Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jedno vnouče neexistuje
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.3.13 13:47
To je mi líto, asi bych si s ním promluvila, a zeptala se proč! Protože očividně malého tak nějak ignoruje.
Mě by to teda děsně mrzelo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 13:48
Určitě bych se s ním snažila promluvit ale pokud je ti to nepříjemné tak mu napiš ten dopis, napiš mu tam všechno co si myslíš, i o tom jak ses cítila jako malá a nechceš, aby se tak cítilo i tvoje dítě. Napiš mu že nestojíš o to, aby s nimi jezdil k moři, když ho vzít nechtějí, ale aby se k němu snažili alespoň trošku chovat jako prarodiče. Pokud to nepřijmou, nemáš co ztratit. Buď si uvědomí že mají i druhé vnoučátko a nebo prostě přijdeš o návštěvu 1× ročně u nich, kdy z toho stejně tvůj syn nic nemá, protože si s ním děda nehraje ani se mu nevěnuje. Takže z toho můžeš jenom získat. Jo a každopádně dopis adresuj oběma, aby si ho přečetla i jeho manželka a tvůj otec dopis nevhodil a jí o tom nic neřekl. Myslím si že jeho žena by mu mohla domluvit, pokud se ona snaží věnovat vnoučatům stejně 
přeji ať to dobře dopadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 13:52
A co se ho zeptat narovinu? pokud ani po rozhovoru s ním by se nic nezmněnilo, já osobně bych se nevnucovala. Ale každý je jiný, takže ti tu někdo poradí jinak a líp. Já bohužel nejsem ten typ co se zkouší někomu zalíbit za každou cenu. Buď o přízeň stojí a nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 13:54
Můžeš napsat dopis, můžeš posílat maily, můžeš si je vzít při příští návštěvě stranou a zkusit to rozseknout, jenže pokud oni takový ten přirozený zájem nemají, asi je nepředěláš. Ten vztah nevztah, co mívali k tobě, teď mají pravděpodobně k tvému synovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 13:58
Ke konci píšeš, jak jsi na tom byla ty a myslím, že tím je to jasné.
Prožívali jsme něco podobného.
Do té doby, co se babičce narodil vlastní vnouček, za námi jezdila. Vzala si vnuka a šla s ním do města si povyřizovat svoje (kostelní) věci.
Od té doby, co se narodil, nemá čas.
2× se nám stalo, že pohlídá, my jeli na zahraniční veletrh a 2× nám týden před odjezdem řekla, že hlídat nemůže (jojo malicherné důvody, raději je nepopisuji), případné storno pobytu a jizdenek by vyšly na tisíce.
Několikrát do roka je v našem městě, ale ani se nestaví.
Dětem jsme to nějak rozumně vysvětlili, o větší nebo záměrný kontakt se nesnažíme. Pokud jsme u dědy a je tam, tak se s dětmi baví - pokud má čas a nemusí nutně, něco, někde.
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:02
To je mi moc líto, zvlášť nepochopitelné, pokud ty jsi vlastní dcera a ta druhá je nevlastní (jestli jsem tomu dobře pochopila) a navíc ty máš kluka, což ti chlapi obvykle více kvituji
Já mám něco podobného s manželovou ségrou - Štěpánkovou tetou. Přesto, že bydlí v Praze a my v Kladně (cesta k nám veřejnou dopravou od ní z domu trvá přesně hodinu), tak je vídáme jednou za rok na Vánoce. Fakt nějak nechápu, takováhle tetička… Navíc kdyby bylo v rodině plno malých dětí, ale my s manželem jsme se dokoppali k děťátku až dost pozdě, takže švagrová i všichni vzdálenější příbuzní již mají dospělé děti a Štěpánek je široko daleko jediné malé dítko. Moje vlastní sestra z 220 km vzdáleného Brna tu v KLadně byla častěji, než moje švagrová z 40 km vzdálené Prahy Vrchol nastal minulý víkend, kdy švagrová přijela odpoledne do Kladna na sraz spolužáků (kdysi tu studovala zdrávku) a ani se nezastavila Já chápu, že většina našich kamarádů z Prahy, má pocit, že Kladno je něco podobného jako Kamčatka a vypravit se do Kladna je výlet na celý den (byť z centra Prahy je člověk na Kladně díky dobrému spojení dříve než v některých okrajových částech Prahy), ale švagrová by to snad mohla překonat a občas přijet, ne? Je mi z toho taky smutno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:09
Zakladatelko, na to nejde nic víc napsat, jen to, že to šíleně zamrzí…Máme podobné vztahy v rodině S tím rozdílem, že my bydlíme ve stejném městě jako rodiče…Naše děti dokonce nevědí, že se jedná o jejich babčku a dědu…Vždy, když se schylovalo k usmíření, tak přišla krutá podpásovka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:10
@Mafina5, Anonymní: Je to škoda, takové špatné vztahy. Myslela jsem si naivně, že by se věci daly ještě nějak napravit, dokud je prcek malý a nemá z toho ještě jakžtakž moc rozum, ale asi je to nesmysl. Je pravda, že už jsem přemýšlela i nad nějakým vysvětlením, až se dozví, že má „kdesi“ vlastního dědu, a zeptá se, proč za ním nepřijede nebo proč za ním nejedeme my jako za ostatními babičkami. Je to ale sakra těžké něco formulovat 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.13 14:11
@Kaczenka píše:
Naše děti dokonce nevědí, že se jedná o jejich babčku a dědu…
Tak to je mazec…
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:13
Ja bych na dedu prdela, jestli se babicka chova lip tak bud ve styku s ni. Nevnucuj se to je moje rada a hlavme nemejj na mysli, ue bys je o ne ochudila… Vim co rikam. Jako deti jsme na tom byly podobne, ale nasi to moc nechapali, a furt sme tam museli jezdit. Do dneska nemam potrebu pribuzny videt, pac se k nam chovali jak se chovali a jako deti sme to celkem dost vnimali. Nehrot to a bud radsi s lidmi, kteri vas maji radi! Oni se za par let kousnou do p…e, ze se mu nevenovali. Uvidis…kazdej na to dojede (ze e chovaj osklive z jekychkolv duvodu)i
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.13 14:14
Já tohle fakt nechápu. Jsem toho názoru, že pokud dva lidé chtějí děti, tak ano, ale chtějí to oni. Jsou to jejich děti. Ani babičkám ani dědečkům z toho nevzniká povinnost k tomu se o vnoučata starat a předělávat tak svůj stávající život. Ano přijet, pohrát si…konec. Jsem s přítelem 2 roky, mě 40 jemu skoro 50 let. Oba rozvedení. Má z předešlého manželství syna, kterému se před půl rokem narodil syn. Chtěli dítě, mají dítě. Nikoho se na nic neptali. A teď se ptají, proč jezdíme tak málo??? Jezdíme uplně stejně jako předtím. Jsme spolu ve vztahu chvíli a chceme si užívat života spolu. Ano můj přítel je dědeček…ale není to pro něj priorita.ˇŽije totiž se mnou a já s ním a máme spoustu jiných plánů, výletů, kin, restaurací, milování a podobných věcí spolu.
Jeho syn je v pohodě, ale snacha si myslí, že tím, že porodila syna se všechno předělá a všichni se budou zaobírat jenom jí??? Všude jenom fotky, fotky, fotky, všechno se točí jen kolem malého??? Moc na sebe upozorňuje…
No to je asi všechno, abyste se taky na to podívali z druhé strany. Přeju hezký den.
- Citovat
- Upravit
25.3.13 14:22
@Anonymní píše:
Tak to je mazec…
Tchýně prostě nejeví zájem, jen o vnoučata jednoho syna ze tří…
Příspěvek upraven 25.03.13 v 14:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:27
@Anonymní píše:
Já tohle fakt nechápu. Jsem toho názoru, že pokud dva lidé chtějí děti, tak ano, ale chtějí to oni. Jsou to jejich děti. Ani babičkám ani dědečkům z toho nevzniká povinnost k tomu se o vnoučata starat a předělávat tak svůj stávající život. Ano přijet, pohrát si…konec. Jsem s přítelem 2 roky, mě 40 jemu skoro 50 let. Oba rozvedení. Má z předešlého manželství syna, kterému se před půl rokem narodil syn. Chtěli dítě, mají dítě. Nikoho se na nic neptali. A teď se ptají, proč jezdíme tak málo??? Jezdíme uplně stejně jako předtím. Jsme spolu ve vztahu chvíli a chceme si užívat života spolu. Ano můj přítel je dědeček…ale není to pro něj priorita.ˇŽije totiž se mnou a já s ním a máme spoustu jiných plánů, výletů, kin, restaurací, milování a podobných věcí spolu.
Jeho syn je v pohodě, ale snacha si myslí, že tím, že porodila syna se všechno předělá a všichni se budou zaobírat jenom jí??? Všude jenom fotky, fotky, fotky, všechno se točí jen kolem malého??? Moc na sebe upozorňuje…
No to je asi všechno, abyste se taky na to podívali z druhé strany. Přeju hezký den.
Tady se neřeší povinnosti babiček, ale preferování jedné strany…Žádné dítě by v životě nemělo zažít pocit, že je míň milované než druhé. A to ano v dospělosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.13 14:31
Ahoj anonymni-je to samo co povidas, ale vzpomen si na sve „mimi obdobi“ urcite si ac si byla sama matkou chtela byt se vou rodinou. Vim ze uz toho mas dost prozito a ze uz mas nadhled a chces uz mit i svuj klid, ale jak si rekla kdyz uz ses rozhodla i ty mit dite a musela si pocitat, ze budou mit i sve dalsi deti a pokud nejsi uplne zla tak je alespon pekne umet vysvetlit proc je to tak a tak a ne je ignorovat a delat z nich jeste b.lb.c. e… Jen doufam, ze ti to az budes jednou nemohouci, ze ti to neomlagej o hlavu, ze se netocci svet jen kolem tebe (neber to zle- ja jen ze je to hlubsi jak si myslis)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám velké trápení s mým otcem, tak to sem píšu. Moje ségra (dcera jeho manželky a jejího ex) má stejně staré dítko jako já, říkejme mu Sára, a bydlí v Ostravě. Mému říkejme Petřík; bydlíme v Praze. V létě jsme babičku a dědu (mého tátu) navštívili, a tam to začalo. Děda se Petříkovi vůbec nevěnoval. Když přišel z práce, byli jsme zrovna na zahradě a zvali ho ať se za náma staví si trochu pohrát. Byli jsme tam dvě hodiny a nepřišel, samozřejmě. Pak jsem šla dát malému sváču, a co nevidím - hrál si se Sárou. V podobném duchu probíhal celý náš pobyt u nich, takže to vypadalo každý den nějak takto. Babička se snažila věnovat oběma vnoučatům, ale o té není řeč.
Oba pracují na plný úvazek a malý od nich dostal jenom takové ty gumové papuče s dírama. Na to, že se mi chlubil, kolik si zase koupil zlatých mincí do sbírky, je to pěknej o.eb.
Poslední den naší návštěvy se chystali na rodinnou dovolenou, kterou plánovali společně se ségrou. Nás nikdo nezval. Děda seděl u stolu a ptal se, co má ještě připsat na seznam, tak jsem ze srandy řekla, že Péťu. Na to, jak je nemluvný, se na ten popud docela rozpovídal a velice mi ZDŮRAZNIL, že ségra s manželem jedou svým VLASTNÍM autem. My totiž žádné nemáme, tak jsme pro ně asi takové ty socky, se kterýma se radši nebudou nikde ukazovat. Ne, že by třeba řekl, že jak budou vnoučata větší, vezmou je k moři obě, nebo tak.
Nicméně rozloučili jsme se pěkně a celkově jsem z té návštěvy měla dobrý dojem. Jsem nepoučitelná optimistka.
Jenže pár týdnů na to měl Péťa první narozeniny a přání od dědy a babičky se nedočkal. Totéž k Vánocům. Od té doby je ticho po pěšině. Poslali jsme jim přání a dárek na Nový rok a k Vánocům. Asi týden po tom, co to došlo, jsem už to nevydržela a zavolala, jestli jim to přišlo, tak teda poděkovali.
Taky jsme je asi třikrát zvali na návštěvu k nám do Prahy, a pořád se vytáčeli, jako že to je moc daleko a tak. Přitom skoro pokaždé, když mám volali, byli u ségry a Sáry v Ostravě, a na to čas měli, aby se tam vypravovali skoro každý víkend. Prej k nám je to moc daleko, trvá to asi 4,5 hodiny jízdy, tak nemůžou přijet ani jednou za půl roku; kdežto do Ostravy je to pouze 2,5 hodiny, tak to se dá. Tak děda vysvětlil, proč za vnukem nepřijede. Ale - dodal - prý až někdy pojede zase na nějakou aukci (těch mincí), tak dá vědět a jestli to stihne, možná se u nás i zastaví
Tak bych mohla pokračovat pořád dál a dál. Třeba v ložnici mají fotku Sáry (rovnou tři), ale Péťu nemají doma vystaveného vůbec nikde, atd. atd.
Vím, že mi určitě někdo odepíše, že prarodiče nemají žádnou povinnost se vnoučaty zabývat a podobná moudra. Však je to volná a anonymní diskuse, tak se klidně odvažte, jestli vám to udělá dobře. Nicméně mně je tato situace strašně nepříjemná a vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Ignorovat? Ráda bych, aby měl Péťa dobré vztahy s dědou a babičkou, ale aby zase u nich nebyl takové to dítě druhé kategorie, jako jsem byla já, když jsem k nim povinně jezdila co dva týdny. Mě taky nikdy k moři s sebou nevzali, i když s nimi jezdilo nejen jejich společné dítě, ale i „její“ děti. Jediný, kdo nikdy nikam nejel, jsem byla já. A to vždycky nahlas prohlašovali, jak mají rádi všechny děti stejně a mně jako vlastní a jak k nám všem přistupují stejně (před návštěvou například).
Nebo jsem totálně paranoidní a tato situace je normální? Je to strašné, ale svého tátu vlastně vůbec neznám… nikdy se se mnou totiž nebavil, když jsem tam byla. Takže vůbec nevím, jak s ním mluvit, nevím, co má rád atd. Mám mu třeba napsat dopis? Nebo počkat, až se to vyvine samo nějak a nedělat nic? Nebo dál třeba posílat nějaké fotky malého (moje mamka mi řekla, že je možná naštvaný, že jim neposílám fotky jako ségra, která malou fotí ve všech možných a nemožných kostýmcích a tak. Tak jsem se pochlapila, oprášila aparát a poslala už dva maily s fotkama a dokonce i s videem) a čekat, že to dědu obměkčí? Zavolat a pozvat je znovu na návštěvu?
nevím. Help me, please. 