Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Nobod Tak to určitě měla, já jsem jí vlastně od té doby už neviděla, bo se přestěhvali, ale vím podle sebe, že jsem se po tom bála i štěňat. A to jsem byla jen „pozorovatel“
Mám dvojčata. Když proti nám šel pes, tak jsem ho vždycky ostražitě pozorovala.
Byla jsem připravená menšího psa nakopnout. Kdyby to byl velký pes, měla jsem v plánu se postavit mezi psa a děti (děti chodily každý za jednu ruku). Naštěstí si nás nikdy žádný nevšímal.
Moje děti vědí, že na cizí psy se nesahá.
Pamatuju si, že jsme na škole byli na praxi a před posledním dnem jsme společně vyrazili do města. Pred ubytovnou, kde jsme bydleli stál chlap se psem velikosti jezevšíka (nejaká pouliční směs), měl ho na vodítku a pes jak jsme vycházeli tak na nás štěkal. Jedna z nás se psů ukrutně bála ( jako malou ji tuším jeden pokousal) a odmítala vyjít z domu.
To byste nevěřili, co prace mi dala přesvědčit malitele psíka „on jen štěká, ale nic nedělá“ aby ho vzal a popošel o 2 metsy dál, aby ta holčina mohla vyjít z domu a my mohli jít tam, kam jsme chtěli… ![]()
Stalo se mi jednou: Jdu s dcerou z procházky, dcera vedle mě normálně ťape a před večerkou je chlap(takový pobuda, zřejmě pod vlivem) s nějakým černým voříškem. Pes vedle něj sedí a my úplně v klidu procházíme. V tom pes vystartoval a už šel holce po nohou. Instinktivně jsem holku zvedla nad sebe. Jako děs! NEchtějte ani vědět kolik jmen dostal onen pán, jemuž to bylo očividně všechno šumák, ani neměl snahu psa odvolat zpět. Jediné jeho štěstí bylo, že jsem držela dceru v náručí, jinak by mu jistotě jedna přiletěla, jak jsem byla vytočená. Dcerka se od té doby cizích psů bojí.
@dendule4 píše:
Stalo se mi jednou: Jdu s dcerou z procházky, dcera vedle mě normálně ťape a před večerkou je chlap(takový pobuda, zřejmě pod vlivem) s nějakým černým voříškem. Pes vedle něj sedí a my úplně v klidu procházíme. V tom pes vystartoval a už šel holce po nohou. Instinktivně jsem holku zvedla nad sebe. Jako děs! NEchtějte ani vědět kolik jmen dostal onen pán, jemuž to bylo očividně všechno šumák, ani neměl snahu psa odvolat zpět. Jediné jeho štěstí bylo, že jsem držela dceru v náručí, jinak by mu jistotě jedna přiletěla, jak jsem byla vytočená. Dcerka se od té doby cizích psů bojí.
Bože ti lidi
![]()
Máme psa, který občas lítá bez vodítka. Malého. Přesto má vždy venku náhubek. Nejen aby něco nesežral, ale také pro znánlivou bezpečnost ostatních. Nesnáším, když ke mě běží obrovský pes a páníček jen houkne NEBOJTE ON NEKOUŠE!
…Je to pes? Má zuby? Takže kouše! Dítě zaječí strachem a pes vycítí hrozbu a kousne… Mělijsme velkého psa, který taky lítal na vyhrazených místech na volno. No taky měl náhubek a byl perfektně ovladatelný.
Mám německého ovčáka, se kterým dělám sportovní kynologii, ale mezi lidmi bych ho nikdy nenechala běhat na volno, přestože jsem si na 99,9 % jistá, že poslechne každý můj povel. Ta šance 0,01 % tam ale vždycky je, přestože normálně sleduje každé moje gesto a čeká, jestli nedostane nějaký povel (a pak ňamku
) - protože je to prostě „jen“ zvíře.
Na druhou stranu mě mrzí a trochu i zlobí, když jdu se psem na vodítku po městě, on si nikoho nevšímá a některé matky začnou dětem říkat, že hele jak je velkej, ten by tě hned sežral/ ukousl ti ruku atd. ![]()
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi že některé matky ve svých dětech přímo pěstují fobii a strach ze psů a ono to potom jde sakra hodně vidět. Samozřejmě, jedna věc je vysvětlit, že na cizí psy se nesahá, ale druhá „očkovat“ děti tím, že pes je zlý, když jde pět metrů od vás někde na lesní pěšině a v závěsu majitele, aniž by si vás víc všímal. Opravdu je v takových situacích nutné, řvát na majitele, aby si psa připl?
@SisiYetti píše:Ä jak můžeš vědět, co té hysterii předcházelo? Třeba prostě mají špatnou zkušenost se psy, dítě nebo matka mohly být právě takovým psem pokousáni, napadeni
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi že některé matky ve svých dětech přímo pěstují fobii a strach ze psů a ono to potom jde sakra hodně vidět. Samozřejmě, jedna věc je vysvětlit, že na cizí psy se nesahá, ale druhá „očkovat“ děti tím, že pes je zlý, když jde pět metrů od vás někde na lesní pěšině a v závěsu majitele, aniž by si vás víc všímal. Opravdu je v takových situacích nutné, řvát na majitele, aby si psa připl?
@unuděná Nemluvím o tom, když k nim pes běží, ale když jde kolem nich za pánem a nevšímá si jich. Kdyby pes běžel k nim, neřeknu ani půl slova, ale o tom, že jdu kolem se psem, který je zajištěný náhubkem i vodítkem, ale maminky začnou dětem ukazovat, jak „je to velký pes a ten by je slupnul jako malinu“ a podobné hemzy. Když jdu po pěšině a mám psa navolno a někdo jde kolem, beru psa automaticky za obojek, dokud se dotyční dostatečně nevzdálí.
Také jsme měli psa ale kdykoliv jsem někoho viděla hned jsem jí volala k sobě aby k nikomu neměla ani tu tendenci jít a to si troufnu, že to byl opravdu zlatý, hodný pes.
A osobně také nemám ráda když jdeme ať s dcerou či bez ní aby ke mě šel cizí pes, nejsem na to opravdu zvědavá a každý majitel by si ho měl automaticky držet u sebe (navíc např. v obcích či městech je to většinou ošetřeno vyhláškou).
@SisiYetti ano je, pes ma byt na voditku
poustet na volno si ho muzes doma na zahrade, nebo na mistech k tomu urcenych. To ze to plno lidi nedodrzuje je vec jina.
@SisiYetti Spousta lidí má špatnou zkušenost, tak se bojí, je to přirozené.
Pro dítě je velký pes asi jako kůň. Kdyby k tobě dusala šelma a o velikosti koně, není to nic příjemného, i když majitel z dálky hýká „on nic nedělá“.
Navíc mě jako dítě rafnul pes, co údajně „taky nikdy nic podobného neudělal“. Byli jsme se známými v lese, já jsem se šla vyčůrat a on na mě skočil a rafnul mě do hlavy. Možná měl erotické touhy
, ale tehdy to bylo fakt nepříjemné.
@SisiYetti pokud máš psa zajištěného a zvládáš ho, jsi dobrá.
Nám na sídlišti poletuje trotl pudl a majitelka všechny ujišťuje, že je hodný a neublíží.
Dceři řekla: pohlaď si ho a ten kretén na ní vystartoval, takže dcera strach a půlmetrovým obloukem obchází i čivavu.
Spíš mi poraď co dělat, když na nás jde tele (mix labrador s???), majitele nevnímá a jde se pomazlit. Dcera v afektu a já mezi nima abych psa odehnala.
Majitelka, která přišla po chvíli to dorazila větou: taková velká a bojí se psa.
![]()