Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj zakladatelko,
Moc dobře vím, jak ti je. Prožíváš těžké období. Člověk se cítí sám, jako Robinson na pustém ostrově. Aspoň já to tak měla. Vím, že je těžké, najít něco, co ti foukne vítr do plachet. Každý jsme jinačí a každý tu bolest překonáváme jinak. Já v tom nejhorším období po rozchodu, poslechla „bezvadnou radu“ a šla jsem ven. Tam jsem viděla samé zamilované páry, vodíc se za ruku, líbajíc se atd. Udělalo se mi opravdu hodně nevolno a musela jsem se fofrem vrátit domů, protože jsem ten pohled nesnesla, protože mi to bylo vše líto, brečela jsem jako malé dítě a taky tady tímto jsem se vrátila v té bolesti zase o kus zpátky. Co ti chci tímto říci: dělej to, co je ti příjemné!!! Co tobě vyhovuje. Aby tobě bylo dobře, hlavně tobě!!! Když je ti dobře doma - buď doma. Když ti bude dobře na lavičce v parku - buď tam!!! Ale hlavně nedělej to, co se ti nelíbí!!! Nenechej se prostě do ničeho strkat, co ti nevyhovuje, co je ti nepříjemné. To určitě vycítíš sama. Ono až to vše přebolí, až zase získáš svoji rovnováhu zpátky, a to získáš, protože na toto je lék jenom a pouze čas, bude to dobré a potom chytneš ten vítr a najdeš si třeba koníčky, začneš něco dělat a začneš potom zase normálně fungovat, protože už budeš mít zase ten vítr zpátky v plachtách.
Držím ti palečky!!! Drž se!!!
@Anonymní píše:
Ahoj.Jak jste se prenesli pres rozchod, kdyz jde o dlouholety vztah? Uz jsem z nejhorsiho venku, je to par mesicu, ale spis jde o tu zmenu.Jste spolu nekolik let prakticky denne, a najednou ho uz nikdy neuvidite.Jak si na to zvyknout? Me zivot stale prijde takovy o nicem, smutny a proste jen prezivam.
Já v pohodě..ale vztah už dlouho nefungoval, spíš jsem cítila klid, že do mně nebude nikdo vartovat a můžu si vše dělat po svem
@Venetia píše:
Já v pohodě..ale vztah už dlouho nefungoval, spíš jsem cítila klid, že do mně nebude nikdo vartovat a můžu si vše dělat po svem
Ano, i to tak lze. Ale jestli v tom rozchodu byla křivda, tak se vše překonává mnohem hůř. Já to třeba tak měla. I když jsem nebyla já ten viník, tak i přesto to bolelo. I když na jedné straně to byla úleva toho klidu, ale na straně druhé mne právě hodně srážela ta samota a opuštěnost. Ale tímto neříkám, že nemáš pravdu - máš. Každý to máme prostě jinačí, ty „vstupní data“. ![]()
@Kkukačka píše:
Ano, i to tak lze. Ale jestli v tom rozchodu byla křivda, tak se vše překonává mnohem hůř. Já to třeba tak měla. I když jsem nebyla já ten viník, tak i přesto to bolelo. I když na jedné straně to byla úleva toho klidu, ale na straně druhé mne právě hodně srážela ta samota a opuštěnost. Ale tímto neříkám, že nemáš pravdu - máš. Každý to máme prostě jinačí, ty „vstupní data“.
Jasně, to chápu..nás vztah uz byl oboustranně pryč. Pak jsem si taky prošla vztahy, které končily rozchodem..takže vím jaké to je
@Venetia píše:
Jasně, to chápu..nás vztah uz byl oboustranně pryč. Pak jsem si taky prošla vztahy, které končily rozchodem..takže vím jaké to je
Však já ti dávám za pravdu a nepřu se. Ono opravdu záleží na tom, co se stalo a jak vše fungovalo, nefungovalo atd. A jestli je tam prostě ta křivda, tak je to potom vše o dost horší, bolestivější a „léčba“ delší a složitější. ![]()
@Kkukačka píše:
Však já ti dávám za pravdu a nepřu se. Ono opravdu záleží na tom, co se stalo a jak vše fungovalo, nefungovalo atd. A jestli je tam prostě ta křivda, tak je to potom vše o dost horší, bolestivější a „léčba“ delší a složitější.
jiste, proto pisu, ze jsem si to prozila taky a vicekrat..akorat se to neda asi povazovat za dlouhodoby vztah spis sance na neco noveho, co nevyslo
@Kkukačka píše:
Však já ti dávám za pravdu a nepřu se. Ono opravdu záleží na tom, co se stalo a jak vše fungovalo, nefungovalo atd. A jestli je tam prostě ta křivda, tak je to potom vše o dost horší, bolestivější a „léčba“ delší a složitější.
Je tam krivda a ja si blahove myslela, ze diky tomu to bude snazsi, ale neni. Jinak do niceho se nenutim.Mam treba chut jit sama ven na prochazku tak jdu nebo si cist nebo cokoli. A presne jak jsi psala, videt ty zamilovane a treba i vzpominky na urcita mista, je to zlo. Nechci ze sebe delat chudinku.Ano dejou se horsi veci a rozchodem si prosel kazdy, ale bohuzel ted nejsem ta silna bytost, jakou bych chtela byt. Verim, ze cas opravdu vse vyleci, ale uz aby to bylo.
@Venetia píše:
jiste, proto pisu, ze jsem si to prozila taky a vicekrat..akorat se to neda asi povazovat za dlouhodoby vztah spis sance na neco noveho, co nevyslo
Jak řekl klasik: vše zlé je k něčemu dobré, a když se něco skončí, něco jiného začíná. A bude to lepší a krásnější!! ![]()
@Kkukačka píše:
Jak řekl klasik: vše zlé je k něčemu dobré, a když se něco skončí, něco jiného začíná. A bude to lepší a krásnější!!
no, jen aby
@Anonymní píše:
Je tam krivda a ja si blahove myslela, ze diky tomu to bude snazsi, ale neni. Jinak do niceho se nenutim.Mam treba chut jit sama ven na prochazku tak jdu nebo si cist nebo cokoli. A presne jak jsi psala, videt ty zamilovane a treba i vzpominky na urcita mista, je to zlo. Nechci ze sebe delat chudinku.Ano dejou se horsi veci a rozchodem si prosel kazdy, ale bohuzel ted nejsem ta silna bytost, jakou bych chtela byt. Verim, ze cas opravdu vse vyleci, ale uz aby to bylo.
Ahoj, zakladatelko,
Nejsi žádná chudinka!!! Rozchod je šok, rozchod je prostě paralýza. Pro někoho větší a pro někoho menší. Ale je!! Každý jsme jinačí, každý věci snáší jinak, překonává jinak atd. někdo se jde v klidu bavit, někdo je zalezlý doma, někdo s kamarádkou atd. Já třeba opravdu ze začátku nevystrčila nos z domu!!! Protože když jsem to udělala, špatně jsem dopadla!!! Vůbec o sobě nepochybuj - tvoje reakce na tu situaci je prosttě normální. Až se z toho časem sebereš, bude určitě lépe, i když si to teďka určitě nemyslíš. Ale bude určitě líp. Potom začneš normálně fungovat, vrátíš se prostě do normálu a život půjde dál. Já vím, že se ti teď to zdá jako totální sci-fi, ale věř mi - taky jsem si prožila rozchody. Bohužel, díky té křivdě to bude vše horší, složitější a vracení se do normálu delší. Každý den, každá hodina, každá minuta, každá sekunda hraje jen a jen pro tebe a jdeš k tomu lepšímu!!!
Nemá teď smysl, říkat co jsi udělala špatně, co dobře atd. Na to se vykašli. Mysli na sebe, koukej dopředu. Až se z toho dostaneš, pak se teprve začni ohlížet na to, co bylo špatně, co bylo dobře. Ale teď jsi pod tlakem emocí a nemáš „střízlivý“ úsudek, protože jsi prostě rozbolavělá, zraněná. (snad mi rozumíš)
@Anonymní píše:
Zakladatelka:
Dekuju ti a mas pravdu.Je to zatim nejvetsi bolest, kterou jsem zazila.Je pro me tezko uveritelne, ze to zase nekdy bude jako predtim a ze jeste nekdy budu stastna.Diky tomu rozchodu jsem ztratila veskery iluze.Jsem hrozne negativni a neverim, ze jeste nekdo muze vubec druheho doopravdy milovat.Vim,ze je to nesmysl, ze takovych lidi je spousty, ale diky tehle zkusenosti a tomu, jak muze byt nekdo takhle chladny a bezcitny(i kdyz tvrdil, ze miluje),se mi tomu tezko veri.Je to jako by vam nekdo urval neco vevnitr a misto toho je tam prazdno. Snazim se na to nemyslet, ale presne jak tu psal nekdo vyse, kdyz uz myslim, ze jsem z toho venku, prijde neco, co me srazi jeste niz.Tak se ani z tech uspechu neraduju, protoze vim, ze zase neco prijde a me ten usmev na tvari hned zmizi.
Chápu tvé pocity naprosto. Jen ti zkusím popsat k čemu jsem došla. Já úplně přehodnotila postoj k lásce. Pokud jsi opravdu milovala, tak ti řeknu upřímně, že to prázdné místo tam bude a záleží na tobě jak ho zaplníš. Časem až se vyléčíš, tak ho můžeš opět zaplnit dalším člověkem a bude zase na prvním místě. Já toto, ale už nechci. Nejcennější osobou, chci být pro sebe já sama. Z této pozice jsou pak vztahy mnohem přirozenější a hlubší, protože takoví lidé vstupují do vztahu primárně proto, že chtějí lásku rozdávat a na základě toho se jim to jako bumerang vrací a mohou bez okolků upřímně lásku přijímat a zbaví se těch pochybností, závislostí na druhém, které vztahy dlouhodobě ničí. Musíš si uvědomit, že jsi jako člověk jedinečná a lásky hodna. To co se ti stalo nijak tvou hodnotu nesnižuje. Já jsem se v tom největším zoufalství na sebe naučila dívat s nadhledem. Když jsem sama sebe začala vnímat a pozorovat svoje nitro, bylo mi ho neskutečně líto. Bylo to jako pozorovat nemluvně, které někdo odhodil do popelnice, čeká až ho někdo vyloví, zahrne ho láskou a postará se o něj. I kdyby to někdo udělal, tak se po tomto zážitku už nikdy nezbaví těch obav, že se to stane znovu a tyto strachy ho tam můžou dostat znovu. Já se v té „popelnici“ snažila vyrůst, postupně jsem se zbavovala veškerého „odpadu“ a na konec z ní vylezla sama. Pokud to správně uchopíš, tak ti tahle hrozná událost dá sílu a sebejistotu, že když si zvládla tohle, zvládneš si poradit se vším. (Možná je to až moc spirituální a nedává to smysl takhle zprostředkovaně).
Jinak tu někdo psal, že nemohl chodit ven protože ho točily ostatní páry, tak jsem to měla zrovna tak. Rozhodily mě tak banální věci, jako např. nákup pomerančů. Také mi přišlo, že snad všechny dobré songy jsou o rozchodech a sesypávala jsem u nich. Slunečný brýle byly mým nejlepším přítelem, abych zakryla věčně ubulené oči.
Držím ti moc palečky ať se s tímto těžkým obdobím vyrovnáš brzy…myslím na tebe. ![]()
@Anonymní píše:
@sakulekJinak tu někdo psal, že nemohl chodit ven protože ho točily ostatní páry, tak jsem to měla zrovna tak. Rozhodily mě tak banální věci, jako např. nákup pomerančů. Také mi přišlo, že snad všechny dobré songy jsou o rozchodech a sesypávala jsem u nich. Slunečný brýle byly mým nejlepším přítelem, abych zakryla věčně ubulené oči.
to jsem byla já. A ty páry mne netočily, ale nezvládala jsem to v tom smyslu, že já byla sama jako kůl v plotě a připadalo mi, že jsem já ta opuštěná a každej někoho má, jenom já ne. Proto jsem byla raději zalezlá doma, než jsem se z toho trošku dostala a mohla jsem začít chodit aspoň trošku mezi lidi aniž bych bůlila pořád jako krokodýl. Brýle jsem taky hodně nosila ze stejných důvodů jako ty.
Při pohledu zpět mi rozchody velmi pomohly. Zjistil jsem, že co jsem považoval za lásku, byl i zvyk, závislost a přivlastňování si. Ta hluboká bolest mne nutila jít do sebe, reagovat a posunout se. Bolest je skvělá učitelka.
Můj recept na rozchod je obrátit se k sobě a k bohu nebo k vyššímu v člověku. Po rozchodu náhle není kam dávat lásku, člověk cítí krvácející prázdno. Takže jsem hodně cvičil, meditoval. Zjistil jsem, že toho druhého mohu milovat úplně stejně, možná ještě lépe, i když nejsme spolu. Takže jsem dokola dělal usmiřovací rituály psychické (dnes bych doporučil třeba Ho´oponopono). No a meditační cvičení, při který člověk vysílá bezpodmínečnou lásku. Zpočátku sobě a tomu člověku, se kterým se rozešel, dokud ho tam mysl zavádí. Postupně se mi dařilo ten cit povyšovat, dělat ho univerzálnějším, takže ten se kterým jsem se rozešel se při mých cvičeních stával branou k tomu, abych cítil lásku ke všemu živému. V těch chvílích, jsem se cítil plně šťastný, nic mi nechybělo. Dva lidé se v životě potkají, rozejdou, ale stále jsou spojeni. Takže vlastní není proč až tak truchlit.
Jako mnoho jiných věcí, i vztahy jsou pomíjivé. Není možné na nich stavět svůj život, osobnost, ani své štěstí. Ale jsou nádherné a vyplatí se, si je užít. A to jde, ať už zrovna jste spolu, ať je tisíc kilometrů daleko nebo i když je po smrti. Ten vztah tam stále je, není důvod zahazovat něco, co je pro člověka drahocenné. Jen je to třeba oprostit od závislostí, touhy, bolestí, zranění… nakonec zbude klidné, všeobjímající štěstí a láska.
Píšu sem i normálnější věci a nechci vypadat vyloženě podivně.
Proto anonym.
Zakladatelka
Dekuji vsem za komentare.Chci na sobe v tomhle smyslu zapracovat. Nechci aby mi zase nekdo na prvnim miste, tam mam byt ja.Muzu ale rict, ze je to po tech letech hrozne slozite a jde to velmi pomalu. Doufam, ze se mi to podari.
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Dekuji vsem za komentare.Chci na sobe v tomhle smyslu zapracovat. Nechci aby mi zase nekdo na prvnim miste, tam mam byt ja.Muzu ale rict, ze je to po tech letech hrozne slozite a jde to velmi pomalu. Doufam, ze se mi to podari.
Není to jednoduché, to ano, ale určitě to zvládneš!! ![]()