Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se naučit být sama se sebou ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.12.18 22:03
já bych si v takové situaci stanovila nějakou metu - např. bych se učila na jazykovou zkoušku nebo se intenzivně věnovala nějakému sportu a péči o sebe. To se ti s dětma už nepoštěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:03
Udělej si nejaky ritualy. Přijdes domů, zalej kytky. Treba. Sundej si podprdu, nebo chod uplne naha..vyuzij ze muzes, co chces.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:07
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám možná neobvyklou otázku, a to jak se naučit být sama se sebou? Táhne mi na 30, celý život jsem s někým byla - napřed samozřejmě s rodiči, pak bydlela s chlapem. Vztah nám nevyšel, jsme v rozchodové fázi a chystám stěhování. A mám téměř úzkostné stavy „být sama“. Rodiče žijí v zahraničí, nikoho tu skoro nemám. Mám dobrou práci, VŠ, nejsem úplně blbá, pár přátel mám taky. Ale… děsí mě představa, že příjdu domů a nikdo na mě nečeká. Ten pocit toho domova, který jsme vytvářeli. Cítím se pod psa. Kolikrát jen sedím a přemýšlím co s tím a pak jsem stejně „na dně“. Prostě jsem nikdy nezažila samotu. Četla jsem tu pár diskuzí, že si někdo užívá, že konečně může dělat věci, co chce a nemusí se ohlížet na partnera, ale mě to příjde strašně depresivní.Máte někdo zkušenost jak se tomu naučit? Píšete si deník? Čtete knihy o seberozvoji? Asi zním jako uplakánek, ale jsem ráda, že jsem se z toho mohla vypsat a přiznat si tento svůj problém. Věřím, že je to i hlavní důvod toho, proč jsem bývala i ve vztahu často nešťastná, protože jsem nebyla spokojená sama se sebou a nemůžu od někoho čekat, že mě udělá šťastnou. Slyšela jsem o metodě RUŠ, co si o tom myslíte? Děkuji za všechny reakce
ježiš co ja bych za to dala být chvíli sama… už ani nevím co to je…dřív jsem utíkala na samotu na chalupu…2 dny tam bylo jak týdenní dovolená u moře na mou duši…srovnala jsem se tam ujasnila si priority, vyčistila hlavu… já naopak trpím depresema když jsem příliš mezi lidmi…musím brát ohledy, stále být ve střehu, odpovídat atd… mám 2 male deti a být sama je pro mě už dele nepoznaný luxus 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.12.18 22:11
@axelina
To mě mrzí, ale tvá reakce je - promiň - trochu mimo mísu (nezlob se). Je mi jasné, že hodně lidí by bylo rádo samo - jsou buď samotářské typy nebo prostě mají shon jako ty. Já se ale nebavím o odpočinku od někoho, ale o životě sama se sebou. Příjde mi to dost těžké. Možná kdybych právě měla děti, neměla bych ani tu možnost nad tím přemýšlet, protože by mé priority byly úplně nikde jinde. Ale já samotář holt nejsem…
- Citovat
- Upravit
26.12.18 22:11
@axelina hele ja dneska ve vane. Prisel pes,, přišla kocka. Prislo nejmladsi ze prostredni se boji brouka co leze po zemi v kuchyni. Uuuu království za klid aspon na tu koupel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:12
@Anonymní píše:
@axelina
To mě mrzí, ale tvá reakce je - promiň - trochu mimo mísu (nezlob se). Je mi jasné, že hodně lidí by bylo rádo samo - jsou buď samotářské typy nebo prostě mají shon jako ty. Já se ale nebavím o odpočinku od někoho, ale o životě sama se sebou. Příjde mi to dost těžké. Možná kdybych právě měla děti, neměla bych ani tu možnost nad tím přemýšlet, protože by mé priority byly úplně nikde jinde. Ale já samotář holt nejsem…
Mas se rada????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.12.18 22:13
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám možná neobvyklou otázku, a to jak se naučit být sama se sebou? Táhne mi na 30, celý život jsem s někým byla - napřed samozřejmě s rodiči, pak bydlela s chlapem. Vztah nám nevyšel, jsme v rozchodové fázi a chystám stěhování. A mám téměř úzkostné stavy „být sama“. Rodiče žijí v zahraničí, nikoho tu skoro nemám. Mám dobrou práci, VŠ, nejsem úplně blbá, pár přátel mám taky. Ale… děsí mě představa, že příjdu domů a nikdo na mě nečeká. Ten pocit toho domova, který jsme vytvářeli. Cítím se pod psa. Kolikrát jen sedím a přemýšlím co s tím a pak jsem stejně „na dně“. Prostě jsem nikdy nezažila samotu. Četla jsem tu pár diskuzí, že si někdo užívá, že konečně může dělat věci, co chce a nemusí se ohlížet na partnera, ale mě to příjde strašně depresivní.Máte někdo zkušenost jak se tomu naučit? Píšete si deník? Čtete knihy o seberozvoji? Asi zním jako uplakánek, ale jsem ráda, že jsem se z toho mohla vypsat a přiznat si tento svůj problém. Věřím, že je to i hlavní důvod toho, proč jsem bývala i ve vztahu často nešťastná, protože jsem nebyla spokojená sama se sebou a nemůžu od někoho čekat, že mě udělá šťastnou. Slyšela jsem o metodě RUŠ, co si o tom myslíte? Děkuji za všechny reakce
Tak co třeba papoušek nebo kočka? Já jsem kdysi taky chodívala do prázdného bytu a úplně jsem se těšila, jak zaklapnu po celém dni dveře a budu si dělat, co chci já. Hodně jsem četla, poslouchala hudbu, vařila, vyšívala, fotila… Teď bych takovou zašívárnu občas potřebovala. Ale mám malé dítě, tak to nejde. Našla bych si prostě nový koníček, neseděla jen doma, pozvala si kamarádky. Třeba bych si psala i ten deník nebo se začala učit jiný cizí jazyk…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:17
@Anonymní píše:
@Tarjei samozřejmě, že mám
To neni samozrejmost 
jen se ptam. Co kocku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:26
Jsem jako vy. Je mi skoro 32 a byla jsem sama max půl roku. Nejhorší půlrok v životě. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, co by bylo, kdybych byla sama. Jen hypoteticky, s manželem jsem šťastná. Já bych si pořídila kočku. Mám ráda kočky, protože jsou svým způsobem nezávislé, ale milující. Důležité je mít super práci. No a pak bych se snažila pohybovat v takových „kruzích“, kde bych měla šanci poznat toho pravého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.18 22:28
Po 7 letech jsem se rozešla s přítelem…bydlela jsem nejprve se synem u rodičů a nyní od října sama. Mám teda asi „štěstí“,že jsem se samoty a bytí sama se sebou nebála. Ale sem tam na mě ta samota dolehla a celkový můj stav spolu se synovým mě přivedl k regresní terapii a seberozvoji…citim se skvěle!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.23 11:40
Dobrý den,
narazila jsem na tuto diskuzi. Je to sice 5 let staré, ale jsem úplně ve stejné situaci jako jste byla vy. Rozešla jsem se se svým přítelem, protože mě vztah nenaplňoval, ale spíš stresoval i když jsem přítele skutečně milovala, ale něco v tom vztahu prostě chybělo. Taky jsem ve stejné situaci kdy se budu stěhovat a bude to poprvé za můj život kdy budu sama a už teď mi to přináší neskutečnou úzkost. Měla jsem v minulosti i problémy s depresí a bojím se, že to psychicky nezvládnu.
Můžu se zeptat jak jste celou situaci zvládla?
Předem děkuji za odpověd a pomoc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 20:46
V tomto ti pomůže psycholog, nikdy jsi to nedělala takže on ti pomůže určit tvoje hodnoty, rozebere proč neumíš a bojis se byt sama a naučí tě denní rutiny a určovat si cíle co chceš dosáhnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
mám možná neobvyklou otázku, a to jak se naučit být sama se sebou? Táhne mi na 30, celý život jsem s někým byla - napřed samozřejmě s rodiči, pak bydlela s chlapem. Vztah nám nevyšel, jsme v rozchodové fázi a chystám stěhování. A mám téměř úzkostné stavy „být sama“. Rodiče žijí v zahraničí, nikoho tu skoro nemám. Mám dobrou práci, VŠ, nejsem úplně blbá, pár přátel mám taky. Ale… děsí mě představa, že příjdu domů a nikdo na mě nečeká. Ten pocit toho domova, který jsme vytvářeli. Cítím se pod psa. Kolikrát jen sedím a přemýšlím co s tím a pak jsem stejně „na dně“. Prostě jsem nikdy nezažila samotu. Četla jsem tu pár diskuzí, že si někdo užívá, že konečně může dělat věci, co chce a nemusí se ohlížet na partnera, ale mě to příjde strašně depresivní.
Máte někdo zkušenost jak se tomu naučit? Píšete si deník? Čtete knihy o seberozvoji? Asi zním jako uplakánek, ale jsem ráda, že jsem se z toho mohla vypsat a přiznat si tento svůj problém. Věřím, že je to i hlavní důvod toho, proč jsem bývala i ve vztahu často nešťastná, protože jsem nebyla spokojená sama se sebou a nemůžu od někoho čekat, že mě udělá šťastnou. Slyšela jsem o metodě RUŠ, co si o tom myslíte? Děkuji za všechny reakce