Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam radu, kdyz ses u mamky, tak nekam vyraz, treba na blbou prochazku nebo na kafe, sama. Nebo s kamoskou. I kdyz se ti nebude chtit, tohle zarucene pomuze, jinak ti hrabne ![]()
Včera jsem to tak udělala a šla jsem sama na procházku kámošky tu nemám a pořád jsem myslela na to co dělá malej a vydržela jsem to jen hodinu ![]()
Taky jsem měla tohle období bude to trošku trvat ale když budeě chtít tak to půjde až vyleze sluníčko a bude teplo bude líp…snaž se myslet pozitivně vím že se to kecá ale myslím že takový splín měl občas každý…psychika je opravdu svinstvo to máš bohužel pravdu
Tyhle depky moc dobře znám, doma už skoro tři roky, do porodu mi chybí měsíc, jsem nemocná a už přes týden jsem zavřená sama s malým doma, ten se už taky nudí, takže zlobí a tatínka si užije jen hodinku večer před spaním. Už se těším až porodím a nebudu mít tolik volného času a hlavně až mi bude líp a budeme moct jít aspon na chvilku ven.
Pokud máš možnost hlídání, tak toho využij a něco si vždycky naplánuj, udělej si s něčím radost, vyraž s kamarádkou na kafe, prostě cokoliv, udělej si čas pro sebe i kdyby to bylo sem tam a jen třeba na dvě hodinky, když můžu tak toho využiju a něco si naplánuju a hned mi je pak zase na nějakou dobu líp.. ![]()
Když je manžel ve dvě doma, tak může pohlídat dítě a ty můžeš vyrazit ven sama nebo spát nebo cokoliv přece. A malej v noci špatně spí, že si tak unavená? Jinak taky mám občas takový období, že se mi nic nechce a nic mě nebaví, jsem doma dva a půl roku s dcerou. Ale vždycky si najdu něco na co se těším, třeba že půjdeme s manželem do kina nebo že si vyrazím na nákupy a je mi hned líp.
Kdyby se mi vracel manžel takhle brzo, tak si pískám a hezky se o výchovu malého podělím ![]()
Jinak radím najít si nějakou aktivitu, koníček, sport a vitamíny ![]()
Podobné nálady mám často z únavy a stereotypu.
A kdybych nechodila na dopoledne do mat. centra, tak mi asi hrábne. A to tam s nikým nekrafám, jen má dcera program ![]()
Děkuju za rady…mám dost hyperaktivní dítě až moc muj chlap je sice ve dvě doma ale do večera o něm stejně nevíme protože dělá na baráku…ta únava je spíš psychická než fyzická večer mi jedou hlavou různé myšlenky a nemužu spát dneska jsem se ve 2 vzbudila a chtěla jsem jít ven protože jsem nemohla spát no to by asi manžel už nepochopil…večer to je prostě nejhorší no vůbec nevím jak se s tím poprat myslela jsem že si budu mateřskou užívat a poslední měsíc spíš trpím…
To záleží jak to máš fakt dlouho tu nespavost a tak. Jestli dlouho chtelo by to s nekym probrat, jinak to muze bejt trebas tim jak byla zima, ted je zase hnusne, ja mam trebas depku kdyz je hnusne, kdyz je hezky jdem ven a to uz mi pak je jedno ze to neni extra zabava hlavne nesedet v desti doma a neposlouchat jen malou jak si vymejšlí ruzny prudy.
Období vzdoru taky neni moc nejštastnější, kdyz na me cele rano řve ze chce okamzite koukat na kouzelnou školku a to vstane v pul sedme takze do pul dokaze hodku byt,,opravdu milá" a hned po ranu to fakt neni vesele.
Zvlast kdyz prší.
A máš nake zname trebas jit nekam na navstevu nebo si nekoho zavolat.
To hodne pomaha.
Me taky moc ten stereotyp neba tesim se az budu chodit do prace, i kdyz to budou taky sem tam prudy. Ale koho by bavilo bejt s ditetem doma a nedelat nic jinyho. A snaset nektery totál hlouposti co deti delaj.
Ale teda mit chlapa doma takhle brzo tak mu vrazím dite a jdu nekam trebas do blbý knihovny ale odreagovat se, ono to nejde bejt furt jen s ditetem, to by mi asi taky hráblo.
@Anonymní píše:
Děkuju za rady…mám dost hyperaktivní dítě až moc muj chlap je sice ve dvě doma ale do večera o něm stejně nevíme protože dělá na baráku…ta únava je spíš psychická než fyzická večer mi jedou hlavou různé myšlenky a nemužu spát dneska jsem se ve 2 vzbudila a chtěla jsem jít ven protože jsem nemohla spát no to by asi manžel už nepochopil…večer to je prostě nejhorší no vůbec nevím jak se s tím poprat myslela jsem že si budu mateřskou užívat a poslední měsíc spíš trpím…
Já sem prehlidla tohle, no kdyz dela na baraku tak taky nemusi delat celej den, ja bych mu rekla at si taky udela cas na dite a na me a nekam bych vrazila jako cela rodinka. Nebo tak neco. Chlapum to kolikrat nedojde ze je zenska z toho uz na prášky, do chlapů se musí,,kopnout" aby jim neco doslo. Rict mu ze toho uz je na me moc jak sem na dite sama, ze chci mit taky trochu relax, ze to prece takhle nejde… proste bych svyho chlapa sprdla ze si nas kvuli baraku nevsima a bylo by to. To by mel pochopit.
No já se na depresi regulerně léčím… a je to zásadně lepší, když jsem na lécích, kvalita života je prostě neporovnatelná… ale i tak, není to žádná diskotéka
zrovna teď mám splín jako prase, počasí, dítě má angínu, bylo by supr kdybych mohla třeba někdy vyrazit s někým na pivo nebo kafe, ale nemám jaksi momentálně s kým…
Hezké odpoledne všem ![]()
Poslední dobou se cítím hrozně, mám pocit, že už selhávám jako matka, protože se ve mě nahromadila spousta věcí, které jsem nebyla schopná zpracovat. Bohužel si myslím, že to přenáším i na moje dítko. Sice mateřské povinnosti zvládám dobře, ale už se vůbec nesměji, nedělám s dcerkou blbosti, jsem spíš jako chodící stroj, co už nemá žádnou motivaci.
Zkusila jsem si to celé poskládat v hlavě a nejspíš je pes zakopaný v tom, že jsme s manželem oba doma (pracuje z domu, hlavně večer/v noci). Být s ním mi nevadí, miluji ho, ale problém je, že se mi do všeho „plete“, mám ho v podstatě pořád za zadkem. Tím jak je citlivý a starostlivý, mi u nás přijde spíš on jako matka a já mám nějakou jinou roli (ale nevím jakou). Cokoliv dělám s malou, chce dělat s námi. Když vidí, že mi malá na něco dobře reaguje, směje se, tak dělá to samé, co dělám já. Jde vidět, jak u ní chce být ten první. Stačí, když malá jen kňourne a on se div nepřetrhne, aby byl u malé dřív než já, aby to byl on, kdo se o ni postará. To i v noci..když se malá budí na kojení, tak vstane, vezme jí, cosi jí šeptá a podá mi ji k prsu. Ja nevím, mě to přijde na palici. Postupně se stahuji do ústraní, přijde mi nesmyslné takhle „bojovat“ o přízeň dítěte. Ale je mi to strašně líto. Na mateřskou jsem se těšila, že si ji užiji, ale takhle je to uplně jinak. V podstatě mě asi deprimuje, že jsem přišla pro mě o smysluplnou náplň tohoto 2-3 letého období a že malá na manžela reaguje mnohdy lépe než na mě. Je mi to prostě líto. Vím, že hodně z vás bude asi říkat, co by daly za takovou pomoc. Ale na mě je to moc přehnané. Já v tom nejsem schopná najít svůj prostor.
Manželovi jsem to říkala, ale je naštvaný, jen když něco naznačím. Říká, že malou prostě jen miluje. Ale asi mě nechce pochopit, nechce to vidět. Z druhé strany ho nechci omezovat a malé to přeji. Ale jsem z toho prostě už v prd.li.
Ani nevím, co bych dala za „klasiku“ kdy je mamča s děckem doma a odpoledne se těší na manžela.
Proto vás prosím o radu. Co Vám pomáhá dostat se z depky (když kojíte co 3 hodiny, takže se nemůžete moc vzdalovat)? Jak znovu myslet pozitvině a nějak si tu hlavu dát dokupy, aby aspon ta část energie, co jde ode mě k dceři, byla pozitivní a neměla „otrávenou“ mámu ![]()
Moc děkuji za rady a omlouvám se za anonym (ale je to pro mne opravdu citlivé téma)
Najdi si chvilku pro sebe - pokud Tě baví sport atd, tak se dobij takto - jdi si zaběhat, skoč si na nějaké tance atd.. hele, starost chlapa je fajn, ale mít ho za zadkem celý den, tak zešílím. Ale jedna věc - děti většinou na toho otce reagují líp, to tak funguje skoro všude - není to u vás tím, že třeba v noci vstane atd, to je prostě normální. Pokud on funguje, věnuj se sama sobě - uvidíš, že to pomůže.
![]()
Muj syn take na tatinka reagoval vic, nez na mne. Ted ma tatinka jen k tomu, aby mu tatinek povolil co maminka zakazala
Jen to ziska, uz se zase bezi mazlit se mnou
Takze to, ze ted se dcerka vice usmiva na tatinka vubec neresim. Verim, ze i ona bude chytra holka a pochopi, kdo ji opravdu miluje vic. Ne, ze by otec nemiloval, ale preci jen je jeho laska jina, nez je ta matcina. ![]()
Ahoj holky zakládám téma protože se mi nechce hledat jestli už tady o tom někdo psal…?Doufám že to nevadí. Poslední měsíc mám hroznou depku nic mě nebaví jsem unavená náladová manžel je ze mě už vyřízenej ale já si nemůžu pomoct jsem na mateřské už dva roky skoro ale nikdy jsem takový depky snad neměla nebo jsem nad tím tolik nepřemýšlela…nevím!
jsem asi fakt magor už jsem byla i u lékařky jestli nemám ten unavový syndrom nebo co ale podle odběrů jsem v pořádku…ŘEKNU VÁM PSYCHIKA JE SVINSTVO…než abych si užívala mateřskou tak se takhle trápím na mateřskou jsem chtěla dítě jsem tady chtěla ale ted jsem nějaká na prd všichni mi tady psaly dát někomu malého a vyrazit si každý den jsem s ním u mamky tak dvě hodky ona si s ním hraje a já odpočívam ale asi to není ono a večer je to nejhorší to jsem na rozsypání…mám pocit že potřebuju vystřelit někam na mars…antidepresiva nechci určitě jen možná uklidnit nebo se podělit jak to prožíváte vy potřebovala jsemse asi jen vykecat nevím…možná radu povzbuzení
Manžel dělá na ranní směnu takže ráno odejde a ve dvě se vrací vstáváme brzo v šest takže v sedm už jdeme ven protože mě to doma nebaví padá to tady na mě bojím se že jsem tak unavená že se mi něco stane a malej tady bude sám a žádná pomoc v dohledu takže radši venku (tam když to semnou flákne tak mě tady lidi znají tak zavolají manželovi )