Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Averze k tchýni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.7.13 20:12
@novo123 píše:
souhlasím s každým slovempřesně takhle to je, pomalu to graduje a ani nevíte, jak se to stalo, ale ovládá vesele každý váš pohyb a cokoli, co se týká dítěte
jedna z posledních kapek byla situace, kdy na rodinné oslavě komunikovala teta se mnou na jedné straně stolu a ptala se, jak malej jí, chodí a tak a tchýně z druhé strany stolu překřikovala každé mé slovo jako by někdo mluvil s ní, bylo to její dítě a navíc ho přece vychovává ona, tak proč se teta vůbec ptá mě
občas mi tihle lidi přijdou lehce nemocní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.13 20:15
@lleennttiillkkaa píše:
@novo123 hele a kolikrát jste jako malé dostali u babičky něco, co doma nebylo povolené?
Chápu že boje s tchýní jsou na několik let, ale opravdu je potřeba umět si dupnout a dupat pořád.
Já skoro pořád každý víkend ob 14dní 
v neděli jsme přijeli domů a když jsem v neděli v noci neblila já, tak brácha já už chodila do školy, takže pondělky jsem se do školy moc nenachodila, protože jsem je problila taky vím, že tenkrát byla máma naštvaná dost, pak jsme si o tom povídali jako dospělé a že to pro ní bylo hrozný, že už nevěděla jak to babičce říct aby nás netláskala hovadinama, že pak dva dny problijem, no tak jsme tam pak dýl nebyli a po čase to pochopila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
31.7.13 20:18
@lleennttiillkkaa píše:
@novo123 hele a kolikrát jste jako malé dostali u babičky něco, co doma nebylo povolené?
Chápu že boje s tchýní jsou na několik let, ale opravdu je potřeba umět si dupnout a dupat pořád.
Tak tenhle argument miluju a je extrémně hloupej. Já mluvím o čokoládě pro pětiměsíční dítě, u dvouletého syna to fakt neřeším. A myslím si, že v tom je zásadní rozdíl
- Citovat
- Upravit
novo123
31.7.13 20:28
@Lady Bee ty následky už tchýně totiž většinou nevidí 
u nás byl teda problém se spaním a to brutální, násilně ho uspávala prostě furt, takže mi prospal skoro celej den (když přijela „na návštěvu“, se mnou potřebu spánku přes den téměř neměl) a pak byl celou noc vzhůru ale to už tchýně v klídečku spinkala doma - tohle ale je doteď něco, co mě žhaví doběla, když si vzpomenu, jak malej v jednu v noci vstal a byla jsem s ním vzhůru do šesti a pak mi usnul na půl hodiny 
Přišlo mi, že prvního půl roku ani nechápal, co je den a noc, já jsem se snažila to nastavit normálně tj. ve dne jsem vzhůru, v noci se spí a tchýně u nás trávila tak čtyři dny v týdnu a v podstatě ho celej den jen uspávala 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.7.13 20:28
@novo123 píše:
Tak tenhle argument miluju a je extrémně hloupej. Já mluvím o čokoládě pro pětiměsíční dítě, u dvouletého syna to fakt neřeším. A myslím si, že v tom je zásadní rozdíl
Já mimochodem můžu poděkovat babičce za problémy s ušima miluju jí nadevše to jo, ale nedokážu si to představit z pohledu mojí mámi, že tenkrát prožívala podobné věci jako tady přispívatelky… Trpěla jsem jako malá hodně na záněty uší, už od narození, kdy mi i hrozilo, že částečně ohluchnu, máma musela dávat pozor abych už neměla další zánět, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Tak jsem jela k babičce na prázdniny v květnu, kdy jí máma jasně zdůaznila, že jsem měla za poslední dobu dva velký záněty ucha a že bude dávat pozor, že se nemůžu koupat ve studený vodě, nemůžu nastydnout, aby mi tam nenafoukalo atd… co udělala babička??? Musela asi máme dokázat, že ona může cákala jsem se v ledové vodě celý týden, skončila jsem na pohotovosti a málem v nemocnici, nebavím se o probrečených nocech a té bolesti. Mimochodem tu bolest si pamatuju dodnes a na to ucho jsem trošku hluchá, nebo-li slyším hůř. Babička měla smůlu, že jí práskla prateta jak to bylo, takže na ní máma vlítla a lítaly hromy a blesky… nooo tak jsem se vykecala
- Citovat
- Upravit
31.7.13 20:38
Nevím, jestli tě uklidním, ale stejný problém má kámoška se svojí mamkou. Když jsme byli u nich na návštěvě, tak jsem zírala, prostě jakoby dítě bylo její mamky Nejhorší ale bylo, že jí to nevadilo 
Možná jí potom něco řekla, nevím, ale normálně jsem to nechápala. A ke tvé tchýni, asi by bylo dobré si uvědomit, že i tchýně je člověk. I když vtipů na toto téma je nechutně dost. To, že miluješ svého přítele znamená, že přijmeš i jeho rodinu, ne? Moje tchýně taky není nic moc, ale zase na druhou stranu s dětmi má vztah hezký, pohlídá mi je, je na ní docela spoleh. Tchýně v okamžiku, kdy se nějakým způsobem připoutáš ke svému příteli, přestává být cizí člověk, ale je to maminka tvého muže, která ho vychovala a udělala z něho člověka, kterého dneska miluješ, tak se nad to povznes a zkus se k ní taky podle toho trochu chovat. Jednou totiž i ty budeš tchýně a nevím, jestli se ti bude líbit, když si tvá snacha nebo zeť na tebe bude stěžovat na každém rohu, ale tobě nic neřekne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.13 21:05
@mischelinka píše:
já bych vnukovi/vnučce buchtu nedala, zeptala bych se, jestli může, ale hysterie některých mě baví. Myslím, že dítko je v pohodě přesto, že mělo kousek buchty
tak poviem ti ze moje by v pohode nebolo, uz v tej dobe drzalo bezlepkovu dietu o ktorej si moja tchyne odmietla vypocut cokolvek, lebo jej to rozkopalo predstavy o pecenych kolacoch pre vnuca takze nikdy nevies..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
31.7.13 21:46
@Jančik mě spíš napadá, jestli je potřeba si dneska nechat s prominutím nas*at na hlavu s vidinou toho, že jednou budu taky tchýně, to mi přijde trošku přitažený za vlasy a hlavně, kde je napsaný, že když ty dneska obětuješ svoji roli matky, jednou se ti někdo odvděčí za to, že jsi to udělala
- Citovat
- Upravit
novo123
31.7.13 21:47
@Anonymní píše:
Já mimochodem můžu poděkovat babičce za problémy s ušima
no, vidíš, a co se ti stalo? pohoda, ne? (chápej max ironii)
- Citovat
- Upravit
1.8.13 00:11
Pokud v sobe neses „obrovskou averzi“, jak tvrdis - jedine, co te osvobodi, je odpusteni. Sama v sobe. Tiha, co mas, bude ublizovat stejne jen tobe. A muzeme ji citit…takze na sebe zase bude vazat jen negaci. A jeste jedna pekna vec je, vzdy zacit u sebe. Vcitit se. Neoplacet.
Podle me, pokud bys i po tvem vnitrnim „procesu“ odpusteni citila negaci, byt jen v minimalnim kontaktu s ni, rozhodne bych se od kontaktu s ni distancovala. Ale porad je dulezite dodrzet ten stav odpusteni…
Neoplacet - nezabranovat kontaktu s malym, nebo pritelem. Bez tvoji pritomnosti. Nesmyslet o ni spatne, nespinit ji slovne. Chces byt prece lepsi, nez ona..
A co tvuj vztah s vlastni rodinou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.13 07:00
@Adelinne píše:
Pokud v sobe neses „obrovskou averzi“, jak tvrdis - jedine, co te osvobodi, je odpusteni. Sama v sobe. Tiha, co mas, bude ublizovat stejne jen tobe. A muzeme ji citit…takze na sebe zase bude vazat jen negaci. A jeste jedna pekna vec je, vzdy zacit u sebe. Vcitit se. Neoplacet.
Podle me, pokud bys i po tvem vnitrnim „procesu“ odpusteni citila negaci, byt jen v minimalnim kontaktu s ni, rozhodne bych se od kontaktu s ni distancovala. Ale porad je dulezite dodrzet ten stav odpusteni…
Neoplacet - nezabranovat kontaktu s malym, nebo pritelem. Bez tvoji pritomnosti. Nesmyslet o ni spatne, nespinit ji slovne. Chces byt prece lepsi, nez ona..A co tvuj vztah s vlastni rodinou?
S rodinou mám krásný vztah. Kromě otce, ale toho jsem neviděla spoustu let a u něj je už vše odpoštěno a zapomenuto.
Moc se snažím, aby averze zmizela, ale vůbec to nejde. Vadí mi na ní už jen ten její křiklavý hlas. A v kontaktu s ní se cítím strašně špatně. Nepříjemně. Jak kdyby měla okolo sebe bublinu z jehel a jedu a vše na mě plnou silou pouštěla. I když jsem ještě neměla důvod se jí stranit, tak mi u ní něco nehrálo. Nikdy jsem nebyla v její přítomnosti uvolněná. A to i po několika letech skorokaždodenního vidění se.
Je to hodně zvláštní, ale když s ní byla v kontaktu i dcera, tak poté měla vždy strašnou noc, kdy se probouzela, byla nevrlá, protivná, jak kdyby od nás něco vycítila.
Ať se snažím sebevíc, tak pro mě je zatím ideální řešení odstěhování a vidění se 2× za rok.
- Citovat
- Upravit
1.8.13 08:10
@novo123 Neřekla jsem, že si má nechat všechno líbit, to v žádném případě, ale ono, když se ozve v začátcích a řekne své důvody, tak je to většinou tolerováno, byť si dotyčná myslí své. Ale nechat si všechno líbit a pak si stěžovat mi přijde trochu hloupé. A co si budem namlouvat, kolikrát jsou snachy horší, než samotné tchýně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
1.8.13 08:28
@Jančik to víš, že jo, veškerá vina je straně snachy, tak bychom se měli omluvit a odevzat své děti a domácnost do jejich zlatých rukou v mém případě by bylo vhodné jít loni na potrat s dvojčaty na její přání, jistě by byla spokojená 
- Citovat
- Upravit
novo123
1.8.13 08:36
@Adelinne odpuštění je určitě na místě, aby se člověk osvobodil, ale myslím si, že odpustit člověk může, až ta situace skončí, když se to děje, tak si to nějak nedovedu představit. Jsem velmi špatný člověk a myslím si, že jí dokážu odpustit až po smrti. Vycházím z toho, že moje babička byla podobný typ člověka, prostě ráda manipulovala a rozkazovala a dost ubližovala a odpustila jsem jí, až když umřela a už jsem tomu nebyla vystavována
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.8.13 08:43
@novo123 píše:
no, vidíš, a co se ti stalo? pohoda, ne? (chápej max ironii)
Jojo jsem v pohodě
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
