Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Averze k tchýni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.11.17 23:10
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.11.17 23:20
Vždy je lepší dávat tchýním šanci ať už tím, že budou mít vnouče na mých 30 - 60 min, které nepovažuju za hlídání, nebo že jim udělám radost ježděním na cvičení, když o to sami požádají. Prostě ne každá tchýně je hlídací a ne každá snacha snese, když tchýně její přání nerespektuje, ale to nebrání v tom, aby obě našly vzájemnou cestu k vycházení. Stačí jen občas něco spolknout nebo zamknout v hlavě na 10 západů a snažit se dát novu šanci. O tom přeci život je - ať jsou snachy a tchýně jakékoliv, dávat další a další šance na usmíření je potřeba, byť jsem jich dala snad už 20 za ty 3 roky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.3.18 12:02
Tchýně si pro svého synáčka představovala jinou ženu
Obnovuji tema, potřebuju radu, už je to na palici.
Tchýně semnou nikdy nějak nebyla spokojená, první roky mi to nedávala najevo a já byla štatsná, jak mám užasnou tchýni. Bydleli jsme daleko, tak nebyla třecí plocha. Pka jsme se přistěhovali, já začala rodit a jak přicházely děti, tak jsem neměla čas to sledovat a bláhově jsem si myslela, že prostě fakt nemá čas. Neměla čas na narozeniny jak nás, tak ani dětí, Vánoce, ani jiné svátky s námi slavit nechtěla 
Jenže jsem se doslechla, že o mě nemluví hezky a že se vyjadřuje, že děti rodí ta nesprávná (je fakt, že švagrům prostě to miminko nejde, snaží se 4 roky, a i pomoc lekarů zatím nepřináší kýžené ovoce).
Ted se vyjádřila, že nám na svatbu nepůjde, že bude raději venku hlídat děti a že ji uděláme největší radost, když ji ani nepozveme (a to jsme ji říkali, že chce jen svatbu my dva + rodiče + naše děti, že nikoho dalšího nezvem).
A ve mě bouchly už saze. Mám toho ponižování a vlezdoprdelkování dost. Snažím se, ale prostě když nechce, tak co já bych se snažila.
Ale strašně mě to bolí, mrzí a přiznám se, že kvůli ní i tajně brečím. 
Prosím jak to máte vy, co fakt s tchýní nevycházíte a nejste v kontaktu, jak to dětem vysvětlujete? Já že jsem jedináček, tak o mě se babičky rvaly, každý víkend jsem někde byla, celé prázdniny po babičkách a nebo na táborech - neumím si to představit.
A asi i potřebuju slyšet (číst), že v tom prostě nejsem sama. Mám kvůli ni hrozné pochyby o sobě, jako o člověku. Proč mě nemá ráda.
Když jsem se ptala muže, tak mi říkal, že on to neví, prostě nechápe, ale že to bude kvůli dětem (přenesený stres, že druhý děti nemá). A omlouvá ji, že mamka taková prostě je.
Prosím, že v tom nejsem sama? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.3.18 12:08
@Anonymní píše:
Obnovuji tema, potřebuju radu, už je to na palici.Tchýně semnou nikdy nějak nebyla spokojená, první roky mi to nedávala najevo a já byla štatsná, jak mám užasnou tchýni. Bydleli jsme daleko, tak nebyla třecí plocha. Pka jsme se přistěhovali, já začala rodit a jak přicházely děti, tak jsem neměla čas to sledovat a bláhově jsem si myslela, že prostě fakt nemá čas. Neměla čas na narozeniny jak nás, tak ani dětí, Vánoce, ani jiné svátky s námi slavit nechtěla
Ted se vyjádřila, že nám na svatbu nepůjde, že bude raději venku hlídat děti a že ji uděláme největší radost, když ji ani nepozveme (a to jsme ji říkali, že chce jen svatbu my dva + rodiče + naše děti, že nikoho dalšího nezvem).
A ve mě bouchly už saze. Mám toho ponižování a vlezdoprdelkování dost. Snažím se, ale prostě když nechce, tak co já bych se snažila.
Ale strašně mě to bolí, mrzí a přiznám se, že kvůli ní i tajně brečím.
Prosím jak to máte vy, co fakt s tchýní nevycházíte a nejste v kontaktu, jak to dětem vysvětlujete? Já že jsem jedináček, tak o mě se babičky rvaly, každý víkend jsem někde byla, celé prázdniny po babičkách a nebo na táborech - neumím si to představit.
A asi i potřebuju slyšet (číst), že v tom prostě nejsem sama. Mám kvůli ni hrozné pochyby o sobě, jako o člověku. Proč mě nemá ráda.
Když jsem se ptala muže, tak mi říkal, že on to neví, prostě nechápe, ale že to bude kvůli dětem (přenesený stres, že druhý děti nemá). A omlouvá ji, že mamka taková prostě je.
Je vtipné, jak je to všude jinak. Já mám na tchýni averzi, ale z opačného důvodu - pořád otravuje. Co bych dala za to, kdyby si nás nevšímala 
- Citovat
- Upravit
Doe_Jane
16.3.18 12:15
To mě mrzí teda, pro mě je tchyně jako druhá maminka… ale za to tchán a jeho nová žena to je
rodinu si prostě nevybereš! to už jiné nebude
- Citovat
- Upravit
16.3.18 12:27
Anonymní obnovitelko, je mi líto, že jsi smutná. Ale bohužel nemůžeš být zkrátka všemi milována a respektována. Tchyně se chová jako kráva, ale ty to neovlivníš. Nutit ji aby tě měla ráda nemůžeš. Povznes se nad to, protože to řešení nemá a když se v tom budeš nimrat, tak se akorát budete s partnerem vracet do toho samého konfliktu kvůli ní. To, že nepůjde na svatbu svému synovi je její hanba. Nikoliv tvoje. Nauč se být nad věcí a nezajímej se o myšlení lidí, kteří tě prostě nemají rádi. Není to tvá povinnost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.18 12:35
@Anonymní píše:
Obnovuji tema, potřebuju radu, už je to na palici.Tchýně semnou nikdy nějak nebyla spokojená, první roky mi to nedávala najevo a já byla štatsná, jak mám užasnou tchýni. Bydleli jsme daleko, tak nebyla třecí plocha. Pka jsme se přistěhovali, já začala rodit a jak přicházely děti, tak jsem neměla čas to sledovat a bláhově jsem si myslela, že prostě fakt nemá čas. Neměla čas na narozeniny jak nás, tak ani dětí, Vánoce, ani jiné svátky s námi slavit nechtěla
Ted se vyjádřila, že nám na svatbu nepůjde, že bude raději venku hlídat děti a že ji uděláme největší radost, když ji ani nepozveme (a to jsme ji říkali, že chce jen svatbu my dva + rodiče + naše děti, že nikoho dalšího nezvem).
A ve mě bouchly už saze. Mám toho ponižování a vlezdoprdelkování dost. Snažím se, ale prostě když nechce, tak co já bych se snažila.
Ale strašně mě to bolí, mrzí a přiznám se, že kvůli ní i tajně brečím.
Prosím jak to máte vy, co fakt s tchýní nevycházíte a nejste v kontaktu, jak to dětem vysvětlujete? Já že jsem jedináček, tak o mě se babičky rvaly, každý víkend jsem někde byla, celé prázdniny po babičkách a nebo na táborech - neumím si to představit.
A asi i potřebuju slyšet (číst), že v tom prostě nejsem sama. Mám kvůli ni hrozné pochyby o sobě, jako o člověku. Proč mě nemá ráda.
Když jsem se ptala muže, tak mi říkal, že on to neví, prostě nechápe, ale že to bude kvůli dětem (přenesený stres, že druhý děti nemá). A omlouvá ji, že mamka taková prostě je.
Bohužel, takový je někdy život. 
Chování tvojí tchýně je její vizitka. Nikoho nepřinutíš, aby tě měl rád. Buď sama sebou, a neřeš ji. Pokud nepůjde synovi na svatbu, je to její volba. Vůbec bych ji ani nenutila, k čemu? A syn aspoň taky uvidí, co je jeho matka zač.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.3.18 12:37
Ahoj, sama v tom určitě nejsi. Já měla taky velký problém s tchýní a švagrovými. Dokonce švagr den před svatbou říkal kuchařkám, že má švagrovou na baterky. Zaslechla jsem to náhodně, myslel si, že připravuji stoli nahoře, ale byla jsem něco koupit. Tchýně upředňostňuje první dvě vnoučata a teď to poslední. Manžel má dva bratry. Naše děti nechce moc hlídat. Nesedla jsem si ani s jejich manželkami. Tak jsem vždy hledala vinu v sobě, byla jsem psychicky z toho i v pytli, pořád jsem řešila, kde jsem udělala chybu. Řešila jsem to hodně s kámoškou, chtěla jsem druhý pohled na věc. A řekla, že prostě se chovají ošklivě oni a ne já. No od té doby, co jsem si řekla, že prostě se nebudu nikoho doprošovat (třeba v hlídání dětí), tak se mám lépe. Jo taky mě to mrzí, že nemají takový hezký vztah s babičkou a dědou, jako Ti první, ale co se dá dělat. I jsem s nima o tom mluvila. No když potřebuji, tak děti mi tchýně pohlídá. Ale že by mi sama řekla, že je tam chce, to ne. Děti zatím moc nechtějí u babičky být. Řekla jsem si, že si my jako rodina vystačíme a je to v poho.
Synovi jsem zařídila v létě tábor a byl taky spokojený. Nakonec si ho vzala i tchýně na týden se staršími vnoučaty. Ale zase ty starší vnoučata, si brala i jiný týdny a našeho už ne. Jak to neřeším, vztahy se trochu uklidnily. Ale mám od celé rodiny odstup. Nevěřím jim.
Být tebou, tak bych si s tchýní promluvila, že chápeš, že tě nemusí mít ráda. Že Tě to mrzí, že nemáte lepší vztah. Ale že bys byla ráda, aby Tě aspoň nepomlouvala. Vyjasnit si, jestli by nechtěla děti na prázdniny. Já jsem tchýni řekla, že až je bude chtít, stačí zavolat a když budou chtít jet, tak je k nim pošlu ráda. Tchýni bych na svatbu pozvala, aby se ona rozhodla, jak se zachová. A přestat řešit vztahy. Když někdo nechce, tak prostě nechce. Zaměř se na svou rodinu a užívejte si společné chvíle. Bude to taky fajn… 
Prosím o anonym, jsou to osobní věci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.3.18 12:37
Když já si říkám, že by ji to pak mohlo být líto a vyčítala by, že jsme ji nepozvali - ale když ona mám dopředu tvrdí, jak nechce at ji pak jen pošleme oznámení. A když ji pozveme, tak se bojím, že by nakonec šla a zkazila by nám svatbu - vždyt už tak to bude malinkatý obřad, a opékačka hlavně pro děti
- Citovat
- Upravit
16.3.18 12:41
Já jsem si i vyslelchla, že jejich synovy skazím život, atd.,ale už se s tím smířili. Taky nechápu proč. Vůbec jsme si říkali s manželem, že ani s jedním z nás nejsou rodiče úplně spokojení. Přitom jsme dostudovali, máme slušnou práci, o děti se staráme. Já jsem teda dlouhodobě nemocná, takže nezvládnu všechno, ale s tím těžko něco nadělám.
Ta moje se taky spíš přehnaně zajímá, narozeniny se slaví natřikrát 
U nás se slavilo spíš, že jsem jeli do restaurace na oběd nebo do zoo jen s rodiči a babičky popřáli, tak ty velký oslavy jsou na mě dost.
Možná nějaká averze ke snaše Mě připadá, že ta tvoje žárlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.18 12:44
@Anonymní píše:
Když já si říkám, že by ji to pak mohlo být líto a vyčítala by, že jsme ji nepozvali - ale když ona mám dopředu tvrdí, jak nechce at ji pak jen pošleme oznámení. A když ji pozveme, tak se bojím, že by nakonec šla a zkazila by nám svatbu - vždyt už tak to bude malinkatý obřad, a opékačka hlavně pro děti
Neřeš tchýni, ani její pocity. Ona je dospělá, a doufám, že i svéprávná. Pokud vám sdělila, že se svatby nechce zůčastnit, tak nechce, tečka. Její volba. Starej se více o to, co chceš ty, co jedobré pro tvoji rodinu, děti, a na tchýni se vykašli. A že by jí to bylo líto? No to by bylo jedině dobře, ať se chytne za nos. Ale za sebe si myslím, že jí to ani líto nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.18 12:49
Neboj nejsi v tom sama. Já jsem s manželem 5 let a zatu dobu jsem na svou osobu slyšela jen kritiku a nadávky. Nic hezkého. 
Proste mne nemají rádi, i když jim nic nedělám. Ale tchyni tu musíš za vše a vždy chvalit 
!!!Ale od svagra z přítelkyně se může posrat.No lezou si nekam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.18 12:53
Chudáku, to je hrozné to by mě teda taky štvalo, pokud víš ze z tvoji strany je vše ok tak se dal neponižuj přece se nebudes tchyni vtìrat?
Já (ne)mám tchýni, stará se jen sama o sebe a svého 40cetiletého syna(který stále bydlí u maminky).Naše rodina ji nezajímá? vnuk ji nezajima, jeji syn ji nezajima(narozdil od toho co má doma) prostě nezajem, na jednu stranu mám klid, na druhou stranu je mi lito že muj syn nemá žádnou babičku(moje mamka byla skvělá babi ale před vanoci tragicky umřela).Nenaděláš nic ale rozhodne bych takové ženské která tatkto o tobě mluví, nehrála divadlo a vyprdla se na to.Jak ae chová k tvým dětem? Ty proboha nemužes za to že nekdo nemuze mit děti přece.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.3.18 13:01
@sarusa4 píše:
Já jsem si i vyslelchla, že jejich synovy skazím život, atd.,ale už se s tím smířili. Taky nechápu proč. Vůbec jsme si říkali s manželem, že ani s jedním z nás nejsou rodiče úplně spokojení. Přitom jsme dostudovali, máme slušnou práci, o děti se staráme. Já jsem teda dlouhodobě nemocná, takže nezvládnu všechno, ale s tím těžko něco nadělám.
Ta moje se taky spíš přehnaně zajímá, narozeniny se slaví natřikrát
Možná nějaká averze ke snaše
Já si právě taky říkám, zda nežárlí. Po druhém porodu mi přišla SMS „Gratuluji a dvě stačí. Měla by jsi jít taky do práce a Pétovi pomoc, ne jen brát.“ - hormony a tak, brečela jsem a svěřila se mojí máme. Ta je toho názoru, že ji bolí, že druhý nemá děti (ačkoli chtějí a oba jsou zdraví) a nám to jde tak snadno a že taky už toho prvorozeného nemá pro sebe a najednou jsem tady já - sebevědomá, rázná (asi jsem ) a máme vše - jasný, že mě mamka bude klepat po rameni a říkat, že je na mě pyšná. Ale na druhou stranu - jsme dostudovaní, tvrdě jsme pracovali, jediný dluh co máme je částečná hypoteka a hlavně se máme opravdu rádi
Ale i přes to, mě to prostě strašně mrzí. 
Mrzí i vuči dětem, nevím jak se chovat v její přítomnosti - tak jsem jak pěna potichu, jen přikyvuju a chválím jak blbá vše co říká a čím se chvástá.
Tak si říkám, že prostě budeme fungovat jako rodina pro sebe a ji nepotřebujeme. Jen mě ještě trápí ta svatba a pak at si dělá co chce a na oslavách ji nepotřebujeme - nebyla předtím a tak nemusí být ani nadále - přijela celá široká rodina a nikdo si jeji absence nevšiml
Prostě vím, že muži to bude hlavně líto, že nebude mít tu mámu na svatbě a dokonce se mě i ptal, zda by jsme nešli jen my dva a děti - ale copak to mužu svým rodičům udělat? Nebýt jedináček, tak by třeba svatbu vypravili sourozenci…
Když to tak po sobě čtu, tak mám nějaký komplex se všem zavděčit 
- Citovat
- Upravit
16.3.18 13:05
@Anonymní píše:
Já si právě taky říkám, zda nežárlí. Po druhém porodu mi přišla SMS „Gratuluji a dvě stačí. Měla by jsi jít taky do práce a Pétovi pomoc, ne jen brát.“- hormony a tak, brečela jsem a svěřila se mojí máme. Ta je toho názoru, že ji bolí, že druhý nemá děti (ačkoli chtějí a oba jsou zdraví) a nám to jde tak snadno a že taky už toho prvorozeného nemá pro sebe a najednou jsem tady já - sebevědomá, rázná (asi jsemAle i přes to, mě to prostě strašně mrzí.
Tak si říkám, že prostě budeme fungovat jako rodina pro sebe a ji nepotřebujeme. Jen mě ještě trápí ta svatba a pak at si dělá co chce a na oslavách ji nepotřebujeme - nebyla předtím a tak nemusí být ani nadále - přijela celá široká rodina a nikdo si jeji absence nevšiml
Prostě vím, že muži to bude hlavně líto, že nebude mít tu mámu na svatbě a dokonce se mě i ptal, zda by jsme nešli jen my dva a děti - ale copak to mužu svým rodičům udělat? Nebýt jedináček, tak by třeba svatbu vypravili sourozenci…
Když to tak po sobě čtu, tak mám nějaký komplex se všem zavděčit
po takové zprávě bych ji smazala nejen z mobilu ale i ze svého života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hlídat nenechávám - 30 - 60 min denně o samotě není hlídání. Na cvičení chce babi chodit sama, tak proč jí neudělat radost. Ať jsou tchýně jakékoliv, nelze přestřihnout pupeční šňůru… A tím, že jí občas udělám radost, že bude chodit na cvičení, ještě neznamená zneužívání. Zaplacené jsem měla jen tehdy, dokud jsem zvládala sama, ona sama požádala o prodloužení, aby mohla chodit. Snažím se vyjít vstříc i když mi háže klacky pod nohy. Není správné řídit se „jak ty na mě, tak já na tebe,“ pokaždé dávám novou šanci na usmíření a pokaždé marně. Ale nezlomila jsem hůl.
Hlídat nenechávám, do kina ani na večeři nechci, protože jim ji nechci nechat o samotě (30 - 60 min není hlídání, to uteče jako voda, když jsem nahoře a slyším jakýkoliv řev). A využívat bydlení? To nehrozí, ona je ráda, když pomůžeme na zahradě, pohlídáme jim dítě, pomůžeme když je potřeba, takže se vcelku repektujeme co se bydlení týká.
A radikální změna bude v tom, že s ní už nebude chodit na cvičení, ale budu chodit sama na nejbližší, co jen jde, s tím babi počítá, byť počítá s tím, že to bude déle, než je nezbytně nutné.