Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To není introverzí, to je úzkostí a absencí sebevědomí. Zatímco introverze je vrozený rys, s úzkostí se dá úspěšně poprat a je možné naučit se mít se ráda. Není to snadné a bezbolestné, ale jde to.
Nejefektivnější způsob je vstoupit do psychoterapie.
Pro začátek zkuste projít tuhle knížku a nějak to zapracovat do svého fungování.
Zvýšit sebevědomí, odstraníš tím strach ze ztrapnění se a nebudeš k zastavení ![]()
Mám to podobně. Mlčím a usmívám se. Recept jak nad tím vyzrát jsem ještě nenašla. Kamarádky nemám žádné, docela mi to chybí. Bavit se pořád o dětech, počasí a kytičkách mě nebaví do nekonečna. Jediné spřízněné duše jsou můj manžel a jeho maminka - má tchýně. S nima se otvírám a konečně to co se drží uvnitř jde ven. Moje smýšlení je od ostatních jiné, možná jim přijdu zvláštní nebo blázen, nevím ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím ženy, předem se omlouvám za anonym a také za to, že moje otázka se netýká miminek. Napadlo mě ale sem napsat, protože snad budete mít sami zkušenosti, či radu. Jsem introvertka, ve společnosti se neprojevuji, a to vůbec, mlčím jak ryba, poslední dobou mě to tíží víc, než dřív. S cizími lidmi umím mluvit, ale jakmile se ocitnu ve společnosti známých, tak nemluvím. Problém je v tom, že se bojím toho, že se jakoukoli odpovědí ztrapnim. Připadám si nemožná, úplně na nic. Už si nevím rady a ptám se Vás, jestli náhodou neznáte nějaký recept na tuto problematiku? Děkuji velice.
Byla jsem taková v šestnácti. Prostě jsem se otrkala.
@Anonymní píše:
@Malaga Sebevědomí nemám, to je fakt. Ale jak na to?
A kolik ti je?
@Anonymní píše:
@Russet píše: Více
No nechápu, že cizí neva a známí jo. Mně vadili cizí. Teď se dam do hovoru klidně s cizími lidmi. A to jsem rudla, když mě někdo oslovil.
@Russet Já zase rudnu, když se odvážím něco říct, já nevím, asi se za svoje názory stydím, takže raději mlčím. Ale jsou chvíle, kdy fakt moc potřebuji něco říct, jenže to nejde. A každé selhání, že jsem to opět nedokázala, mě hrozně mrzí…
@Anonymní píše:
@Russet Já zase rudnu, když se odvážím něco říct, já nevím, asi se za svoje názory stydím, takže raději mlčím. Ale jsou chvíle, kdy fakt moc potřebuji něco říct, jenže to nejde. A každé selhání, že jsem to opět nedokázala, mě hrozně mrzí…
Tak to asi pomůže psycholog ![]()
@Anonymní píše:
@Malaga Sebevědomí nemám, to je fakt. Ale jak na to?
Primárně se potřebujete rozhodnout, že je to něco co chcete a co si budete budovat. Že ten vnitřní kritik co vás věčně zadupává není někdo, kdo má pravdu - naopak je to někdo kdo ničí váš život a je potřeba mu přestat věnovat pozornost.
A pak je potřeba věci zkoušet a i riskovat. Daleko častěji se vám risk vyplatí, občas selžete. Ale to není konec světa.
Sebevědomí získáte postupným překonáváním sebe sama a obtíží, tím že překonáte strach, odmítnutí, přežijete selhání a zase se zdvihnete - ne schováváním se a vyhýbáním se životu.
Jde to samostatně, ale s průvodcem v podobě psychoterapie to jde o něco méně bolestivěji.
Zdravím ženy, předem se omlouvám za anonym a také za to, že moje otázka se netýká miminek
. Napadlo mě ale sem napsat, protože snad budete mít sami zkušenosti, či radu. Jsem introvertka, ve společnosti se neprojevuji, a to vůbec, mlčím jak ryba, poslední dobou mě to tíží víc, než dřív. S cizími lidmi umím mluvit, ale jakmile se ocitnu ve společnosti známých, tak nemluvím. Problém je v tom, že se bojím toho, že se jakoukoli odpovědí ztrapnim. Připadám si nemožná, úplně na nic. Už si nevím rady a ptám se Vás, jestli náhodou neznáte nějaký recept na tuto problematiku? Děkuji velice.