Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No jedina rada asi je ze kdyz te to popadne tak si najit jinou cinnost a odprostit se od toho. nesmis dovolit svym myslenkam pokracovat. zacni si treba zpivat, pocitat a soustred se na to, casem by se to melo zlepsit. hlavne kdyz zacnes s tou jinou cinosti tak se snaz za kazdou cenu u toho chvili setrvat a myslet jen a jen na to co delas (ted zpivam, ted pocitam atd)
Kdybys nebyla „v tom“, tak si vhodný kandidát na zobání Lexaurinu…takhle ti doporučuju se nějak zaměstnat…nelézt na internet, nepouštět zprávy, nekupovat noviny…minimálně cca 10 let…
@Jitka1976 pořád něco dělám. Celý den se snažím, abych neměla čas, ale ne vždy to jde. Noviny jsme nekupovali nikdy, na internetu se vyhýbám krizovým stránkám, v televizi jede maximálně Déčko.
Ale dřív jsem četla, tak jsem si domýšlela alternativní konce, teď na čtení nemám čas a ani chuť, protože mám načteno do zásoby tak na deset let.
@superandrysek pokud bdí dítě, tak to jde, protože mu čtu, povídám, zpívám… Ale nejhorší je večer, než usnu. Teď jsem se x let děsila, že neudělám zkoušku, vrátí mi seminárku, hodí mi na hlavu diplomku… No a najednou se toho bát nemusím…
Píšeš, že sis vymýšlela příběhy, psala do šuplíku…tak piš…piš pohádky…pro své děti…hezké pohádky…a jednou (za rok, dva…za pět let) jim je můžeš nechat vytisknout, svázat, doplnit obrázky…a dát s věnováním…Pohádky od maminky ![]()
To by ti mohlo zaměstnat myšlenky na dost dlouho… ![]()
Mě napadá vyzkoušet Bachovy květové esence. Myslím, že se muzou i v tehu
@CokeLady mě na tom nejvíc štve, že místo abych se radovala z toho, že mám skvělého partnera, zdravé dítě, vlastní bydlení bez dluhů, hotovou školu, práci, která mě baví a to dokonce v místě bydliště, tak přemýšlím na tím, jak se to může všechno hodně rychle pokazit… Prostě magor. ![]()
@Jitka1976 pohádky se píšou. Mám skvělý námět ještě od mého táty, co povídal on mě, když jsem byla malá, tak je rozvíjím. Ale teď mi to nemyslí. Před 10 lety jsem rozepsala knížku, tak jsem se snažila dopsat druhý díl, taky se nepovedlo… Plodila jsem diplomku, tak jsem vysosaná jak citrón a občas nejsem schopná vyplodit smysluplnou větu, teda vět vyplodím spoustu, ale není to na čtení. Už pomáhám kamarádce, co vede jeden kroužek, s přípravou náčinní, her…
@Anonymní píše:
@CokeLady mě na tom nejvíc štve, že místo abych se radovala z toho, že mám skvělého partnera, zdravé dítě, vlastní bydlení bez dluhů, hotovou školu, práci, která mě baví a to dokonce v místě bydliště, tak přemýšlím na tím, jak se to může všechno hodně rychle pokazit… Prostě magor.@Jitka1976 pohádky se píšou. Mám skvělý námět ještě od mého táty, co povídal on mě, když jsem byla malá, tak je rozvíjím. Ale teď mi to nemyslí. Před 10 lety jsem rozepsala knížku, tak jsem se snažila dopsat druhý díl, taky se nepovedlo… Plodila jsem diplomku, tak jsem vysosaná jak citrón a občas nejsem schopná vyplodit smysluplnou větu, teda vět vyplodím spoustu, ale není to na čtení. Už pomáhám kamarádce, co vede jeden kroužek, s přípravou náčinní, her…
Trápí mě to samé, jako bych to psala já. Ráda si přečtu reakce ![]()
@Anonymní píše:
Holky, potřebuju poradit, než mi definitivně hrábne.
Jsem na rodičáku s dítětem a čekám další. Bohužel mám asi moc času, protože v poslední době pořád myslím na nesmysly a utvářím si z toho katastrofické scénáře, že by se Hollywoodští reziséři u mě měli co učit. Vidím něco v televizi, na netu, v novinách a vidím v tom začátek války nebo jinou katastrofu. Muž se opozdí při cestě z práce, nevezme mi mobil a už ho vidím v pangejtu. Mimino se nehýbe jak by podle mě mělo a už v tom vidím další horor. A tak bych mohla pokračovat
Celkem mě to štve a otravuje mi to život. Asi za to může i to, že jsem dodělala školu, takže se nemusím učit a pracovat do školy. V rodině jsme si předávali bacila, tak jsme promarodili část zimy, díky čemuž jsme často seděli doma, když jsme šli do kroužku nebo do mateřského centra, tak jsme si něco přitáhli, proto jsem to odpískala. Jako bonus přeřadil šéf manžela na jinou práci, tak se vrací domů později a vyřízenej, že se nají a odpadne, takže jsem věčně sama a na všechno sama se svýma myšlenkama.
Zkusila jsem si najít koníčka, ale i u toho mám čas na přemýšlení, stejně jako u vaření, uklízení, mytí nádobí, žehlení… Vždycky jsem měla bujnou fantazii a vymýšlela si příběhy, psala jsem si je pak do šuplíku, to jsem už dávno zrušila, tak se má fantazie angažuje jinak. Věčně mám nějakou zvukovou kulisu, aby doma nebylo ticho, ale to taky nepomáhá. Většinou to jsou nějaké audioknihy, abych se musela soustředit na příběh, ale efekt nula.
Nemáte některá typ, jak s tím bojovat? Děkuji.
Prosím o zachování anonymu, je to pro mě citlivé. Děkuji.
Ahojky, neboooj
Blázen určitě nejsi a zobat taky nic nepotřebuješ! Máš doma jedno bejby a druhý v sobě nosíš, tak ti pracujou hormony na plný obrátky! Samosebou myslíš na to dítko už narozené, aby jsi ho zabezpečila a byli jste tu pro něj s manžou zdraví, a to samé potřebuješ pro to nenarozené, takže přes den myslíš na spoustu různých věcí, jako matka - ochránce svých dětí - a máš jen starost..obavu
Mám uplně to samé. A jak jsem se tak pídila, tak to některý maminy prostě tak mají - hlavně v těhotenství a v šestinedělí. Ty obavy jsou vlastně i na místě - musíme tady být co nejdéle pro svoje děti a chceme pro ně jen a jen to nejlepší
Taky čekám, kdy mi tyhle stavy odezní. Jsem po porodu 13dní a tyhle přecitlivělý návaly mám od začátku těhu, tak jsem zvědavá…Nejradši bych byla nesmrtelná, abych tady pro ty svoje zlatíčka mohla být napořád
Já mám depky hlavně z toho jak ten čas letí.. to je neuvěřitelný! Kolikrát, když prospím odpoledne, tak je mi to pak děsně líto, že jsem vlastně úplně zahodila den. Ať dělám co dělám, tak podvědomě na tyhle věci taky myslím. Nejvíc mi pomáhá naplno se věnovat rodině a trávit s ní čas na max., uklidním si tím svědomí, že pro ně dělám všechno, ať se stane co se stane. Třeba dneska? Krásnej slunnej den a my s drahoušem vzali kočár, starší dceru a úplně se ztratili venku v čase, hráli jsme se starší dcerou céčka u nás na sídláku a byla to paráda…
Úplně mi tyhle myšlenky odpluly z hlavy a hned jsem si uvědomila, jak se furt honíme za prací a prachama, přitom tyhle chvíle nám žádnej luxus nevynahradí. Nezoufej ![]()
Holky, potřebuju poradit, než mi definitivně hrábne.
. Vidím něco v televizi, na netu, v novinách a vidím v tom začátek války nebo jinou katastrofu. Muž se opozdí při cestě z práce, nevezme mi mobil a už ho vidím v pangejtu. Mimino se nehýbe jak by podle mě mělo a už v tom vidím další horor. A tak bych mohla pokračovat 
Jsem na rodičáku s dítětem a čekám další. Bohužel mám asi moc času, protože v poslední době pořád myslím na nesmysly a utvářím si z toho katastrofické scénáře, že by se Hollywoodští reziséři u mě měli co učit
Celkem mě to štve a otravuje mi to život. Asi za to může i to, že jsem dodělala školu, takže se nemusím učit a pracovat do školy. V rodině jsme si předávali bacila, tak jsme promarodili část zimy, díky čemuž jsme často seděli doma, když jsme šli do kroužku nebo do mateřského centra, tak jsme si něco přitáhli, proto jsem to odpískala. Jako bonus přeřadil šéf manžela na jinou práci, tak se vrací domů později a vyřízenej, že se nají a odpadne, takže jsem věčně sama a na všechno sama se svýma myšlenkama.
Zkusila jsem si najít koníčka, ale i u toho mám čas na přemýšlení, stejně jako u vaření, uklízení, mytí nádobí, žehlení… Vždycky jsem měla bujnou fantazii a vymýšlela si příběhy, psala jsem si je pak do šuplíku, to jsem už dávno zrušila, tak se má fantazie angažuje jinak. Věčně mám nějakou zvukovou kulisu, aby doma nebylo ticho, ale to taky nepomáhá. Většinou to jsou nějaké audioknihy, abych se musela soustředit na příběh, ale efekt nula.
Nemáte některá typ, jak s tím bojovat? Děkuji.
Prosím o zachování anonymu, je to pro mě citlivé. Děkuji.