Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tady bych asi poděkovala za radu a dodala „ale já si myslím, že…“ a udělala to podle svého.
A v rámci zachování dobrých vztahů bych se babči často ptala na nějaké věci ohledně malé, nějaké, kde nemá co zkazit ![]()
Jakože třeba poprvé jí budeš chtít dát něco k jídlu (co určitě babi už svým dětem dávno dávala), tak se babi zajdi zeptat, jestli si myslí, že už by malá mohla xxx… buď řekne, že jo (tys to stejně chtěla dát) nebo že ne (taky hlady neumře, dáš něco jiného).
@j.a.n.i1
Jo tak to jo. No umí to, já to vím, ale těžko říct, jestli si to uvědomují. Je to těžké.
Já mám obavy, že z takhle starými lidmy nenaděláš nic… jak píšeš, je už asi senilní a jakékoliv tvoje „neuposlechnutí“ bude brát jako nevděk… Věci, co „jdou vidět“ bych nějak zahrála do autu… a zbytek bych přešla a dělala po svém. NEvím, jak moc jsou třeba u vás doma - koupání, krmení…
Já si nedokážu představit, že bych s jednou svoji babičkou měla bydlet
Mám je ráda, ale ta jedna by jí dala v půl roce čokoládu a na hraní půjčila klidně nůž, kdyby ho chtěla - bylo to tak, když jsem byla malá já, natož teď…
Já jsem mojí a manželově mamce vždycky řekla: „dnes je to tak a tak a doktorka říkala to a to“… brali to v pohodě. Jen mi malou tahali za ruce, aby chodila a „trénovala“. Vadilo mi to, ale nedělali to často, tak jsem pro klid mlčela. Jen dodám, že na obě strany máme teda výborné vztahy.
@cverunka Jo, těžké to je, ale v zájmu zachování vlastního duševního zdraví si to člověk nesmí moc nechat líbit, resp. držet to v tak malých mezích, jakých jde při zachování slušnosti dosáhnout.
Ja rady nastesti nedostavam krome me mamy, ktera mi vzdycky klade na srdce, at na malyho davam pozor, protoze je strasne zivej, tak aby mi nekam neupadl. Kdyz ji reknu, ze to prece vim, protoze s nim bydlim, tak mi akorat rekne, ze vi, ze to vim
Tak ji na to uz rikam jen „no jooo“, ona je spokojena a ja taky ![]()
No já to mám od mamky..přesně jak píšeš: proč jdete ven, když je hnusně, nechdoíte moc často k doktroce, něco tam chytne, moc ho oblíkáš, málo ho oblíkáš, dítě se nesmí přes den budit, do roka ho stačí kojit, netřeba normální jídlo (to mne fakt dostalo:)…a tak dále…
naštěstí s ní nebydlím, takže jenom přitakávám a dělám si to po svém…a když mě vidí, tak pokud to jde se snažim dělat jako že to dělám po jejím:)
Když budu reagovat čistě na otázku v názvu diskuze, tak se nad radou zamyslim, třeba si něco přečtu nebo sr zeptám kamaradek, dr a rozhodnu se podle sebe, jestli radu využijú. Pokud by byla, třeba s tchyni, zla krev jen proto, že ona ma 100% pravdu a já vím něco jiného, tak ji dám za pravdu a stejně si věci udělám podle sebe. A pokud jde o některé specificke věci, které sice vyvolají vlnu negativních emocí vůči me, ale nejde je zamaskovat nebo eliminovat, řeknu si, co je pro mě a dítě nejdůležitější, např. Nepřeju si, aby před mou malou zuřivě a nenávistné odhanela psa, přičemž ho i nakopne ( ne silou). Vyjádřila jsem požadavek a bylo mi řečeno, že před neterema to dělá taky a žádné trauma z toho nemají. Řekla jsem ok, ale před terezkou se to dělat nebude. Tchýne se snaží být na psa milejší.. a další a další podobná témata na stejně téma.
Děkuji moc za reakce.. ja se za ni snažim chodit s malou.. abych ji udělala radost.. už se naučila mi nahoru neběhat..
ona mě asi vidí pořád jako malou holku..
rano se mě třeba pta jestli jsem už větrala..
někdy ji třeba říkam, že svět jde dopředu.. nechci ji zbytečně draždit.. To manžel ten to zvlada hůř.. ten je hrrhrrr a hned by ji hned odpeskova něco..
jak to říct i manželovi aby se načil krotit a neruply mu nervy?
Naposledy třeba když jsme malou fotili.. tak nam říkala, že bychom ji neměli tak často fotit, že ten blesk neni zdravy.. tak manžel říkal, že je to naše dítě a ona nam nebude diktovat.. no automatičky se zvedla a odešla.. a už na schodech jsem slyšela jak brečí..
a jak pak nevim jak se zachovat..
Jeste stesti, ze moje 90ti leta babi se nepokousi udelovat rady
ale abych odpovedela, prikyvnu a myslim si sve, coz ale u vas nebude to prave orechove, jelikoz jste v jednom dome, takze holt taktne vysvetlit, ze je jina doba a spousta veci se dela jinak nez driv.. jinudy cesta nepovede ![]()
@Anonymní píše:ono to může být po sto prvé otravne, ale ona to dělá z lásky, ber to tak, bude líp:)
Děkuji moc za reakce.. ja se za ni snažim chodit s malou.. abych ji udělala radost.. už se naučila mi nahoru neběhat..ona mě asi vidí pořád jako malou holku..
někdy ji třeba říkam, že svět jde dopředu.. nechci ji zbytečně draždit.. To manžel ten to zvlada hůř.. ten je hrrhrrr a hned by ji hned odpeskova něco..rano se mě třeba pta jestli jsem už větrala..
jak to říct i manželovi aby se načil krotit a neruply mu nervy?
Naposledy třeba když jsme malou fotili.. tak nam říkala, že bychom ji neměli tak často fotit, že ten blesk neni zdravy.. tak manžel říkal, že je to naše dítě a ona nam nebude diktovat.. no automatičky se zvedla a odešla.. a už na schodech jsem slyšela jak brečí..
a jak pak nevim jak se zachovat..
@Anonymní píše:
Naposledy třeba když jsme malou fotili.. tak nam říkala, že bychom ji neměli tak často fotit, že ten blesk neni zdravy.. tak manžel říkal, že je to naše dítě a ona nam nebude diktovat.. no automatičky se zvedla a odešla.. a už na schodech jsem slyšela jak brečí..
a jak pak nevim jak se zachovat..
Nijak, nechat to být…
@fanfulik píše:
Usmívám se a pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven
Taky tak. Občas řeknu něco jako „Hmm“ „Aha“ „Joo“ ![]()
Je vidět že babička to nwemyslí zle.
@Anonymní píše:
tak manžel říkal, že je to naše dítě a ona nam nebude diktovat.. no automatičky se zvedla a odešla.. a už na schodech jsem slyšela jak brečí..
Tak to je od manžela dost ošklivé. Jestli má dobrý vztah se svou matkou, tak bych se ho zeptala, jestli by se mu líbilo, kdyby takto někdo mluvil s ní (nebo přímo s ním).
Jako zdvořile odmítnout nebo dělat si po svém ano, ale tohle je fuj. Babička to jistě myslela dobře a ne jako zavedení diktatury.
Jinak jet podle svého a „neposlechnout“ je OK. Na vyvážení bych babičku nechala hlídat či vozit, pokud je k tomu svolná a zvládá to, případně jinou činnost (uplést ponožky nebo cokoliv) a často a hlasitě bych volala, že kdyby jí nebylo, co bych si počala
Aby se necítila zbytečná.
Vyslechnu, usmívám se, přikyvuji a pak odpovím, že ale maminka jsem tady já a já mám jiný názor. Hotovo. Pokud se o můj názor zajímá, mileráda sdělím. Hasne. ![]()
@cverunka píše:
To jo, ale tohle je babička a ne každej. Já bych to taky brala s rezervou, ale babičky by mi bylo líto, že se cítí zbytečná.
babička, teta, kamarádka - není to jedno? Dnes tu třeba byly babička s prababičkou, dávaly mi rady ohledně prdíků, řekla jsem, že to co mi radí nám nepomáhá, po několikátém zopakování rady a tvrzení jak to všem pomohlo jsem jim už trošku rázněji řekla, že každé dítě je jiné a u nás to nezabírá a byl klid, babička už si zvykla, že když něco chci vědět, zeptám se… Chápu, že když spolu bydlí je to o něčem jiném, ale takhle se brzy zakladatelka zblázní… ![]()