Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi čerstvě 47 a taky to na mě někdy padne. Od puberty jsem byla zvyklá na pozornost mužů, byla jsem dost hezká (nijak jsem to nezneužívala) a teď jsem prostě už jen paní, která, kdyby se nebarvila, tak je šedivá. Snažím se to brát jak to je a raduji se z velkých dětí, jsem vděčná, když jsme zdraví a jsem vděčná za své manželství. Prostě mladší nebudem, můžem se snažit být celkem v cajku s ohledem na svůj věk. Z přechodu a tloustnutí mám obavy, to přiznávám…
Holky je to tak, mladší už nebudem ![]()
hodně to vidím na fotkách tak od 45+ jak obličej-tak postava, stojí to víc sil a peněz se udržovat ![]()
botoxem mi loni sjela víčka ještě níž, tak jsem pár měsíců vypadala jak nemocný Japonec
takže do výplní už fakt nejdu, radši kvalitní krém, tekutiny a smíření ![]()
a jinak se stejně starou kolegyní (48/49) řešíme myomy a mega-krvácení, to je snad ještě horší jak přechod
to jediné mi asi tak nějak víc vadí, jinak beru věci jaké jsou
![]()
Líbilo se mi, co bylo řečeno v Zoufalých manželkách. Něco v tom smyslu, že každá vráska je odrazem prožitého života. Tu starost, tu radost (kolem očí), prostě prožitý život. Radosti i starosti k tomu patří. Častěji se usmívat, tím se obličej rozsvítí a i když jsou vrásky vidět, tak vypadá člověk hned líp než jako naštvaný buldok
. Nikdo nemládneme. A určitě s postavou se dá něco dělat a opět z vyplavených endorfinů budete zářit ![]()
Taky mě to štve, když kouknu na fotku, sakra co to je za ženskou, kam zmizela holka
Byla jsem zvykla být hezka a mlada, ze po mě chlapi koukaj
Nastesti zatim nejsem v přechodu, netloustnu, mladší dceři je 10, to mě omlazuje. Vadí mi třeba, ze hůř vidím na blízko, zatím se naštěstí obejdu bez brýlí. V 50 plánuju operaci víček, teď je mi 47. Cvicim jógu, beham, používám nějaký přípravky na vrásky, snažím se pít hodně vody, víc toho člověk asi udelat nemůže..
@Anonymní píše: Více
Je mi 52, přechod jsem měla ve 40 letech. Jediné, co chci, stihnout zabezpečit rodinu. Kdybych neměla rodinu, tak neřeším, kdy umřu. Věřím, že něco po smrti je, tak snad to tam bude také fajn.
Je mi 62. Do padesatky to bylo v pohode a jak zacal prechod, tak se ten vek uz projevoval. To je zivot. Zacala jsem vic pecovat o plet, davam si nekolikrat tydne vyzivne masky s kyselinou hyaluronovou a hydratacni, hodne piju cistou vodu, to fakt dela divy, jakmile jeden den ten pitny rezim zanedbam, hned vypadam unavene a „zasedle“. Z kremu mi vyhovuje Loreal denni a nocni, maji rady urcene primo pro vekove rozmezi. Kazdy vecer se peclive odlicim, i kdybych byla sebeunavenejsi, tak tohle musim. Na zuby pouzivam belici pasky a na cisteni sonicky elektricky kartacek. Na liceni pouzivam lehky mejkap, malinko tvarenku, jen na rozjasneni, obtahnu oboci, to uz mi taky proridlo, rasenku a rtenku s leskem, ne vyraznou, spis takovou prirozenou barvu. Pred cca rokem jsem si nechala upravit vicka, ty jsem mela dost spadla a slzely mi oci a to udelalo s tim vyrazem obliceje hodne. Nemyslim si, ze vypadam mladsi, ani se o to nesnazim, nejake vyplne nebo tak, to nemam potrebu. Pro dobry pocit mi staci to, ze vim, ze o sebe pecuju a jsem upravena. Takze k tomu patri i vlasy, pravidelny sestrih a dobarveni odrostu a obleceni, kde jsem v poslednich letech zaradila i pastelove barvy, ktere mi jdou k pleti. A nezapominat na ruce, pouzivam jen bezbarvy lak a hodne je mazu. Jo a taky krk a dekolt.
Zbytecne se tim pribyvajicim vekem nestresuj, to nicemu nepomuze. Zena muze byt v kazdem veku upravena a hodne dela usmev. To te vzdycky uplne rozzari.
Tvl, ten xicht ani vzhled mě neděsí, spíš co bude s mozkem. Bojím se, za začnu ztrácet kognitivní funkce a to je moje největší noční můra.
Musím se ještě hodně nových věcí učit a nevím, jestli mozek bude stíhat
@Mango_Lassi píše: Více
To je další věc. Byla jsem na školení z práce a byla jsem tam nejstarší
Bývala jsem zvyklá, že vždy patřím k mladší skupině a netuším, kdy se to nenápadně překulilo.
Jinak ještě k zakladatelce, chci se začít věnovat Mindfulness - tady a teď. Zrovna jsem u moře a když teda nečumím do mobilu nebo knížky, tak zavřu oči a musím říct, že vlny šumí a voní stejně jako v mládí
Mě děsí 50 (teď je mi 47). Jakože už? Nebudu si připadat jako padesátiletá ženská. To samé teď prožívá mamka, ale v 80
Ale tam už je to o tom, že toho moc nezbývá, nemoci…
Jinak ano, na obličeji i postavě je to vidět. Vždy jsem vypadala mladě, ale po té 40 začaly vrásky, šediny ve větší míře… únava. Spíš mě děsí, že nemám ještě velké děti a budu muset ještě dlouho po padesátce fungovat (puberta mladšího, střední škola atd…).
Jojo, mladší nebudeme.
Včera mi bylo 48, ale zatím postavu mam lepší než před deseti lety, protože nezeru a mám hodně pohybu. Spím na maximum a stejně ty kruhy pod očima jsou strašný.
Přechodu se bojim, nesnáším tlustá břicha a mám obavu, ze to bude boj.
Na druhou stranu se tesim až mi zmizí menzes, po čtyřicítce mi fakt těžce narušuje život.
No na mě to občas taky dolehne. Je mi 46 a když vidím, jak se postupně tělo rozpadá, tak se děsím, co budu dělat za 10 let ![]()
Zdravotních problémů přibývá, energie ubývá, děti o mě už moc nestojí a co je nejhorší, že i přes trénování paměti, cítím, že je čím dál horší. Pro moji práci je paměť velmi důležitá a bojím se toho, že nebudu práci zvládat už ve chvíli, kdy na důchod ještě nebudu mít nárok.
Ale tyhle splíny mám naštěstí jen sem tam.
Vidím i ta pozitiva - mám více volného času, můžeme si s manželem užívat více společných chvil. Seznamujeme se s novými lidmi a s dlouhodobými přáteli začínáme mít konečně čas se vídat.
Finančně jsme taky už na tom lépe než před pár lety, můžeme si tedy užívat i zajímavější dovolené a zajímavé zážitky.
Ano je potřeba nezlenivět, i když se nechce, donutit se hýbat a nevyhýbat se společnosti. To totiž udržuje pocit mládí nejvíce. ![]()
Za měsíc mi bude padesát. Postavu samozřejmě nemám jako ve dvaceti, ale intenzivně běhám, takže jsem štíhlá a vysportovaná. Fyzičku mám, troufnu si říct, lepší než v těch dvaceti. Naopak na letošek jsem se hodně těšila, protože jsem postoupila do vyšší kategorie a velmi často jsem na bedně
. Obličej mě taky moc netrápí, nikdy jsem nebyla žádná kráska, takže nějak vráska mě nerozhodí. Děti relativně velké a samostatné. Co mě trápí je zaměstnání - pracuju v takovém segmentu, kde se spíš prosadí dravé mládí, takže si říkám, když o práci přijdu, kam se vrtnu. Ale jinak mi ten věk vlastně nevadí.
Nikdy jsem nebyla svobodnější než teď, a to mám o dost blíž k sedmdesatce než šedesátce. Vzhled neřeším, co si o mne myslí cizí lidé je mi fuk. Užívám si radostí, co to jde. Jo jsem pomalejší, a dřív se unavim, a co. Pohoda. Není kam spěchat.
Necofim špinavá, neupravená, pravidelně navštěvují kadeřníka, vrásky jsou mi fuk. Vždyť hele, venku je pěkně, není vedro, no není to fajn? Je.
Raději anonym…
bude mi 49 let a před půl rokem mi nastal přechod, velmi rychle, jelikož mám dlouhodobě náročné období /nemoc v rodině/ nějak jsem o sebe zapomněla pečovat, v posledních týdnech mám pocit, že přibírám ze vzduchu, vždy jsem byla štíhlé postavy, v obličeji vidím změny, kontury povolují, oční víčka čeká plastika, starosti se mi vryly do obličeje, včera jsem se byla fotit na pas a když jsem viděla fotku před deseti lety a dnes, nějak mě to vzalo, ani jsem v noci nemohla spát:-(…začnu cvičit, to je jasné, ale jak omladit obličej a duši?…