Jak zvládat samotu?

Anonymní
20.6.11 15:03

Jak zvládat samotu?

Ahoj,

jsem krátkou dobu s dětmi sama. S jejich tatínkem se chci rozvést.

Ne že bych se k němu chtěla vrátit, či o tom přemýšlela. To vůbec. Ale ten pocit samoty, prázdnoty.. Ničí mě to:(. Přijdu si celá prohnilá. Chybí mi doteky, láska, porozumění, mužský vedle mě, sex.. Na milenecké vztahy ale nejsem.
Děti samozřejmě zlobí a já na ně nemám sílu. Užírám se a zároveň se za to, jak se cítím, strašně stydím. Protože od každého slyším: Máš děti, buď ráda… Já je samozřejmě ráda mám… :nevim: ale to nic nemění na tom, co potřebuji jako žena, člověk. Ne jako máma.

Jsem blbá, že to takhle cítím, nebo to někdo máte či měla jste podobně? :think: Jak to zvládnout?

Anonymně proto, že se za to prostě stydím :cry: .

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7576
20.6.11 15:27

No, myslím, že je normální chtít víc, než „jen“ maminkovat. Jiná otázka je jak rychle po rozchodu s manželem ohledně tebe (abys nevytloukala klín klínem a emoce měly čas se ustálit, zahojit a připravit na nový vztah) i ohledně dětí (aby neměly v hlavičkách guláš a měly dost času rozvod rodičů strávit). Hodně sil :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.6.11 15:31

Děti odloučení berou víc než dobře. V naší situaci je to i pochopitelné.

Já už vlastně půl roku nemám vedle sebe nikoho aktivně, kdo by mi dával to, co mi chybí. No a ani nemluvím o době, jak dlouho to je, co už to neklapalo, takže to jsem si taky přišla sama vnitřně…

Ani mi tak nejde o to, honem si najít vztah. Bláznů a blbců se nachází bohužel mraky. Ale Jak zvládat tyhle pocity, kdy nevidím zlepšení, tu samotu, pocit, že jsem tak maličká a „drtí“ mě i vlastní děti :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
20557
20.6.11 15:45
Anonymní píše:
Ahoj,

jsem krátkou dobu s dětmi sama. S jejich tatínkem se chci rozvést.

Ne že bych se k němu chtěla vrátit, či o tom přemýšlela. To vůbec. Ale ten pocit samoty, prázdnoty.. Ničí mě to:(. Přijdu si celá prohnilá. Chybí mi doteky, láska, porozumění, mužský vedle mě, sex.. Na milenecké vztahy ale nejsem.
Děti samozřejmě zlobí a já na ně nemám sílu. Užírám se a zároveň se za to, jak se cítím, strašně stydím. Protože od každého slyším: Máš děti, buď ráda… Já je samozřejmě ráda mám… :nevim: ale to nic nemění na tom, co potřebuji jako žena, člověk. Ne jako máma.

Jsem blbá, že to takhle cítím, nebo to někdo máte či měla jste podobně? :think: Jak to zvládnout?

Anonymně proto, že se za to prostě stydím :cry: .

Cítíš to naprosto dobře, ale asi budeš mít problém s tím, že nejsi na milenecké vztahy. Podle mne je každý vztah nejdříve milenecký a potom se může, ale nemusí překlopit do vážna. Co zajít s někým na kávu, nebo někam do společnosti? Úplně nezávazně a potom by se viděl co dál…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17050
20.6.11 15:48

To jsem udělala několikrát a právě z toho mám ještě horší pocit, protože to byli samí psychopati, idioti, nebo i mě dotyčný chtěl „koupit“ apod......

A taky těch možností není tolik, když nemám hlídání a manžel si děti bere ob jeden víkend a to mi je ještě vrátí co nejdřív to jde..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20557
20.6.11 15:50
Lakynka píše:
To jsem udělala několikrát a právě z toho mám ještě horší pocit, protože to byli samí psychopati, idioti, nebo i mě dotyčný chtěl „koupit“ apod......A taky těch možností není tolik, když nemám hlídání a manžel si děti bere ob jeden víkend a to mi je ještě vrátí co nejdřív to jde..

To jsi zkoušela seznamku?? Tam se stím musí počítat, že ne každý má čisté úmysly. Bohužel…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17050
20.6.11 15:52

Dneska to jde i jinak?:D

No už nejsem anonymní, hm:D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20557
20.6.11 15:58
Lakynka píše:
Dneska to jde i jinak?:DNo už nejsem anonymní, hm:D

Já proti seznamkám nic nemám, dokonce jsem takhle našla manžela. Ale byl to až 21 první ,,případ,,… :mrgreen:
Brala jsem to ale sportovně, žádná tragedie. Když se z chlapíka vyklubal magor, poslala jsem ho domů. Přece když jdeš někam na první kávu, tak máš vždy možnost odejít. Jo a na tyhle pokusy jsem měla jiné tel. číslo, to aby zhrzení milenci neobtěžovali… Tel. jsem zapínala jenom když jsem měla náladu já…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17050
20.6.11 16:00

peggy: to je hezký… Já si z nich ani nic nedělám, jen nevěřím ve zlepšení.

Telefon většinou nedávám vůbec.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7576
20.6.11 16:02

Ahoj Laky :kytka: Pokud máš pocit, že se tvůj život už zajel do nových kolejí a nějaké povyražení zvládneš, aniž by ses na dotyčného hned upnula, zajisti si hlídání a vyraž. To odhadneš jen ty sama, jak na tom jsi. Osobně bych do toho nemotala děti, zvlášť po tvých zkušenostech.

Anonymní píše:
Děti odloučení berou víc než dobře. V naší situaci je to i pochopitelné.

Já už vlastně půl roku nemám vedle sebe nikoho aktivně, kdo by mi dával to, co mi chybí. No a ani nemluvím o době, jak dlouho to je, co už to neklapalo, takže to jsem si taky přišla sama vnitřně…

Ani mi tak nejde o to, honem si najít vztah. Bláznů a blbců se nachází bohužel mraky. Ale Jak zvládat tyhle pocity, kdy nevidím zlepšení, tu samotu, pocit, že jsem tak maličká a „drtí“ mě i vlastní děti :nevim:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20557
20.6.11 16:04
Lakynka píše:
peggy: to je hezký… Já si z nich ani nic nedělám, jen nevěřím ve zlepšení.Telefon většinou nedávám vůbec.

Já jsem si dávala inzerát do Annonce přes sms, takže tam je i tel. číslo. Ono totiž po hlase poznáš taky hodně. Některý vořežpruti už jako dementi mluví, takže potom nejsi tolik překvapená… :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3067
20.6.11 16:04

Čau anonymni, ahoj Lakynko :-D . Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde. :wink:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17050
20.6.11 16:09
:cry: :cry:

Mám pocit, že děti nezvládám, kam se ztratila moje energie a trpělivost?…

Když má manžel děti, tak vyrážím kam se dá. Na brusle, na srazy, s kamarádem, na rande....... Ale jakmile jsou zase tu, tak to na mě padne.. Večery jsem tu sama v tichu, tv v místnosti, kde jsem nemám. Ani mi nechybí.

Okolo sebe mám samé šťastné páry, rodiny, zadané :nevim: …

Háta: děti do toho právě netahám, to bych si nedovolila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12571
20.6.11 16:11
annaaaaa píše: Čau anonymni, ahoj Lakynko :-D . Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde. :wink:

Presne tak, zadna faze se neda preskocit, jinak se budes porad motat v bludnem kruhu a delat stejne chyby. Je dulezite umet zit sama se sebou, teprve potom clovek umi zit v hodnotnem partnerstvi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7576
20.6.11 16:20

:palec: přesně tak. Psych.říkají, že ta fáze trvá 1-1,5 roku a je hodně důležitá.

annaaaaa píše: Čau anonymni, ahoj Lakynko :-D . Taky jsem to tak první rok dokonce cítila, když ex odešel. Šla jsem nakoupit a cítila se divně, že jdu sama, že s někým nediskuju přiblblej chleba, zda ho vzít nebo ne. Večery o víkendech byly hrozně těžký. To děti už spaly, já seděla v křesle, ani telka nebyla zapnutá, a brečela jsem a brečela. Přejde to, ale musíš si to odžít, nejde to přeskočit ani uspěchat jiným chlapem. Prostě si smutek prožít, přejde. :wink:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová