Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maminko, jestli se ti něco nelíbí, tamhle jsou dveře.. Tohle bych ji řekla.. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, už jsem do pár diskuzí přispívala ohledně soužití s mou labilní matkou, která dělá peklo mně i mé dceři, pokud není vždy po jejím. “Problém” je, že bydlíme v mém bytě, matka nemá kam jít. Strašně bych chtěla, aby mi bylo jedno co s ní bude a vyhodila ji, ale prostě mi to svědomí nedovolí. Už nevím, co mám dělat, po jejím dnešním dalším hysterickém výlevu tady sedím a brečím. Vše začalo tím, že se mi nehodilo jet ráno na nákup (chtěla po mně koupit konkrétní věc, na kterou měla chuť). Odmítla jsem, že to asi necháme na zítra a skončilo to neskutečným řevem, sprostými urážkami, třískáním dveřmi… tříletá dcera mi půl hodiny probrečela strachyuž nevím, jak to řešit, jsem naprosto zoufalá a není žádná cesta, jak z toho ven. Jsme na sobě finančně závislé tak nějak provázaně, ale ona by beze mě měla větší problém (matka). Nemá smysl si s ní promluvit, když za ní přijdu klidně, že takhle to nejde, okamžitě začne řvát a posílat mě do pí.. a prostě není přístupná žádnému dialogu. Už jsem v koncích
Tak pokud ti svědomí nedovolí jí vyhodit a jste na sobě finančně závislé, tak neuděláš nic. Matka ať si jde třeba do garsonky a ty se poohlédni po lépe placené práci. V tomhle bych nežila a už vůbec v tom nenechala svoje dítě. Ale vzhledem k tomu, že už to tady píšeš poněkolikáté a je to pořád stejné, tak to asi řešení nemá.
@Anonymní píše:
Dobrý den, už jsem do pár diskuzí přispívala ohledně soužití s mou labilní matkou, která dělá peklo mně i mé dceři, pokud není vždy po jejím. “Problém” je, že bydlíme v mém bytě, matka nemá kam jít. Strašně bych chtěla, aby mi bylo jedno co s ní bude a vyhodila ji, ale prostě mi to svědomí nedovolí. Už nevím, co mám dělat, po jejím dnešním dalším hysterickém výlevu tady sedím a brečím. Vše začalo tím, že se mi nehodilo jet ráno na nákup (chtěla po mně koupit konkrétní věc, na kterou měla chuť). Odmítla jsem, že to asi necháme na zítra a skončilo to neskutečným řevem, sprostými urážkami, třískáním dveřmi… tříletá dcera mi půl hodiny probrečela strachyuž nevím, jak to řešit, jsem naprosto zoufalá a není žádná cesta, jak z toho ven. Jsme na sobě finančně závislé tak nějak provázaně, ale ona by beze mě měla větší problém (matka). Nemá smysl si s ní promluvit, když za ní přijdu klidně, že takhle to nejde, okamžitě začne řvát a posílat mě do pí.. a prostě není přístupná žádnému dialogu. Už jsem v koncích
Vysvětli mi jednu věc. Jak se to stane, že když volíš mezi štěstím tříletého vlastního dítěte a štěstím svoji maminky, tak se na svoje dítě bez výčitek vyse. reš?
@Monchichik píše:
Tak pokud ti svědomí nedovolí jí vyhodit a jste na sobě finančně závislé, tak neuděláš nic. Matka ať si jde třeba do garsonky a ty se poohlédni po lépe placené práci. V tomhle bych nežila a už vůbec v tom nenechala svoje dítě. Ale vzhledem k tomu, že už to tady píšeš poněkolikáté a je to pořád stejné, tak to asi řešení nemá.
Třeba ji hlídá, když chodí dn práce
samoživitelka s vlastním bytem a je závislá? No to zas bude pohádek, proč co nejde.
@Bubla Bůčková No je to pořád dokola…ale podle mě, když se chce, tak to vždycky nějak jde…
Na tvrdo bych ji vyhodila. Copak jsi poskok? Aby mi někdo nadával ve vlastním bytě, ještě k tomu před dcerou? Matka nematka, taky se k ni nechováš jak povl.
Já vím, že jste tu některé silné a zralé (v dobrém) ženy a vyřešily byste to raz dva. Já to prostě neumím. Strašně ráda si čtu i v jiných diskuzích, jak byste matce řekly kde jsou dveře atp. No, pokud máte normální matky, asi by to na ně zabralo. Jenže ta moje by začala řvát ať táhnu já, že jí nikdo vyhazovat nebude (má tu trvalý pobyt a ví, že jí odtud nikdo nedostane). Je mi strašně líto dcery, že v tom žije, matka sice “pohlídá”, ale je to hlídání stylem že já musím s nimi být v jedné místnosti a sloužím jako podej přines, zatímco ona si hraje s dcerou.
@Anonymní píše:
Já vím, že jste tu některé silné a zralé (v dobrém) ženy a vyřešily byste to raz dva. Já to prostě neumím. Strašně ráda si čtu i v jiných diskuzích, jak byste matce řekly kde jsou dveře atp. No, pokud máte normální matky, asi by to na ně zabralo. Jenže ta moje by začala řvát ať táhnu já, že jí nikdo vyhazovat nebude (má tu trvalý pobyt a ví, že jí odtud nikdo nedostane). Je mi strašně líto dcery, že v tom žije, matka sice “pohlídá”, ale je to hlídání stylem že já musím s nimi být v jedné místnosti a sloužím jako podej přines, zatímco ona si hraje s dcerou.
Tak se odstehuj ty, jednoduchý
@mackA159 to se nabízí, že. Asi to tak skončí, ale dokud dcera není ve školce tak to nezvládneme. Na koupi dalšího bytu nemám peníze a platit někde tržní nájem taky nedám..
Já v tom vidím dva problémy, city a peníze. I kdyby jsi zpracovala city, což lze, tak není vůbec jednoduché někoho vystěhovat. Je to problém i bez citů, kdy lidi koupí nemovitost, ale bývalý majitel se rozhodne dělat problémy, tak se to může pěkně táhnout přes soudy.
@Anonymní píše:
@mackA159 to se nabízí, že. Asi to tak skončí, ale dokud dcera není ve školce tak to nezvládneme. Na koupi dalšího bytu nemám peníze a platit někde tržní nájem taky nedám..
Tak tenhle prodej, ať si ji vystěhuje někdo jiný. ![]()
@Anonymní píše:
Já vím, že jste tu některé silné a zralé (v dobrém) ženy a vyřešily byste to raz dva. Já to prostě neumím. Strašně ráda si čtu i v jiných diskuzích, jak byste matce řekly kde jsou dveře atp. No, pokud máte normální matky, asi by to na ně zabralo. Jenže ta moje by začala řvát ať táhnu já, že jí nikdo vyhazovat nebude (má tu trvalý pobyt a ví, že jí odtud nikdo nedostane). Je mi strašně líto dcery, že v tom žije, matka sice “pohlídá”, ale je to hlídání stylem že já musím s nimi být v jedné místnosti a sloužím jako podej přines, zatímco ona si hraje s dcerou.
Tak mluvila jsi o financích, tak jak to teda je? Odstěhovala bych se první krok do pronájmu a byt prodala. Trvale bydliště nic neznamená.
@brisco vystihla jsi to přesně
@Bubla Bůčková co konkrétně myslíš jak je?
Napíšu to narovinu. Nejsem milionářka a byt mi nespadl z nebe, takže ho samozřejmě splácím. Matka mi neplatí hypotéku, ale podílí se na chodu domácnosti. Možná i více než polovinou. Prodat i s hypotékou by asi šlo, ale moc se mi do toho nechce, tp je asi jasné. Upřímně, opravdu byste to některá podnikla, jen abyste se zbavily matky?
Dobrý den, už jsem do pár diskuzí přispívala ohledně soužití s mou labilní matkou, která dělá peklo mně i mé dceři, pokud není vždy po jejím. “Problém” je, že bydlíme v mém bytě, matka nemá kam jít. Strašně bych chtěla, aby mi bylo jedno co s ní bude a vyhodila ji, ale prostě mi to svědomí nedovolí. Už nevím, co mám dělat, po jejím dnešním dalším hysterickém výlevu tady sedím a brečím. Vše začalo tím, že se mi nehodilo jet ráno na nákup (chtěla po mně koupit konkrétní věc, na kterou měla chuť). Odmítla jsem, že to asi necháme na zítra a skončilo to neskutečným řevem, sprostými urážkami, třískáním dveřmi… tříletá dcera mi půl hodiny probrečela strachy
už nevím, jak to řešit, jsem naprosto zoufalá a není žádná cesta, jak z toho ven. Jsme na sobě finančně závislé tak nějak provázaně, ale ona by beze mě měla větší problém (matka). Nemá smysl si s ní promluvit, když za ní přijdu klidně, že takhle to nejde, okamžitě začne řvát a posílat mě do pí.. a prostě není přístupná žádnému dialogu. Už jsem v koncích