Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jste věděly, že chcete dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.7.26 21:53
@kyslík píše: Více
Dnes lidi do 30 studují, cestují apod. Doba, kdy dítě přicházelo před 30, jsou pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 21:56
@Černá Madonna píše: VíceŘekla bych, že je hodně velký rozdíl do toho vlítnout i když jsem děti nechtěla a vlítnout do toho tak, že děti někdy byly v plánu, tak se to vyřešilo samo.
Já si třeba dokázala představit dříve život bez dětí, ale to téma jsem i tak měla otevřené. Kdyby to bylo jen a jen na mně, tak se pro to asi nikdy nerozhodnu protože ten skok do neznáma je moc velký a strašidelný. Manžel v určitý moment řekl jdeme na to, není na co čekat a to mě „dokopalo“. V těhotenství jsem to brala tak neutrálně, úplně se mnou ty emoce nemlátily tak jak jsem čekala, že by měly (podle historek okolí). No ale prakticky hned po porodu přišla tak obrovská láska, že jsem si najednou uvědomila, že je to to pravé.
Jak říkám - buď ráda, že jsi tam měla to srdíčko hned od začátku, hodně to situaci ulehčuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 22:18
@kyslík píše: Více
Podle mě to je i o tom, kdy potkáš ten správný protějšek. Já třeba chodila s klukama, kteří prostě nebyli dobrý „dad material“…na randění fajn, ale vím (cítila jsem to tak), že kdybych otěhotněla s nimi, tak bude celá péče o dítě jen na mě. A i z toho vycházel ten můj postoj, že děti nechci. To jsem si ale uvědomila až zpětně. A holt manžela jsem potkala až na prahu třicítky, tak jsem stará matka 
Ale jsem za to i ráda, protože vím, že jako dvacetileté ucho, které se ještě tak trochu stále hledá a rozkoukává na tom světě, bych byla hrozná matka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 22:28
@Pauznuto píše: Více
Já teda svůj „dad material“ potkala už v 16 a s tím i ty děti mám. Ale potvrzuju, že kterákoliv verze mého já řekněme pod 25 by fakt nebyla dobrý rodič. 
Mně to připadne optimální (pro první dítě) někde mezi 27 a 33. Ale to neznamená, že odchylky nahoru nebo dolů nemůžou být dobré, je to hodně individuální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 22:37
Už jako malá jsem se těšila až budu mít manžela a děti ale postupem času v dospělosti byly takové signály, které mi říkaly že dítě chci určitě a to bylo třeba, když vrstevnice byly těhotné, rodily děti a já jim záviděla a zároveň jsem měla v sobě smutek co když já tohle nikdy nezažiju. Představa budoucnosti bez děti, nebyla jsem schopna mít vidinu života bez dětí aby v té vidině bylo něco co mě naplní, právě naopak jsem si říkala, jak budu v důchodu a jediná radost budou vnoučata, takže k tomu je potřeba mít děti. A další věc když jsme se snažili s manželem a každý měsíc byl test negativní a já se nedokázala ani smířit s představou že to třeba ani nepůjde.
Teď mi bude 33,máme dceru budou jí tři měsíce a nejde popsat tu velkou lásku, to se musí zažít. I když je to náročné a během druhého týdne jejího života jsem měla myšlenky že ji vrátím do porodnice 
a stěžuju si každý den na únavu nebo když pláče a nejde utišit a nervy pracují a hlava praská, tak je to to nejvic na světě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 22:52
Po diteti jsem strasne touzila uz desne dlouho, tak od 13 
, ale vedela jsem, ze je to blbost. Pak intenzivne, kdyz jsem mela dostudovano a budouci manzel porad nechtel, ze si chce uzivat a dockala jsem se az na prahu tricitky. V klidu do toho jdi. Nikdy neni dobra doba a duvod, proc nemit deti se vzdy najde a stejne nikdy clovek nevi, dokud je nema, jake to bude. No ale tebe uz pomalu tlaci vek, tak sup na to . Ve vysledku jen malo kdo lituje, ze je mel. Obcas nekdo, ale to se neco treba uplne pokazi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 00:16
@ScarletSky píše: Více
Kdo studuje do 30? Tak doktoři nebo právníci. Ale jinak jo, je spousta možností, jak trávit čas a za co utrácet, to jo. Já jsem se naopak úplně těšila na rodinný život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 00:18
Věděla jsem to ve chvíli, kdy jsem potkala svýho soucasnyho manžela
Jinak mě děti nikdy nebraly, nepřipadaly roztomilé, spíš mi lezly na nervy… I jako dítě jsem si odmítala hrát s kočárkem a panenkou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 01:05
To, že chceš dítě, poznáš podle toho, že chceš sexovat s nějakým mužem. Příroda nás vybavila pohlavním pudem právě za účelem rozmnožování. Nějaké rozumové rozhodování o početí a plánování rodičovství je v podstatě jen negativní vedlejší efekt toho, že jsme obdařeni rozumem. Díky vynálezu antikoncepce nám teď rozum komplikuje rozmnožování a prakticky všechny rozvinuté civilizace populačně upadají. Takže jestli můžu radit, tak nečekej na nějaký signál rozumu, že už je čas na dítě. Prostě vysaďte antikoncepci a příroda to zařídí tak, jak to má být. My dnes bohužel žijeme mimořádně nepřirozeným způsobem a používání antikoncepce v téhle nepřirozenosti vede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 02:54
@Černá Madonna píše: Více
Já jsem chtěla dítě odjakživa. Od svých deseti let jsem měla připravené jméno pro dceru, které jsem nechtěla dát ani panenkám ani plyšákům ani živým zvířátkům, bylo prostě zarezervované jen pro ni. Byla jsem rozhodnutá od začátku svého sexuálního života, a to i v nácti na SŠ, že i kdybych neplánovaně otěhotněla, dítě bych si nechala. Samozřejmě, že v těch nácti jsem si chtěla hlavně užívat a dodělat školu, ale kdyby to neplánovaně přišlo, nebrala bych to jako katastrofu.
V dospělisti jsem se strašně těšila na to, až dítě jednou budu mít. Netoužila jsem po tom budovat kariéru, cestovat, časem mě přestávaly bavit i zábavy a tak. Bohužel s manželem nám to po svatbě, no vlastně už před svatbou, přestávalo klapat a vztah šel rychle „do kopru“. On ještě dítě nechtěl a já jsem s ním souhlasila. I když jsem si ho na jednu stranu strašně přála, na druhou jsem měla strach, že bych měla děti dvě - manžela a miminko. Doufala jsem, že třeba za rok, za dva už budeme dospělejší… Rozešli jsme se dřív, než jsme se rozhodli dítě mít. Byli jsme ale dohodnutí na tom, že kdyby se to stalo neplánovaně, nechali bychom si ho.
No a krátce po rozchodu jsem neplánovaně otěhotněla s jiným mužem. Zrovna, když jsem se fakt snažila se chránit (jemu byla ochrana vždycky „u zádele“, ale kondomu se nebránil). Na jednu stranu jsem byla šťastná, dítě jsem od začátku milovala, na druhou jsem ale měla strach. Hlavně, aby bylo všechno v pořádku a miminko bylo zdravé. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou, abych si byla jistá, ale stejně bych na potrat jít nedokázala. Strašně se mi ulevilo, když jsem se definitivně rozhodla si ho nechat, a naopak jsem začala mít hrozný strach, abych nepotratila. Nikdy jsem toho nelitovala. Naopak interrupce bych litovala každý den. Otěhotněla jsem těsně před 23. narozeninami. Dcera je teď o několik měsíců starší, než jsem byla tehdy já. Hrozně rychle to uteklo. 
Vždycky jsem se chtěla nejdřív vdát a potom mít dítě. No tak se mi to povedlo. 
Ale úplně jinak, než jsem původně zamýšlela. I když jsem to tak nějak podvědomě vždycky tušila - že budu na dítě sama.
Překvapilo mě, kolik žen zde také otěhotnělo neplánovaně, když v diskuzích často čtu: „No jo, další co otěhotněla přes prášky. 
", “Tak určitě selhala antikoncepce, tomu tak budu věřit. 
" a podobně. Přitom žádná ochrana nemá garantovanou 100 % účinnost, ani při správném uživání/používání. Když k tomu přičteme lidský faktor…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.26 05:44
Já už v 8-9 třídě jsem říkala kamarádce že chci mít brzo syna a být matka samozivitelka 🤣 🤣 nakonec mám děti a jsem vdaná ✊
- Citovat
- Upravit
12.7.26 08:51
Dite prislo samo, brzy na dnesni dobu, bylo mi 28, ale je to opravdu neprenositelna zkusenost a smysl zivota. Mam ted dve deti, 9 a 5 let a chtela bych to zazit znova. A to nejsem nejaka ze bych nemela i jine zaliby, travim cas i bez deti, ale s detmi mi ten cas dava vetsi smysl a kdyz s nimi nejsem, tesim se na ne. Vrstevnice bez deti trochu i lituju, asi malokdo je bezdetny dobrovolne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 08:55
@kyslík píše: Více
Studují do 25 a pak cestují. Já se na rodinný život netěšila třeba vůbec a prvního přítele potkala až ve 30. Před tím mi to nic neříkalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 09:04
Ja jsem vedela, ze chci dite tak nejak od doby, co jsem se stala druhou matkou své sestře, tak v 7 letech.
Vždycky jsem chtěla tři, první kolem 25. Nakonec jsem strašně trpěla tím, že manžel je pragmatik, takže jsem měla první až ve 30, ale zpětně, když se na to podívám, ve 25 by to nebyl dobrý nápad, materiálně jsme na tom nebyli, jak ve 30.
Mam 2, jedno dalsi bych chtela, ale vzhledem k zdravotnímu stavu si ve 36 přijdu už stara na další těhotenství a případně zklamání z neúspěchu, to uz jsme zažili až mockrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 10:34
@ScarletSky píše: Více
Jj, to mi řekla starší dcera, že do 30 o možnosti těhotenství uvažovat nebude. Děti jednou chce. Ale nechtěla by moje pořadí - po maturitě práce, svatba, stavba, děti, studium vysoké. Má vybraných víc oborů na vysoké. Logopedie se nekončí magistrem. Musela by pokračovat dál. Další má ve výběru psychologii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
