Jak si přestat přát....

Anonymní
2.6.16 10:05

Jak si přestat přát....

Ahoj, omlouvám se za anonym, ale jsem tu často aktivní přispěvatelka, manžel to tu zná a tohle je u nás doma dost ožehavé téma…

chtěla jsem se zeptat na nějaké metody a techniky, které vám pomohly přenést se přes to, že víte, že se vám některé věci v životě nikdy nesplní. Vím, že když se chce, všechno jde…ale vždycky ne naprosto vše - to asi všichni víme, a tak mě zajímá…pokud jste to některá z vás v životě musela řešit, co vám pomohlo přenést se, žít a být šťastná za to co máte (což já jsem!!! velice!!) ale jsem snílek z říše snů a kolem sebe mám lidi, kteří ty věci mají a mít mohou…a těm pak závidím…no zkrátka abyste zvládali žít i tak, že denně budete chodit „kolem cukrárny a budete smět jenom nahlížet“

(koho by to zajímalo - konkrétně - nemám vaječníky a muž má problém s plodností a adopci nechceme ani jeden z nás, neboť jsme nechtěli dítě kvůli tomu všemu okolo, chtěli jsme spojit nás dva v jeden život. takže to je jedna věc a potom - moc bych si přála domek se zahradou, strašně moc. jenže bydlíme v praze v nájmu a partner by jinde práci nesehnal (filozofie - specializace) a já sice ano, ale vydělávám velmi málo jako prodavačka. Vím, že mi tu budete radit, že to jistě jde a někde za prahou se něco sežene, ale my do satelitu nechceme. A i tak bychom se zadlužili na celý život a kvůli partnerově práci (jeho úvazek není ani plný a je závislý na grantech…spíš taková neziskovka) a mě jako prodavačce už vůbec ne, nezaplatila bych to… nám hypotéku nechtějí dát, příbuzné nemáme, které bychom mohli požádat, prostě nic. Ani za tou Prahou bychom žít nedokázali, protože bychom neuživili auto, to si dovolit nemůžeme. Takže neřešitelná situace.

No a teď ichni naši známí si berou hypotéky na domečky nebo mají něco po rodičích…

stačl by mi nájem v Praze s nějakou pedzahrádkou nebo terasou, je to muj koníček a v bytě se přes květiny už pomalu nedá hnout…

promýšleli jsme všechno x krát i pozpátku a nejde to. Za půlku života bychom při naprosté askezi ušetřili tak na nějaké ojeté auto.

jak vy se vyrovnáváte se svými nesplnitelnými sny? meditací? nějaké motivační myšlenky? čím ty smutky zaženete?? vždycky mi to na chvilku zamrzí a v ten okamžik bych potřebovala nějakou vzpruhu. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

5506
2.6.16 10:14

Taky mám sny, snít je hezké a beztrestné. A taky vím, že se mi spousta z toho nesplní. Ale zase se mi spousta věcí splnilo. Život je příliš krátký na smutnění. Musíš popřemýšlet, co by tě ve tvé situaci udělalo šťastnou a plnit si aspoň kroky, které vedou k nějakému cíli. Vy to máte, tak jak to máte, protože to tak chcete. Kdybyste nechtěli, zařídíte si to jinak. Třeba já na tvém místě bych popřemýšlela o pěstounství, je to dobrá věc, můžeš udělat druhého šťastným, zároveň je to i zaměstnání a určitě by se našly i prostory (domeček), kde to zrealizovat. To bych třeba udělala já.
Jestli meditací lze přestat myslet na to, co si přeješ a přestat snít, to nevím. Asi to jde, já to ale neumím a ani nevím, zda to umět chci :srdce: Jestli se mi to podaří, dám tu odkaz na jeden klip.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26966
2.6.16 10:20

Taková Anča od Bedřicha z Ulice :D

Mrkni na ni. Našla se v pěstounství, zahrádku si pronajímá. ;)

Nějakou dobu to jistě bude tvé trápení číslo jedna. Za mě osobně - začala bych se věnovat sama sobě. Dělala si radosti, makala na fyzičce, našla náboj v nějakém koníčku.

Hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5506
2.6.16 10:20
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26240
2.6.16 10:21
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale jsem tu často aktivní přispěvatelka, manžel to tu zná a tohle je u nás doma dost ožehavé téma…

chtěla jsem se zeptat na nějaké metody a techniky, které vám pomohly přenést se přes to, že víte, že se vám některé věci v životě nikdy nesplní. Vím, že když se chce, všechno jde…ale vždycky ne naprosto vše - to asi všichni víme, a tak mě zajímá…pokud jste to některá z vás v životě musela řešit, co vám pomohlo přenést se, žít a být šťastná za to co máte (což já jsem!!! velice!!) ale jsem snílek z říše snů a kolem sebe mám lidi, kteří ty věci mají a mít mohou…a těm pak závidím…no zkrátka abyste zvládali žít i tak, že denně budete chodit „kolem cukrárny a budete smět jenom nahlížet“

(koho by to zajímalo - konkrétně - nemám vaječníky a muž má problém s plodností a adopci nechceme ani jeden z nás, neboť jsme nechtěli dítě kvůli tomu všemu okolo, chtěli jsme spojit nás dva v jeden život. takže to je jedna věc a potom - moc bych si přála domek se zahradou, strašně moc. jenže bydlíme v praze v nájmu a partner by jinde práci nesehnal (filozofie - specializace) a já sice ano, ale vydělávám velmi málo jako prodavačka. Vím, že mi tu budete radit, že to jistě jde a někde za prahou se něco sežene, ale my do satelitu nechceme. A i tak bychom se zadlužili na celý život a kvůli partnerově práci (jeho úvazek není ani plný a je závislý na grantech…spíš taková neziskovka) a mě jako prodavačce už vůbec ne, nezaplatila bych to… nám hypotéku nechtějí dát, příbuzné nemáme, které bychom mohli požádat, prostě nic. Ani za tou Prahou bychom žít nedokázali, protože bychom neuživili auto, to si dovolit nemůžeme. Takže neřešitelná situace.

No a teď ichni naši známí si berou hypotéky na domečky nebo mají něco po rodičích…

stačl by mi nájem v Praze s nějakou pedzahrádkou nebo terasou, je to muj koníček a v bytě se přes květiny už pomalu nedá hnout…

promýšleli jsme všechno x krát i pozpátku a nejde to. Za půlku života bychom při naprosté askezi ušetřili tak na nějaké ojeté auto.

jak vy se vyrovnáváte se svými nesplnitelnými sny? meditací? nějaké motivační myšlenky? čím ty smutky zaženete?? vždycky mi to na chvilku zamrzí a v ten okamžik bych potřebovala nějakou vzpruhu. :srdce:

Sny jsou fajn, je to motivace, jak se posunout někam dál…ale z toho co píšeš, mám pocit, že máte jen sny, ale nechcete jim nic obětovat… (např. proč by partner nemohl změnit kvalifikaci, aby měl lépe finančně ohodnocené zaměstnání?).Některé věci se změnit nedají, ale pořád zůstává dost těch, s kterými pohnout lze…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15533
2.6.16 10:24

Já mám takových snu spoustu a světe div se - některé se během let i plní ;) ale já věci hodně řeším a rozhybavam tím i svého partnera. A když u něčeho opravdu vím, ze to nikdy nepůjde, tak si vždy řeknu, ze se mám krásně a mnohem lépe než spousta jiných lidi. :kytka:
Ad manželova práce - také mám titul z filosofie, sehnat dobře placenou práci jde - jen třeba mimo obor. Jde o to jaké ma tvůj manžel priority. A taky bydlíme mimo Prahu a oba bez problému dojizdime do práce vlakem (tedy teď jen manžel) - ono je to kolikrát rychlejší než autem. To teď využívám na cesty já kvůli malému ;)
Pokud víš, ze nebudete mít děti, tak si splň aspoň to bydlení

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19105
2.6.16 10:27

Já se svoje sny snažím plnit. I několik těch zdánlivě nesplnitelných se mi během let splnit povedlo…takže zapracovala bych na realizaci. Práce je teď zrovna fakt spoustu (i když neříkám, že se dobře hledá, ale volná místa jsou), takže proč nezačít třeba tam?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Kobea
2.6.16 10:29

Pořiď si knihu „Jak si správně přát“ a postupuj podle návodů. Fungují. Jen je potřeba nestavět tomu rovnou překážky, protože přání se může splnit různými způsoby. A když si budeš říkat třeba, že nikdy nebudete mít peníze na dům, tak je mít nebudete. Protože přání nemít peníze na dům evidentně funguje. Zkus si to všechno otočit.

Já bych třeba chtěla jet na Aljašku a na safari do Keni, ale žíly mi nerve, že se tam nikdy nedostanu. Prostě to neřeším. Mám kopu jiných starostí.

Takže moje doporučení je: přej si správně a bude to fungovat :pankac:.

  • Nahlásit
  • Citovat
6780
2.6.16 10:30
@Malaga píše:
Sny jsou fajn, je to motivace, jak se posunout někam dál…ale z toho co píšeš, mám pocit, že máte jen sny, ale nechcete jim nic obětovat... (např. proč by partner nemohl změnit kvalifikaci, aby měl lépe finančně ohodnocené zaměstnání?).Některé věci se změnit nedají, ale pořád zůstává dost těch, s kterými pohnout lze…

Taky mi to tak přijde. Zakladatelko, a co si pořídit nějakou chatičku nebo jen zahrádku v přírodě? Co se porozhlédnout po jiném zaměstnání nebo po druhém zaměstnání? (v Praze je snad nejvíc možností, ne?) Vím, že se to hodně odvíjí od financí, ale když se uskromníte, tak za dva, tři roky můžete mít aspoň vlastní zahrádku na víkendový odpočinek.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26240
2.6.16 10:31
@Kobea píše:
Pořiď si knihu „Jak si správně přát“ a postupuj podle návodů. Fungují. Jen je potřeba nestavět tomu rovnou překážky, protože přání se může splnit různými způsoby. A když si budeš říkat třeba, že nikdy nebudete mít peníze na dům, tak je mít nebudete. Protože přání nemít peníze na dům evidentně funguje. Zkus si to všechno otočit.

Já bych třeba chtěla jet na Aljašku a na safari do Keni, ale žíly mi nerve, že se tam nikdy nedostanu. Prostě to neřeším. Mám kopu jiných starostí.

Takže moje doporučení je: přej si správně a bude to fungovat :pankac:.

Já bych to spíš viděla tak, snaž se jít svým přáním naproti tím, že začneš něco pro to dělat… ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23860
2.6.16 10:34

Ježiš, nezabíjej své sny!!! Když si něco přeješ, tak si za tím jdi, možností máš tolik. Nebudu se pouště do té „bezdětnosti“, v tomto bych nerada někoho ranila, ale určo bude existovat možnost, jak si i tento sen splnit, jen o ní ještě nevíš, nebo věda nepokročila tak daleko;-) Nebo tím společným „dítětem“ ve vašem případě může být cokoli jiného než člověk - třeba nějaký smysluplný projekt, do kterého se oba zapojíte…
To bydlení - o tom kecat můžu. :lol: Ty tady píšeš milion překážek, proč ne, ale kdybys to faakt chtěla, tak to dáte. Taky nemusíš být „jen“ prodavačka, ale najít si lépe placenou práci - třeba. Přítel může makat jinde - proč ne. Pronajměte si tedy ten byt s předzahrádkou v Praze, to snad není tak finančně neřešitelné, prostě cokoli…

Kéž bych já si něco zase přála. Mně se všechno, co jsem kdy chtěla, už splnilo a teď jsem tak nějak bez motivace, žiju tak nějak automaticky. Žádné přání mi není dost dobré, abych si za tím šla tak jako za těmi, co se mi už splnily :think: Jako jasně, děti, rodina, abychom byli dál zdraví, spokojení, spolu, ale asi potřebuju ještě něco víc si přát. No prostě lidi maj různé starosti ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
463
2.6.16 10:40

Zakladatelko těžká rada. Také se o to snažím, bohužel jak moc jsem se snažila mé neuskutečnitelné sny přecházet a ignorovat, nastalo u mě asi zklamání životem v podobě depresí. Myslím, že pokud se budeš snažit přijít o sny a chtít je přes velkou bolest okolo zašlapat do země, jen ztratíš kus sebe a můžeš se pak taky cítit hodně ublíženě a zklamaně. A zanevřít na vše a na všechny. Chce to jít tou druhou cestou-bojovat za ty sny, co se dá. Třeba na dno sil. Protože splnění snů nás dělá šťastnými a o co jiného v tomhle životě by šlo, než hlavně o tohle?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30843
2.6.16 10:45
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale jsem tu často aktivní přispěvatelka, manžel to tu zná a tohle je u nás doma dost ožehavé téma…

chtěla jsem se zeptat na nějaké metody a techniky, které vám pomohly přenést se přes to, že víte, že se vám některé věci v životě nikdy nesplní. Vím, že když se chce, všechno jde…ale vždycky ne naprosto vše - to asi všichni víme, a tak mě zajímá…pokud jste to některá z vás v životě musela řešit, co vám pomohlo přenést se, žít a být šťastná za to co máte (což já jsem!!! velice!!) ale jsem snílek z říše snů a kolem sebe mám lidi, kteří ty věci mají a mít mohou…a těm pak závidím…no zkrátka abyste zvládali žít i tak, že denně budete chodit „kolem cukrárny a budete smět jenom nahlížet“

(koho by to zajímalo - konkrétně - nemám vaječníky a muž má problém s plodností a adopci nechceme ani jeden z nás, neboť jsme nechtěli dítě kvůli tomu všemu okolo, chtěli jsme spojit nás dva v jeden život. takže to je jedna věc a potom - moc bych si přála domek se zahradou, strašně moc. jenže bydlíme v praze v nájmu a partner by jinde práci nesehnal (filozofie - specializace) a já sice ano, ale vydělávám velmi málo jako prodavačka. Vím, že mi tu budete radit, že to jistě jde a někde za prahou se něco sežene, ale my do satelitu nechceme. A i tak bychom se zadlužili na celý život a kvůli partnerově práci (jeho úvazek není ani plný a je závislý na grantech…spíš taková neziskovka) a mě jako prodavačce už vůbec ne, nezaplatila bych to… nám hypotéku nechtějí dát, příbuzné nemáme, které bychom mohli požádat, prostě nic. Ani za tou Prahou bychom žít nedokázali, protože bychom neuživili auto, to si dovolit nemůžeme. Takže neřešitelná situace.

No a teď ichni naši známí si berou hypotéky na domečky nebo mají něco po rodičích…

stačl by mi nájem v Praze s nějakou pedzahrádkou nebo terasou, je to muj koníček a v bytě se přes květiny už pomalu nedá hnout…

promýšleli jsme všechno x krát i pozpátku a nejde to. Za půlku života bychom při naprosté askezi ušetřili tak na nějaké ojeté auto.

jak vy se vyrovnáváte se svými nesplnitelnými sny? meditací? nějaké motivační myšlenky? čím ty smutky zaženete?? vždycky mi to na chvilku zamrzí a v ten okamžik bych potřebovala nějakou vzpruhu. :srdce:

Tak si je splň alespoň zčásti. Barák se zahradou v Praze, to je opravdu dost velký luxus :think: :nevim: ale tak teď někde bydlíte, spočtěte si, kolik za to dáte a zkuste buď pronájem nebo hypotéku s podobně vysokou splátkou něčeho, co bude vám víc vyhovovat. Zrovna Praha už má k dispozici krásné byty s předzahrádkami, často v podobné cenové relaci jako běžný byt.

Povolání. Věřím, že existuje možnost změny. Můžeš si dodělat nějaké kurzy nebo rozjet vlastní podnikání (pokud máš nápad), případně se zkrátka porozhlédnout po něčem, co prostě bude placené krapet lépe.

Za celý život byste ušetřili na jedno ojeté auto… to mi nedává smysl. Jaké máte platy? :think: Kolik teď platíte za pronájem? Jak jste na tom s rezervama (ve smyslu, přibývají)? Na dovolené nejezdíte? :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6762
2.6.16 10:46

Sny si brát nemusíš, ale… zapřemýšlej, co je pro tebe v životě opravdu důležité. Zjistíš, že ke spokojenému životu stačí strašně málo, přitom spoustu lidí je nešťastných. Ty máš báječného partnera. Už tím, věřím, se ti splnil jeden z největších životních snů. A i to je důvod ke spokojenému žití.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10975
2.6.16 10:48

Holka, ale sen mít zahrádku přece není nereálný. V Praze je několik kolonií zahrádek a věčně se najaká prodává, přenechává, pronajímá. Takže za tím snem bych si šla.

Taky z toho příspěvku cítím, že finačně nejste spokojení a s tím se taky dá něco dělat, ale musíte chtít. Co si zvýšit kvalifikaci nebo udělat rekvalifikaci, nějaký kurz, který by ti otevřel možnost práce s vyšším výdělkem. U přítele filozofa je také nepřeberné množství lépe ohodnocených úvazků.

S dítětem sis to vlastně racionálně vysvětlila, takže tam není co radit. Snad jen se přestat tou myšlenkou zbytečně trápit. A věř mi dá se to.

Kdybych měla vzít své sny. Chtěla jsem být učitelkou, žít v menším městě v domě se zahradou. Mít velkou rodinu, milujícího muže a také babičky a dědečky pro své děti, aby mohly zažívat to, co jsem si s prarodiči užila já.
Realita je taková, že mám milujícího muže a velkou rodinu. Na snu o povolání pracuji, místo domu jsem se smířila alespoň s chalupou. Děti prarodiče sice mají, ale rozhodně to nefunguje tak, jak jsem si vysnila. A i tak jsem šťasná a spokojená.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama