Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak vychovávat dítě s ADHD
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.6.15 22:36
Nezvladatelná asi není od té doby, co ji diagnostikovali, nejspíš byly potíže a proto jste někde byli:-) Každopádně to dítě ti neřekne proč to udělalo, je to nutkání, je to prostě porucha, ona to není schopná sama od sebe vědomě změnit. Potřebuje klidný a pravidelný režim - ve stejnou dobu chodit spát, jíst, úkoly (pokud chodí do školy) dělat pokud možno ve stejnou dobu a najít takovou dobu, kdy je toho nejlépe schopna (pro každého jindy, někdo hned po příchodu ze školy, jiný potřebuje oraz a soustředí se lépe okolo 18h, některé děti v klidu pracují až před osmou večer). Zkuste promyslet a domluvit nějaké jemné signály, kterými ji upozorníte, že už to přehání a je potřeba zmírnit, aby to nebylo hned vyhrožování a zákazy (u dost dětí funguje třeba ruka na rameno - ten dotyk ho trošku probere a dítě je pak schopno se trošku vzdálit z té situace a získat mírný nadhled, má možnost své chování změnit). Zkuste promyslet, co ji uklidňuje a tí doporučit v době, kdy se s ní nedá vůbec domluvit. Ve všem s ní ale spolupracujte, mluvte s ní o jejích pocitech, nabízejte řešení, vyjádřete pochopení pro její poruchu. Já předpokládám, že tam, kde vám poruchu diagnostikovali, taky trochu nastínili, jak s ní jednat. Vliv může mít i příjem cukru, jeho kolísavá hladina dětem stavy zhoršuje - nedoporučují se moc sladké nápoje, pozor se sladkosti celkově, nedávat je ve velkém množství naráz. Vydržet, chce to spoustu trpělivosti a pochopení, ona za to nemůže a fakt to nedělá schválně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.15 22:40
Jako její rodiče jste se rozešli, ty máš nového přítele a ještě k tomu dítě, ta holka si toho musela prožít hodně a takhle se běžně po tom všem chovají i děti bez poruchy. Myslím, že ona potřebuje spoustu lásky a pochopení, taky dost času. Nevím, jak náročné je to druhé dítě, ale bude u vás doma asi potřeba nějaká změna. Přemýšlej, jak by jsi mohla řešit situace, kdybys jí nemohla dát na zadek? Přemýšlej o všech situacích zpětně, jestli to šlo vyřešit i jinak? Tohle člověka posune.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.15 23:29
Režim má přesný (skoro na vteřinu), já si myslím, že už chyby nedělám, pár dní u nás bydlela i psychložka (byla to známá a dcera jí brala jako tetu), lásku jí projevuji stejně jako malýmu, problémy sní taky řeším a na břášku se těšila, už rok a půl před tím než sem se seznámila s přítelem chodila s tím, že chce brášku, přítele taky přijala skvěle. Výprask dostane jen tehdy pokud udělá stejnou chybu po několikáté i přes to, že jí vysvětlím možné důsledky, např. kolem malýho několikrát projde na záchod tak, že spadne, já jí vysvětlím, že musí dávat pozor, protože je malej a rozbití hlavy ho může i zabít, výsletkem je, že ho porazí znovu a on se skutečně uhodí, nebo několikrát za sebou vycantá třeba přítelovu kolínskou, po vysvětlení, že je to alkohol a kdyby se napila, nebo jí to stříklo do oka, bode jí špatně a na oko může i oslepnout to udělá znovu a ještě si ktomu vezme savo. Podle psycholožky (neznámé, nezaujaté a s recenzema jen kladnýma) je hlavní chyba v tom, že mi můj táta srážel autoritu (např. po tom co vylila polivku a já jí vklidu napomenula slovy „Terýsku dávej pozor, mohla ses opařit“ na mě začal nepříčetně řvát že sem na ní moc přísná a že je to naprosto v pořádku a já sem naprosto neschopná. Bohuže se mi nedaří získat autoritu spátky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.15 23:48
@tomidlo To je takový problém tu kolínskou dát někam, aby na ni nedosáhla? Že má v dosahu savo je neuvěřitelnost! Tu scénku s tvým otcem bych docela chtěla vidět ve skutečnosti. Ono uvěřit tomu, jak ty ji v klidu napomeneš, zatímco tatínek začne „nepříčetně řvát“ jde dost těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
19.6.15 23:49
Proc chces ziskat autoritu? aby se te mala bala.? co spis zkusit ziskat jeji respekt a respektovat i ji? predchazej situacim, kdy by se mohlo neco vyhrotit(pokud jde na zachod tak nestastne, ze spadne jeji prtavy braska, tak ji zkus nabidnout pomoc:„Pojd, chytnu te za ruku a pomuzu ti kolem brachy projit bezpecne, pokud chces“ misto toho, ze ji v podstate neustale vstepujes pocity viny:„nevhod tak kolem maleho, nebo ho zranis“ je vlastne totez co " jsi uplne neschopna, neumis ani normalne chodit".
- Citovat
- Upravit
20.6.15 00:16
Žádný pocit viny jí nevštěpuju, pouze sni mluvim o probému podle toho jek mi radí doktoři (byly sme u několika a mezi sebou si předávali co zjistili a jak sem uz psala výše, jedna s náma i chvýli bydlela), autoryta není o strachu ale o harmonii ve skupině (podobně jako u lvů, vlků, slonů atd.)Savo sem uváděla jen jako příklad, to samozřejmě na dosah nemá, jen sem tím chtěla poukázat na to, že po dobrym to sní nejde a občas musí být bita, tátu neznáš, tak nemůžeš vědět jak se chová, já sem malou poprvé uhodila asi před rokem, po tom co ji naši uplně skazili a já ještě nevěděla o adhd, v době rozlity polivky jí byly dva roky a ja sni jednala jak v rukavičkách. Jinak pokud nemáte radu a chcete jen kritizovat tak radši nepište, kritiky si užiju dost od sousedů a ti narozdíl od vás vědi jak se chová a co dokéže, podle doktorů se k ní chovám správně, tady sem se jen chtěla dozvědět rady od lidí, kteří měli, nebo mají stejný problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 00:45
U nás tedy funguje jen důslednost, vysvětlování, nedat se pohltit tou diagnózou, tj. vnímat hodně i její dobré stránky, chválit i za snahu udělat něco dobře, podpořit maximálně nějaký koníček v oblasti, kde se jí daří - kreslení, hra pexesa, dobrá paměť na nové věci - cokoliv, komentovat probíhající činnost, dopřát pocit, že jí rozumíte, shodnout se s partnerem na jednotném výchovném vedení, vytrvat s vlastními nervíky, připravit se na náročnější období školní docházky. U vás pak zdokonalit pravopis Y / I. Hodně zdaru. Je to náročné a úmorné, ale ovoce to časem přeci jenom nese 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 00:57
@momikova píše:
U nás tedy funguje jen důslednost, vysvětlování, nedat se pohltit tou diagnózou, tj. vnímat hodně i její dobré stránky, chválit i za snahu udělat něco dobře, podpořit maximálně nějaký koníček v oblasti, kde se jí daří - kreslení, hra pexesa, dobrá paměť na nové věci - cokoliv, komentovat probíhající činnost, dopřát pocit, že jí rozumíte, shodnout se s partnerem na jednotném výchovném vedení, vytrvat s vlastními nervíky, připravit se na náročnější období školní docházky. U vás pak zdokonalit pravopis Y / I. Hodně zdaru. Je to náročné a úmorné, ale ovoce to časem přeci jenom nese
to vše děláme, jenže tech pochval bohožel ubívá, protože ubívá důvodů, už jí chválíme i za věci, ktaré umí i její roční bráška, aby byla pochválená aspoň za něco, vím, že to tak neni, ale občas mi přijde, že pochválená být nechce a radši zlobí, aby tostala vynadáno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 02:09
Tomidlo, a co chceš teda slyšet? Holku jsi odšoupla k rodičům a všechno házíš jen na ně a na ni, udělala sis novou rodinu s novym borcem, a řežeš ji, když vyleje nějakou bezcennou kolínskou nebo savo, který by neměla mít vůbec v ruce.
A všechno je to jen její chyba.
Sorry, ale jsi fakt dost mimo, pokud nevidíš, že chce pozornost - je to holka z rozbité rodiny, a ty ji ještě peskuješ, že neni dost poslušná.
A kdo je tu ten odpovědný - ty nebo ona?
Děláš to dost blbě, ale neumíš si to přiznat. Já to chápu, máš malý škvrně, ale zkus to vzít spíš jako šanci najít k ní cestu. Zníš dost pohlcená sama sebou a svym novym vztahem, a ji bereš jako přítěž. Je to chudák holka..
Ja to měl podobný, taky si máma udělala s novym chlapem dítě, všichni mi pořád řikali, jak zlobim, jak rostu pro šibenici, přitom doma to stálo z větší části za h…o. Dostal jsem se z toho, ale jako s tvojí holkou fakt soucítim. Možná bys měla taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 06:48
@tomidlo neboj, vše časem půjde. Zastav se někdy i Ty, pomaličku se rozjížděj a hodně ji pozoruj. Mě mé dítě s těžkou adhd (aktuálně integrované do Zš s asistentem) paradoxně naučilo klidu, sice občas po ní ječím, když už je to nad mé síly ustát klid, ale na zadek nedostává, ikdyž mám občas chuť ji zabít. Včera třeba ztratila 2500 kč - měla je zanést jen 100 metrů, nebyl nikde prostor, ale ona tam prostě už došla bez nich… tak chybama se učí člověk stále… S nástupem puberty ale pozoruji zlepšení, všichni nás tlačili do medikace, ale to jsme ustáli, je dodnes bez léků, jen na režimových opatřeních. Má problém s vnímáním autorit, jedinou jsem já, tak je to docela někdy masakr, ale dokud žijí všichni okolo, tak je to ok. jinak kolínská apod. - my máme hektolitry šamponů a mýdel a sprejů zničených a vylitých, jen pro naši nepozornost, ikdyž je jí 11, tak stačí tohle zapomenout v jejím dosahu, klidně si litrem šamponu umyje hlavu a 3 litry pěny nalije do koupele… Jednou tubou pasty na zuby si umyje zuby…Totéž oblečení, denně 2 pračky á 8 kg prádla, když není doma, stačí jedna obden, taktéž nepořádek v domě, když není doma, není co uklízet (máme dětí celkem šest)… Hodně zabírá počítání do tří (dodnes), to je zlaté, že jsme vynalezli, aby měla čas si to uvědomit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 07:16
@tomidlo píše:
to vše děláme, jenže tech pochval bohožel ubívá, protože ubívá důvodů, už jí chválíme i za věci, ktaré umí i její roční bráška, aby byla pochválená aspoň za něco, vím, že to tak neni, ale občas mi přijde, že pochválená být nechce a radši zlobí, aby tostala vynadáno
nejsem zadny psycholog, ale ona proste chce pozornost a ma pocit, ze to zlobeni ji dava vic pozornosti nez kdyz je hodna. Jednoducha rovnice - jedna pochvala nevydava za dlouhou rozcilenou scenu. Pri svem rozdilnem vnimani, ona to proste bere tak, ze kdyz se s ni nekdo rozciluje, tak je to lepsi nez kdyby ji nevnimal vubec. (to neni kritika - zadnemu diteti se nejde venovat non-stop. ale ona si tak proste o pozornost rika)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 08:18
@hanka.br. píše:
@tomidlo To je takový problém tu kolínskou dát někam, aby na ni nedosáhla? Že má v dosahu savo je neuvěřitelnost! Tu scénku s tvým otcem bych docela chtěla vidět ve skutečnosti. Ono uvěřit tomu, jak ty ji v klidu napomeneš, zatímco tatínek začne „nepříčetně řvát“ jde dost těžko.
Je to dítě tvoje, ne tvých rodičů, tvůj problém, žes jí nechala vyhovávat od svých rodičů a že si od nich necháš takhle do toho kecat..Taky máme ADHD, po těžkém porodu, kefalhematom, šnůra kolem krku..psycholožka říkala, že za každou zakázanou činnost je třeba nabídnout alternativní dovolenou činnost- tzn. např. nelez do toho okna-nesměju se mně tam tuhle u babičky taky vlezla 
, jdi radši například mi namalovat obrázek..jak už bylo řečeno, chce to hlavně stabilní prostředí, zkuste jí hezky s ex vysvětlit, proč spolu nejste a že jí máte oba rádi pořád stejně..s přítelem jí hlavně neřežte, nesnáším mlácení dětí, vysvětlujte jí, chvalte, zajistěte jí dostatek pohybu a zábavných činností a jděte přkladem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.15 08:19
@momikova píše:
U nás tedy funguje jen důslednost, vysvětlování, nedat se pohltit tou diagnózou, tj. vnímat hodně i její dobré stránky, chválit i za snahu udělat něco dobře, podpořit maximálně nějaký koníček v oblasti, kde se jí daří - kreslení, hra pexesa, dobrá paměť na nové věci - cokoliv, komentovat probíhající činnost, dopřát pocit, že jí rozumíte, shodnout se s partnerem na jednotném výchovném vedení, vytrvat s vlastními nervíky, připravit se na náročnější období školní docházky. U vás pak zdokonalit pravopis Y / I. Hodně zdaru. Je to náročné a úmorné, ale ovoce to časem přeci jenom nese
S tím souhlasím to u nás taky funguje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
20.6.15 08:56
@tomidlo píše: Žádný pocit viny jí nevštěpuju, pouze sni mluvim o probému podle toho jek mi radí doktoři (byly sme u několika a mezi sebou si předávali co zjistili a jak sem uz psala výše, jedna s náma i chvýli bydlela), autoryta není o strachu ale o harmonii ve skupině (podobně jako u lvů, vlků, slonů atd.)Savo sem uváděla jen jako příklad, to samozřejmě na dosah nemá, jen sem tím chtěla poukázat na to, že po dobrym to sní nejde a občas musí být bita, tátu neznáš, tak nemůžeš vědět jak se chová, já sem malou poprvé uhodila asi před rokem, po tom co ji naši uplně skazili a já ještě nevěděla o adhd, v době rozlity polivky jí byly dva roky a ja sni jednala jak v rukavičkách. Jinak pokud nemáte radu a chcete jen kritizovat tak radši nepište, kritiky si užiju dost od sousedů a ti narozdíl od vás vědi jak se chová a co dokéže, podle doktorů se k ní chovám správně, tady sem se jen chtěla dozvědět rady od lidí, kteří měli, nebo mají stejný problém.žádné dítě nemusí být bito, co je to za blbost?
Já mám syna se specifickými požadavky na výchovu a věř mi, že to s ním také není lehké (autista),občas tedy „zlobí“,až to pěkný není, ale na zadek tedy nedostává a když to porovnám s obdobím, kdy jsem mu občas naplácala, tak to je nebe a dudy. Přečti si Vychováváme děti a rosteme s nimi, tam bys nějakou radu mohla najít. Není to teda přímo o adhd, ale jsou tam popsány situace, které ti mohou pomoci změnit svůj přístup. Protože sorry, ale je to hlavně o tobě!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
