Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak říct mamce, že se nepřistěhujeme blíž?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.4.13 19:02
To mas tezky. Ja resila jak rict, ze se chci odstehovat. Taky silny kafe. Premyslim, jestli je lepsi varianta to mami (to se mi moc libi 
) proste narovinu rict, setrne vysvetlit proc a jak (nelibost muze v mami bych nechala stranou 
) a dat mamince cas, aby se s tim srovnala a nevkladala marne nadeje do neceho, co asi beztak nebude. Nebo ji nechavat doufat? Nevim, jak moc je mozne zvysit intenzitu navstev, aby vedela, ze i kdyz nebydlite pres plot, porad mate zajem se videt. Pripadne treba jeste pockat a prestehovat pak mami naopak smerem k vam, abyste ji treba mohli vice pomahat, az to bude potrebovat? 
Kazdopadne mi pripada, ze vyjma vaseho prestehovani k mami, asi neni zadna jina varianta, ze ktere by byla nadsena… Jenomze… to je proste zivot a clovek nemuze zit podle prani nekoho jineho, byt sve mami 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:08
S tím asi nic neuděláš, protože pokud manžel nesnáší tvoje rodiče, souhlasit s přestěhováním zřejmě nebude ne? Bavili jste se o tom???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:12
Hele mě moje mamka neodpustila ještě teď, že nebydlím doma 
a to jsme jen 40 km od nich…Stani
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:17
A když tě mamka chce tak u sebe, tak proč se rodiče nepřestěhují o trošku blíž?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:17
Reknu ti to tak, znam ten tlak od rodicu, hlavne mamky. Dopadlo to tak, ze jsem zustala v rodnem meste a muj partner byl ten, ktery se prestehoval do,,prdelakova jmenem Prostejov,, a nelituji, jsem zvykla a muz si take zvyknul, je pravda, ze prace a dojizdeni byla mene podstatna otazka jak u neho, tak u me, on je zvykl cestovat/dojizdet autome, ja mohla do pobocky jinde, ale i tak do toho sel, aby vyhovel me..Je to prijemne byt tam, kde rodina. Bohuzel si zpetne uvedomuji natlak rodiny zde zustat a dospela jsem do faze, ze az pujdeme sice z vlastniho bydleni do dalsiho vlastniho a to bude baracek, nebudu se tolik na rodice ohlizet a udelam to tak, jak se domluvim s chlapem. V dnesi dobe aut neni problem dojizdet vice ci mene km. Zalezi co chces ty a tvuj partner, to je hlavni. S rodinou mame krasny vztah, jak jeho, tak moji, ale to neznamena ze jim znova dovolim rozhodovat o tom, kde budu se svoji rodinou bydlet.Ale nezapomen na moznost hlidani 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:20
A tvoje mamka je na tom místě vázaná čím? Jestli by se ona nemohla posunout za tebou. Chápu, že by tě chtěla mít blíž, ale zas musí pochopit ona, že se přeci nepůjdete pást, že jste závislí na manželově přijmu a od toho se odvíjí, kde budete bydlet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:32
Moji rodiče nám s bráchou pořád říkají, že rodina jsme my, náš partner - manžel/ka a děti a nikdo nemá právo nám do života mluvit, tedy ani oni ne. My jsme za svoji rodinu odpovědní a nikdo za nás náš život žít nebude. Takže je to sice blbé, ale vy máte s manželem svůj život a pokud jsi s ním šťastná tak mysli na vás, vaši spokojenost. Maminka to bude muset pochopit, že máte svůj život a svojí rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:45
Nejřív jsem si myslela, že mamka tram zůstane úplkně sama, ale vidím, že máš ještě tatínka - tak to není ta hrozný…
No budeš jí to muset normálně říct a říct jí racionální argumenty…nebo jestli můžou, ať jdou oni blíž…
To je prostě život… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:46
Já jsem též jedináček. Jezdila jsem domů z kolejí každý víkend. Časem jsem si našla přítele a jezdila 1 víkend k němu a další víkend k našim. Mamka to taky těžce nesla. Neřekla, ale viděla jsem. Ale to je prostě život. Teď bydlíme cca 30 km od ní. Já za ní jednou týdně jezdím. Myslím, že se s tím srovnala dobře. Každopádně si myslím, že bys jí to (byť opatrně) měla říct, jak to je a jak to chceš. Moje švagrové se třeba odstěhovala za prací do jiné země a tchýně pořád žije s tím, že je tam jen přechodně, na zkoušku…je tam už dva roky, moc se jí tam líbí, zařizuje si byt. Nemyslím, že to bude přechodné. Ale je prostě vidět, že švagrová ji v tom nechává. To mi přijde ještě horší. Možná by si poplakala, vyčítala by, ale srovnala by se s tím.
Já jsem prostě zastánkyní toho jednat narovinu.
Příspěvek upraven 09.04.13 v 20:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:53
Stejně se do budoucna nevyhneš nějakýmu sestěhování, záleží kolik jí je, ale jestli je sama a má jen Tebe, asi by si měla něco najít ona blíž k Tvé rodině. Kdo se o ní jednou postará?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 19:56
Maminka musí pochopit, že je to tvůj život a ted máš manžela a děti. A že si život musíš prožít podle svého. Jí by se taky asi nelíbilo, kdyby jí za mlada někdo říkal s kým nebo kde má žít. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 20:01
No, nemáš to lehký-taky jsem řešila něco podobnýho.
No, já bych argumentovala tím, že má manžel slušnou práci, že by jinde těžko takovou hledal-to se týká financí a na to maminky většinou slyšej(bo chtějí aby jejich děti byly zajištěný)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 21:45
5eknu ti to takhle, teď máš svoji rodinu (manžela a děti)…tvoje maminka si musí uvědomit, že ona už je trochu mimo tvé dění…i já jsem si tím prošla a to, že vidím svoji máti jednou za měsíc či dva mi naprosto vyhovuje a to bydlíme ve stejném městě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
potřebuji poradit…
Věc se má takhle.Na vejšku jsem odešla do jiného města, pěknou dálku od rodičů. Jezdívala jsem domů na víkendy, takže rodiče a především mamka byla ráda, že mně má pořád jakoby doma. Postupně jsem si tam našla kluka, dnes už manžela, narodily se nám děti a zůstala jsem tam. Zatím ještě studuju, chybí mi poslední rok. Domů jezdívám i s dětmi 1-2 do měsíce. Maminka pořád doufá, že až skončím školu, přestěhujeme se blíž. Svůj vztah s mami hodnotím jako kamarádský, ačkoliv i nějaký mráček byl. Jenže, ono to není tak lehké. Za ty roky jsem se zabydlela ve městě a navíc, živí nás manžel, zatím. Nedokáži si představit, jak bychom se stěhovali blíž, kvůli jeho zaměstnání. Ale ta moje mami pořád věří, že se jednou přestěhujeme. Navíc jsme se s manželem dohodli, že bychom rádi své bydlení. Prostě netuším, ačkoliv s ní mám dobrý vztah, jak jí to říct. Ona si představí, že je to konečná, když budeme bydlet ve svým, že se už nikdy nevrátím. Jsem jedináček, možná i proto to tak těžce nese, navíc má kolem sebe spostu kolegyň, jejichž dcery bydlí cca. do 50km od nich. Mrzí mne to, před dvěmi lety ji zemřela maminka a těžce nesla, že je sama. Byly jsme zvyklé být často všechny tři spolu. Je nějaký způsob, jak jí to šetrně oznámit. Protože ji to bude mrzet.
P. S. I kdybych teoreticky uvažovala o přestěhování, tak vím, že chlapa by nepřesvědčila, bo nesnáší moje rodiče.
Děkuju za přečtení.