Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No, myslím, že je normální chtít víc, než „jen“ maminkovat. Jiná otázka je jak rychle po rozchodu s manželem ohledně tebe (abys nevytloukala klín klínem a emoce měly čas se ustálit, zahojit a připravit na nový vztah) i ohledně dětí (aby neměly v hlavičkách guláš a měly dost času rozvod rodičů strávit). Hodně sil ![]()
Děti odloučení berou víc než dobře. V naší situaci je to i pochopitelné.
Já už vlastně půl roku nemám vedle sebe nikoho aktivně, kdo by mi dával to, co mi chybí. No a ani nemluvím o době, jak dlouho to je, co už to neklapalo, takže to jsem si taky přišla sama vnitřně…
Ani mi tak nejde o to, honem si najít vztah. Bláznů a blbců se nachází bohužel mraky. Ale Jak zvládat tyhle pocity, kdy nevidím zlepšení, tu samotu, pocit, že jsem tak maličká a „drtí“ mě i vlastní děti ![]()
Anonymní píše:
Ahoj,jsem krátkou dobu s dětmi sama. S jejich tatínkem se chci rozvést.
Ne že bych se k němu chtěla vrátit, či o tom přemýšlela. To vůbec. Ale ten pocit samoty, prázdnoty.. Ničí mě to:(. Přijdu si celá prohnilá. Chybí mi doteky, láska, porozumění, mužský vedle mě, sex.. Na milenecké vztahy ale nejsem.
Děti samozřejmě zlobí a já na ně nemám sílu. Užírám se a zároveň se za to, jak se cítím, strašně stydím. Protože od každého slyším: Máš děti, buď ráda… Já je samozřejmě ráda mám…ale to nic nemění na tom, co potřebuji jako žena, člověk. Ne jako máma.
Jsem blbá, že to takhle cítím, nebo to někdo máte či měla jste podobně?
Anonymně proto, že se za to prostě stydímJak to zvládnout?
.
Cítíš to naprosto dobře, ale asi budeš mít problém s tím, že nejsi na milenecké vztahy. Podle mne je každý vztah nejdříve milenecký a potom se může, ale nemusí překlopit do vážna. Co zajít s někým na kávu, nebo někam do společnosti? Úplně nezávazně a potom by se viděl co dál…
To jsem udělala několikrát a právě z toho mám ještě horší pocit, protože to byli samí psychopati, idioti, nebo i mě dotyčný chtěl „koupit“ apod......
A taky těch možností není tolik, když nemám hlídání a manžel si děti bere ob jeden víkend a to mi je ještě vrátí co nejdřív to jde..
Lakynka píše:
To jsem udělala několikrát a právě z toho mám ještě horší pocit, protože to byli samí psychopati, idioti, nebo i mě dotyčný chtěl „koupit“ apod......A taky těch možností není tolik, když nemám hlídání a manžel si děti bere ob jeden víkend a to mi je ještě vrátí co nejdřív to jde..
To jsi zkoušela seznamku?? Tam se stím musí počítat, že ne každý má čisté úmysly. Bohužel…
Lakynka píše:
Dneska to jde i jinak?:DNo už nejsem anonymní, hm:D
Já proti seznamkám nic nemám, dokonce jsem takhle našla manžela. Ale byl to až 21 první ,,případ,,… ![]()
Brala jsem to ale sportovně, žádná tragedie. Když se z chlapíka vyklubal magor, poslala jsem ho domů. Přece když jdeš někam na první kávu, tak máš vždy možnost odejít. Jo a na tyhle pokusy jsem měla jiné tel. číslo, to aby zhrzení milenci neobtěžovali… Tel. jsem zapínala jenom když jsem měla náladu já…
peggy: to je hezký… Já si z nich ani nic nedělám, jen nevěřím ve zlepšení.
Telefon většinou nedávám vůbec.
Ahoj Laky
Pokud máš pocit, že se tvůj život už zajel do nových kolejí a nějaké povyražení zvládneš, aniž by ses na dotyčného hned upnula, zajisti si hlídání a vyraž. To odhadneš jen ty sama, jak na tom jsi. Osobně bych do toho nemotala děti, zvlášť po tvých zkušenostech.
Anonymní píše:
Děti odloučení berou víc než dobře. V naší situaci je to i pochopitelné.Já už vlastně půl roku nemám vedle sebe nikoho aktivně, kdo by mi dával to, co mi chybí. No a ani nemluvím o době, jak dlouho to je, co už to neklapalo, takže to jsem si taky přišla sama vnitřně…
Ani mi tak nejde o to, honem si najít vztah. Bláznů a blbců se nachází bohužel mraky. Ale Jak zvládat tyhle pocity, kdy nevidím zlepšení, tu samotu, pocit, že jsem tak maličká a „drtí“ mě i vlastní děti
Lakynka píše:
peggy: to je hezký… Já si z nich ani nic nedělám, jen nevěřím ve zlepšení.Telefon většinou nedávám vůbec.
Já jsem si dávala inzerát do Annonce přes sms, takže tam je i tel. číslo. Ono totiž po hlase poznáš taky hodně. Některý vořežpruti už jako dementi mluví, takže potom nejsi tolik překvapená…
![]()
Čau anonymni, ahoj Lakynko
. Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde. ![]()
Mám pocit, že děti nezvládám, kam se ztratila moje energie a trpělivost?…
Když má manžel děti, tak vyrážím kam se dá. Na brusle, na srazy, s kamarádem, na rande....... Ale jakmile jsou zase tu, tak to na mě padne.. Večery jsem tu sama v tichu, tv v místnosti, kde jsem nemám. Ani mi nechybí.
Okolo sebe mám samé šťastné páry, rodiny, zadané
…
Háta: děti do toho právě netahám, to bych si nedovolila.
annaaaaa píše: Čau anonymni, ahoj Lakynko. Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde.
Presne tak, zadna faze se neda preskocit, jinak se budes porad motat v bludnem kruhu a delat stejne chyby. Je dulezite umet zit sama se sebou, teprve potom clovek umi zit v hodnotnem partnerstvi.
přesně tak. Psych.říkají, že ta fáze trvá 1-1,5 roku a je hodně důležitá.
annaaaaa píše: Čau anonymni, ahoj Lakynko. Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde.
Ahoj,
jsem krátkou dobu s dětmi sama. S jejich tatínkem se chci rozvést.
Ne že bych se k němu chtěla vrátit, či o tom přemýšlela. To vůbec. Ale ten pocit samoty, prázdnoty.. Ničí mě to:(. Přijdu si celá prohnilá. Chybí mi doteky, láska, porozumění, mužský vedle mě, sex.. Na milenecké vztahy ale nejsem.
ale to nic nemění na tom, co potřebuji jako žena, člověk. Ne jako máma.
Děti samozřejmě zlobí a já na ně nemám sílu. Užírám se a zároveň se za to, jak se cítím, strašně stydím. Protože od každého slyším: Máš děti, buď ráda… Já je samozřejmě ráda mám…
Jsem blbá, že to takhle cítím, nebo to někdo máte či měla jste podobně?
Jak to zvládnout?
Anonymně proto, že se za to prostě stydím
.