Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dámy i pánové,
zajímá mě jak moc se svým partnerům svěřujete s vašimi obavami.
Jestli partnerovi radši řeknete, že ve vás určitá situace například vyvolala strach nebo jestli to necháte být.Můj příklad
Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru, i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.
S partnerem máme velmi otevřený vztah co se týče mluvení, když se nám něco nelíbí nebo nezdá, řekneme si. Zároveň ale nechci aby toho ode mě slyšel už příliš a nebylo to spíš demotivující.
Záleží, o co jde. Někdy řeknu něco, co mě trápí, nebo se mi nějak nelíbí. Někdy to řešíme, vysvětlíme, probereme, jindy je to tak nějak můj problém a musím se s tím poprat sama, protože partner problém prostě nevidí ![]()
S partnerem si říkáme snad všechno, jsme nejen partneři ale i nejlepší kamarádi
na druhou stranu ho rozhodně nikterak nevptávám jak bylo, co dělal, atd. Zároveň je potřeba se taky trochu hlídat a pořád si nestěžovat, ono je to pak i otravné. Ale záleží o co jde. ![]()
To záleží na konkrétní situaci. Říct „Honzo, nemám dobrý pocit z toho, že jdeš s ex na kafe“ mi přijde naprosto v pořádku. Naopak „proč si bereš telefon na záchod, to zase píšeš tý megeř. e?“ mi v pohodě nepřijde ![]()
Já s tím mám velikánský problém…Neumím se svěřovat. Svěřím se kámošce po flašce vína
. Jinak partnerovi se moc nesvěřuju. On je dost kverulant a roli chronického stěžovatele má on, kdybych se přidala i já, měla bych z naší rodiny depresi
. Ale chybí to. Manžel si zvykl, že si nestěžuju a jsem pořád happy, free and cool, že když mě ta depka občas přece jen dožene, dočkám se akorát nechápavé reakce ![]()
@Anonymní píše:
Dámy i pánové,
zajímá mě jak moc se svým partnerům svěřujete s vašimi obavami.
Jestli partnerovi radši řeknete, že ve vás určitá situace například vyvolala strach nebo jestli to necháte být.Můj příklad
Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru, i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.
S partnerem máme velmi otevřený vztah co se týče mluvení, když se nám něco nelíbí nebo nezdá, řekneme si. Zároveň ale nechci aby toho ode mě slyšel už příliš a nebylo to spíš demotivující.
Komunikace je základ a je velmi důležité zvolit vhodnou formu.
Říct mu přesně tuto větu co jsi napsala „Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru, i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.“
Svým chováním tě nevědomě dostává do pro tebe nekonformní situace, protože ti to připomíná něco z minulosti. ![]()
@Anonymní píše:
Dámy i pánové,
zajímá mě jak moc se svým partnerům svěřujete s vašimi obavami.
Jestli partnerovi radši řeknete, že ve vás určitá situace například vyvolala strach nebo jestli to necháte být.Můj příklad
Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru, i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.
S partnerem máme velmi otevřený vztah co se týče mluvení, když se nám něco nelíbí nebo nezdá, řekneme si. Zároveň ale nechci aby toho ode mě slyšel už příliš a nebylo to spíš demotivující.
Reknu i co nevim..kolikrat si pak i nadavam ![]()
@Anonymní píše:
Dámy i pánové,
zajímá mě jak moc se svým partnerům svěřujete s vašimi obavami.
Jestli partnerovi radši řeknete, že ve vás určitá situace například vyvolala strach nebo jestli to necháte být.Můj příklad
Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru,i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.
S partnerem máme velmi otevřený vztah co se týče mluvení, když se nám něco nelíbí nebo nezdá, řekneme si. Zároveň ale nechci aby toho ode mě slyšel už příliš a nebylo to spíš demotivující.
Nebylo by lepší se s tím svěřit odborníkovi? Ten problém zdá se nemá s partnerem nic společného. Navíc, co si od toho slibuješ? Že tě bude uklidňovat, že se nic neděje? Stejně mu nejspíš nebudeš věřit. Co když ti řekne, že tvé podezření je správné? Co když ho tvé podezření urazí?
@Hibou S odborníkem na tom pomalu postupně pracujeme, bohužel práce plus studium je značně časově náročné, tak asi ne tak intenzivně, jak by bylo potřeba. Každopádně moc děkuji za příspěvky, přítelovi to zpětně došlo a jelikož mou minulost zná, sám si uvědomil, že to mohl být trošku podnět k mému plašení, takže sám toto téma začal. Mám štěstí, že je to takový chlap jaký je
![]()
@Anonymní píše:
@Hibou S odborníkem na tom pomalu postupně pracujeme, bohužel práce plus studium je značně časově náročné, tak asi ne tak intenzivně, jak by bylo potřeba. Každopádně moc děkuji za příspěvky, přítelovi to zpětně došlo a jelikož mou minulost zná, sám si uvědomil, že to mohl být trošku podnět k mému plašení, takže sám toto téma začal. Mám štěstí, že je to takový chlap jaký je![]()
V dobrém závidím ![]()
Sveruju, kdyz se mi neco nechce delat.
Nesveruju, kdyz se zakoukam do kolegyne. ![]()
@baracudas píše:
Já s tím mám velikánský problém…Neumím se svěřovat. Svěřím se kámošce po flašce vína. Jinak partnerovi se moc nesvěřuju. On je dost kverulant a roli chronického stěžovatele má on, kdybych se přidala i já, měla bych z naší rodiny depresi
. Ale chybí to. Manžel si zvykl, že si nestěžuju a jsem pořád happy, free and cool, že když mě ta depka občas přece jen dožene, dočkám se akorát nechápavé reakce
To je naprostý horor. Takže příťa je prudič co si furt stezuje a ty predstiras jak jsi happy. Brr
Dámy i pánové,
zajímá mě jak moc se svým partnerům svěřujete s vašimi obavami.
Jestli partnerovi radši řeknete, že ve vás určitá situace například vyvolala strach nebo jestli to necháte být.
Můj příklad
Určitá situace ve mně vyvolala podezření na nevěru, i když sama vím, že tyhle myšlenky spustila špatná zkušenost z minulosti.
S partnerem máme velmi otevřený vztah co se týče mluvení, když se nám něco nelíbí nebo nezdá, řekneme si. Zároveň ale nechci aby toho ode mě slyšel už příliš a nebylo to spíš demotivující.