Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, majitelé chtějí hlavně spolehlivé a slušné nájemníky, kteří jim být nezničí. Pokud máš práci, zaplatíš kauci, není jediný důvod, proč by tě majitel neměl chtít jako nájemníka
Já jsem se dokonce s majitelem domluvila na zaplacení kauce na 3 splátky, nebyl problém.
Ema
Navíc, když se na to podívám z jeho strany.. taky nežije jak chtěl, nemá svůj klid, neustále se k něčemu přemáhá. Občas řekne i nahlas, že si není jistý jestli ho miluju. Po 4 letech věřím, že by vztah měl mít úplně jiné, zdravější základy na to, aby mohl vydržet.
@Anonymní píše:
Anonymní s manželem, co pije…teď jsem psala do diskuze o partnerovi a alkoholu, podívej se. Alkohol byl důvod, proč jsem od manžela odešla. Ema
Já bych šla a hned klidně. Ale jak? Je výbušnej. To si těžko můžu sbalit věci a v klidu odejít. A bez věcí? no to si zas po těch letech, kdy jemu zbyde zrekonstruovaný třípatrový dům nezasloužím. Není to tak lehké. Na BKB poradí asistenci policie, ale máme dítě, když nepije, zlý není, jsme manželé spoustu let, prostě nevím jak a spíš dřív umřu, než odejdu. Už toho mám dost a už nemám sílu
@Anonymní píše:
Tak v tomto případě bych už byla pryč. Pokud ty řeči myslí vážně můžeš odejít, on tobě dokázat, že si třeba půl roku nedá nic a můžete začít klidně znova, ale nevěřila bych tomu. A na první facku rozhodně nečekej, alespoň za mě.Já čekala jen proto, že nemám doma alkoholika, nevěrníka ani zadlužence. Nebyla jsem si jistá jestli nezahazuju poslední šanci na rodinu pro dceru, svatbu, domeček a dítě. Teď už vím, že to nechci vykoupit svým trvalým pocitem, že nežiju jak jsem vždy chtěla.
Ale na druhou stranu, ta facka by byla vykoupení. To bych měla „ten důvod“. protože takhle on bude tvrdit, že bylo všechno OK a jen já jsem zbytečně hysterická a on si nemůže dát ani pivo, abych neměla blbé kecy. Ale facka? Co když to neskončí fackou? co když mě zbije tolik, že mě zmrzačí? a pak je tu syn
už teď je to nesmírně těžké. Já už nemůžu dál, fakt nemůžu, nevídím jak pryč a tady pomalu ale jistě umírám
![]()
Ale jasné, taky jsem byla na té druhé straně břehu, kdy jsem nedokázala pochopit, proč ta ženská neodejde. Já nevím jak, jak mu to říct, aniž by se nerozzuřil a něco se nestalo. Jedině počkám, až pojede do práce, teď má volno a pak v noci prostě uteču. Co bude pak ale nevím ![]()
Zakladatelko, je vidět, že nemáš pochybnosti, jde jen o to najít tu odvahu a udělat poslední krok. Pokud jsi rozhodnutá, udělej to teď, dokud nemáš další závazky. Čím déle budete spolu, tím těžší to bude. Ono to jde vždycky, já jsem odešla po 14 letech společného soužití, ale říkám, bylo to hodně náročné. Držím palce!
Ema
Já jsem třeba dítě z nefunkční rodiny. Jako malá si pamatuju jak se naši hádali dole v kuchyni či obýváku a já seděla nahoře na schodech a vše poslouchala. Nikdy jsem s nimi o tom nemluvila, ale v 15 jsem našim řekla ať se rozvedou, že tohle je k ničemu. Hleděli, celou dobu drželi „rodinu“ kvůli mě a staršímu bratrovi, ale my jsme takovou rodinu nechtěli. Třeba to Váš syn bude vnímat taky takto. Radši buď ty spokojená máma a tvůj manžel třeba fajn táta než dohromady rodiče na půl plynu. A co se týká majetku tak přece po rozvodu budete mít nějaké vyrovnání ne?
@Anonymní píše:
Já jsem třeba dítě z nefunkční rodiny. Jako malá si pamatuju jak se naši hádali dole v kuchyni či obýváku a já seděla nahoře na schodech a vše poslouchala. Nikdy jsem s nimi o tom nemluvila, ale v 15 jsem našim řekla ať se rozvedou, že tohle je k ničemu. Hleděli, celou dobu drželi „rodinu“ kvůli mě a staršímu bratrovi, ale my jsme takovou rodinu nechtěli. Třeba to Váš syn bude vnímat taky takto. Radši buď ty spokojená máma a tvůj manžel třeba fajn táta než dohromady rodiče na půl plynu. A co se týká majetku tak přece po rozvodu budete mít nějaké vyrovnání ne?
Já popravdě nic nechci. Já jsem ta, co chce „rozbít“ rodinu. Já nechci nic, jen odejít a žít líp. Ano, já se vůbec neschovávám za to, že udržuju manželství kvůli synovi. To určitě ne, ač samozřejmě tátu miluje a moc, tak občas pláče, když se ptám, proč mě hlídá, ale neřekne nic. Už kvůli němu bych potřebovala najít cestu, jak to ukončit jinak, než útěkem. Protože to už je zas extrem, kdy bude těžká domluva. Teď by se hodilo, aby se ožral a byl hnusnej, ale to zas může trvat klidně č měsíce, klidně i půl roku. A celou tu dobu bude pít a já se budu át. Ale asi jiné řešení nevidím. Když mu říkám, že by bylo lepší se rozejít, tak vůbec nechce slyšet, on mě přeci miluje a je dospělej, proč by nepil, když se bude hlídat
![]()
@Anonymní píše:
Já popravdě nic nechci. Já jsem ta, co chce „rozbít“ rodinu. Já nechci nic, jen odejít a žít líp. Ano, já se vůbec neschovávám za to, že udržuju manželství kvůli synovi. To určitě ne, ač samozřejmě tátu miluje a moc, tak občas pláče, když se ptám, proč mě hlídá, ale neřekne nic. Už kvůli němu bych potřebovala najít cestu, jak to ukončit jinak, než útěkem. Protože to už je zas extrem, kdy bude těžká domluva. Teď by se hodilo, aby se ožral a byl hnusnej, ale to zas může trvat klidně č měsíce, klidně i půl roku. A celou tu dobu bude pít a já se budu át. Ale asi jiné řešení nevidím. Když mu říkám, že by bylo lepší se rozejít, tak vůbec nechce slyšet, on mě přeci miluje a je dospělej, proč by nepil, když se bude hlídat![]()
![]()
Víš co? Jenom využívá toho, že nemáš koule na to odejít. A dělá si, co chce. Přesně jako ten můj. Mi se v podstatě taky „nic nedělo“
Bohužel žijeme ve společnosti, která ve vysoké míře toleruje alkoholismus. Kdybych neodešla, zřejmě bychom byli stále „spokojená rodinka“, tedy aspoň navenek. Ale já bych stále umírala a žila s pocitem, že takhle to nechci. Chápu holky, které jsou finančně závislé na partnerovi, že neodejdou. Do azylaku bych taky nešla. Ale pokud zenska jen trochu finančně může žít sama, pokud nenajde tu sílu odejít, je to z velké části její vina, že žije tak, jak žije.
Můj manžel taky zuřil, ani po 6 letech nezpracoval to, že OD NĚJ odešla žena. Já jsem mu většinu majetku nechala, ale vás může vypořádat soud, nemusíš o vše přijít.
Bylo to hnusné, ale víš, jak se mi ulevilo???
Ema
@Anonymní píše:
Víš co? Jenom využívá toho, že nemáš koule na to odejít. A dělá si, co chce. Přesně jako ten můj. Mi se v podstatě taky „nic nedělo“Bohužel žijeme ve společnosti, která ve vysoké míře toleruje alkoholismus. Kdybych neodešla, zřejmě bychom byli stále „spokojená rodinka“, tedy aspoň navenek. Ale já bych stále umírala a žila s pocitem, že takhle to nechci. Chápu holky, které jsou finančně závislé na partnerovi, že neodejdou. Do azylaku bych taky nešla. Ale pokud zenska jen trochu finančně může žít sama, pokud nenajde tu sílu odejít, je to z velké části její vina, že žije tak, jak žije.
Můj manžel taky zuřil, ani po 6 letech nezpracoval to, že OD NĚJ odešla žena. Já jsem mu většinu majetku nechala, ale vás může vypořádat soud, nemusíš o vše přijít.
Bylo to hnusné, ale víš, jak se mi ulevilo???
Ema
Hele, úplně v pohodě. Mám jen jednu kamarádku a ta mi říká taky totéž. Ale zas, kdybych byla jiné povahy, tak by asi nepil, protože bych si uměla zařvat a srovnat ho do „latě“. Ale jsem bojácný typ a jsem na to sama. Takže ono to fakt není tak lehké. Kdyby mi řekl, jo, taky nejsem spokojený, tak by jsme se na rozvodu domluvili a bylo by. Takhle to musí zajít do nějakého extremu a těm já se snažím vyhýbat, jak jen to jde.
Už kvůli synovi bych chtěla, aby rozchod byl trochu civilizovaný. Nechci abych musela mát strach ho chlapovi dát nebo si pro něj přijet.
@Anonymní píše:
Hele, úplně v pohodě. Mám jen jednu kamarádku a ta mi říká taky totéž. Ale zas, kdybych byla jiné povahy, tak by asi nepil, protože bych si uměla zařvat a srovnat ho do „latě“. Ale jsem bojácný typ a jsem na to sama. Takže ono to fakt není tak lehké. Kdyby mi řekl, jo, taky nejsem spokojený, tak by jsme se na rozvodu domluvili a bylo by. Takhle to musí zajít do nějakého extremu a těm já se snažím vyhýbat, jak jen to jde.Už kvůli synovi bych chtěla, aby rozchod byl trochu civilizovaný. Nechci abych musela mát strach ho chlapovi dát nebo si pro něj přijet.
Samozřejmě, že to není lehké! Je to k***a všechno složité
Jinak mi připadá, jako bych tvůj komentář psala já
Taky nesnáším konflikty, takže i proto mi trvalo tak dlouho, než jsem odešla. Naivně jsem si myslela, že si prostě oba připustíme, že to nefunguje, domluvíme se na péči o děti a pokojně se rozejdeme. Jenže on se rozejít nechtěl, protože on byl spokojený, žejo. On mě miloval, on žádný problém neviděl, tak proč by se rozváděl. Že já spokojená nejsem, že já problémy vidím, to mu bylo úplně fuk. Už jsem byla rozhodnutá odejít, ale dala jsem mu poslední šanci - zůstanu, udržíme rodinu, ale přestane pít. No, víceméně se mi vysmál, protože si myslel, že zase vymeknu a zůstanu. Takže když si mohl vybrat jestli rodina nebo chlast, vybral si to druhé. A pak se nestačil divit ![]()
Jo a nevěř tomu, že kdybys byla jiná, tak by nepil…
Ema
Já sem taky zvědavá jak dlouho to ještě vydržím ve vztahu nevztahu.Uz sem psala asi na první stránce.Vsechmy vztahy jsou jak přes kopírák,alespoň v tom,že když to ničí chlap,tak to nepřizná,nechce změnit chování,ale ani se rozejít
.Nemít syna spolu,už s ním nejsem .Radši bych byla živá na suchých rohlikach…Ale takto se bojím co bude ,on bude dělat zle přes syna,nejsme manželé,takže nebude zadne dělení majetku napůl.Takte mi vystěhuje půlku bytu.Sice je můj byt,ale platím 10tis.mesicne,vydělám max 17.Alimenty víme jak to chodí…Navíc ted sem po úraze ,budu nějakých 6tydnu na neschopence.Takze výplata minimální
.To se pak těžko rozchází,ikdyz už je mi tak odporný tím jak se chová a chlastá kolikrát,že se premuzu s ním spát maximálně 1krat měsíčně.To poslouchám jak si pro to půjde jinam.Uz se ho i bojím,hlavně se bojim co by bylo po rozchodu.On je manipulant hnusnej,fakt mam strach co od něj čekat.Hlavne na neschopenku,nemůžu vůbec nic dělat.
Když je mi nejhůř,tak si říkám,kde na ten rozchod vzít a nekrást…
Tak v tomto případě bych už byla pryč. Pokud ty řeči myslí vážně můžeš odejít, on tobě dokázat, že si třeba půl roku nedá nic a můžete začít klidně znova, ale nevěřila bych tomu. A na první facku rozhodně nečekej, alespoň za mě.
Já čekala jen proto, že nemám doma alkoholika, nevěrníka ani zadlužence. Nebyla jsem si jistá jestli nezahazuju poslední šanci na rodinu pro dceru, svatbu, domeček a dítě. Teď už vím, že to nechci vykoupit svým trvalým pocitem, že nežiju jak jsem vždy chtěla.