Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak oznámit stěhování?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.3.12 22:35
Mamky přání bych respektovala a tátovi to řekla, až uzná ona za vhodné…ostatně, ten kdo si jeho naštvání nejvíc vyžere, bude ona. Třeba ho na to trochu připraví a pak to projde snáz…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
12.3.12 22:38
Popravdě ti to docela závidím, naši to řešili z druhé strany, když se bratr chtěl do jejich druhého bytu nastěhovat 
Jestli víte, že to bude tátovi líto, připravila bych ho na to už teď, ale ne stylem „mezi dveřma“, ale prostě si s nima fakt sednout a vysvětlit jim důvody (byt je malý, chcete se stěhovat do jiného města atd.) a zároveň mu říct, jaký to bude pro něj mít přínos (pronajmout znamená zvýšit si měsíční rozpočet aspoň o pár stovek, nebo ho může prodat atd.). Každopádně bych jim nabídla pomoc při zařizování pronájmu nebo prodeje.
- Citovat
- Upravit
12.3.12 22:40
No nevím, čím dřív mu to řekneš, tím víc bude mít času na hledání nových nájemníků. Moc nechápu, proč by ho to mělo tak zdrtit 
, však finančně si nepohorší, snad vlastní dceři nedal nějaký vydřidušský nájem, tzn za ty prachy, co mu platíš, možná i za větší nájemníka v pohodě sežene. Jestli je to takový problém, zkus sehnat někoho sama a tak mu pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.12 22:42
Řešila jsem nedávno podobnou věc. Chci prodat vlastní byt, který mi koupili před 10 lety rodiče. Chci si připlatit a stěhovat se s dětmi do většího. Normální člověk by v tom neviděl problém, ale mám rodiče (teda spíš otce) podobného ražení, jako máš ty, a tak jsem se v tom plácala jako ty. Nakonec jsem v klidu (až asi na 4. pokus) vysvětlila mamince výhody nového bytu, za každou větou jsem zdůrazňovala, že jsem samozřejmě vděčná, ale… atd… Otci to řeknu, až bude byt prodaný a já budu nastěhovaná v novém. Stejně by byl oheň na střeše. Takto bude postavený před hotovou věc a nebude se tím užírat ( a hlavně nebude užírat mě a všechny kolem). Takže já bych volila ten šok. Oni si budou stát za svým a nebudou chtít o stěhování ani slyšet. Jsi dospělá a svéprávná. Přestěhovala bych se a pak bych to řešila s nimi. Stejně budou zuřit, tak ať to aspoň trvá jen chvíli. Soucítím s tebou.
Anonymní L.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.12 22:45
Já právě po nich nechci vůbec nic, šak taky to není moje. Argumenty tu jsou,třeba že denně projedu 70km do práce autem, že mám ve městě přátele, práci, vlastně sem jezdím jen přespávat..bohužel naši mají rady typu „si najdi jinou práci“…„jiné přátele“… Chceme pomoci, určitě. Moc doufám, že až uvidí, že z toho konečně něco budou mít (pronájem), byť to třeba nebude nijak horentní částka, že se to uklidní. Jen musím tátu přesvědčit, že ne všichni lidi na světě jsou šmejdi, kteří mu byt akorát tak zničí.. Každopádně děkuju, holky 
- Citovat
- Upravit
12.3.12 22:45
Řekni mu to jako u lidí, ať má čas se s tím srovnat. Zkus se na tom pro něj najít nějaké pozitivum, zkus mu to nějak vyvsětlit, že potřebujete kvůli dětem jiné dispozice, větší, nebo chcete lepší dostupnost doktorů, zkrátka bych se to snažila obhájit. Pokud začne vyšilovat, tak holt bude, ono se to srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.12 22:47
Anonymní píše: Řešila jsem nedávno podobnou věc. Chci prodat vlastní byt, který mi koupili před 10 lety rodiče. Chci si připlatit a stěhovat se s dětmi do většího. Normální člověk by v tom neviděl problém, ale mám rodiče (teda spíš otce) podobného ražení, jako máš ty, a tak jsem se v tom plácala jako ty. Nakonec jsem v klidu (až asi na 4. pokus) vysvětlila mamince výhody nového bytu, za každou větou jsem zdůrazňovala, že jsem samozřejmě vděčná, ale… atd… Otci to řeknu, až bude byt prodaný a já budu nastěhovaná v novém. Stejně by byl oheň na střeše. Takto bude postavený před hotovou věc a nebude se tím užírat ( a hlavně nebude užírat mě a všechny kolem). Takže já bych volila ten šok. Oni si budou stát za svým a nebudou chtít o stěhování ani slyšet. Jsi dospělá a svéprávná. Přestěhovala bych se a pak bych to řešila s nimi. Stejně budou zuřit, tak ať to aspoň trvá jen chvíli. Soucítím s tebou.
Anonymní L.
Děkuju, děkuju moc! Je to úleva, že to taky někdo zná, vážně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.12 23:02
Anonymní píše:Anonymní píše: Řešila jsem nedávno podobnou věc. Chci prodat vlastní byt, který mi koupili před 10 lety rodiče. Chci si připlatit a stěhovat se s dětmi do většího. Normální člověk by v tom neviděl problém, ale mám rodiče (teda spíš otce) podobného ražení, jako máš ty, a tak jsem se v tom plácala jako ty. Nakonec jsem v klidu (až asi na 4. pokus) vysvětlila mamince výhody nového bytu, za každou větou jsem zdůrazňovala, že jsem samozřejmě vděčná, ale… atd… Otci to řeknu, až bude byt prodaný a já budu nastěhovaná v novém. Stejně by byl oheň na střeše. Takto bude postavený před hotovou věc a nebude se tím užírat ( a hlavně nebude užírat mě a všechny kolem). Takže já bych volila ten šok. Oni si budou stát za svým a nebudou chtít o stěhování ani slyšet. Jsi dospělá a svéprávná. Přestěhovala bych se a pak bych to řešila s nimi. Stejně budou zuřit, tak ať to aspoň trvá jen chvíli. Soucítím s tebou.Děkuju, děkuju moc! Je to úleva, že to taky někdo zná, vážně.
Anonymní L.
Nemáš zač 
Asi jsem moc nepomohla. Neznám tvého otce, tak nevím, jak bude reagovat, ale podle popisu bude stejný jako ten můj. Stejně bude prskat, tak ať to trvá co nejkratší dobu 
Důležité je si vzít z tohoto typu chování ponaučení a snažit se na stará kolena nebýt stejná. To je moje noční můra 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.12 23:14
Nemáš zač Asi jsem moc nepomohla. Neznám tvého otce, tak nevím, jak bude reagovat, ale podle popisu bude stejný jako ten můj. Stejně bude prskat, tak ať to trvá co nejkratší dobu Důležité je si vzít z tohoto typu chování ponaučení a snažit se na stará kolena nebýt stejná. To je moje noční můra
Asi jsem moc nepomohla. Neznám tvého otce, tak nevím, jak bude reagovat, ale podle popisu bude stejný jako ten můj. Stejně bude prskat, tak ať to trvá co nejkratší dobu Důležité je si vzít z tohoto typu chování ponaučení a snažit se na stará kolena nebýt stejná. To je moje noční můra
Jojo, taky vždycky v duchu svým budoucím dětem slibuju, že budu jiná, lepčí Bude prskat, no, s tím už holt nic nenadělám. Přemýšlím, že bych ho možná mohla třeba pozvat na pivo a tam mu to nějak normálně osvětlit.. max by utekl. Mámy je mi líto, ale jak řekla moje babička, její maminka „no, manžela si vybrala ona, dřív nebo později se stejně rafnou…a já nějaký ten pláč po telefonu vydržím, od toho jsem sakra matka, né?“
Vlastně to není žádná tragédie, objektivně vzato se nic strašlivého neděje. Jen je to pro mě problém. Zakl.
- Citovat
- Upravit
Lenkaamimi
12.3.12 23:49
víš, Tví rodiče jsou dospělí a Ty taky. nejsi zodpovědná za vztah matky s otcem, ani za to, jak vyřeší do budoucna svou nemovitost. zda ji pronajmou, prodají, či jinak.
včas oznam rodičům kdy opustíš jejich byt a opravdu nepřebírej zodpovědnost, která Ti nenáleží.
máte v rodině " veselo "
buď sebevědomá a nenech se manipulovat rodiči. dávej jim najevo, jak jsou pro Tebe důležití a že se o ně postaráš, kdykoliv Tě budou potřebovat. to je Tvým úkolem v roli dcery.
- Citovat
- Upravit
Skřítek23
4.5.12 20:18
Ahojky, momentálně řešíme s přítelem podobnou situaci. Dědeček nám chce přepsat dům v dědictví,něco vyplatíme a pak to bude naše. Problém jsou mí rodiče, nechtějí o stěhování ani slyšet, mamka si myslí že se budeme muset starat o dědu, že to budu mít daleko do práce (30Km) atd. je mi 23, chodím do práce, s přítelem jsem už 5 let. Jak jim vysvětlit, že okrajová část města je výhodou, v práci nebudu taky věčně a děda se stará o sebe sám????
- Citovat
- Upravit
5.5.12 14:15
Skritku, jsem zakladatelka tohoto tematu…
Nakonec jsem proste prisla, rekla, ze se stehuju a bylo. Proste to jinak neslo, ne vsichni musi /chteji pochopit moje/tvoje duvody. Jestli to tak chcete, udelejte to tak. Je to o vas, vy to chcete, vy se budete muset pripadne vyporadat s treba neprijemnymi zmenami (delsi dojizdeni, atp). Nakonec jsem na sebe byla celkem hrda, ze jsem to zvladla a kupodivu me necekala zadna cholericka reakce. Neni to ruzove, ale jsem rada, ze jsem poslechla sama sebe a ze ted smerujeme k realizaci naseho spolecneho partnerskeho prani. Taky musim podekovat za prispevky tady na emiminu, protoze mi to pomohlo si vsechno tohle popsane poradne uvedomit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Skřítek23
5.5.12 19:30
@Kacise píše:
Skritku, jsem zakladatelka tohoto tematu…Nakonec jsem proste prisla, rekla, ze se stehuju a bylo. Proste to jinak neslo, ne vsichni musi /chteji pochopit moje/tvoje duvody. Jestli to tak chcete, udelejte to tak. Je to o vas, vy to chcete, vy se budete muset pripadne vyporadat s treba neprijemnymi zmenami (delsi dojizdeni, atp). Nakonec jsem na sebe byla celkem hrda, ze jsem to zvladla a kupodivu me necekala zadna cholericka reakce. Neni to ruzove, ale jsem rada, ze jsem poslechla sama sebe a ze ted smerujeme k realizaci naseho spolecneho partnerskeho prani. Taky musim podekovat za prispevky tady na emiminu, protoze mi to pomohlo si vsechno tohle popsane poradne uvedomit.
Děkuji za tak rychlou odpověď, moc si toho vážím. Jsou to věci které taky zvažuji, je to samostatnost a volnost, kterou člověk potřebuje. Vím, že chyby příjdou, život není lehký a růžový, jak se zdá, ale jsme na to 2, tak se to nějak zvládne. Ještě jednou děkuji 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj eMiminačky (eMimiňáci)
Chtěla bych to probrat a řešit jako u lidí, ne jako u blbečků na dvorečku 
Jsme ochotní s partnerem pomoci, zaplatit třeba inzeráty, vymalovat… Řešily/i jste tohle někdy? Jsem opravdu tak sobecká a zlá, nebo je to prostě jen o tom pocitu, že jsem nevděčná? Jinak… chápu, že hypo je závazek, ale tam opravdu není problém ji splatit. Je mi z toho fakt smutno.
mám velké trápení… bydlím už téměř 4roky v druhém bytě svých rodičů a chtěla bych se letos v létě odstěhovat, jsme spolu s partnerem 5let, chtěli bychom se vzít, založit rodinu. Nejpalčivejším problémem je, jak oznámit mým rodičům, že jim přibude práce s pronájmem bytu. Tatínek je cholerik, strašně se bojím, že se mnou přestane mluvit, že se urazí, že pohrdám jeho pohostinstvím, majetkem, vydřenou hypotékou… Máma už to ví a je na nás strašně naštvaná a nechce, abych to tátovi řekla alespoň trošku dopředu. Odmítá se o tom bavit, prý by bylo nejlepší říci mu to den před stěhováním, což je prostě holá blbost. Dost se s tátou hádali a teď je chvíli klid, takže mi řekla, že nechce, aby se kvůli mně začali znovu hádat
Omlouvám se za anonym, ale rodinu tu občas po mých příspěvcích „čenichá“
Děkuju