Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vrátit do života radost
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.6.14 12:45
@martina.se píše:
Já tedy nemám problém oslovit cizího člověka
Ja taky ne. Cokoli, kdykoli, babicka me ucila lina huba…,v tichem vlaku nervu, ale mluvim, smeje se, kdy tedy nahodou jedu.Lidi,zname, celou rodinu potrebuji k zivotu jako vzduch, jsme casto pryc, na hristi, u zmamych, kamaradek, u rodiny. Myslim, ze je to Tvou praci, vidis to denne a tezko se s tim srovnat, rada zmen praci je hloupa, ale asi by ti bylo lip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 12:47
@Aureliana píše:
Ja taky ne. Cokoli, kdykoli, babicka me ucila lina huba…,v tichem vlaku nervu, ale mluvim, smeje se, kdy tedy nahodou jedu.Lidi,zname, celou rodinu potrebuji k zivotu jako vzduch, jsme casto pryc, na hristi, u zmamych, kamaradek, u rodiny. Myslim, ze je to Tvou praci, vidis to denne a tezko se s tim srovnat, rada zmen praci je hloupa, ale asi by ti bylo lip
přesný - nevidim důvod, proč se v tichém vlaku nebavit. učím to i kluka - bavit jo, obtěžovat ostatní ne… a spoustu dalšího..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 12:52
@martina.se fanatičky to mě pobavilo 
ne chodíme na cvičení už snad od 4 měsíců věku našich dětí (máme je cca stejně staré) a jsou to samé prima holky podobného věku, nejen že se teda vídáme každý pátek na cvičení tak zajdem třeba do zoo nebo jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 12:52
@cher píše:
Já hodně ráda psala dopisy, papír, obálka, pero je daleko lepší než klávesnice a email, který se smaže, ale co naplat, doba je taková. Nebo si pamatuju, jak se naši scházeli se známýma na kanastu, hrály se karty a povídalo. Osobně se snažím chodit více mezi lidi, než trávit čas u pc, myslím, když někdo dá přednost virtuální realitě, než reálu, pak je asi problém.
Mam taky rada dopisy, a mrzi me, ze se od nich tolik ustupuje…:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 12:56
@MacinkaCZ píše:
@martina.se fanatičky to mě pobavilo
já měla jednu ve vchodu - samé doporučení, proč toto a proč né tamto, chytrá jak rádio.. Neříkám, že jsou takové všechny, ovšem člověk, co mluví jen o hovínkách a srovnává děti v okolí 10 km, je pro mne fakt mimo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 12:56
@Tinviel píše:
http://www.seberizeni.cz/…konecne-zit/Nejsem asi dost dobrý řečník, ale tohle video naprosto vypovídá, co si o dnešní době myslím a co mě tak užírá a proto jsem ho zde uveřejnila, protože sama to tak vystihnout neumím. Pracuji v IT firmě, takže to vidím denno denně. Zdá se mi, že lidé spolu už nekomunikují z očí do očí. Místo toho, aby se na sebe otočili a promluvili si o něčem, tak si raději napíšou přes komunikátor…
Chybí mi ti přátelé, kteří se navzájem navštěvují, kamarádky, které spolu sedí a třeba spolu něco vyrábějí, páry uspořádávají výlety… Jsem v začarovaném kruhu a nevím jak z něho vystoupit. Jak žijete vy? A jak jste našli k sobě přátele?
Asi Ti rozumim, citim to podobne…a je mi z toho taky tak nejak smutne. Nazory, jake si to udelas, takove to mas…asi ano, asi kazdy sveho stesti strujcem, ale nekdy to proste neni tak jednoduche…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
3.6.14 13:00
@suongd píše:
Mam taky rada dopisy, a mrzi me, ze se od nich tolik ustupuje…:-(
jednou na dovolené, bylo mi asi 10, jsem se seznámila s holkou stejně starou z jiné části republiky a asi 5 let jsme si dopisovaly, ještě to budu mít schované. Mé děti už jsou někde jinde
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.14 13:00
@Anonymní píše:
Já jsem místo vedení obchodu a honbou za ziskem šla pracovat do domova pro seniory.
Vadila mi prázdnota, neužitečnost práce a celkově pocit, že nikomu nic nedávám a ničím opravdu neprospívám.
Našla jsem naplnění v přímé a skutečné službě lidem. Ta nespokojenost s životem u mě nebyla zapříčiněna nedostatkem přátel, i když jich mám opravdu jen málo, moc nestojím o taková ta povrchní a planá přátelství, kde se u kafíčka drbe o nesmyslech.
Teď cítím, že je všechno, jak má být.Děkuji za zachování anonymity, příspěvek obsahuje osobní údaje.
Je fajn, ze jsi nasla neco, co Te naplnuje. Tomuhle naprosto rozumim…Ja nad necim takovym premyslim velmi casto, ale brani mi v tom ma citlivost, jsem docela citlivka a bojim se, ze bych pak nezvladala nektere urcite situace, okamziky, ktere v tomto prichazeji at clovek chce, nebo nechce…Ted delsi dobu premyslim nad nejakou praci, nebo aspon aktivitou s detmi, ale nevim, jak na to… l
- Citovat
- Upravit
3.6.14 13:02
@cher píše:
jednou na dovolené, bylo mi asi 10, jsem se seznámila s holkou stejně starou z jiné části republiky a asi 5 let jsme si dopisovaly, ještě to budu mít schované. Mé děti už jsou někde jinde
Taky jsem hodne psala dopisy, bavilo me je psat, i pak cekat a netrpelive rozbalovat obalku…:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 13:02
Cítím se prázdně, protože je v mém životě takové zvláštní prázdné mezidobí. Takovéto období budování „kariéry“, která mi stejně nic neříká (jsem spíše sociální typ, než počítačový), takové to období bez rodiny a rodinného štěstí a bohužel i bez přátel v dnešní době. Děti ještě s přítelem nemáme, i když po nich toužíme. Zrovna jsme se přestěhovali do většího bytu a pomaličku tomu necháváme volný průběh. Jde o to, že nechci mít děti jenom proto, abych vyplnila svůj čas, ale chci abych byla v životě spokojená, až je budu čekat. Nevím možná to neumím popsat, prostě nechci aby miminko bylo moje lepidlo na nespokojený život a proto chci se svým životem něco udělat, abych se mohla už posunout někam dál. V práci mám povětšinou jenom chlapi, a tak je těžké se s někým zkamarádit, aby to někdo nepochopil jinak, než měl, což se mi teď nedávno stalo a bylo to dost nepříjemné. Poslední dobou hodně poslouchám Jaroslava Duška a ve většině jeho názorů jsem se našla, jen mi nějak chybí ta odvaha „to vše“ změnit a jít svou vlastní cestou po štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 13:02
@Katy 7 píše:
Já myslím, že se to hodně týká spíš dětí. Syn, co mu bude 14let si taky stěžoval, že se chtěl s klukama ze školy sejít a třeba se jen venku vyblbnout a že mu každý řekl, že dneska hraje hru přes PC. Že když jí bude taky hrát, tak si tam pokecají online.
To nás taky asi čeká… i když teda musím říct, že tady venku běhají děcka každýho věku. Až někdy koukám - fotbal, v tělocvičně florbal a další… ale určitě si doma taky hrají na PC.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 13:03
@martina.se tak mluvení o dětetch se asi nevyhnete, ale můžeme mluvit o všem… když narazíte na dobrou partu tak je to v pohodě. A ohledně doporučení - pokud člověk chce být zodpovědný ke zdraví a vývoji děcka tak si to nastuduje na netu je toho plno a dle zdravého rozumu je schopen usoudit jestli ano či ne… Kdo to ale ignoruje tak jsou rady stejně úplně zbytečné. Já jsem toho názoru dělej si se svým dítětem co chceš, ale s mým budeš respektovat co chci já…
To jsem si teď vzpomněla např. na tohle :d
Příspěvek upraven 03.06.14 v 13:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 13:04
@Tinviel Máš nějaké blbé období… a co když to prázdno je zrovna to dítě. Nemusí být lepidlo, ale třeba si dospěla do stadia, kdy jsi na děti připavená…
Nebo máš jen den blbec a musí se to srovnat. Vyražte s chlapen na výlet, do lesa na piknik, do ZOO nebo na hrad…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.14 13:04
@Tinviel píše:
Cítím se prázdně, protože je v mém životě takové zvláštní prázdné mezidobí. Takovéto období budování „kariéry“, která mi stejně nic neříká (jsem spíše sociální typ, než počítačový), takové to období bez rodiny a rodinného štěstí a bohužel i bez přátel v dnešní době. Děti ještě s přítelem nemáme, i když po nich toužíme. Zrovna jsme se přestěhovali do většího bytu a pomaličku tomu necháváme volný průběh. Jde o to, že nechci mít děti jenom proto, abych vyplnila svůj čas, ale chci abych byla v životě spokojená, až je budu čekat. Nevím možná to neumím popsat, prostě nechci aby miminko bylo moje lepidlo na nespokojený život a proto chci se svým životem něco udělat, abych se mohla už posunout někam dál. V práci mám povětšinou jenom chlapi, a tak je těžké se s někým zkamarádit, aby to někdo nepochopil jinak, než měl, což se mi teď nedávno stalo a bylo to dost nepříjemné. Poslední dobou hodně poslouchám Jaroslava Duška a ve většině jeho názorů jsem se našla, jen mi nějak chybí ta odvaha „to vše“ změnit a jít svou vlastní cestou po štěstí…
Je zajimave, jak dva uplne cizi lide, mohou mit tak podobne pocity…Chapu Te, naprosto…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
