Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jste odešly ze společné domácnosti s partnerem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.1.19 22:05
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jak jste zorganizovaly odchod ze společné domácnosti s partnerem. Tuším, že mě to bohužel nemine a nemám představu jak to celé zorganizovat.S partnerem jsme spolu 4 roky. 2 roky společné bydlení v pronájmu, od září u jeho rodičů šetříme na hypotéku, v létě bychom měli pořizovat dům k rekonstrukci. Bohužel čím dýl spolu jsme vidím jak moc se lišíme a prostě cítím, že rozchod asi bude ta správná cesta. Kdybych byla sama samozřejmě bych si dokázala poradit ovšem moji situaci komplikuje fakt, že bydlíme u jeho rodičů, mám tady nábytek a celkově plno věcí, u kterých budu muset naplánovat odstěhování - ani nevím kým, protože to stěhoval samozřejmě přítel s jeho taťkou - a hlavně je tady moje dcera, která hodně touží po sourozenci a tímto rozchodem se jí „sen“ rozplyne. Na druhou stranu vím, že asi nejsme schopní vytvořit harmonickou rodinu a nechtěla bych být svobodná máma dvou dětí…
Děkuji za každou radu
Inzerce bytů jsem projela a žádná nabídka není zrovna vhodná takže čekám. Bavit se teď o rozchodu asi není vhodné - zahájil by ignoraci a celkově by to žití tady asi bylo velice rychle nesnesitelné. Jak byste odchod v této situaci řešily vy? Najít si prve byt a pak už jen oznámit datum k jakému se stěhuju? Jak se chovat k jeho rodičům? Jsou to úžasně obětaví lidi, přijali moji dceru a vlastně i mě. Pomáhali nám abychom měli na svoje a já si nakonec přijdu jako mrcha, která jejich dobroty využila, ale opravdu nevidím možnost jak odejít s „čistým štítem“… pokud bych jim nechala „nájmy“ abych tady tedy nebyla zadarmo nemůžu si už dovolit ten odchod a náklady spojené s pořízením nového bydlení.
Ahoj asi bych si nejdřív našla byt …trochu se potaji zařídila…a pak to vzala hopem…domluvila stehovani, oznámila rozchod jemu a nasledne rodičum… ne ze dne na den ale třeba týden dopředu aby to vstřebali… příjemne to nebude ale to se nedá nic dělat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.19 22:09
Neporadim,jsem na tom podobně.Akorat dítě je naše společné což vidím jako u nás za nejvetsi problém.Nedohodnem se na péči o syna .Párkrát jsme tento pojem rozchod řešily .Dále on investoval peníze do mého bytu,na vyplacení nemám .Syn chce taky sourozence,já bych druhé rada,ale ne do vztahu ,který je vyhasly a na prahu rozchodu 
.Teď mě ještě deprimuje,že je nový rok a vše při starém 
.Držím palce ať to nějak rozseknes 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.19 22:13
Dcera není jeho. Má deset a mám ji z předchozího vztahu. Vztah mají, ale není to takové, že by jí nějak fatálně chyběl nebo ona jemu… větší obavu mám z toho, jak ponese ten fakt, že sourozenec, o kterém už mluvíme jako o jasném plánu náhle bude mimo hru. Nechci jí ublížit a nemám moc představu co je pro ni ve finále horší.. jestli ne úplně harmonický vztah v rodině nebo samota „jen“ se mnou.
- Citovat
- Upravit
1.1.19 22:14
Určitě si nejdřív najdi bydlení a pak odejdi. Řekla bych mu to upřímně, tak jak to cítím i jeho rodičům. Zaslouží si vysvětlení. Snad nežijes s nějakým magorem, se kterým se nedomluvíte, pokud ti nebude ochotný pomoci se stěhováním, tak si prostě najmi stehovaky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.19 22:23
@Anonymní píše:
Neporadim,jsem na tom podobně.Akorat dítě je naše společné což vidím jako u nás za nejvetsi problém.Nedohodnem se na péči o syna .Párkrát jsme tento pojem rozchod řešily .Dále on investoval peníze do mého bytu,na vyplacení nemám .Syn chce taky sourozence,já bych druhé rada,ale ne do vztahu ,který je vyhasly a na prahu rozchodu
Je to peklo, ale nakonec se dohodnete. Celá ta soudní mašinérie Vás oba donutí. My tohle řešili celkově od prvního papíru po poslední 3 roky včetně mediací, sezení u psychologa a masáží na soudu. Nakonec máme dobrovolně nedobrovolnou dohodu a nějak to prostě funguje. Základ je bojovat za dítě a ne za svoje „sobecké“ touhy. To je na tom asi to nejtěžší. Nebo pro mě bylo.
Jinak asi do toho musíme šlápnout a nebát se… odsoudit se třeba k 50 letům v ne zrovna šťastném vztahu zní docela děsivě. Tím se utvrzuju alespoň já v tom, že bych to měla udělat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.19 22:36
@Ennny ráda bych ovšem v našem případě si nejsem jistá zda je tady cesta… věci, které těžko nesu:
- nezajímají ho lidi - tím myslím, že se s ním nedá bavit o něčem co jsem viděla nebo co se stalo lidem v okolí. jeho reakce jsou buď nezájem nebo černý humor btw. že ho nezajímají lidi je přímo jeho definice, když se na toto téma bavíme
- nerad cestuje - já jsem typ co miluje cestování
- nemá rád dovolené - to souvisí s tím cestováním. sice se samozřejmě překoná a jede s námi, ale už škrtí od začátku rozpočet, když plánuju program a snažím se zaplánovat aktivity i pro něj jeho reakce je vlažná a odpoví, že si to stejně neužije
- rádi sportujeme, ale každý jinak - toto je takové zvláštní, protože oba máme docela rádi sport, ovšem on se zhlédl v posilování v tělocvičně popř. cyklistice a já bych zase ráda chodila třeba tůry, snowboarding, kolo po rovině / on rád kopce / apod. já s ním v jeho sportování neudržím krok fyzicky, on se mnou v pohodě ovšem nebaví ho to a kazí to i mě…
Tak nevím jestli je tady v tomto nějaká cesta. Jinak samozřejmě ukončení vztahu v této fázi mě extrémně mrzí a není to pro mě lehké… jen nechci tlakem věku zabřednout v ne úplně šťastném vztahu.
- Citovat
- Upravit
1.1.19 22:39
A to si nevěděla před 2 lety jak ses k němu stěhovala?však jste každý úplně jiný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.19 22:45
@Ennny tak sestěhovali jsme se po roce do pronájmu, to jsem měla samozřejmě růžové brýle. první rok v pronájmu jsme řešili především moji těžší povahu, kterou jsem pro záchranu vztahu chtěla opravdu změnit. další rok se ale karta obrátila, já sama sebe dokázala jakš takš zkrotit - uznal i on - a začali jsme řešit problémy pramenící spíš od něj. V této době se začaly projevovat ty věci co píšu výš jenže to jsem pořád ještě žila v tom, že stále jsem na vině já se svojí povahou… no teď co bydlíme u tchánovců už to vidím víc než jasně… proto to bohužel řeším v takto blbé chvíli
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.19 23:01
Ja kdysi, resila neco podobneho, ale bez deti… vedela jsem, ze s byvalym to neklapne. Nejdrive jsem si nasla byt, podepsala smlouvu, objednala stehovaky. Jemu jsem to vecer oznamila, ze do tydne se stehuju. Myslel si, ze si delam srandu az do posledni chvile. Pochopil, ze ne az co stehovaci prijeli a odvezli vsechny moje veci a nabytek..
- Citovat
- Upravit
1.1.19 23:10
@Anonymní píše:
@Ennny ráda bych ovšem v našem případě si nejsem jistá zda je tady cesta… věci, které těžko nesu:Tak nevím jestli je tady v tomto nějaká cesta. Jinak samozřejmě ukončení vztahu v této fázi mě extrémně mrzí a není to pro mě lehké… jen nechci tlakem věku zabřednout v ne úplně šťastném vztahu.
- nezajímají ho lidi - tím myslím, že se s ním nedá bavit o něčem co jsem viděla nebo co se stalo lidem v okolí. jeho reakce jsou buď nezájem nebo černý humor btw. že ho nezajímají lidi je přímo jeho definice, když se na toto téma bavíme
- nerad cestuje - já jsem typ co miluje cestování
- nemá rád dovolené - to souvisí s tím cestováním. sice se samozřejmě překoná a jede s námi, ale už škrtí od začátku rozpočet, když plánuju program a snažím se zaplánovat aktivity i pro něj jeho reakce je vlažná a odpoví, že si to stejně neužije
- rádi sportujeme, ale každý jinak - toto je takové zvláštní, protože oba máme docela rádi sport, ovšem on se zhlédl v posilování v tělocvičně popř. cyklistice a já bych zase ráda chodila třeba tůry, snowboarding, kolo po rovině / on rád kopce / apod. já s ním v jeho sportování neudržím krok fyzicky, on se mnou v pohodě ovšem nebaví ho to a kazí to i mě…
Mě tedy ani jedno z toho nepřijde jako důvod k rozchodu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.19 23:20
@Danulinka16 píše:
Mě tedy ani jedno z toho nepřijde jako důvod k rozchodu…
Souhlas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.19 23:40
@Danulinka16 píše:
Mě tedy ani jedno z toho nepřijde jako důvod k rozchodu…
Ono se to takhle od PC trochu jinak soudí. Třeba mne některé z uvedených důvodů taky nepřijdou podstatné, ale co se týká prvního bodu - nemá rád lidi a nechce se o nich bavit… naprosto zakladatelku chápu. Řeším tohle po třech měsících vztahu a je to dost ubíjející. Vlastně partnera ani nezajímá, co u mne v práci… nezajímají ho moji kolegové, moji přátelé… jejich životní příběhy. Snažím se pracovat na tom, že na tyhle řeči mám kamarádku… a nezatěžovat ho. Ale upřímně… asi to dlouhodobě nezvládnu - žít s pocitem, že si nemůžu doma ulevit, rozebrat..... Takže chápu, že tohle může být důvod a vlastně i níže uvedené… jen to prostě neznám, tak nemůžu soudit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jak jste zorganizovaly odchod ze společné domácnosti s partnerem. Tuším, že mě to bohužel nemine a nemám představu jak to celé zorganizovat.
S partnerem jsme spolu 4 roky. 2 roky společné bydlení v pronájmu, od září u jeho rodičů šetříme na hypotéku, v létě bychom měli pořizovat dům k rekonstrukci. Bohužel čím dýl spolu jsme vidím jak moc se lišíme a prostě cítím, že rozchod asi bude ta správná cesta. Kdybych byla sama samozřejmě bych si dokázala poradit ovšem moji situaci komplikuje fakt, že bydlíme u jeho rodičů, mám tady nábytek a celkově plno věcí, u kterých budu muset naplánovat odstěhování - ani nevím kým, protože to stěhoval samozřejmě přítel s jeho taťkou - a hlavně je tady moje dcera, která hodně touží po sourozenci a tímto rozchodem se jí „sen“ rozplyne. Na druhou stranu vím, že asi nejsme schopní vytvořit harmonickou rodinu a nechtěla bych být svobodná máma dvou dětí…
Inzerce bytů jsem projela a žádná nabídka není zrovna vhodná takže čekám. Bavit se teď o rozchodu asi není vhodné - zahájil by ignoraci a celkově by to žití tady asi bylo velice rychle nesnesitelné. Jak byste odchod v této situaci řešily vy? Najít si prve byt a pak už jen oznámit datum k jakému se stěhuju? Jak se chovat k jeho rodičům? Jsou to úžasně obětaví lidi, přijali moji dceru a vlastně i mě. Pomáhali nám abychom měli na svoje a já si nakonec přijdu jako mrcha, která jejich dobroty využila, ale opravdu nevidím možnost jak odejít s „čistým štítem“… pokud bych jim nechala „nájmy“ abych tady tedy nebyla zadarmo nemůžu si už dovolit ten odchod a náklady spojené s pořízením nového bydlení.
Děkuji za každou radu