Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak konečně dotáhnout rozchod do konce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.8.16 15:26
Tak předně si musíš ujasnit, co ty sama vlastně chceš. A na rozchod se připravit. Finančně, psychicky, musíš si těsně před rozchodem promluvit s dítětem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 15:44
Ja jsem neustále jen dopouštěla, přivírala oči, dovolila nespocet navratu az z toho bylo 13 ztracených let… sice jsme neměli děti, protože když jsem je chtěla - pro jistotu se mnou bývalý partner přestal spát, ale vybudovali jsme dost velkou firmu a dnes už se několik let soudime. Nicméně po pár letech samoty, jsem dnes šťastně vdaná, těhotná a fakt spokojená! Už bych nikdy neoddalovala setrvání ve vztahu, který nefunguje. Ale opravdu si musíš Ty sama v sobě ujasnit co chceš a připravit si plán, jak to zvládneš. Hlavně si musíš být jistá, ze to tak opravdu chceš! Držím pěsti ať udeláš to spravne rozhodnutí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 15:53
Zastavam nazor, ze je lepsi byt spokojene svobodna nez nespokojene zadana ci vdana. Zivot se ma prozit (i bez chlapa) a ne prezit. Navic, kdyz neni zena ve vztahu spokojena, jak maji byt spokojene deti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 16:07
@Anonymní píše: Najednou si říkám, co teď mám sama s dcerou dělat (…) dceru si bral ven, dcera ho má ráda..
Pokud byste se rozhodla pro variantu konce, tak se nebojte - dceru přece bude vídat dál, dál se budou mít rádi, pečovat budete přece oba dva, Vy oba jste rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.16 16:15
@Jasorka Řekl mi, že pokud se rozejdeme, zastaví se tu tak jednou za měsíc…
- Citovat
- Upravit
1.8.16 16:22
@Anonymní píše: Řekl mi, že pokud se rozejdeme, zastaví se tu tak jednou za měsíc…
Tak to je smutné. Asi se přikláním k příspěvku výše. Popřemýšlet si, co od života chcete. Žijeme jenom jednou a každý den může být poslední. Dlouhodobá nespokojenost se může projevit na Vašem zdraví(!) a pokud máte mezi sebou konflikty, dítě to z Vás cítí. Zkoušeli jste si promluvit o rozchodové situaci se všemi důsledky a naopak, co Vám společný život přináší, jestli by se to dalo nějak zlepšit pro spokojenost obou stran?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.16 16:38
@Jasorka Já navrhuji třeba různé kompromisy, nebo říkám, ať sám navrhne. Tak se vždycky dohodneme, ale on není schopen nikdy nic dodržet. A to mě vytáčí. Nejenže nikdy neuzná, že něco podělal, nidky se neomluví, ale ještě mi pak nadává, když já mu něco řeknu. Nepovažuje to za problém a nechápe, proč to vůbec řeším. Když mluvím o rozchodu, tak souhlasí a říká, že mi bude dávat úplné minimum peněz. Nedá se s ním moc mluvit.
Ještě mě napadla partnerská poradna. Promluvit si před někým třetím. Myslím, že pak by si nedovolik kličkovat, používat nesmyslné argumenty, zvyšovat hlas, mávat rukou nad tím co říkám, protiřečit si… Prý tam klidně půjde, ale říká, že to stejně k ničemu nebude. V tom má asi pravdu…
- Citovat
- Upravit
Hanka1
1.8.16 16:43
@Anonymní píše:
@Jasorka Já navrhuji třeba různé kompromisy, nebo říkám, ať sám navrhne. Tak se vždycky dohodneme, ale on není schopen nikdy nic dodržet. A to mě vytáčí. Nejenže nikdy neuzná, že něco podělal, nidky se neomluví, ale ještě mi pak nadává, když já mu něco řeknu. Nepovažuje to za problém a nechápe, proč to vůbec řeším. Když mluvím o rozchodu, tak souhlasí a říká, že mi bude dávat úplné minimum peněz. Nedá se s ním moc mluvit.
Ještě mě napadla partnerská poradna. Promluvit si před někým třetím. Myslím, že pak by si nedovolik kličkovat, používat nesmyslné argumenty, zvyšovat hlas, mávat rukou nad tím co říkám, protiřečit si… Prý tam klidně půjde, ale říká, že to stejně k ničemu nebude. V tom má asi pravdu…
a ja bych tam s nim sla, aspon budes mit cisty svedomi, ze si pro zachranu vaseho vztahu/manzelstvi udelala maximus a s ulevou se pak rozvedla…
- Citovat
- Upravit
1.8.16 16:47
@Anonymní píše:
Když mluvím o rozchodu, tak souhlasí a říká, že mi bude dávat úplné minimum peněz. Nedá se s ním moc mluvit. Ještě mě napadla partnerská poradna. Promluvit si před někým třetím. Myslím, že pak by si nedovolil kličkovat, používat nesmyslné argumenty, zvyšovat hlas, mávat rukou nad tím co říkám, protiřečit si… Prý tam klidně půjde, ale říká, že to stejně k ničemu nebude. V tom má asi pravdu…
Nemůže nepečovat o dítě a ani neplatit výživné. To jde proti sobě. A o tom byste měli do hloubky mluvit. Navíc do 2 let roku dítěte máte nárok i na výživné pro sebe. Nemá tento přístup právě z toho důvodu, že to nebere vážně?
Poradna pro rodinu je výborný nápad a moc Vám to doporučuji, je skvělé, že se tomu partner nebrání a je to známkou, že by na vztahu chtěl pracovat! Jenom je potřeba podívat se po kvalitě, nevzít první která se namane. Jsou poradny, které jsou zdarma a přesto v nich pracují odborníci na svých místech! Když nepomůže vztah dát do kupy a přijdete na to, že bude lepší, když dál půjdete každý svou cestou, tak může pomoci k důstojnému rozchodu a dohodě ohledně společného dítěte, což je moc důležité. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.16 17:09
@Anonymní píše:
@Jasorka Řekl mi, že pokud se rozejdeme, zastaví se tu tak jednou za měsíc…
Možná je to to nejlepší, co tě může potkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 17:15
@Anonymní píše: Moc děkuji, tu poradnu tedy zkusíme.
Snad Vám to pomůže. Přeji mnoho štěstí a doufám, že nám pak dáte vědět, jak situace probíhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 17:17
@Karleon píše: Možná je to to nejlepší, co tě může potkat.
Snažím se respektovat každý názor, ale tyto mě zvedají ze židle. Rozhodně je to špatně pro dítě, které potřebuje péči a vzorce obou svých rodičů. A je povinnost rodiče se o dítě starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.16 17:19
@Jasorka píše:
Snažím se respektovat každý názor, ale tyto mě zvedají ze židle. Rozhodně je to špatně pro dítě, které potřebuje péči a vzorce obou svých rodičů. A je povinnost rodiče se o dítě starat.
Mně je vcelku jedno, co tě nadzvedává ze židle. Já věřím tomu, že raději klidná a spokojená maminka a táta daleko, než žít v tom, co je výše popsané.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
S partnerem žijeme 6 let. Zprvu to byl pouze nezávazný vztah, časem jsem si na něj i přes neustálé problémy tak nějak zvykla, že jsme spolu zůstali a já po 4 letech neplánovaně otěhotněla(mysleli jsme, že nemůžu mít děti). Nyní máme šestnáctiměsíční dceru. Ve vztahu jsem nespokojená, na chlapa se nelze spolehnout, je bezohledný, neumí držet slovo, je to bohém, rozhazuje peníze (i když vydělává velmi málo), neušetří ani korunu, byt jsem musela koupit sama ze svého (tak žijeme v 1+1,kdybych to nechala na něm, bydlíme do smrti v podnájmu), popíjí (ne denně, ale častěji, než jsem ochotná tolerovat (dva dny v kuse pro něj není problém). Vždy když se problémy nakumulují, vybouchnu a jsem v tu chvíli přesvědčená o tom, že s ním žít nechci. Pošlu ho tedy pryč, on odejde a v tu chvíli mi to přijde ještě horší. Najednou si říkám, co teď mám sama s dcerou dělat, sama zavřená v bytě na sídlišti. Takhle jsme jezdili alespoň k němu na chalupu, občas nás někam vyvez, dceru si bral ven, dcera ho má ráda.. I když je velmi líný a je schopný ve svých padesáti letech hrát půlku dne hry na počítači, přecijen aspoň občas pomohl, často uvařil, nakoupil, nic po mě nechtěl. Udělal chlapské práce, které já bych nezvládla, zařídil věci, kterým já nerozumím, přispěl na bydlení (sama na svůj vysněný domeček nikdy nenašetřím). Koho já si teď najdu, když jsem měla problém chlapa sehnat ve dvaceti jako bezdětná… A tak si najednou říkám, že to s ním holt nějak vydržím, prostě lepší, než být zase sama. A tak při první jeho návštěvě oba děláme jako že nic, nějak to vyšumí doztracena, nemluvíme o tom a on prostě zůstane, pak je to chvíli dobrý(pár týdnů, někdy i měsíců), jen sem tam hádka. Pak mě ale zase vytočí tak, že v tu chvíli si říkám, že s ním přeci dítě vychovávat nemůžu (už jsem se naučila se neunáhlit a neposílat ho hned pryč, nechat to třeba až na druhý den. Ale to taky nefunguje, buď je z toho druhý den opět hádka, nebo to nechám být a prostě to přejdu a problémy se tak stále opakují).
Jsem si vědomá svojí chyby, že jsem na něm závislá, že nedokážu odejít. Že tím vlastně jen vyhrožuju a on mě má na háku. Vlastně ani nečekám žádnou radu. Vím, že jsou jen dvě možnosti. Buď vztah prostě jednou pro vždy ukončit, nebo být nespokojená až do smrti. Spíš jsem se chtěla jen vypsat. Případně se zeptat, jestli to nemáte některá podobně, příp, jestli jste to některá tak měla a nakonec zvládla rozchod dotáhnout do konce.