Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak se vyrovnat s táborem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.7.23 15:57
@Králičice píše:
@Tamtama - já jela poprvé ve 12 do ozdravovny..pamatuju si, ze jsem bulela 3 tydny..ze 4 (ony v tom hraly ulohu i hormony), ale vis co? Dalsi rok uz jsem jela s nadsenim. A pokud ho vezmes domu, tak zamkni mobil do supliku..
Dítko bylo v 11 na 3 týdny v Anglii a matka kruťák ještě chtěla, aby nebydlelo s Čechy a Slováky, protože v té době dítko odmítalo mluvit anglicky. Přijelo spokojené a dokonce zjistilo, že se baví se Slovenkou až na konci pobytu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 16:10
@Borrealis píše:
jistě že anopokud tam probrečel noc, tak nepochybně
Jistěže ANO, když se s ním furt tak jedná! Co by chudinka dělal, kdyby maminka nedej bože musela být delší čas v nemocnici…To by tam musel ležet s ní, aby v noci neplakal!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 16:11
Hm, je mu 11 a 3 měsíce… stejně jako mému mladšímu klukovi. Omrkla bych situaci a pokud by to bylo na odjezd domů, hezky by se doma nudil sám, bez mobilu. Žádná babička- v tomto věku fakt děcko nepotřebuje hlídání, pokud nemá specifické problémy. A fakt bych byla naštvaná, protože tábor asi nebyl zadarmo… aby si děcko vyhlédlo tábor a pak se z něj stala fňukajici květinka - dala bych chlapečkovi najevo svou nelibost.
Jinak starší synek to na mě taky zkoušel - telefon z tábora, že si pro něj mám přijet, že ho to nebaví, nelíbí… využil kamaraduv mobil, svůj neměl. No měl smůlu. Jen jsem požádala vedoucí, aby mobil zabavila - nebylo to ale o pláči, jen hošík musel vystoupit z komfortní zóny. Kluk dojel po týdnu nadšený, jezdil pak každý rok. Mladší jede letos poprvé, vloni tábor zhatila nemoc. Tak snad nebudu muset řešit to co zakladatelka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 16:18
@Enli píše:
Tady se fakt najdou někdy exemplářetenhle komentář je úplně zbytečný
Domnívám se, že rýpavá povaha „dědičná“ je, jde o vliv prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Ale existuje jistá pravděpodobnost, že jakmile se takové dítě dostane z vlivu své rodiny, dojde mu, že se chová jako číčus a nechá toho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 17:16
@ibis píše:
Jistěže ANO, když se s ním furt tak jedná! Co by chudinka dělal, kdyby maminka nedej bože musela být delší čas v nemocnici…To by tam musel ležet s ní, aby v noci neplakal!
píšete naprosté nesmysly
na to není co říct, tak se matka nechá „jen tak“ zavřít do nemocnice, aby se dítě " trénovalo "…asi
pro mě by to byl signál vzít dítě domu
v 11 letech ano, určitě
kdyby se mi něco stalo a byla v nemocnici – nedá se nic dělat
když je dítě na táboře a je z toho totálně hotové, něco se dělat dá
tábor není koncentrační tábor, že by se z něj nesmělo pryč
/snad, teda /
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 17:19
můj muž měl takhle krutou výchovu, hlavně od svého otce
kdyby se mu něco stalo podobného, max by tam jeho otec došel a ještě ho zmlátil " abys měl proč brečet"…
já to takhle naštěstí neměla…nejsem za zbytečně krutou výchovu, na druhé straně, samozřejmě, rodič by tak nějak měl vedět a poznat kde je / pro něj/ rozumná hranice
a normální rodič to více méně pozná, pokud není nějaký psychopat
já bych své dítě na táboře takhle brečet nenechala… mě to za to nestojí…malý jsou relativně krátce, vyrostou…a pak bude všechno jinak 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 17:26
@Svistice píše:
@Borrealis No já si zrovna myslím, že syn Tamtama potřebuje to jiné prostředí, jiné autority a vůbec se naučit nějak fungovat jinde než ve své komfottní sociálné bublině jak prase drbání.
tak jestli to dítě osobně nějak blíž znáte, tak nic neříkám, to nevím
já o něm jinak nic nevím, tak jsem to brala, jako že jde o normální, běžné, 11 leté dítě, klučíka
nijak extra velký ještě není, i v tomto věku může mít na táboře smutek a jde s tím nějak pracovat
ale obecně zastávám princip, netrápit děti, když to není naprosto nezbytně nutné …myslím že se mi to doposud vyplatilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 17:30
@Kfětoslava píše:
Z toho důvodu u nás na ráboře nemají děcka mobily. A přežijou i puboši
Mno hele já byla proti, vysvětloval mi, že jako starší skaut ho musí mít. Popravdě moje chyba je to, že jsem si to neověřila u vedoucích. Narovinu jsem mu řekla, že pokud mi nebudou volat vedoucí, že jsou s mladším problémy, tak to neberu na vědomí a je mi to jedno. Oběma jsem řekla, že se mají uklidnit, začít se chovat jako skauti a táborníci a ne jak mimina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 18:02
@Borrealis píše:😀
píšete naprosté nesmyslyna to není co říct, tak se matka nechá „jen tak“ zavřít do nemocnice, aby se dítě " trénovalo "…asi
pro mě by to byl signál vzít dítě domu
v 11 letech ano, určitě
kdyby se mi něco stalo a byla v nemocnici – nedá se nic dělat
když je dítě na táboře a je z toho totálně hotové, něco se dělat dá
tábor není koncentrační tábor, že by se z něj nesmělo pryč
/snad, teda /
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
3.7.23 18:56
@ibis píše:
Jistěže ANO, když se s ním furt tak jedná! Co by chudinka dělal, kdyby maminka nedej bože musela být delší čas v nemocnici…To by tam musel ležet s ní, aby v noci neplakal!
Každé dítě je jiné. Můj syn nemá rád změny a je na mě opravdu hodně fixovaný. Každá změna je velký problém. Nemá rád změny prostředí, nové věci, nové lidi.
Pokud by byl beze mě doma, dá to lépe. Asi by brečel, ale dal by to.
Když jsem tlačila na pilu, bylo to jen horší. Když jsem se s tím smířila a začala jsem dávat malé cíle, tak super a postupujeme k samostatnosti.
Kdybychom byli v situaci jako Tamtama a dítě jsme tam nechali, tak se vrátíme o několik let zpátky. Bude naborena důvěra, dítě bude mít noční můry a sekne se.
Její dítě není úplný standard. S takovými dětmi se musí jednat jinak.
- Citovat
- Upravit
3.7.23 21:17
Jela jsem tam s tím, že mu prostě vyměním spacák a pojedu zpátky. Přišla mě uvítat hromádka neštěstí, jen pořád opakoval, že už tam nechce být a chce domů. Po půlhodinovém přemlouvání, aby to tam ještě zkusil, jsem ho odvezla k babičce. Nikdo z tábora se s ním nepřišel rozloučit, kdybych nešla za vedoucí, ani by si snad nikdo nevšiml, že dítě jde pryč. Celou cestu v autě mlčel, až u babičky (mimochodem k téhle babičce normálně moc nechce, protože je přísná a navíc mu nedovolí mobil) se rozpovídal. Ve stanu byl s cizím klukem, který ho očividně šikanoval, nikdo se tam s ním nebavil, ani kamarád z oddílu. Pravděpodobně tam toho teda bylo víc a jsem ráda, že jsem pro něj jela.
Každopádně na srpnový tábor se spolužáky jet chce a těší se, ale se skautem prý skončil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.23 21:21
od toho je máma, aby pomohla 11 letému v prekérní situaci
/on 11 letej nemá pokaždé páky a možnosti jak to vyřešit/
až bude velkej, bude vědět, že jeho máma stála za ním a byl na ní spoleh, když mu bylo ouvej
a to se počítá — a předává dál svým dětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.23 05:37
@Tamtama Nechci znevažovat pocity tvého syna či fakt, že popsány přístup vedoucích při vyzvedávání dítěte je zvláštní. Ale v pátek odpoledne odjel, v sobotu odpoledne Ti volali, že jen breci, v neděli, že nevychází ze stanu, nezapojuje se a ať ho vyzvednes.
Jak se lze z pozice deti bavit a kamarádit s věčně ubrecenym, nezapojujicim se dítětem zalezlym ve stanu?
Den a půl mi na nějakou „šikanu“ ze strany spolubydlícího přijde taky málo (když měl program, kolik toho dečka stráví na táboře ve stanu? Nic a max poledňák), to je spíš o nějakém sžívání a ujasňování si pozic, naleznuti nějakého módu vivendi.
Asi bych zvážila pri dítě dlouhodobější terapii, která by pracovala na jeho socializaci a schopnosti vylézt ze své komfortní bubliny. Jinak bude v životě nepoužitelný. A nespoléhal se na to, že „z toho vyroste“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.23 12:37
@Svistice volali mi v neděli. Ale dneska jsem mluvila s maminkou jiného chlapce z oddílu a ta mi řekla, že jsou skauti opravdu jedna velká rodina (pokrevně) a cizí mezi sebe neradi pouští a spíš je odstrkují. A na první tábor prý pro syna taky musela jet. A program právě moc neměli. V neděli ráno byli na mši (což je pro nevěřící adhade dost peklo) a jednou něco vyřezávali ze dřeva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
