Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se přestat vídat s ex?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Meredithx
15.11.19 22:43
Najdisi práci, tak si najdeš nějaké kamarádky, začneš žít normálním životem, můžeš pak chodit do společnosti a začít znovu. Pak si budeš tukat na čelo, proč jsi se k němu pořád vracela.
- Citovat
- Upravit
15.11.19 22:46
Přestaň si namlouvat, že když nebudeš s ním tak budeš sama. Chod co nejvíc mezi lidi, najdi si nějaký koníček. Zamer se na hledání práce. Zablokuj si jeho číslo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.19 23:35
To je jak kdybych to psala já 
Najdi si práci, proč ztrácet čas s člověkem který není ten pravý? On tě má na háku, nebo si myslíš že tě miluje? Máš moc volného času, tím pádem okamžitě běžíš k němu jako pejsek když se ozve.Je to tvůj ex, to ti musí docvaknout. Kamarádky se nedají hledat, to co pak najdeš jsou jenom,,známé” kterým se nemůžeš pořádně svěřit. Pokud se cítíš být osamělá, kup si psa. Věř mi, po práci a lítačce se psem, tě ten tvůj omrzí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.19 23:49
@Anonymní píše:
Dobrý den,s mým bývalým přítelem jsme spolu byli 5 let. V podstatě to nefungovalo již po prvním roce, ale my stále vztah udržovali. Asi v hloupé domnělé myšlence, že jsme si osudnými partnery. Nejspíše i proto, že to pro nás oba byl první vážný vztah, první opravdová láska… Po škole jsme spolu rok bydleli. Vždy to byla katastrofa. Jistě sem na tom nesla část viny i já, nicméně hlavní roli v tom hrála jeho agresivita, dominance a naprosté pohrdání ženským pohlavím. Před dvěma měsíci jsem se rozhodla učinit tomu přítrž a odstěhovat se. Teď bydlím sama. V podstatě se ale nic nezměnilo. Vídáme se každý druhý den, více času trávím u něj, než u sebe. Jeho chování se nezměnilo, stále se chová většinu času stále odporně jako předtím. Já se s ním ale nedokážu přestat vídat. Pokaždé, když jsem sama doma a on mi zavolá, hned si sbalím věci a jdu. Cítím se strašně osamělá. Velkou roli v tom sehrává to, že nemám už dlouho žádné dobré kamarádky (přesto, že se snažím si je najít), nemám momentálně ani práci, ani dobré rodinné zázemí. On je jediná moje konstanta. Ale já vím, že nemá smysl dál v tom pokračovat, on se nikdy nezmění. Jenže pokud nebudu s ním, budu sama. Prosím, co mám dělat? Jak to utnout? Je mi 22 let.
Najdi si práci v jiném městě. Hnedle budeš mít míň času za ním naklusat. A zablokuj si jeho číslo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.19 08:30
Zablokovat si jeho číslo, zablokovat ho na sociálních sítích a vstoupit do psychoterapie, aby si dokázala být sama se sebou. tím se ti výrazně zlepší i schopnost vytvářet si nové přátele, najít příčetěnjší ho partnera a v případě zájmu i dočistit vztahy s rodinou.
Pokud by k tomu bylo přibalené i stěhování se někam a úplně nový začátek, tak ti to taky udělá dobře.
Ale primárně si potřebuješ udělat pořádek ve své duši, naučit se zvládat svou úzkost a závislost na druhých lidech a najít k nim nové, pro všechny strany zdravější a uspokojivější způsoby fungování spolu.
Pro začátek trocha porozumění skrze knížky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
s mým bývalým přítelem jsme spolu byli 5 let. V podstatě to nefungovalo již po prvním roce, ale my stále vztah udržovali. Asi v hloupé domnělé myšlence, že jsme si osudnými partnery. Nejspíše i proto, že to pro nás oba byl první vážný vztah, první opravdová láska… Po škole jsme spolu rok bydleli. Vždy to byla katastrofa. Jistě sem na tom nesla část viny i já, nicméně hlavní roli v tom hrála jeho agresivita, dominance a naprosté pohrdání ženským pohlavím. Před dvěma měsíci jsem se rozhodla učinit tomu přítrž a odstěhovat se. Teď bydlím sama. V podstatě se ale nic nezměnilo. Vídáme se každý druhý den, více času trávím u něj, než u sebe. Jeho chování se nezměnilo, stále se chová většinu času stále odporně jako předtím. Já se s ním ale nedokážu přestat vídat. Pokaždé, když jsem sama doma a on mi zavolá, hned si sbalím věci a jdu. Cítím se strašně osamělá. Velkou roli v tom sehrává to, že nemám už dlouho žádné dobré kamarádky (přesto, že se snažím si je najít), nemám momentálně ani práci, ani dobré rodinné zázemí. On je jediná moje konstanta. Ale já vím, že nemá smysl dál v tom pokračovat, on se nikdy nezmění. Jenže pokud nebudu s ním, budu sama. Prosím, co mám dělat? Jak to utnout? Je mi 22 let.