stoprocentne lip…proste za rok ze uz budu jinde..a vzdycky to bylo tak, ze lip bylo mnoohem driv a za rok uz jsem mela tak jiny starosti a radosti, ze jsem se puvodnimu problemu skoro pousmala.)) ted nevyresis nic..musis si to prozit a odzit a neboj se tomu trochu utect - cestovani, nakupy, vecirky, jini chlapi, vydaje (velmi zive si pamatuju, jak jsem si loni touto dobou koupila na vaclavaku v desigualu tri kousky, ktere si me libily a nereisla to..to bych ted ais neudelala..:-DDD a jak jsme rada, ze je mam:-DD
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.13 21:04
Já brala taky Lexaurin, nemohla jsem vůbec spát, pomáhal i alkohol, ale měla jsem
i stavy fyzické bolesti, ruce, nohy…několikrát denně bolest na prsou… je to 1,5 roku a ještě to není úplně dobré… nyní mám přítele, ale nevím, zda je to ono… čASTO NANĚJ MYSLÍM,.
- Citovat
- Upravit
17.10.13 21:05
Ked ma nechal byvaly, tak som za pol roka popila vsetko co som za predchadzajuce roky zanedbala, a navrch vsetko co mi bolo odmerane do buducnosti 
Teda, nie zeby som sa dennodenne ozierala, iba som tri styrikrat do tyzdna zasla do hospody s mojimi ozranskymi kolegami, o tretej rano sme sa domov vracali No, ja som tak strasny pijan ze moje maximum boli tri dvojdecky vina za celu noc 
Dolezite bolo nebyt sama, nedovolit si rozmyslat a spominat… a volat mu 
Inak, ja som svojho manzela videla prvykrat v zivote ked mi bolo 29 a pol, k tridsiatym narodeninam som dostala svadbu Moja mama spoznala mojho otca ked mala 37, svadbu v 38 a rodila 39 a 42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:12
Anonymni, ja som na byvaleho myslela celu dobu co ma manzel balil, a svojim sposobom este aj rok, dva po svadbe. Dodnes mi je za nim luto, hoci viem ze mam viac. (Lepsieho chlapa, najlepsieho aky sa ku mne hodi.) Ale ja som sa za ten polrok co som „pachala samovrazdu“ nejako od neho odmilovala. Inak by som skoncila asi v blazinci. Proste som si zakazala milovat ho, mysliet nanho. Jo, vzali ma kamosi na super vylet, kolegyna na vikend k nim do rodiny, vymietli sme vsetky akcie co tou dobou boli… a ja myslela len na to, ze on nie je so mnou, ze to nevidi, ze si to nemoze uzit… no blba som bola jak daleko som videla. A pomedzi to som si opakovala ze uz spolu nebudeme, ze bude niekto iny, ze nanho nesmiem mysliet, ze si to nezasluzi a ze si tym ublizujem. Za 9 mesiacov som bola takmer v pohode, potom som stretla manzela a on ma doliecil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:13
@e_l_a_a_a_a píše:
Ahoj všem, hodně to bolí a je to čerstvé… Jak se mám vyrovnat s tím, že jsem měla dlouhý vztah s někým, koho jsem milovala víc a absolutně jsem neviděla, že ten člověk mě nemiloval, vlastně se ani nijak nesnažil a teď, když jsem se přestala snažit já, tak šlo všechno do kopru… Je mi 33, měli jsme před svatbou, jsme oba bezdětní svobodní. Co teď dál? Navrch nejsem typ co chodí někam ven, jsem spíš ráda doma a samotářská, a vím, že už dlouho nikoho nepotkám a ani na to teď nemám. Před ním jsem neměla vztah 8 let… Prosím, kdo má něco pozitivního? Pomohla by psychoterapie?
holka já jsem to měla stejné po 9letech jsem se rozešla..a ted s odstupem jsem nejšťastnější že to tak dopadlo…mám užasnýho chlapa a nikdy bych to nevrátila..prostě si z toho vem poučení a správnou ruku při vybírání chlapaa ted to bude chvíli bolet, ale to je práve ten nejlepší čas na to si užívat někam vyrazit atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 21:39
@mroe píše:
Pomohla, ale najdi dobreho psychoterapeuta( ti zadarmo to obvykle nebyvaji), nejvic ale pomuze cas.
S tím nemohu souhlasit. Mám výbornou zkušenost s psychoterapeuty (psychoanalýza) na pojišťovnu.
- Citovat
- Upravit
ncc1701
17.10.13 21:42
Nejhorší je nahrabat ten čas. Já se po rozchodu po nějakých pěti letech zhroutila, nejedla jsem, nefungovala, v noci jsem nedokázala spát. Chtěla jsem jen umřít, pořád jsem si říkala, že už mě nic nečeká. Ve světlých chvilkách jsem hledala psychologa, ale tím to haslo, na jednoho jsem se obrátila a ten mě odmítl, že funguje jen na doporučení lékaře. Co mi hodně pomohlo, bylo obklopit se přáteli. Bohužel jsem žila sto kilometrů od nich, zůstala jsem úplně sama v našem bytě, kde jsem ho všude viděla. Takže přátelé o víkendu, ve všední dny můj nadřízený. Šla jsem mu říct, že mám problémy v osobním životě a že pravděpodobně nebudu schopna nějakou dobu fungovat. Hned ten večer jsme šli na večeři, kde mi vyprávěl o tom, proč je v Praze on. Ne dobrá pracovní nabídka, ne nutnost vydělat víc peněz, ale právě to, že se rozvádí, což jsme nikdo nevěděl. Do Prahy se stěhoval více než dvě stě kilometrů, aby prostě začal znovu (bylo mu 55 let a najednou měl zadek holejší než studentíci, vzal si jen osobní věci, nechal jí celej barák). Strašně se mi ulevilo, že na tom nejsem takhle bídně jenom já, a že já narozdíl od něj mám vzhledem ke svému věku (24 let) mnohem příznivější vyhlídky do budoucna. Pak jsme spolu často někam zašli, opít se, poklábosit, na koncert atd. - ve vší počestnosti! Dál mi hodně pomohlo povídat si o tom anonymně na internetu někde na zpovědnici nebo tak. Ale úplně nejlepší bylo, když jsem v Praze podala výpověď z práce i z nájmu, vrátila se k rodičům a oprostila se od všech těch míst s ním spojených. Zrovna začínalo léto, našla jsem tu spoustu nových přátel a zajímavých lidí, kteří mě dali do života strašně moc, dělali jsme společně pohádkové safari, různé akce pro děti, hledala jsem si práci, začínala jsem podnikat a všechno tohle mě dovedlo k mému kamarádovi, ve kterém jsem jednoho dne našla mnohem víc… Teď spolu čekáme druhé dítě.
Nicméně, asi dva týdny po rozchodu jsem šla ke kartářce a ta mi řekla, že moje životní štěstí je blíž, než si myslím, že je to někdo, koho znám. Taky mi řekla, že mi do života vstoupí dítě, takže jsem pátrala, koho znám svobodného a s dítětem - nenapadlo mě, že by bylo moje vlastní.
- Citovat
- Upravit
ncc1701
17.10.13 21:46
Nejhůř jsem nesla to, že to přišlo jako blesk z čistého nebe. Stavěli jsme barák, žili úplně normálně, choval se stále stejně. Pak najednou padl do nějakých depek, ale přisuzovala jsem to jeho práci, té stavbě, tomu, že peněz bylo jen tak tak. Že má jinou, to mě fakt nenapadlo. A že má jinou, nechá mě z mých peněz zaplatit rozvody elektřiny a za dva dny mě pošle do háje a ten samý večer si ji vezme do naší postele, to mě dorazilo totálně. U rozchodu vedl řeči typu „chci být sám, jsi jako koule u nohy, rád bych si odpočinul a byl nějakou dobu singl“ a druhý den mi řekl „snad jsi nečekala, že zůstanu celý život sám“. Zpětně vidím, jak jsem byla blbá a trápila se pro někoho, kdo si to vůbec, ale vůbec nezaslouží, ale to člověk zjistí fakt až s odstupem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
