Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jmenem, kdyz me stve, zkomoleninou jmena ho oslovuju bezne (i o nem tak mluvim), jednu dobu jsem pouzivala zkomoleninu prijemni, ale zacal to pouzivat syn a neznelo to uplne nejlip
tak jsem toho nechala ![]()
jinak „milacku“ je u nas „milaaaacku“ se schovivavym usmevem ve vyznamu „boze, chovas se jak cvok“ ![]()
„zlato“, prip „zlatko“ se pouziva ve spojeni „zlatko, postav prosim vodu na kafe“- takze kdyz nekdo neco chce ![]()
lasko si rikame jen doma a vcelku vyjimecne ![]()
@radúna píše:
Jménem.
A ty?
No já taky jménem právě, někdy teda zlato, ale né nějak právě živote a tak ![]()
Já muže oslovuju jeho skautskou přezdívkou, mám ji i vyrytou na snubním prstenu. Když s ním komunikuju jako by „za dítě“, tak táto, z legrace někdy drahý choti.
On mi taky říká přezdívkou, kterou mám mezi kamarády od dětských let.
Tak my jsme na tohle úchyláci. Mezi sebou se oslovujeme něčím jako ňufínku a k tomu si navzájem vykáme
Ovšem před dětma už to budeme muset korigovat, aby to neroznesly na veřejnost ![]()
Teď sem to četla příteli a on si vzpomněl, jakým výrazem jsme si kdysi na začátku ze srandy říkali - ŤUNŤUŇUFŇO ![]()
Jménem tzn Libore.Jo a jedna bodrá žena od nás z vesnice volala na toho svého, když ho viděla s ostatníma chlapama spravovat střechu"Ty ču…koukej lézt s tý střechy a marš domů! ![]()
@tamikuc píše:
Jménem, přezdívkou, lásko, zlato
Přesně tak
záleží na místě a situaci ![]()
Jo a kolegyně v práci vždycky :táta říkal…To mi přijde blbý, když mluví o mužovi. ![]()
Míšo, Miško, broučku, když zlobí tak Míšáku - sakra ani jsem nevěděla, že to takhle zdrobňuju. Zato mě všichni musí říkat plným křestním jménem.
Sranda je to v cizině za závodech, kdy já na něj volám „Míšo do toho“ a ostatní povzbuzují „Mistr a příjmení.“ Ta čeština tam zní fakt blbě ![]()
Říkáme si lásko, jménem, za dítě na sebe občas voláme tatínku (maminko)