Jak odejít?

Anonymní
31.3.20 13:30

Jak odejít?

Dobrý den. Vím, že asi máte většina z vás mnohem důležitější věci, ale pokud by se našel někdo, kdo by mi sdělil svůj názor, budu moc vděčná.
Tak asi k věci.
Je mi víc jak 20 a bydlím s přítelem, který je o několik let starší. Měli jsme ten vztah už od začátku velmi obtížný, náročný, prostě mi to přišlo, jako kdyby nám někdo záměrně posílal jakési „zkoušky“, co všechno ještě spolu vydržíme, přežijeme a ustojíme, nehledě na to, že 3× jsme spolu prožili rozchod, dvakrát z jeho strany a jednou a to naposledy z mé a stejně se pokaždé vrátil on, to mi asi dodávalo sílu v tom, že o mě stále stojí i přes to všechno, co se stalo. Takže jsme stále spolu od té doby, je to asi už půl roku, co jsme se dali zas dokupy (jsme spolu rok a půl). Ale začal se potom všem, co jsme už vyřešili, chovat divně a náladově i přes to, že jsem nic neprovedla, ale dává mi cítit, jako kdybych za to mohla já, takže si raději hledím svého a on pak až má náladu přijde sám. Jsem student, takže finančně si dokážete představit, jak asi mohu pomoci, každopádně než začala pandemie, rozjela se mi zakázka s nejmenovanou firmou jako fotograf, ale to se pozastavilo (studovala jsem fotku a video). Ale do toho všeho on šel. Tak proč mám na talíři, že musí tohle a tohle, že tohle musí zaplatit… Já tomu přeci rozumím, přes tři roky jsem měla svou domácnost a partnera, kdy jsem kolem baráku musela dělat vše, platit jisté věci, dělání prací včetně hospodářství a zvířat. Proč se teda cítím méněcenná, když se o tenhle baráček starám taky? :( A to s dost velkou láskou, kterou nedostávám zpět, ale přitom vim, že to může být i krásné, a někdy i je a to moc, ale člověk nějak ztrácí chuť a to je právě to, co mě nutí se už rozhodnout. Odejít nebo neodejít. Spíše odejít, ale teď je otázka jak? Všechno je většinou moje vina a proto nemá podle mě smysl se jakkoliv obhajovat u případného odchodu a rozchodu, nebo to jakkoliv do hloubky probírat, jenže to mi nepřijde slušné, jen tak se zvednout, říct ahoj, rozhodla jsem se, že už tady nechci s tebou bydlet, odcházím domů a myslím, že bude lepší, když ten vztah ukončíme… No, to je asi zatím vše, co bych k tomu řekla, psaní tohodle všeho mi trhá srdce, takže budu doufat, že tu neschystám moc bídu… :) Přeji hezký den…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

14684
31.3.20 13:35

A co k tomu chceš říct jinýho - hele chlapče, neklape to, nejsme šťastný ani jeden, je na čase to rozseknout a jít si každý po svým. Je jedno, čí to je vina, prostě to nefunguje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.3.20 13:56

Ty to máš ještě snadné. Žádné děti. Nebo i péče o to, jak to bez tebe zvládne.
Já mám poslední dobou v hlavě taky tu otázku. Vztah jak na houpačce někdy je hezký, ale už pár let jsem neměl „nádherný pocit“. Pusa je už jen taková ta „povinná“ když odcházím ráno do práce, nebo jí přinesu něco hezkého. sama od sebe, natož nějaká vášnivější už dávno ne. Sex byl naposled loni v létě…
Zato, když se udělá chybka a jo uznám, že je z mé strany, tak vím, že být to naopak, tak nad tím mávnu rukou, nebo jen v klidu řeknu, ale ona hned do toho tahá „princip“ a musím si to „uvědomit jen tak, že mě to bude bolet dvakrát víc než ji“. Pak už ani nemám chuť se omluvit.
A to nepočítám to, jak se nám rozchází představy o „společně stráveném“ čase - ona si chce lehnout k telce, já bych radši ven, nebo schopnost reagovat. Když řeknu, že můžeme jít na nějakou bezva akci, která začíná za 4 hodiny, tak nejdem, protože ona není schopná se připravit a nevěděla to dopředu aspoň 24 hodin,.. a spousta dalších (sami o sobě to jsou) malicherností (ale když se to sečte vše dohromady)…

Jenže máme spolu jedno dítě a její druhé znám od doby kdy se učilo mluvit a jsem pro něj táta a ono mě je jako vlastní. A taky vím, že partnerka nemá zdraví úplně v pořádku. Fyzické určitě ne a myslím, že ani psychické. Finančně zajištěná po rozchodu nebude (a to bych si naše společné dítě rád vzal do své péče - už od malička jsem ho uspával, vstával k němu s umělou výživou v noci, četl pohádky, učil všemu možnému… taky vidím, jak ona nic moc nechce řešit, nic moc nezvládá zařídit, nevezme ho na sport, ven jen před barák,…) Takže vím, že když od ní odejdu, tak bude v pořádným průšvihu. Z práce moc peněz nedonese, nevím jak bude mít problém s uvolněním, když ji onemocní to starší dítě, jezdit s ním po doktorech MHD…
I když už ji nemiluji, mám ji pořád tak rád, že nechci, aby se trápila…

  • Nahlásit
  • Citovat
394
31.3.20 13:57

Mně by stačilo už to, že jste se za rok a půl 3× rozešli. Takhle se problémy neřeší. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8942
31.3.20 14:01

Jsi svobodná, předpokládám že i bezdětná. O to to je jednodušší. Tak si s ním v klidu sedni a řekni mu, že vám to prostě neklape a nemá smysl v tom pokračovat. Proč by ses měla trápit v nefunkčním vztahu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.3.20 14:04
@krysoleta píše:
Mně by stačilo už to, že jste se za rok a půl 3× rozešli. Takhle se problémy neřeší. :(

Ona docela dlouho po tom, co se vrátil ze zahraničí, kde žil x let, hrála roli v jeho životě expartnerka, která brala antidepresiva a celkově ten start byl takový kostrbatý, takže když jsme spolu začínali, on se to snažil ještě ukončit, jenže to tvrdil on mě, ve skutečnosti to bylo tak, že ji ještě psal love you a podobně, to všechno jsme ustáli, protože nejsem ten typ člověka, co všechno vzdá hned, jako on… Jen trošku nepohodlí a už My si nerozumíme, atd…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
31.3.20 14:07
@arinecka píše:
Jsi svobodná, předpokládám že i bezdětná. O to to je jednodušší. Tak si s ním v klidu sedni a řekni mu, že vám to prostě neklape a nemá smysl v tom pokračovat. Proč by ses měla trápit v nefunkčním vztahu?

Když on byl chvílemi funkční, proto vím, že je to možné za určitých okolností, patříme mezi ty, kteří to mají obtížné, jenže to se musí snažit oba a já do toho vkládám takového úsilí, abych mu rozuměla a on žádné poslední čas. Trpím i strachem z lidí a o tom pomalu ani nemůžu mluvit, aby nezačal s tím, že si to pomalu vymýšlím…

  • Nahlásit
  • Citovat
13391
31.3.20 14:11
@Anonymní píše:
Když on byl chvílemi funkční, proto vím, že je to možné za určitých okolností, patříme mezi ty, kteří to mají obtížné, jenže to se musí snažit oba a já do toho vkládám takového úsilí, abych mu rozuměla a on žádné poslední čas. Trpím i strachem z lidí a o tom pomalu ani nemůžu mluvit, aby nezačal s tím, že si to pomalu vymýšlím…

Chvílemi funkční? To je všechno, co od vztahu chceš? Proč se pořád rozcházíte a zase scházíte? Sama vidíš, že to nefunguje. Vztah podle mě nemá být obtížný a něco řešit od počátku po celou dobu…Co je jako neslušného na tom mu říct, že prostě odcházíš, takhle žít nechceš a sbohem…tak to fakt nevím, jak bys to chtěla jinak udělat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.3.20 14:11

Vím, že to mám snadné, protože nemáme děti, ale já jsem takový srdcař, že mě každý ten rozchod tak sundal, že jsem ztratila polovinu vlasů, polovinu váhy a polovinu chutě žít… Nikdo kromě něho mě toho tolik nenaučil, ještě za tak krátkou dobu. Prostě měl přijít, abych byla po tom všem psychickém vypětí obrněná pro příští vztah, nebo lidí, které potkám, tak si to říkám já, ale mám v sobě stále pocit, jako kdybychom k sobě patřili, jen jsme se potkali ve špatný čas… Je to tak zamotané.

  • Nahlásit
  • Citovat
4549
31.3.20 14:14

Odejdi. Nemáte děti, nebudeš k němu nijak vázána  :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13391
31.3.20 14:15
@Anonymní píše:
Vím, že to mám snadné, protože nemáme děti, ale já jsem takový srdcař, že mě každý ten rozchod tak sundal, že jsem ztratila polovinu vlasů, polovinu váhy a polovinu chutě žít… Nikdo kromě něho mě toho tolik nenaučil, ještě za tak krátkou dobu. Prostě měl přijít, abych byla po tom všem psychickém vypětí obrněná pro příští vztah, nebo lidí, které potkám, tak si to říkám já, ale mám v sobě stále pocit, jako kdybychom k sobě patřili, jen jsme se potkali ve špatný čas… Je to tak zamotané.

No každopádně to není jedinej chlap na světě a polovinu vlasů ani chutě žít bych teda neobětovala žádnému chlapovi…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
292
31.3.20 14:17

Tak se nachystej a počkej si až bude brblat, že musí něco platit a řekni, že pokud mu nestojíš ani za to, tak tam nemusíš být. Je potřeba využít situace. Pitvání vztahu a rozchodu obzvlášť je na nic. Nikdy se nic nevyřeší. Běž dokud můžeš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1265
31.3.20 14:20

Priznej si to. Kdybys to neudrzovala a netahla ten zebrinak za oba, tak zadny vztah neni. Proste vam to nevyslo, to se stava. Muzes byt typ cloveka, ktery se hned tak nevzda a umi bojovat, ale taky si musis umet priznat, ze jsou situace, ve kterych neni za co bojovat, nebo to proste nema smysl.

Uz ten zacatek te mel varovat a mela jsi z toho vycouvat - pokud ten druhy pise na zacatku vztahu love you nekomu jinemu nez tobe, tak to neni o tom, ze neco ustojite a zvladnete a prekonate, ale o tom, zes to ty prekousla. Kdybys pred rokem a pul triskla dverma, at si svou ex treba vycpe a vystavi na policku, tak tu ted nesedis a nepremyslis jak z toho ven.

Nebude se ti do toho chtit, neni to nic radostneho, ale nezbude ti, nez proste prijit a rict, ze ses zamyslela nad vasim vztahem a rozhodla ses, ze uz toho mas dost, nejsi spokojena a chces se rozejit. Sbal si veci, dej mu klice na stul a nazdar. Nic jineho ti nepomuze, ten chlap se nezmeni.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4761
31.3.20 14:20

Říct - ahoj, rozhodla jsem se, že už tady nechci s tebou bydlet, odcházím domů a myslím, že bude lepší, když ten vztah ukončíme - je naprosto dostačující a nevím, co na tom vidíš neslušného :nevim: Jestli to potřebuješ s někým rozebírat, svěř se kamarádce, jemu je to stejně šumák. Jako je to hezký, že se snažíš, ale fakt to ve svém věku a s chlapem jeho typu nemáš zapotřebí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4761
31.3.20 14:24
@Anonymní píše:
Vím, že to mám snadné, protože nemáme děti, ale já jsem takový srdcař, že mě každý ten rozchod tak sundal, že jsem ztratila polovinu vlasů, polovinu váhy a polovinu chutě žít… Nikdo kromě něho mě toho tolik nenaučil, ještě za tak krátkou dobu. Prostě měl přijít, abych byla po tom všem psychickém vypětí obrněná pro příští vztah, nebo lidí, které potkám, tak si to říkám já, ale mám v sobě stále pocit, jako kdybychom k sobě patřili, jen jsme se potkali ve špatný čas… Je to tak zamotané.
:D Není to vůbec zamotané, naopak indicie jsou naprosto jasné, ale chápu, že to tak zevnitř toho vztahu vidíš. Karmický vztah, najdi si o tom něco, jestli tě tyhle trochu ezověci zajímají. Je dobré z toho odejít co nejdřív, jinak tě to taky může semlet na slušných pár let a bude to pak o to těžší.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama