Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se odstřihnout od rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.1.22 09:18
- Citovat
- Upravit
1.1.22 09:22
Podívej se, někdy to skřípe. Udělali pár bot, moje tchýně je taky udělala, dokonce horší, než popisuješ, ale nikdy mne nenapadlo jí úplně odstřihnout. Děti prarodiče potřebují a vůbec tyhle vaše spory nepochopí.
Ano, mám na tchýni alergii, kontakt už dávno s ní nevyhledávám, má takovou povahu, že i děti jí berou s rezervou, ale pořád je to jejich babička, matka jejich otce. Ano, stalo se, že jsem párkrát spolu nemluvili a vždycky přišla ona, jakoby se nechumelilo. Ze začátku jsem to brala tak, že musím vztahy napravovat, něco vysvětlovat, udržovat hezké. Nemohla jsem uvěřit, že by byl prostě někdo tak nemožný bez příčiny. Ukázalo se, že je to možné, že někdo má prostě nemožnou povahu. Po rozvodu jsem si řekla, že si nebudu vzhledem k tchýni dělat násilí a nedělám. Ona si zase vzhledem k tomu, že se se svým synem nesnese, dává velký pozor, jak se chová ke mně. Vídáme se málo (letos fakt skoro vůbec), hlavně proto, že starší děti už jsou velké a zajdou za ní sami.
Prostě se smiřte s tím, že lepší už to nebude. A kontakty nechte jen na ty svátky a narozeniny. Uleví se vám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 09:29
@Anonymní píše:
Překvapuje mě kolika holkám tady přijde v pohodě vidět se párkrát do roka. Já nevím, prostě tohle podle mě není funkční rodina.
Tohle je tvůj pohled na věc a tvůj názor. Nikoli jediná univerzální pravda pro všechny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 09:46
Jenže to je ten problém. Jak se s tím smířit. Já to asi nějak zvládnu. Přece jen to jsou pro mě „cizí“ lidi, i když mě to taky mrzí. Ale manžela to jsou rodiče a on je ještě zrovna taková citlivá povaha. Jeho to fakt trápí a mě zase trápí, když ho takhle vidím. Když vidím, že se snaží vypadat v pohodě, ale vnitřně ho to hrozně žere. Jak se má teď smířit, že se s nima uvidí párkrát do roka a že na něj kašlou. S tím se snad ani smířit nejde. Navíc byl tolik let zvyklej na nějaký normální vztahy a teď tohle. Samozřejmě tady nepíšu všechno, bylo by to hrozně na dlouho. Já ten vztah vždycky chtěla udržet i kvůli dětem, ale o ni o ně stejně nemají zájem. Navíc děti jsou ještě malé a tím jak je skoro nevidí, tak je moc neznají, takže se k nim pak nijak extra nemají.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 10:02
@Cenarius píše:
@hospodki tak tady člověk nenapíše PROC upřednostňují druhého, že se třeba choval jak idiot nebo ten druhej víc pomáhá atd.
Taky mě to vždycky napadne 
. U nás taky jeden sourozenec věčně pyskuje, že jsem protěžovaná, rodiče mi cpou horem dolem, jsem mazánek atd. Že jim nakupuju, vozím je k lékařům, pomáhám s domem i na zahradě, že místo toho, aby on jim dojel do lékárny, i když bydlí vedle, tak tam jede manžel na otočku čtyřicet kilometrů, to jaksi nevidí. K tomu cpaní horem dolem, to bylo jedno starý auto na dojetí, aby k nim měla před dvaceti lety čím jezdit. Nikdy ty vztahy nejsou černobílý, vždycky je potřeba hledat, co je shnilého ve státě Dánském.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 10:02
@Cenarius píše:
Takže prostě máte jinou potřebu kontaktu než oni, to je celé. Vy chcete často, jinak všechno ostatní znamená nezájem. Jim stačí párkrát do roka vás vidět, dát sem tam nějakej dárek a váš přístup je nadměrné obtěžování. A vy to chcete řešit extrémem, že je radši úplně odstrihnete.je jasný, že pak jsou nasrani, když jednáte jak malý děcka (buď bude po mým nebo nic!)
K řešení těchto situací se využívá tzv. KOMPROMIS, když každá strana trochu ustoupí ze svých požadavků na úkor druhé strany. Domluvte se na trochu častějších návštěvách a je to. Počet, který je nebude otravovat a vám přijde dostatečný k projevení zájmu.
A k dárku… Jen ocas očekává za darování darů nějakou zpětnou reakci. Dáváš dárek, aby jsi jim udělala radost ne? Ne že čekáš za to dar nebo cokoliv nazpět.
Jen peknej nevychovanec neumi podekovat za darek, ktery dostal. Musela bych se stydet sama pred sebou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 10:08
@Anonymní píše:
Jenže to je ten problém. Jak se s tím smířit. Já to asi nějak zvládnu. Přece jen to jsou pro mě „cizí“ lidi, i když mě to taky mrzí. Ale manžela to jsou rodiče a on je ještě zrovna taková citlivá povaha. Jeho to fakt trápí a mě zase trápí, když ho takhle vidím. Když vidím, že se snaží vypadat v pohodě, ale vnitřně ho to hrozně žere. Jak se má teď smířit, že se s nima uvidí párkrát do roka a že na něj kašlou. S tím se snad ani smířit nejde. Navíc byl tolik let zvyklej na nějaký normální vztahy a teď tohle. Samozřejmě tady nepíšu všechno, bylo by to hrozně na dlouho. Já ten vztah vždycky chtěla udržet i kvůli dětem, ale o ni o ně stejně nemají zájem. Navíc děti jsou ještě malé a tím jak je skoro nevidí, tak je moc neznají, takže se k nim pak nijak extra nemají.
A myslíš, že se to vyřeší tím, že je úplně odstřihnete? To těžko. Možná je na vině tchán a tchyni to mrzí, tak se snaží aspoň na Vánoce. Chápu, že to tvého manžela mrzí, ale bohužel to tak je ve spoustě rodin. Vztahy se můžou udržovat i na chladnější a společenské úrovni. Kromě toho, když se odstřihnete, tak vás jednou můžou vydědit, to asi nechceš, když tě mrzel i ten pozemek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 10:13
@Ananas123456 píše:
Jen peknej nevychovanec neumi podekovat za darek, ktery dostal. Musela bych se stydet sama pred sebou
Ano, ale to je věc obdarovaného jak se zachová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 10:14
Já sem měla takový problém se svými rodiči. Pořád sem poslouchala jak moje dítě dělá tuto a tuto, že je malá taková a maková a když byla nějaká rozepre mezi dětmi, tak se automaticky křičelo na moji dceru i když ona nebyla strůjcem, určitě nebyla svatá, ale ne vždy za to mohla (bylo to období kdy moji malé bylo 2 a půl, ségry holkám 5 a druhé 2, takže se pořád hadaly o hračky). Třeba ségry starší placla moji a nikdo nic neřekl, a když moje placla její starší, tak hned přišla babička a dala ji přes ruce, prostě dvojí metr. Tak sem se prostě zeptala proč jedne dá přes ruce a druhé ne a neměla moc odpověď no…
Já sem se ale už naštvala a přestala sem vyhledávat kontakt s nima. Prostě sem si řekla že budu žít svůj život v pohodě, ale stejně mě to hrozně zralo, není to jednoduchý. Až časem sem to nějak vstrebala. Nebylo to teda tak, že bych se s nima nebavila, ale prostě jsme se vidali minimálně, fakt jen když sem chtěla. Neozivala sem se jim první, ale když volali tak sem to teda vždycky vzala a když sem na ně prostě neměla náladu, tak sem řekla že se mi to nehodí.
Napětí ve mě bylo asi 8 měsíců než sem si to v sobě srovnala a teď je to celkem v pohodě, ale už se nevidame tolik co dřív a musím říct že mi to tak vyhovuje a hlavně když se vidíme tak už se cejtim normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 10:15
@Anonymní píše:
Jenže to je ten problém. Jak se s tím smířit. Já to asi nějak zvládnu. Přece jen to jsou pro mě „cizí“ lidi, i když mě to taky mrzí. Ale manžela to jsou rodiče a on je ještě zrovna taková citlivá povaha. Jeho to fakt trápí a mě zase trápí, když ho takhle vidím. Když vidím, že se snaží vypadat v pohodě, ale vnitřně ho to hrozně žere. Jak se má teď smířit, že se s nima uvidí párkrát do roka a že na něj kašlou. S tím se snad ani smířit nejde. Navíc byl tolik let zvyklej na nějaký normální vztahy a teď tohle. Samozřejmě tady nepíšu všechno, bylo by to hrozně na dlouho. Já ten vztah vždycky chtěla udržet i kvůli dětem, ale o ni o ně stejně nemají zájem. Navíc děti jsou ještě malé a tím jak je skoro nevidí, tak je moc neznají, takže se k nim pak nijak extra nemají.
Takže když manžel jim zavolá, že dojede, tak jej pošlou do háje, že nemá jezdit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vesmírná drůbež
1.1.22 10:20
Celé to nechápu, nedostatek kontaktu a vřelého přijetí hodláš řešit totálním přerušením veškerých kontaktů?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 10:27
Před 12 lety jsem se zachovala podobně, jen s tím rozdílem, že se jednalo o moje rodiče. Ten vztah byl natolik toxický, že ovlivňoval moje děti a mně se vracely hrůzy z dětství…neměla jsem ho normální.
Jak píšeš, i můj sourozenec byl protěžován a co hůř, kupovali si ho.
Udělala jsem to tak, že jsem mámě zavolala a řekla jí, že jediné čeho dosáhnou bude, že neuvidí děti. A tak se odstřihli, nikdy už jsem s nimi nemluvila a když jsem chtěla smír, 3× odmítli. Mámu jsem teda párkrát viděla, ale jen na chvilku.
Otec na podzim zemřel, věděla jsem že umírá, ale jen omylem a celou dobu jsem se trápila tím, že k němu nesmím. Zakázali mi i přístup na pohřeb a přístup k mámě. Vydědil mě i moje děti.
I takhle může dopadnout nevinná rozepře, kdy mně se sice strašně ulevilo, když nás přestali šikanovat, ale s odstupem let bych byla ráda, kdyby se nějaké ty vztahy minimální udržovaly.
Rodinu si nevybereš, ale s asertivním přístupem se to dá zvládnout.
Mě netrápí ty peníze, co už nikdy neuvidím, ale pořád mám před očima to jak umírá (tajně mi dávali info z nemocnice) a já se s ním nemůžu usmířit. Přece jen to byl člověk, co mi dal život a i když stál lidsky za prd, měli jsme to urovnat. Budu s tím muset žít, ale všem co si na rodinu stěžují radím podobnou radikální blbost nedělat.
Jednou vás to dožene…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 10:45
Holky, nechci se tady nijak obhajovat, ale opravdu si myslím, že chyba není na našem přijímači. Je to s nima opravdu těžký. Celkově to pro mě jsou dost sobecký a neempatický lidi, ale každej je nějakej a snažili jsme se je brát jaký jsou.
Opravdu, i když manžel zavolá, že by přišel nebo ať přijdou oni, tak kolikrát řekli, že nemají čas. Pokud se to teda nedomlouvalo tejden dopředu a nejednalo se třeba o oslavu narozenin. S jeho tátou není vůbec řeč a s mámou to začíná být podobně. Snažili jsme se, aby si právě třeba vybudovali vztahy i s našimi dětmi. Několikrát jsme je zvali na výlet, ale stejně z toho nic nebylo. Oni nám nenabídli nikdy nic. Přitom s bratrovými dětmi jezdí. Podotýkám, že už jsou v důchodu, ale mají čas asi jen na to co chtějí.
Díky za komentář MíšasBarča. Asi to je podobné u nás. Mně se je taky nechce úplně odstřihávat, ale manžel je už z toho tak frustrovanej, že chce buď všechno nebo nic. Podle mě on pořád čeká, že jim něco dojde a začnou se chovat normálně, ale takhle to nejspíš nefunguje. Podle mě se spíš zase urazí nebo to stejně nepochopí. Ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. Asi se fakt bude muset s tím nějak smířit a snad časem si to přestane tak brát. Hlavně, jestli se někdy vůbec dočkáme, že zavolají, když teda zrovna náhodu nebudou něco potřebovat.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 10:51
@Anonymní píše:
Před 12 lety jsem se zachovala podobně, jen s tím rozdílem, že se jednalo o moje rodiče. Ten vztah byl natolik toxický, že ovlivňoval moje děti a mně se vracely hrůzy z dětství…neměla jsem ho normální.Jak píšeš, i můj sourozenec byl protěžován a co hůř, kupovali si ho.
Udělala jsem to tak, že jsem mámě zavolala a řekla jí, že jediné čeho dosáhnou bude, že neuvidí děti. A tak se odstřihli, nikdy už jsem s nimi nemluvila a když jsem chtěla smír, 3× odmítli. Mámu jsem teda párkrát viděla, ale jen na chvilku.Otec na podzim zemřel, věděla jsem že umírá, ale jen omylem a celou dobu jsem se trápila tím, že k němu nesmím. Zakázali mi i přístup na pohřeb a přístup k mámě. Vydědil mě i moje děti.
I takhle může dopadnout nevinná rozepře, kdy mně se sice strašně ulevilo, když nás přestali šikanovat, ale s odstupem let bych byla ráda, kdyby se nějaké ty vztahy minimální udržovaly.
Rodinu si nevybereš, ale s asertivním přístupem se to dá zvládnout.
Jednou vás to dožene…
Mě netrápí ty peníze, co už nikdy neuvidím, ale pořád mám před očima to jak umírá (tajně mi dávali info z nemocnice) a já se s ním nemůžu usmířit. Přece jen to byl člověk, co mi dal život a i když stál lidsky za prd, měli jsme to urovnat. Budu s tím muset žít, ale všem co si na rodinu stěžují radím podobnou radikální blbost nedělat.
Sice nemám uplnou představu, v čem ta šikana spočívala, ale buď ráda, že jste to tak udělali. Taky vás mohli pomlouvat před dětma nebo tak něco. Myslím, že si to nemusíš vyčítat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 10:51
@Anonymní píše:
Před 12 lety jsem se zachovala podobně, jen s tím rozdílem, že se jednalo o moje rodiče. Ten vztah byl natolik toxický, že ovlivňoval moje děti a mně se vracely hrůzy z dětství…neměla jsem ho normální.Jak píšeš, i můj sourozenec byl protěžován a co hůř, kupovali si ho.
Udělala jsem to tak, že jsem mámě zavolala a řekla jí, že jediné čeho dosáhnou bude, že neuvidí děti. A tak se odstřihli, nikdy už jsem s nimi nemluvila a když jsem chtěla smír, 3× odmítli. Mámu jsem teda párkrát viděla, ale jen na chvilku.Otec na podzim zemřel, věděla jsem že umírá, ale jen omylem a celou dobu jsem se trápila tím, že k němu nesmím. Zakázali mi i přístup na pohřeb a přístup k mámě. Vydědil mě i moje děti.
I takhle může dopadnout nevinná rozepře, kdy mně se sice strašně ulevilo, když nás přestali šikanovat, ale s odstupem let bych byla ráda, kdyby se nějaké ty vztahy minimální udržovaly.
Rodinu si nevybereš, ale s asertivním přístupem se to dá zvládnout.
Jednou vás to dožene…
Mě netrápí ty peníze, co už nikdy neuvidím, ale pořád mám před očima to jak umírá (tajně mi dávali info z nemocnice) a já se s ním nemůžu usmířit. Přece jen to byl člověk, co mi dal život a i když stál lidsky za prd, měli jsme to urovnat. Budu s tím muset žít, ale všem co si na rodinu stěžují radím podobnou radikální blbost nedělat.
To je smutný, ale tak tam evidentně byla chyba taky na té druhé straně ne? Pokud jsi se chtěla usmířit a oni tě odmítli, tak si nemáš co vyčítat. A to, že tě pak nepustili ani k umírajícímu otci je docela hnusný. Pokud by mu to teda nepřitížilo a sám se s tebou nechtěl vidět. Ale myslím, že kde je vůle, že je vždycky možnost nějakého opětovného smíření a fungování rodiny, ale vždycky musí chtít a projevit nějakou snahu obě strany. Ale díky za příspěvek, je to taky zkušenost. Samozřejmě bych nechtěla, aby to takhle dopadlo, ale je to složitý no.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré ráno holky,
tak s tím pozemkem jsem nakonec ráda, že nám ho nedali. Já tomu nebyla nikdy nějak nakloněná právě kvůli tomu, že ty vztahy už nebyly ideální, ale manžel v tom viděl úsporu peněz. Spíš nás štve ta forma. Mohli říct rovnou ne a ne to slibovat. Vypadá to, že ve skutečnosti nám ho stejně nikdy dát nechtěli. Ale ty problémy vznikly už před řešením nějakého pozemku. Manžel se určitě nechová jako idiot, ani není žádnej hajzl. Spíš naopak. Manžel měl vztahy s nima dřív celkem dobrý. I když otec vždycky upřednostňoval už od dětství víc bratra. Ale s mámou to bylo fajn. Bohužel ani s bratrem nemají žádné extra vztahy.
Pak to všechno začalo narozením prvního vnoučete od bratra. Najednou nás oni pomalu odstřihli. Když se pak narodily děti nám, tak už to pro ně nebylo zajímavý. Od tý doby se to vlastně táhne s horšími a lepšími obdobími. Manžel vždycky dřív hodně pomáhal, mnohem víc než bratr. Až mi přijde, že ho trochu využívali. Teď jim logicky pomáhá víc on, ale oni nám stejně neřeknou, když jsme málo v kontaktu. Ale zase rodiče jim taky pomáhájí a nám ne. A ještě podotknu, že to zatím rozhodně nejsou žádný nemohoucí starci
S těma dárkama mi přijde jen slušnost poděkovat. Mysleli jsme, že budou mít třeba radost. Navíc když se tváří, jak je to mrzí a chtěli by to dát dohromady, tak by mi to přišlo jako vstřícné gesto a snažila bych se to nějak rozvíjet. Takhle to všechno vypadá jen jako hromada keců.
Překvapuje mě kolika holkám tady přijde v pohodě vidět se párkrát do roka. Já nevím, prostě tohle podle mě není funkční rodina. Pokud k tomu ty lidi nemají nějaká vážný důvody, ale zase jsou třeba v kontaktu aspoň přes telefon nebo tak. Bydlíme všichni ve stejném malém městě a docela to člověka mrzí, když je pak potkáváme s bratrovými dětmi nebo když nám dřív vyprávěli o jeho rodině, o který věděli každej prd a o nás nic a ani je to nezajímá. Manžel se prostě nedokáže nad to jen tak povznýst a hrozně ho to štve a mrzí. My jsme jim nikdy nic neudělali a chovali jsme se k nim vždycky slušně. Podle mě i líp než bratr s manželkou než měli děti. Nechápu co se tak změnilo. Nevím, asi to nemá žádný dobrý řešení.